Iluzorní svět pornografie. Jak se konzumace porna promítá do našich životů? A co Češi na pornostránkách hledají nejčastěji?
Podle české socioložky Kateřiny Liškové z Masarykovy univerzity se divné informační vakuum netýká jen Spojených států: „Víte, jaká je největší iluze ohledně sexuální explicitnosti dnešní doby? Myslíme si, že víme o sexu všechno. Ale ve skutečnosti nevíme nic! Ani v ČR, ani v evropském měřítku neexistují reprezentativní výzkumy sexuálního chování a pornografie. Nemáme žádná solidní data o tom, kolik procent Čechů porno konzumuje. A co se týče nějaké nálady ve společnosti? Každá doba si o sobě myslí, že je přesycená sexem. Ta morální panika se periodicky opakuje.“Fakt, že pornografie má reálný dopad na naše sexuální životy, odborníci nezpochybňují. Pouze se už několik dekád neshodují v názoru, jak erotické filmy naši sexualitu vlastně ovlivňují. „Jeden výzkumný tábor vehementně tvrdí, že sledování pornografie má reálný dopad na zvýšenou agresivitu u mužů, protože v realitě chtějí zažít to, co vidí v pornofilmu. Druhý tábor naopak říká, že u psychicky zdravé populace zdaleka neplatí, že by lidská mysl byla tak snadno ovlivnitelná, aby divák chtěl pornografické scénáře automaticky překlápět do reality,“ komentuje Kateřina Lišková.
Zkoumání, do jaké míry pornografie mění a utváří naše sexuální životy, navíc komplikuje fakt, že se diametrálně liší odezva ženského a mužského mozku.„Když vystavíte ženy erotickým stimulům, dochází k tomu, že se deaktivují regiony mozku zodpovědné za soustředění. Jinými slovy – sníží se pozornost ženy. Když to samé uděláte muži, struktury se hyperaktivují, odezva je tedy opačná,“komentuje antropolog Jakub Binter, odborník přes evoluci lidské sexuality. Fenomén porna už dokonce pronikl i do nejnovějších výzkumů plasticity lidského mozku. Jakkoli to může znít neuvěřitelně, mozek se – i s celou nervovou soustavou – do určité míry může měnit v závislosti na prostředí. A zdá se, že právě porno má u mužských diváků jistý vliv na drobné mozkové změny – funkční i strukturální. Tyto objevy by do budoucna mohly posloužit mimo jiné objasnění vybraných sexuálních odchylek. A pak že sledování porna není žádná věda!
Nahlédneme-li na porno jako na průmyslové odvětví, které reaguje na poptávku, pozoruhodná je i divácká obliba extrémnějších praktik. Vysvětlení, proč se drsnější pornografické scény těší rostoucí popularitě, paradoxně nemusí souviset s hladem po násilí či perverzi. Ale po autenticitě. „V pornografii roste poptávka po reakcích těla, které se nedají napodobit. Zatímco u běžného sexu se slastné výrazy a vzdechy dají snadno fingovat, u kategorií, jako je gang bang nebo třeba i anální sex, bývají reakce dost pravé. Když se divák v pornu dívá na sexuální výprask, má tendenci věřit, že bolest je nehraná, opravdová,“ popisuje Jakub Binter takzvané vysoce aktivační stimuly. Už slavný Alfred Kinsey vyzkoumal, že výrazy lidské tváře při bolesti a při vzrušení jsou prakticky neodlišitelné. V kontextu porna tak diváka může vzrušit intenzita prožívané emoce, již vidí na obrazovce – nehledě na to, zda pornoherec balancuje na hranici orgasmu nebo prahu bolesti. Odborně se tomuto jevu říká „nespecifické vzrušení“.
Oklikou se tak dostáváme zpět k otázce: do jaké míry náš pornografický vkus odráží skutečné postelové preference? Nebo bychom se spíš měli ptát, nakolik je podněcuje? Příhodnou perspektivu do celé kauzy porno iluzí vnáší už pouhopouhý legislativní rámec. „Sex můžeme legálně provozovat od patnácti let, ale pornografické materiály jsou ze zákona přístupné až od osmnácti. Logicky se nabízí otázka: Proč se mladiství na porno nemají dívat? Proč mu nemají věřit? Ten tříletý odstup se dá zdůvodnit tak, že pokud už člověk má vlastní sexuální zážitky, ví, jak jeho tělo reaguje, jak sám sex prožívá, tak se na porno dívá s odhledem. Vlastní zkušenost, která předchází tomu stimulu, má významný dopad na jeho vnímání,“ objasňuje antropolog. Abychom ale produktům pornoprůmyslu nekřivdili – porno má kromě nežádoucích vedlejších účinků i nemalé zásluhy. Může pomoct neškodně vyventilovat sexuální puzení, rozdmýchat dlouholetý stereotyp a v neposlední řadě i obohatit říši našich sexuálních fantazií. „V dobách a prostředích, kde porno není rozšířené – ať už z technologických důvodů nebo kvůli cenzuře – mají lidé užší horizont imaginace. V 70. letech, ještě než nastal boom pornografie, českoslovenští sexuologové naráželi u populace na šokující neinformovanost. Běžně se v praxi setkávali s tím, že páry vnímaly sex jako vaginální penetraci a bránily se orálně-genitálním praktikám,“ komentuje Kateřina Lišková.
Zatímco dnešní generaci Y musí připadat úsměvné, že někdo v poloze 69 „objevil Ameriku“, pravda je taková, že oproti předchozí generaci X, narozené v letech 1965 až 1985, vykazujeme o 30–50 % nižší sexuální aktivitu. A ani soudobá plodnost a sexuální funkčnost není, jak známo, žádná hitparáda.„Byly doby, kdy sexuologové v rámci diagnostiky pevnosti erekce posuzovali prokrvení penisu tak, že muži na ztopořený penis zavěsili litrovou lahev vody. Dnes se za dostačující považuje, když ztopořený úd udrží přehozený ručník. Co se týče počtu spermií, zdravotní normy se propadly na poloviční až čtvrtinové hodnoty. Ale jestli je na vině porno? Nebo spíše strava? Sedavá práce? Vyhřívané sedačky? Kouření? Chemikálie? O příčinách můžeme jen spekulovat,“ dodává Jakub Binter. Co reálnému sexu škodí bezpochyby, je nadměrná konzumace porna, hraničící se závislostí. Erektilní dysfunkce, s nimiž se potýkají muži pohlcení porno realitou, nebývají fyzického, ale psychického rázu.
Rozdíly v hledaných výrazech podle pohlavíIluzorní svět porna bez ostychu „nafukuje“ vše – ženské poprsí, extatické výkřiky, nadlidskou výdrž i dokonale vysoustruhovaná a vyholená těla. Kdo této iluzi podlehne, má nakročeno k řadě komplexů méněcennosti. Zatímco průměrný pornoherec disponuje pracovním nářadím o délce 22 centimetrů, průměrný český divák nad jeho filmovým výkonem masturbuje s patnácticentimetrovou chloubou. A nenechte se mýlit – i pornografie cílená na heterosexuální muže situuje do centra erotického dění právě penis. Zmiňovaná přehnanost dělá z pornografie hyperstimul, který může snižovat u mužů citlivost na jemnější podněty.„Když si vypůjčím analogii z přírody: nabídnete-li slepici pštrosí vejce, začne ignorovat svá vlastní vajíčka a klidně je opustí. Protože je pro ni to obří vajíčko ohromně atraktivní stimul. A obdobným hyperstimulem se může stát i porno – běžný sex doma pod peřinou, kdy partner či partnerka k některým praktikám ani nesvolí, se najednou může zdát vizuálně nedostatečný,“ popisuje Jakub Binter rizika plynoucí z nadměrného hltání porna. Jak tedy s pornem zacházet, aby se z dobrého sluhy nestal špatný pán? Nejúčinnější vystřízlivění asi nabízí konfrontace se zkušenostmi samotných pornohvězd.
Realita porna, to nejsou žádné intimní chvíle plné orgasmických výbuchů a vyplněných erotických přání, ale krkolomné šestnáctihodinové směny, kdy za přítomnosti početného natáčecího štábu souložíte s tím, koho vám scénář přidělí. Touhu nahrazuje lubrikant, předehru anální kolík, milostný cit finanční odměna. Najednou se představa, že se člověk sám ocitne v pornu, mění z mokrého snění v noční můru. Zkuste najít dobrovolníka, který by místo „obyčejného“ sexu zdarma propůjčil vlastní tělo, aby takovou porno iluzi vytvářel. Vsadím se, že pochodíte velmi podobně jako výzkumníci z Montrealu.
