Pavel (27) a Tomáš (28) jsou spolu již 1,5 roku. Pokud také tápete v otázce seznamování, přečtěte si, jak se kluci dali dohromady, jak na vztahu pracují a co je pro ně ve vztahu nejdůležitější

Pavel Kratinoha (window dresser, 27 let) & Tomáš Lefenda (visual merchandiser, 28 let)

1,5 roku ve vztahu

Jak probíhalo vaše seznámení?

Pavel: Přišel jsem do HMka, abych si vybral v HM Home závěsy. Zrovna tam měli špatnou cenovku a Toma mi zavolali, protože měl tyhle věci na starosti. Když jsem ho uviděl, v podstatě mě ta stížnost přešla. (smích) Styděl jsem se, už tenkrát se mi líbil. 

Tomáš: Pavla jsem znal od vidění. Byl to hezký kluk a věděl jsem, že je gay. Ale vůbec mě v té situaci nenapadlo, že by z toho něco mohlo být. 

Pavel: Až po nějakém čase jsem se přihlásil na iBoys a Tomáš mi napsal.  

Oba jste v té době měli profily na seznamce iBoys. Věřili jste, že to je cesta, jak najít vážný vztah?

Tomáš: Ze začátku ano. Ale potom už to pro mě bylo něco jako Facebook: přijdeš, listuješ, koukáš se. Takové zabíjení času. 

Pavel: Já jsem to bral vylučovací metodou. Grindr pro mě nepřicházel v úvahu, ten je hlavně o sexu. A už jednoho svého ex jsem poznal přes iBoys, byli jsme spolu 4,5 roku. Takže to… funguje. (smích)

Jak probíhalo vaše první rande?

Pavel: Velmi krátce! (smích)

Tomáš: První schůzka trvala jen hodinu, protože jsem pospíchal za kamarády, měl jsem s nimi něco domluveného.

Pavel: Vůbec jsem z toho neměl dobrý pocit! Tomáš naše setkání strašně rychle utnul a já si říkal: „Kamarádi jsou výmluva! Nelíbím se mu! Vůbec nejsem jeho typ!“ A vybavily se mi jeho instagramové fotky, polonahé…

A bral jsi ty peprnější fotky jako plus, nebo spíš mínus?

Pavel: Mně se to líbilo. Ale v momentě, kdy jsme spolu začali chodit, už mi vadily.

Tomáš: To nebyly žádné hanbaté! (smích)

A jak jste se tedy dali dohromady?

Tomáš: Já jsem Pavlovi potom napsal, že pro něj mám ty závěsy. Se slevou. (smích) Strávili jsme spolu celý den - šli jsme na festival íránských filmů, pak následovala party u Pavla na bytě, ze které jsme ještě vyrazili ven.  Nakonec jsme se k němu vrátili společně - a už jsem de facto zůstal. (smích)

Kam se váš vztah od té doby posunul?

Tomáš: Ze začátku jsme se hodně hádali. Každý chtěl něco jiného, poznávali jsme se, ještě to bylo umocněné tím, jak jsme se sestěhovali. Trvalo, než jsme si všechno vyjasnili.

Pavel: Tomáš zprvu nesnášel moje kamarády. Oni si neberou servítky, brutálně do sebe ryjí, dělají si srandu ze všeho. A ne každý pobere ten jejich cynismus a sarkasmus. 

Tomáš: Já jsem jejich chování nedával natolik, že jsem kolikrát odešel domů. Vykládal jsem si ty poznámky jako vzájemnou neúctu. Chvilku to mezi námi s Pavlem i vypadalo na rozchod!

Pavel: Už jen ta představa, že bych si musel vybírat mezi Tomem a kamarády, byla hrozná. Přátelé jsou  pro mě jako rodina – myslím, že to tak má hodně gayů. Než jsem potkal Toma, prodělal jsem špatný rozchod a trávil jsem s kamarády všechen volný čas. A najednou bylo potřeba to skloubit.

Jak jste se přes tento problém dostali?

Tomáš: Nakonec jsem Pavlovy kamarády poznal lépe, každého zvlášť. Zjistil jsem, že fakt mají jenom svérázný humor. A teď můžu upřímně říct, že je mám rád, rád se s nimi stýkám. 

Zůstaly nějaké věci, na kterých se zásadně neshodnete dodnes?

Pavel: Napadá mě jedna úplně stupidní. Pro nás oba dva je strašně důležitá muzika. A některá CDčka nemůžu poslouchat, když je Tom doma, což mi strašně vadí, protože se na ně práší. A určité věci, co poslouchá Tom, nepřežiju já. Ani jednu písničku. (smích) Ale pořád máme tak z 80 % společný vkus.

Myslíte si, že je obecně těžší udržet gay vztah? Oproti heterosexuálnímu?

Pavel: Asi ano. Nechci zevšeobecňovat, ale většinou jsou chlapi ti, kdo mají potřebu sexuálně lovit. Zatímco ženy je drží na uzdě. A když zbydou v tom vztahu dva chlapi, gayové, je to komplikovanější. Myslím si, že tím, jak dva muži biologicky nemůžou zplodit dítě, mívají gayové prodlouženou pubertu. Nic je tolik nedrží doma. 

Jak pěstujete partnerský sexuální život, aby nevznikla potřeba zahýbat, střídat partnery?

Tomáš: Chce to nebýt sobec. A nebrat sex jako manželskou povinnost.

Pavel: Když má člověk ve vztahu zaječí úmysly, musí zvážit, jestli ta nevěra za to stojí. Srovnat si priority. Já mám tu vizi naší společné budoucnosti: dům, zahrada, pes. A když si představím, že bych Toma podvedl, všechny ty sny absolutně mizí. A ten pocit viny! Já bych nepřežil Tomův pohled. 

Uvažujete do budoucna o dítěti?

Tomáš: Zatím ne. Užíváme si čas s dětmi, které máme v našich rodinách. Ale jsme rádi, když se pak zase vrátíme do Prahy. (smích)

Pavel: Ještě před 5 lety bych řekl absolutně ne. Ale teď? Chtěl bych mít někoho, o koho se můžu starat. Kromě Toma, samozřejmě. (smích) Něco tady po sobě nechat, když to řeknu hloupě. Ale společnost na homosexuální rodičovství podle mě není připravená – a u gayů je to vnímané víc negativně než u leseb. 

A co registrované partnerství? Je to pro vás jedna z met, ke které chcete dojít?

Pavel: Zatím vyčkáváme. Měl jsem vztahy, které trvaly i déle než s Tomem - a stejně to pak nevyšlo. Navíc bych strašně chtěl svatbu, a ne registrované partnerství. Mně vadí už ten název! Nevím proč, přijde mi to, jako když jdou krávy na porážku. Někde si napíšou do seznamu, že nás registrují. 

Tomáš: Já třeba vůbec neřeším ty papírové věci, nálepky. Já chci mít svatbu, udělám si ji takovou, jakou chci. Jde mi o ten den, o to, že si prožiju to, co si chci prožít. Nějaká formální stránka mě nezajímá. 

Pavel: Mně vadí už z principu, že to není rovnocenné, na stejném levelu. Že si musím připadat jako druhotný občan, který ani nemůže mít svatbu. Nebo si ji udělat bez úředníka jako divadlo, které nemá právní hodnotu.  Nechápu, o co komu jde! Jestli spolu chtějí 2 kluci vstoupit do manželství se vším, co to obnáší, tak kde je problém?

Přinesli jste si do vašeho vztahu nějaké ponaučení z těch předchozích?

Pavel: Po jednom rozchodu jsem si řekl, že už nikdy do ničeho nepůjdu tak po hlavě. A stejně jsem to s Tomem porušil. Takže jsem spíš nepoučitelný. (smích)

A mělo by cenu to společné soužití oddalovat?

Tomáš: Nemělo. Všechny ty problémy, které se při nastěhování dějí  - a že vždycky přijdou, protože každý má jiné návyky – je super odhalit na začátku. Kdybychom to sestěhování odložili, tak by to období, kdy jsme se pořád hádali, přišlo až teď.

Pavel: Už se nestává, že bychom na sebe křičeli. Ale občas se jeden z nás urazí, to jo. (smích)

Napadá vás nějaká vztahová iluze, ze které jste vystřízlivěli?

Pavel: To je otázka pro Toma! Vždycky mi říká, že bych měl být víc romantik. (smích)

Tomáš: Já si hrozně maluju, jak by měly věci vypadat. A ztratil jsem iluzi, že to tak bude. Chtěl bych třeba, aby Pavel byl víc kontaktní, dotýkal se mě častěji, líbal mě. Vždycky jsem si představoval kluka, co na mě bude nalepený, bude se se mnou fotit. A Pavla tohle samotného ani nenapadne.

Pavel: Já nejsem moc kontaktní člověk. Mám to tak dané vnitřně i z rodiny. 

Tomáš: Dřív bych si neuměl představit, že bych měl takový vztah, jako mám teď s Pavlem, a byl šťastný. Teď vím, že se milujeme a že Pavla nemůžu měnit. Ani nechci. Kdyby přízpůsoboval svoje chování jen kvůli mně, nebylo by to upřímné. 

Co je pro vás ve vztahu důležité? Kromě upřímnosti?

Pavel: Asi i nějaké ty povrchnější věci. Třeba co se týče vkusu, zařizování bytu. Hodně negativně vnímám „většinový“ vkus gayů. A právě to byl jeden z prvotních impulsů, proč jsme si s Tomem zřídili blog BrownEyedCouple.com. Baví nás surové věci, skandinávský styl, originální designové kousky. Nikomu to nevnucuji, ale chci ukázat, že interiér jde zařídit i jinak. Že člověk nemusí mít doma všechno lesklé, olabelované značkami.

Celá filosofie vašeho blogu je postavená na hnědookém páru, na vás, jakožto nerozlučné dvojici. Berete blog jako výraz důvěry ve vaši lásku?

Pavel: Ano. Kdybych byl na vážkách, tak do společného projektu nejdu. Věřím, že spolu zůstaneme.

Tomáš: Já si umím i představit, že kdybychom se rozešli, tak bychom blog udržovali dál. Protože oba se svými ex máme dobré vztahy. Už by to asi nebylo tak intimní, ale nějaké řešení bychom našli. 

Nakolik váš blog odráží skutečný život?

Pavel: Setkali jsme se s názorem, že fotky, co děláme, jsou naaranžované, a že takhle vůbec nežijeme. Ale když si při sobotě připravíme hezký brunch nebo když si koupíme designový stůl, je to celkem přirozená věc. Sám nemám rád, když lidi vytváří něco umělého. Naopak se mi líbí, že Tom kolikrát fotky blýskne na první dobrou, ani je extra neupravuje ve Photoshopu. 

Rozumíte lidem, co tráví hodiny dokonalou sebeprezentací na sociálních sítích?

Tomáš: Někteří to přehání, to už mi přijde scestné. Mně je jedno, když se vyfotím rozcuchaný nebo s pupínkem. Nebojím se to ukázat.

Pavel: Do jisté míry tomu rozumím. Chtějí ukázat svůj životní styl v co nejlepším světle. Podle mě jde hlavně o single lidi, kteří doufají, že se přes Instagram seznámí.

Proč se podle vás tolik gayů seznamuje virtuálně?

Pavel: Vždyť i v tom klubu jsou všichni pořád všichni online na Facebooku! A když tě někdo odmítne virtuálně, bolí to míň než v reálu. Je to jen jedna z mnoha zpráv na Messengeru.

Tomáš: Facebook vede, to už se děje tak nějak automaticky. Mě by ani tehdy v tom HMku nenapadlo říct si Pavlovi o číslo. Spíš si toho člověka někde osobně vytipuješ a pak mu napíšeš.

Chodíte do klasických gay barů a klubů?

Tomáš: Když jsem se v 18 přistěhoval do Prahy, chodíval jsem každý víkend. Postupně jsem zjišťoval, že existuje i jiná zábava, jiná muzika. Teď už gay bary nevyhledávám, přijde mi, že se tam zastavil čas. Stejné písničky, stejní lidé, nikam se to nevyvíjí. Ne, že bych se stranil, ale jak stárnu, už mám jiné priority.

Pavel: Já jsem gay kluby nikdy nevyhledával - a když už, tak spontánně, s partou kamarádů. Mainstreamovou gay kulturu nemám moc rád, vadí mi, že tu chybí undergroundová alternativa. Já jdu v první řadě za hudbou. Ale přesto mi přijde dobré, že gay kluby fungují. Už kvůli seznamování!

Kluky můžete sledovat na jejich blogu nebo Instagramu.

Foto: Martin Stranka