Libor Šula v podcastu Gay Guys: "Dali mi vybrat, že buď budu teplouš, nebo kadeřník!"
Jak dlouho jste vlastně spolu?
My jsme spolu necelých 5 let, ale v podstatě jsme spolu pořád, bydlíme spolu, cvičíme spolu. Je to takový intenzivní vztah. Jsme spolu 24/7, takže někomu to přijde nenormální. Už když jsme šli na první rande, tak jsme měli stejné džíny a stejné tričko. Máme stejný styl ve všem.
Kolik vám je?
L: Toto je velmi důležitá až osobní otázka. Když jsem zjistil, že jsem gay, tak jsem musel kromě toho také oznámit, že jsem i na starší partnery, na medvědy, chlapy, co mají bříško a nevypadají konvenčně. Takže jsem měl strach, že nikoho takového nenajdu. Pak se objevil Petr a myslel jsem, že je mu minimálně 58 let. No a teď se dostáváme k tomu, že jsme přitom od sebe jen 10 měsíců. Peterovi je 46 a mně je 45. Takže mám mladýho dědka. (smích)
Na Youtube jsem viděl svatební video, takže jste se vzali?
Bylo to v dubnu 2020. Nejsme úplně moderní prototyp gayů, bylo to pro nás něco osobního, ukázat, jak smrtelně vážně to myslíme. Nepřemýšleli jsme o tom, jak je to dle zákona, jaký je rozdíl mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím. Jen jsme ten vztah chtěli mít posvěcený.
Jak to tedy máte s registrovaným partnerstvím?
Nepotřebujeme, aby se to nazývalo manželství. Jen bychom chtěli, aby to bylo na stejné úrovni jako manželství u mých hetero kamarádů. Společnost by měla být spravedlivá. My nejsme typy, kteří by nějak bojovali za gay kina, gay posilovny nebo tak.
Měli bychom dělit lidi na slušný a neslušný, nic mezi tím by nemělo být. Pokud se nějaký kluk obléká do fialového peří, není to nic špatného, nikoho to neuráží. Můžu se nad tím pozastavit, ale nikomu tím neubližuje. Stejně tak jako my. Měli bychom mít stejné možnosti a práva jako ostatní.
A jaká byla teda vaše svatba?
Pro nás to byl takový náš den, hned v čase, kdy skončil covid. Šli jsme na úřad a vzali se. Restaurace byly zavřený, koupili jsme si nudle a sedli jsme si k Vltavě. Kdyby byla možnost se vzít, tak bychom si přáli to zažít ještě jednou, s přáteli, v restauraci, se svědky a prostě jinak.
Takže byste chtěli změnit v ČR zákony?
Když koukám na záznamy s Poslanecké sněmovny, s obrovským respektem k té práci, co poslanci dělají, tak by chtělo nasypat tam trošku selského rozumu a empatie. My nejsme hrdý na to, že jsme teplý, my jsme hrdý na to, že pracujeme, odvádíme daně a nevíme, proč bychom měli být nějak znevýhodněný.
Ještě se vrátím k tomu svatebnímu videu, to bylo fakt krásné, prázdné ulice, nikdo nikde. Jak se vám to povedlo natočit?.
Natočil nám to Marek Hořava, neskutečný kluk. Pamatuju si, jak jsem chtěl zavolat někomu, aby nám to natočil a vlastně jsem se zastyděl, že chci natočit svatbu dvou kluků. Bál jsem se, jak na to někdo zareaguje.
Marek dělá ty nejluxusnější videa po celém světě. A je neskutečný, jak se nad tím ani nepozastavil. Přistupoval k nám tak, že z nás nechtěl dělat něco lepšího ani horšího, přistupoval k nám jako k partnerům, kteří chtějí nádherné video. Strašně nám do karet zahrál také covid, tedy prázdná Praha.
To video se fakt povedlo, to klobouk dolů.
Dostalo se do jedné z nejprestižnější soutěží na světě na jednom svatebním veletrhu v New Yorku. Skončili jsme mezi třemi nejlepšími videi na světě, hlasovala pro něj opravdu bambiliarda lidí. Křičíme, že svět se stává homofobní, ale ten svět je jen takový, jaký ho vidíme.
Jak jsi se dostal ty, Libore, k tomu, že jsi kadeřník?
Řekl jsem, že budu kadeřník už někdy asi v 9 letech. Ve 13 jsem pak rodině odhalil, že jsem gay a že budu kadeřník. To mi však bylo zatrhnuto. Táta mi tehdy řekl, ať si vyberu, že buď budu teplouš, nebo budu kadeřník. Takže to bylo jasný, tu první věc si nevyberu.
Takže jsem šel na strojárnu. Tam jsem zjistil, že nejdůležitější pro lidi je, aby dělali, co je baví. A já jsem chtěl stříhat. Takže až jsem dokončil strojárnu, pak jsem po tom stříhání šel jako slepice po flusu. A mám to štěstí, že dělám, co mě baví.
Gay a kadeřník, to už mi přijde, že to k sobě nějak i patří. Je to jen takový stereotyp nebo opravdu hodně kadeřníků jsou gayové?
Myslím si, že jsou. Ale teď mám v týmu tak 50 % heterosexuálních kluků. Ta věc je trošku předurčená, není to tedy o tom, že bychom měli vytříbenější vnímání na krásu, ale myslím si, že nám nic jiného nezbývá. My jsme ve 13 letech tak nějak odstavený z té klučičí skupiny, najednou jsme víc obklopený holkami a nasáváme jejich pocity a potřeby a chceme se jimi obklopovat i nadále, a tak jdeme na školu, kde ty holky jsou.
Všiml jsem si, že máš 2 salony a máš tam 50 lidí. To je teda starost, stíháš stříhat ještě vůbec?
Nastavil jsem si to tak, že chci být na saloně. Mám svou klientelu, o kterou se starám. Pracuju opravdu 5 dní v týdnu. Nikdy jsem nepoužil slovo majitel. Jsem kolega pro děcka, se kterýma pracuju. Kdyby mě to stříhání mělo začít obtěžovat, tak musím zabrzdit. Což se stalo díky covidu. V té době začal vidět i Petr do mé profese a díky Petrovi jsem teď mohl expandovat a otevřít nový velký salon. Ale jsem teď na hranici, protože to chci mít postavené na té osobní rovině, nejen vůči klientům, ale hlavně vůči kolegům.
Takže dál už expandovat nebudeš?
Když jsem měl 90 lidí, tak už to bylo víc o logistice, o číslech. Nebylo to osobní. Tohle je umělecké prostředí, nemůžeš počítat s tím, že kolem sebe budeš mít lidi, na které je 100% spoleh, musíš počítat s tím, že budeš dělat kompromisy. A to je pak někdy prohra. Takže Petr mě postavil do latě, postavil mě na nohy a díky němu můžu říct, že mám business na té nejlepší úrovni od té doby, co já podnikám.
Petře, ty a účetnictví, co tě k tomu vedlo?
Po ekonomce jsem 12 let pracoval v bance. Ke konci mi nevyhovovalo pracovat ve velkém korporátu, tak jsem přemýšlel, že to změním. To účetnictví byla jasná volba po škole. Sháněl jsem klienty, někdo se ozval sám. Postupně jsem vybudoval účetní firmu a mám cca 30 klientů nebo firem, kterým dělám to účetnictví už 15 let.
Stále tě to baví po těch 15 letech?
Stále mě to baví, ale budu rád momentálně, až bude květen. Jsme nyní v období daní, tak to není jednoduché. Na Silvestra všichni slaví nový rok a mně se začíná dělat špatně, protože začíná to moje období (smích).
Jak jezdíte na dovolenou, protože vím, že účetní většinou mohou až po mzdách?
P: Všechno je podřízené tomu účetnictví. Je to opravdu ten týden po mzdách, nebo pak doba do DPH, což je asi tak 10 dní.
L: Mně je to jedno, já musím stejně ty klienty rušit, protože jsou objednaní třeba půl roku dopředu, protože jsem z té staré gardy a mám otevřený kalendář. U mě všichni vědí, že ruším jen z důvodu dovolené anebo porodu koček.
Chcete vědět, jak to kluci mají s těmi kočkami? Proč Libor nevyužívá Petera na účetnictví své firmy? O čem se dokážou pohádat? A proč se Peter nechce fotit s Liborem? To vše si můžete poslechnout v podcastu Gay Guys: Dali mi vybrat, buď budu teplouš nebo kadeřník.
Gay Guys podcast otevírá svět gayů a LGBT+ komunity všem, co chtějí naslouchat.
