Konec sexu a sexuálních škatulek, jak je známe. Kdy vynález heterosexuality vezme za své?

Ačkoliv sexualita jako taková je člověku vlastní od pradávna, významy s ní spojované, stejně jako další koncepty, které se od ní odvíjejí, se samozřejmě podřizují konkrétní době a také smýšlení lidí. Sex dnes již není spojen jen a pouze s reprodukcí, ostatně – tu lze díky vědě delegovat do oblasti medicíny. Naše postoje k sexu se tak mohou v budoucnu radikálně změnit, lidé si jej budou pravděpodobně užívat mnohem méně a s dětmi už nebude mít společného zhola nic. Stejně tak škatulky „hetero“ a „homo“ mohou zmizet stejně náhle, jako vznikly.

Autor: Mirka Dobešová / Zdroj: bbc.co.uk, health.com / 8. 7. 2019

Sex = děti

Klasickou odpovědí na otázku, proč mají lidé sex, je (minimálně ze strany tábora konzervativců) reprodukce. Ovšem tento primární důvod postupně bere za své. Od roku 1978, kdy se narodilo historicky první dítě počaté prostřednictvím umělého oplodnění, již po světě běhá asi 8 milionů dalších lidí, kteří nebyli počati v ložnici rodičů, ale ve zkumavce. S ohledem na vývoj vědy, schopnost identifikovat genetická rizika a eliminovat vady lze však předpokládat, že toto číslo bude v čase narůstat. „Za 20 – 40 let se většina lidí rozhodne raději pro laboratorní početí,“ tvrdí dokonce Henry T. Greely, autor knihy Konec sexu a budoucnost lidské reprodukce.

Proč mít sex?

Klasickým důvodem lidského sexu jsou hojně zmiňované biologické mechanismy, a to nejen plození dětí, ale také utváření vzájemných pout mezi lidmi. Potěšení ze sexu však bylo v minulosti přípustné pouze tehdy, byl-li provozován právě kvůli početí potomka. A právě s těmito tezemi pracuje také křesťanská tradice, která se v různé míře hlásí o slovo i dnes.

Se svým chápáním sexu a lidské sexuality pak přišel také Aristoteles, který sice na jednu stranu tvrdil, že sex a láska jdou ruku v ruce, na stranu druhou lze však říci, že v jeho očích se lidé neoddávají sexu proto, že by nutně toužili po sexu samotném, ale proto, že chtějí milovat a být milováni. Sex tedy dle něj vlastně vůbec není o sexu jako takovém.

15. 6. 2019Fitness trendem pro léto 2019 jsou zvířecí pohyby, kterými skvěle zhubnete a budete se cítit mnohem lépe ve vlastním těle

Změna pravidel

Lidé jsou otevřenější nemanželskému sexu, klesá religiozita populace, zvyšuje se individualizace. Sexualitu není třeba omezovat společenskými konvencemi, napříč dnešní mladou populací se zvyšuje počet sexuálních partnerů ve srovnání s generacemi předchozími. To jsou fakta, která vyplynula z několik dekád trvajícího výzkumu realizovaného Jeanem M. Twengem. Ten tvrdí, že se „v průběhu času objevily smysluplné generační změny v sexuálních postojích a chování.“ Přitom je třeba podrobovat je kritickému pohledu, protože mnohé tradiční myšlenky vlastně vůbec nejsou tak tradiční a „přirozené“, jak si mnozí myslí.

Vynález heterosexuality

Přirozenost je jedním z nejčastějších argumentů realizace heterosexuálního sexu, ovšem je třeba myslet na to, že klasifikace lidské sexuality na hetero a homo zase tak přirozená není. Odlišování lidí podle sexuality je trendem posledního století, kdy se Jonathan Ned Katz v textu Vynález heterosexuality přímo ptá, kterým zájmům posloužilo rozdělení světa na heterosexuální a homosexuální. Samotná škatulka „heterosexuál“ je totiž ryze moderní a vznikla až koncem 19. století. Navíc se jednalo o koncept „zhoubný“, jako heterosexuály označil poprvé německý lékař Karl Maria Kertbeny osoby, které pociťují silný chtíč po sexuálním styku s opačným pohlavím. Teprve následně se objevil i termín homosexuál, odvozený právě od heterosexuála.

Přitom i v americké tradici se zpočátku s „heterosexuály“ pojily charakteristiky ryze nelichotivé, jeden z psychologů, James G. Kiernan, tak o heterosexuálech hovoří jako o duševně nemocných, kteří trpí psychickým hermafroditismem a inklinují k užití sexuálních praktik, které umožňují potěšení bez toho, aby cílem bylo zplodit potomka…

15. 7. 2019Dan Krejčík se ve světové premiéře Dánské dívky stane ženou. „Nikdo by se neměl bát ukázat své pravé já,“ tvrdí

Na počátku změny stojí homosexualita a umělé oplodnění

Právě homosexualita je přitom (pro některé paradoxně) velmi emancipačním konceptem. Donedávna se bez vyhlídek na společné legalizované soužití a možnost mít děti lesby a gayové oddávali sexu z jediného prostého důvodu – skutečně mít sex. Ve světle faktu, že také většina realizovaného heterosexuálního sexu nevede k početí, se pak odsuzování styku stejnopohavního s argumentem, že z něj nikdy nevzejdou děti, jeví jako zcela irelevantní.

I když samozřejmě i v gay kultuře existují nepříliš ideální vzorce (promiskuita apod.), právě gay kultura svět do jisté míry posunuje kupředu, ukazuje, jak přemýšlet o sexu a sexualitě bez ohledu na manželství a plození dětí, jak si zachovat otevřenost a udržet toleranci. Ostatně, podle rozsáhlého průzkumu z roku 2005 na 40 % homosexuálních párů podporuje otevřené vztahy ve srovnání s 5 % párů heterosexuálních.

Ať se nám to totiž líbí, nebo ne, tolik opěvovaná tradiční heterosexuální sexuální etika, která byla doslova vynalezena v 19. století, se neosvědčila. Dnešní doba je ukázkou nefunkčních heterosexuálních vztahů, rozpadajících se manželství, nechtěných dětí. Právě lesby a gayové tak otevírají dveře k novým možnostem a alternativním řešením, mj. mít sex jednoduše kvůli radosti, kterou lidem přináší. Kvůli stejnopohlavnímu sexu totiž lidstvo rozhodně nevyhyne. Vždyť je-li umělé oplodnění řešením pro hetero populaci, je úplně stejně dobrým způsobem, jak vyřešit nemožnost zplodit dítě v případě párů stejného pohlaví.