REENCARNACIÓN

Každej z nás si něco přeje. Každej z nás po něčem touží. Všichni máme svý sny. Svý přání. Snít je prostě lidský, chápeš. Smutnou pravdou ale je, že ne každej má odvahu jít si svý sny plnit. Protože je to fakt jenom o odvaze rozhodnout se a udělat první krok. Alespoň trochu tam někde uvnitř cejtit, že to nějak dáš. Že to zvládneš, ať se to posere, nebo ne... Myslíš si, že víš, jak to vypadá tam, kam chceš dojít. Nevíš. Ale to je jedno – o tom, co bude, přece nikdo z nás nemá páru. Život ale neni jen o tom, abys furt seděl/a na zadku a odevzdaně čekal/a na to, až ti osud přihraje nějaký pitomý eso v rukávě. Nepřihraje. Smiř se s tim, už seš dost starej/stará na to, abys věděl/a, jak to na světě chodí. Vybíráš to, co vkládáš. Když nic nevkládáš, nic nevybíráš. Přitom můžeš vkládat do čehokoliv se ti zachce. Do jakýkoliv vize, kterou ti tvoje imaginace dovolí vidět. Jo, je to takhle jednoduchý. Stačí vědět, co chci (což bych podtrhl), přidat k tomu trochu sebedůvěry, vytrvalosti a disciplíny a sny se můžou pomalu měnit v realitu ;) Což je podle mě jedinej funkční klíč ke štěstí – když člověk dělá to, co ho skutečně baví a naplňuje. Nic jinýho efektivním neshlédávám. A věř mi, že jsem toho vyzkoušel celkem dost... Už antický filozofové tvrdili, že štěstí leží ve správně prožívanym životě. Zjednodušeně řečeno – šťastnej může bejt jedině ten/ta, kdo se aktivně podílí na naplňování svýho individuálního potenciálu. Všichni máme svůj potenciál na jinym levelu a v něčem jinym, každej ale ten potenciál má. A je jedno kde, podstatný je uvědomit si ho a snažit se ho naplnit. Ať už z tebe má bejt tesař, kuchařka, účetní, manažer nebo Bill Gates. Ve svý podstatě je to stejně jedno, protože každej život žitej na týhle planetě je zpravidla těžkej. Mojí zkušeností ale je, že tíha se snáší líp, když má člověk něco, o co se může opřít. Jako například práce na něčem, co mu dává smysl a nabíjí ho touhou jít dál, ať už prochází jakkoliv silnym shitstormem. Tohle album navazuje na jeden takovej (extra silnej!) shitstorm, kterym sem si před pár lety delší dobu procházel. Navazuje proto, neb cejtim, že už jsem jinde. Proto taky název REENCARNACIÓN. Jiný slovo, kterym bych tenhle přerod mohl dostatečně výmluvně popsat, jsem nenašel. A španělštinu mám rád, cejtim se tam jako doma ;) Jsem tam, kde chci bejt? Ne. Ale jsem šťastnej jak malej kluk, když vidim, že tam jdu ;) Dojdu někdy do cíle? Nevim. Ale vim, že stojí za to to zkusit. Radši budu umírat se špatnou zkušeností a vědomím, že jsem se aspoň pokusil, než s výčitkou, že jsem neměl koule dát tomu aspoň šanci... Oukej, možná to podle tvýho ucha nebude ještě úplně dokonalý, pro mě je ale důležitý, že je to lepší, než když jsem začínal. Že to jde, když člověk chce. A o tom vlastně celý tohle pidi album je. Třeba ti pomůže trochu se pohnout ;) Peace, J.