Poezie, pomsta a po*ělaná mísa: Lesk a bída českých veřejných záchodků
Fekální poezie
„Kdo se v tato místa béře, nechť po sobě zavře dveře,“ začínala snad tisíc let stará přisprostlá veršovánka maskovaná za návod na použití WC. Jenomže i dávné pravdy je třeba připomínat a leckde by měl viset i takto vousatý text, kterému jsme se smáli naposled ve třetí třídě.
Zejména to, že použití WC štětky zůstává pro mnohé věcí neznámou, to je dobře známý fakt. Přidejme si k tomu ty, co netuší nic o funkci splachovadla, experty, kteří cítí nutkání zanechat svou biologickou stopu na prkýnku či všude okolo, a vybaví se vám další vousatý nápis: „Poch*at prkýnko umí každý, buď hrdina a po*er strop“. Na druhou stranu naše redakce věří, že mnozí gerojové, zejména ti obdaření střevními problémy a/nebo dobrou muškou, to jistě na veřejných WC zkoušeli.
Když už jsme tak u různých záchodových moudrostí, zde se také vyřádíme. Ne každému se podaří napsat a vydat knihu, leckdo se tak realizuje pouze na zdech veřejných WC. Repertoár je opravdu široký, od jednoduchých tagů a tisíckrát opakovaných veršů o tom, že nám „nad hlavami táhnou mraky“, přes výčty, co vše že zde člověk dělal a za jakých okolností je ochoten toto zopakovat, až po nejrůznější stížnosti na lid a svět kolem. Přidejme smršť samolepek, většinou propagujících kapely, o nichž jste v životě neslyšeli, nebo veganství, o kterém dnes naopak slyšíte na každém kroku, a hned je o malebný pohled postaráno.
Tady pšenka nepokvete
Leckdo má také, asi pod vlivem nejrůznějších serverů, na které se většinou chodí jen v anonymním režimu prohlížeče, zkreslené představy, o tom, co se na veřejných WC odehrává. Kdepak, na většině (čímž je myšleno přibližně 99,9 % veřejných záchodků) díru ve zdi nenajdete, a pokud nějakým řízením osudu ano, nečekejte, že na druhé straně na vás čeká sličná slečna či pohledný chlapec bez dávivého reflexu. V lepším případě zde bude prázdno, v tom horším raději nemyslet.
Mimochodem, radno není ani věřit telefonním číslům, která zde naleznete. Většina z nich patří bejvalým či bejvalkám, kteří/které pisatele opustili za ne zcela poklidných okolností, některá další pak také patří šéfům, kolegům, sousedům, domácím a jiným bytostem ztrpčujícím život majitele ostře nabroušené fixky. Platí také nepřímá úměra, že čím netradičnější praktiky inzerent z WC nabízí, tím méně je pravděpodobné, že by vám je byl opravdu ochoten poskytnout. Zejména pokud zdůrazňuje, že je rád poskytne zdarma a volat můžete dvacet čtyři hodin denně.
Mušle nejen na pláži
Radost na člověka ale nečeká jen v kabinkách. Nejsou všechny mušle jako z michelinské restaurace. Snad každý se alespoň ve svých telecích letech při návštěvě nějakého rockového klubu setkal s pisoárem tzv. multifunkčním, který někdo využil i pro velkou potřebu či pro vyprázdnění žaludku horní cestou. Snad už jen s nekuřáckými podniky odzvonilo veselým cedulkám o tom, že vajgly v pisoáru vlhnou a špatně se kouří, či že výčepní je vybírá toutéž rukou, kterou točí trochu jiný zlatý mok rychle končící v pisoáru.
Díkybohu pak za některé invenční vynálezy, kteréžto je možno v hospodách, putykách a klubech pozorovat. Jedním z nejrozšířenější je tzv. fotbálek, který umožňuje stát se ligovým kanonýrem i těm, kteří raději tělocvik proseděli na střídačce. Rozhodně je příjemnější se močí trefovat do míčku než do hipsterských plátků čerstvých citrusů, ti odvážnější, opilejší, či obě podmínky splňující se pak mohou snadno svými úspěchy pochlubit i přátelům a kolemjdoucím.
Z podobné kategorie je další šikovný vynález, který se objevuje v mnoha putykách. Tím je opěrka pro čelo znaveného potřebu konajícího. Slouží také jako fixační pevný bod pro to, abyste čirou náhodou nevytopili sklep. Na serveru Okoun se píše, že některé legendární „trojky“ byly i vybaveny nádobou ve stylu hostin starých Římanů, takzvaným blítkem, které se na rozdíl od pisoáru tak snadno nezacpe.
Trocha klidu a pohodlí
Pravda, zatím jsme popsali to nejhorší z veřejných záchodků. Zejména ty v lepších restauracích nebo v některých nákupních centrech bývají většinou bezproblémové a nejhorší, co se může stát, je, že laxní směna uklízeček zapomene doplnit papír. Graffiti a vzkazy jsou zde pravidelně likvidovány, stejně tak i brzdné dráhy nečistotných návštěvníků. A některé z nich jsou i oblíbenými místy dostaveníček těch, kteří si potrpí na toaletní romantiku. Jen zde příznivci porcelánových mís většinou neinzerují na zdech, domluva většinou probíhá přes nejrůznější servery, jako je třeba dobře známý pervers.cz či třeba přes Grindr.
Někdy pak i ty záchodové vzkazy mají svůj smysl a kouzlo. Autor těchto řádků dodnes s láskou vzpomíná na WC Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde jednou spatřil vzkaz „Poutníče, zde smysl života nehledej!“. Podobně vydařené byly i toalety v dnes již zavřené karlínské hospodě U Fandy, kde dva štamgasti vedli na dveřích záchoda debatu, zda je Miloš Zeman dobrým prezidentem, či ne a k tomu argumentovali většinou lépe a slušněji než diskutující na internetu.
