„Scullyová“ vyměnila UFO za sex v seriálovém hitu, v němž si školáci otevřou tajnou sex-kliniku. Jaká je ale realita školní výuky o sexu?
Seriálová s(S)xuální výchova vs. realita
Zatímco Slovenskem otřásal před pár dny „skandál“, kdy jedna ze škol měla v plánu realizovat projekt, v jehož rámci si studenti a studentky měli prohodit své role (a tedy přijít do školy také v oblečení opačného pohlaví), v Anglii se čile debatuje o tom, zda do škol na formální úrovni sexuální výchova vůbec patří. Do Čech pak sexuální výchova ještě jako povinný předmět nedoputovala, přitom o jejích pozitivních dopadech nemůže být sporu.
Podtrženo – sečteno, sexuální výchově jako školnímu předmětu se poslední dobou dostává hojné pozornosti napříč celým světem. O tom, že jde o skutečně „žhavé téma“, pak svědčí i fakt, že novinka z produkce Netflixu, seriál Sex Education (Sexuální výchova), který dává nahlédnout na první sexuální zkušenosti očima teenagerů, se stal naprostým hitem a Netflix tak již oznámil, že uvede i druhou řadu.
Gillian Anderson, všetečná matka - sexuoložka
Gillian Anderson si pravděpodobně většina z nás spojí s rolí nezapomenutelné agentky Dany Scully, která mnoho let pátrala po nadpřirozených záhadách po boku Foxe Muldera (David Duchovny). Nyní však Anderson vyměnila UFO za sex. V seriálu Sex Education totiž hraje sexuoložku Jean a zároveň matku hlavního hrdiny, sociálně nepříliš obratného Otise (Asa Butterfield). Jean, ačkoliv se možná v některých ohledech vymyká parametrům „běžné matky“, přitom se svým synem naráží na klasické problémy, s nimiž se potýkají i jiní rodiče – ona s ním o jeho sexuálním životě chce otevřeně hovořit a on se jí raději vyhýbá velkým obloukem…
Přesto nakonec Otis usoudí, že praktiky jeho matky by se mu v mnohém mohly hodit – a jelikož sám je docela plachý a nepříliš oblíbený, rozhodne se na popularitě zapracovat právě prostřednictvím svých znalostí v oblasti sexu. Inspirován klinickou praxí své matky se tak rozhodne se otevřít si se spolužačkou ve škole tajnou sexuologickou poradnu. Aby ne, když žije v domácnosti plné sexuálních příruček a nesnesitelně otevřených rozhovorů o sexu…
Premiéru měla osmidílná série Sex Education 11. 1. 2019 a podle Netflixu si jen během prvních čtyř týdnů seriál údajně přehrálo na 40 milionů diváků. Bez ohledu na to, nakolik tato čísla odpovídají realitě, ohlasy na seriál jsou nadšené a pozitivní, snad i proto již Netflix oznámil, že se Sex Education vrátí ve druhé osmidílné sérii.
Učit, či neučit?
Ačkoliv žijeme v moderní společnosti, kde na sex narážíme prakticky na každém kroku, mnozí i v západních zemích mají s ustavením sexuální výchovy do školních osnov docela problém. Někteří rodiče tak hovoří o potřebě „chránit dětskou nevinnost“, jako by sex(ualita) byl/a něčím špatným či nežádoucím. Paradoxně přitom výuka dětí o sexu rozhodně nezapříčiňuje, že by děti měly sex dříve. Ve skutečnosti dochází k úplnému opaku, informovanost vede nezřídka k odložení prvního pohlavního styku.
I proto, že sexualita proniká skutečně do všech sfér našeho života, např. zástupce UNESCO tvrdí, že „jednotlivé země si stále více uvědomují, že mladé lidi je třeba vybavit dostatečnými znalostmi a dovednostmi, které jim umožní zodpovědně se rozhodovat, zejména v kontextu toho, že jsou sexuálně explicitnímu materiálu vystaveni prostřednictvím internetu i jiných médií.“
Jak se děti učí o sexu?
Sexuální vzdělávání se tedy stává čím dál častěji skloňovaným tématem – např. v afrických zemích i kvůli prevenci AIDS a brzkého otěhotnění. Pomalejší však je poskytování informací o sexuálních minoritách, což na druhou stranu odpovídá tomu, že v některých zemích může např. homosexualita vést k zatčení či rozsudku smrti.
Např. v Ugandě pak ruku k dílu přiložila mezinárodní agentura Soccer Without Borders, která děti o sexu učí ve spolupráci s organizací pro sexuální zdraví Tackle Africa prostřednictvím fotbalových tréninků a utkání – tehdy pak i obyčejný „gól“ nabývá poměrně netušených rozměrů…
V Holandsku, jako jedné z nejpokrokovějších zemí v Evropě, jsou i v sexuálním vzdělávání dětí napřed a o sexualitě učí děti již v mateřských školách. Učitelé samozřejmě výuku přizpůsobují věku dětí, ale seznamují je např. s tím, jak přišly na svět. Děti na základních školách pak mají během výuku možnost diskutovat třeba o problémech pojících se k sexuálnímu zneužívání. Učí se však také o stereotypech a je jim vysvětlováno, jak rozmanitá sexualita může být. „Výzkum ukázal, že když se děti učí o vztazích a sexualitě od útlého dětství, stávají se sexuálně aktivním v pozdějším věku a dělají správná sexuální rozhodnutí,“ tvrdí Elsbeth Reitzema z agentury, která sexuální edukaci v holandských školách v rámci vládního programu koordinuje.
Velká Británie pak po poměrně plamenných diskuzích přistoupila k plošnému zavedení sexuální výchovy do škol od roku 2020 – dle nových osnov se povinná výuka bude u mladších dětí týkat zdravých vztahů, puberty a nebezpečí, která číhají v online světě. Středoškoláci se dozvědí také o sexuálním vykořisťování, domácím zneužívání a také sledování škodlivého obsahu online. Británie však jde ještě dál, diskutovat se bude také o poruchách příjmu potravy, drogách, alkoholu, sdílení soukromých fotografií, či problémech v oblasti duševního zdraví.
Zatímco tedy na Slovensku i u nás se bije na poplach, jak genderová ideologie indoktrinuje děti, západní země si uvědomují především pozitivní dopady podobného vzdělávání. Snad by tedy i u nás bylo na čase oprostit se od tradičních pořádků a systém vzdělávání přizpůsobit době...
