Kauza queer Ježíše na zahájení olympijských her: Degradace sportu? Spíše smutné nepochopení olympijských myšlenek
Zajímali jste se někdy o to, jaký primární cíl měly a mají komiksy? Pokud ne, tak vězte, že vždy šlo především o dodání odvahy, vizi lepšího světa a zejména, což je pro tuto chvíli nejdůležitější, vždy fungovaly jako odraz společnosti, kulturní zrcadlo, které reflektuje a komentuje sociální, politické a kulturní problémy své doby. Toto médium využívalo, a naštěstí to stále dělá, svou vizuální a narativní sílu k vyjadřování názorů, kritik a obav, které mohou být pro jiná média příliš kontroverzní nebo náročná.
Během druhé světové války se superhrdinské komiksy staly populárními prostředky „pozitivní“ propagandy. Superhrdinové bojovali proti nacistům a dalším nepřátelům, což mělo za cíl zvýšit morálku a vlastenecký zápal u čtenářů.
Mnohem větší význam ale získaly v 60. a 70. letech 20. století, kdy začaly reflektovat hnutí za občanská práva a sociální spravedlnost. Nejlepším příkladem je série „X-Men“ od Marvel Comics, která metaforicky zpracovávala otázky rasismu a diskriminace prostřednictvím příběhů o mutantních hrdinech, kteří čelili předsudkům a nenávisti.
Proč mluvím o komiksech? Protože ceremoniály, jako je kupříkladu ten před zahájením olympiády, jsou pro mě na stejné úrovni. Tyto události mají též schopnost globálně reflektovat současné společenské klima a vyjadřovat naděje a obavy společnosti. Ceremoniály jsou nejen oslavou sportu a soutěže, ale také platformou, kde mohou být symbolicky vyjádřena témata jako mír, solidarita, rovnost a lidská práva.
Připomeňme si například zahajovací ceremoniál olympijských her v Londýně v roce 2012, který zahrnoval témata britské historie, kulturního dědictví a sociálních změn. Tento ceremoniál nejen oslavoval sportovní úspěchy, ale také reflektoval britskou identitu a hodnoty v globálním kontextu. Podobně jako komiksy, i tyto ceremoniály mohou sloužit jako mocné nástroje kulturní reflexe a změny. A přesně to se stalo i letos.V čem je tedy takový problém?
Kdyby býval lépe zvládnutý program...
... tak by bylo méně křiku. Ano, začnu trochu odjinud. A tohle si skutečně myslím. Viděl jsem opravdu hodně sportovních zahajovacích ceremoniálů, i na menších akcích, a můžu svědomitě říct, že tenhle patřil k těm nudnějším. Měl několik zajímavých momentů, kterým na konci vévodila ohromující Céline Dion, ale stačilo to? Právě že vůbec.
Vůbec poprvé v historii se ceremoniál konal mimo stadion, což vzhledem k bezpečnostním opatřením chápu, nicméně přesunout celý děj podél řeky Seiny byl nápad sice zajímavý, ale dost nedotažený. Jedna z dalších věcí, kterou vzhledem k množství vynaložených peněz, taky moc nechápu. Dělo se až příliš věcí najednou, vše kazil déšť a co jsem si dohledal na internetu, spousta lidí si stěžovalo, že za své draze koupené lístky (v mnoha případech dražších než 1500 euro) neviděli prakticky nic zajímavého, nebo vůbec skoro nic. Celou situaci navíc zkomplikoval ranní útok na francouzské železnice, avšak to tady probírat nechci.
Celému dojmu navíc ani nepomohla dost zvláštní ochranná opatření, platná po celou dobu konání her, kdy jsou uzavřeny celé ulice s mnoha službami, takže jejich majitelé musí mít zavřeno, neboť s tam stejně nikdo nedostane. A lidi to (celkem oprávněně) frustruje a vybíjejí si pak zlost i na místech, kde to vlastně ani není potřeba. A tím se dostávám k hlavnímu bodu.
Satanské woke spiknutí
Jak už je tradičním zvykem zejména posledních 30 let, akce tohoto globálního charakteru jsou označovány mnoha přívlastky, co se konkrétně olympijských ceremoniálů týká, ty pro mnoho lidi ztělesňují to nejhorší, co jsme jako lidstvo schopni reprezentovat. Na inernetu najdete stovky a tisíce stránek, které se k tomuto tímto způsobe vyjadřují, pro ilustraci si vyberu jeden z těch sledovanějších, konkrétně jde o stránku Zakázané informace na FB. Ta říká:
„Olympiáda v Paříži je v plném proudu. Oslava Satana... Harrison Butker vyzval transvestity k zesměšňování Ježíšovy poslední večeře na olympiádě v Paříži... Organizátoři olympiády si vybrali výročí setnutí hlavy Fr. Jacquese Hamela, aby použili obrázky násilné setnutí hlavy a zesměšnili poslední večeři. Jacques Hamel (30. listopadu 1930 Darnétal – 26. července 2016 Saint-Étienne-du-Rouvray) byl francouzský katolický kněz arcdiecéze Rouen, kterého zavraždili teroristé napojení na Islámský stát, když sloužil mši v kostele sv. Štěpána v Saint-Étienne-du-Rouvray... Jdou tak daleko, aby se vysmívali poslední večeři Krista a oslavili uctívání Baala/Molocha... Jezdec na bílém koni z knihy zjevení... Pokud tohle není znamení doby, ve které žijeme...“
Mohl bych teď samozřejmě polemizovat nad tím, jaktože jsou tyto „zakázané informace“ stále na internetu, ale to by bylo moc složité filosofické uvažování. Jen tím chci ilustrovat, jak moc vážně jsou tyhle teorie brány a tomu, že se někdo snaží skrze tyto ceremoniály poukázat na to, že démonské síly ovládají, či chtějí ovládnout, celý svět, věří miliony lidí. A tito lidé pak přenášejí svoji zlost, frustraci a nespokojenost se svým životem na skupiny, které s tím nemohou mít méně společného.
Queer Ježíš
Tím největším problémem se letos ukázala být situace, která by v případě více nahuštěného a intenzivnějšího programu, dlouhého ne tři hodiny, ale maximálně hodinu a půl, podle mého nebyla tak extra řešená. Ano, řeč je o zpodobnění Poslední večeře od Leonarda da Vinciho, kterému vévodila žena jako Ježíš, obklopená drag umělci jakožto apoštoly. Tenhle moment se stal průtokovým ohřívačem mnoha emocí. Od naprostého nadšení po extrémní znechucení. A já se vlasně ptám – proč?
„Olympijské hry slouží jako platforma pro šíření ideálů míru, rovnosti a vzájemného respektu. Prostřednictvím sportu se snaží překonávat rozdíly a budovat mosty mezi různými kulturami a národy,“ zní jedna ze základních myšlenek olympismu, které ale evidentně nejsme schopni ve velké míře porozumět. Mně dokonce přijde i jako špatný krok to, že se následně sami pořadatelé křesťanům/katolíkům za tuto prezentaci omluvili. Umělecký šéf ceremoniálu Thomas Jolly řekl, kritizovaná scéna neměla být paralelou k Poslední večeři. Jeho záměrem bylo oslavit diverzitu a vzdát hold hodování a francouzské gastronomii. „Mým přáním není zpochybňovat, ani zesměšňovat nebo šokovat. Nejvíce ze všeho jsem chtěl vyslat poselství lásky, poselství inkluze, ne rozdělovat,“ řekl Jolly agentuře AP.
Je pak docela smutné, že se za toto pak musí člověk ještě omlouvat. Je samozřejmě nešťastné, že kvůli tomuto jedinému momentu poté trpí celá komunita, která je obviňována z tlačení propagandy, avšak já to vidím tak, že jsme přiliš úzkostliví a díky množství informací na internetu, a jejich rychloobrátkovému spotřebovávání, jsme si zvykli až moc jednoduše na to jakékoliv informace či poselství odsoudit na první dobrou a víc se tím do hloubky nezabývat. Kdo se ptal organizátorů na to, co tím chtěli vyjádřit? Proč zvollili přesně tuhle formu? Proč do toho šli samotní umělci a s jakým záměrem?
Těch otázek je mnoho, ale v křiku davu jsou jen těžko položitelné a následně i zodpověditelné. Což je docela škoda zrovna ve chvíli, kdy se na takové oslavě sportu konečně projeví to, o čem byla řeč na začátku – plná reprezentace komunit, které v našem světě existují a jsou platnou součástí našeho života. Nehledě na to, že ceremoniálu se účastnilo mnohem více queer umělců, než jen u této scénky. Koho to ale zajímá, že?
Osobně si tak říkám, jestli by náhodou nebylo lepší olympiádu zrušit, sednout si k jednomu stolu a vše si poctivě vyříkat a zjistit, jak si lidé tedy představují ztvárnění olympijských ideálů. Udělám to za organizátory a ptám se všech lidí, kteří teď hlasitě řvou na internetu cosi o spiknutí a degradaci sportu – co vlastně chcete? Jak má vypadat správné zahájení olympiády? Jak se má prezentovat lgbtq+ komunita, aby vás to neuráželo? A co vám doopravdy vadí? Jak má vypadat to „správné“ umění?
