„Dáte si k drinku kokain?“ V Bolívii najdete jediný kokainový bar na světě, který každé tři týdny mění adresu
“Do La Paz jsem přiletěl kolem čtvrté hodiny ranní. První taxikář, kterého jsem se na adresu baru ptal, přesně věděl jeho současnou polohu. Sám mi potvrdil, že adresa se co tři týdny mění. Neváhal mě do baru zavézt. Cesta z letiště trvala okolo půl hodiny, kterou jsem vyplnil povídáním si s taxikářem.
Ptal jsem se ho, jestli mu nevadí, že turisté do baru chodí, případně že se jej na adresu ptají. S klidem v hlase mi řekl, že vůbec, protože turisté se sem přece jezdí bavit a kokain k bolivijské zábavě patří. On sám kdysi kokain užíval, dneska už jen žvýká koku. Každý den. Udržuje ho v bdělém stavu a dodává mu energii během nočního ježdění. Dle jeho slov koku pravidelně žvýká 90 % obyvatel Bolívie,“ svěřil se nám jeden z čtenářů, který si přeje zachovat svou anonymitu.
Asi každý zná podnik, kde obsluze nevadí, že se na zahrádce kouří tráva nebo si na WC někdo prožene nosem lajnu. Vždyť leckde si i samotní barmani přivydělávají tím, že mají neoficiální a nepříliš legální položky na tajném menu. Tak to ale v Route 36 nechodí. Prodej kokainu zde není veřejným tajemstvím, ale přiznaným faktem.
„Když jsme dorazili k baru, vůbec by mě nenapadlo, že zrovna tady se bude nacházet. Stará, trochu rozpadlá čtvrť s činžáky rozesetými kolem. Ticho v ulicích dokreslovalo tamější atmosféru. Bar už se pomalu zavíral, nicméně i tak mi milý provozovatel umožnil nahlédnout dovnitř. Vnitřek byl velmi skromně zařízený, v prostoru jen náhodně umístěné sedačky se stolky. Na baru seděla postarší dáma, evidentně plná energie. Koupit od ní bylo možné gram kokainu za 150 bol (přibližně 500 korun českých, pozn. redakce). Droga byla zabalená do papírových psaníček.”
Route 36 většinou svoje brány otevírá až v pozdějších nočních hodinách. Vlastně byste si takového podniku na první pohled nevšimli a kdybyste sem zabloudili náhodou, překvapilo by vás, jak je strohý. Obyčejný bar s disko koulí, lokálním DJem, obyčejné sedačky, žádné pozlátko. Zato bílý sníh z bolivijských plantáží přímo na menu.
Podle zkušeností cestovatelů panuje v klubu mírný čilý ruch. Přátelství se ve stavu nabuzeném kokainem navazují velice snadno. „Lidé pendlují mezi stoly a ústa se jim nezastaví. Nedivte se, když tu samou historku z cest za večer uslyšíte třeba desetkrát,“ píše server The Guardian.
Klientelu zde tvoří zejména turisté. Někteří návštěvníci se dokonce na serveru Quora svěřili s tím, že při vstupu po nich chtěla ochranka vidět pas. Ale tady se dá předpokládat, že se jedná jen o ochranu před policejními volavkami z řad místních. Přeci jen, ačkoliv má Bolívie pověst kokainové velmoci, kokain zde stále není legální. To je také důvodem, proč se klub Route 36 pravidelně stěhuje.
V Bolívii najdete mnoho kokových plantáží. Místní jsou ale zvyklí jen žvýkat sušené listy pro povzbuzení i pro překonání obtíží způsobených nadmořskou výškou. Samotné La Paz totiž leží 3600 metrů nad mořem. Někteří si z koky také připravují povzbuzující čaje, pro leckteré Bolivijce má ale koka i náboženský význam. Samotný prezident republiky Evo Morales byl dříve kokovým farmářem a snaží se zlepšit životní podmínky svých bývalých soukmenovců. Ovšem pozor. I sám Morales vždy říkal, že „(K)okový list není to samé jako kokain.“
V Route 36 to podle zkušeností cestovatelů žije. Kokain je levný, ani nápoje nejsou předražené. Sice se tu prý nepodává prášek té nejvyšší kvality, ale v baru, kde můžete v poklidu šňupat u stolu s přáteli, se takový detail neřeší. „Dejte si ale pozor, abyste to nepřehnali,“ radí server WorldTravelFiend. „Pokud si doma zajdete na pivo, asi vás po několikátém kousku začne zmáhat únava. Když ho ale proložíte několika lajnami, najednou máte pocit, že byste mohli přenášet skály. Ale ani tak asi nechcete, aby se vaše pitka protáhla třeba až přes celý další den.“
