Očima heteráka: Končí mistrovství světa fotbalistek. Má jít o nejotevřenější queer sportovní událost v historii sportu. Na stadiony dorazilo téměř dva milióny lidí

Před posledními zápasy můžeme potvrdit, že se jedná o nejnavštěvovanější ženské mistrovství světa fotbalistek v historii. Na prvních šedesát utkání dorazilo celkem 1 734 028 diváků. Číslo se určitě bude pohybovat těsně pod hranicí dvou milionů po odehrání posledních zápasů. Jen pro srovnání. Mužské fotbalové světové šamopionáty navštěvuje něco kolem tří až tří a půl milionů diváků. Rekord padl také v návštěvnosti jednoho utkání. Bylo to 75 784 diváků. 75 784 lidí šlo na ženský fotbal. Fantastický počin. Průměr na jedno utkání byl téměř 29 000 diváků, což je o 7 000 více než před čtyřmi lety ve Francii. Ano, je to historický turnaj. Historický turnaj v barvách duhy.

Mistrovství světa 2023? Opravdu, opravdu gay

Turnaj byl rozšířen, a tak se ho nově zúčastnilo 32 týmů a podle některých webů se díky tomu mohlo na turnaji představit až sto LGBTQ+ hráček a trenérů. Jaký je to rozdíl oproti poslednímu mužskému šampionátu v Kataru, kde se sexualita jasně potlačovala. Tady? Vše otevřené. Nic není tabu.

Navíc sama hostitelská země Austrálie je týmem, který měl ve svém středu nejvíce členů LGBTQ+ komunity. Téměř polovina týmu. A navíc mají i tu nejslavnější. Sam Kerr. Její vztah s hráčkou americké reprezentace Kristie Mewis patří mezi ty nejznámější ve fotbalovém prostředí.

Ono je nutno podotknout, že pokud existuje fotbalový tým, který se stará o popularizaci LGBTQ+ komunity, je to australský ženský fotbalový národní tým. V únoru si oblékly duhové dresy při zápase Poháru národů proti Španělsku. Jednalo se o oslavu Sydney Wolrd Pride. Ano, jdou příkladem.

Heslo turnaje? Otevřenost

Fanoušci navštěvující jednotlivé zápasy jsou svědky nevšedních konverzací. Alespoň se to dá vyčíst z mnoha příspěvku po internetu a sociálních sítí. Záložnice chodí s jejich obránkyní. A ta hraje proti támhletomu křídlu a to křídlo zase chodí s kapitánkou toho minulého zápasu. A u nich zase mají brankářku a ta si vzala tu nejlepší střelkyni.

Naprosto otevřené. Nikdo se nediví. Prostě to tak je.

Web Autostraddle, který se věnuje právě komunitě LGBTQ+, napsal, že by se mělo jednat o nejotevřenější queer sportovní událost v historii. No, to sedí. Rád řeknu, že pokud jde o popularizaci queer komunity, tak letošní fotbalové mistrovství světa žen je událost, ze které je třeba brát si příklad. Snad si toho všimnou vrcholní představitelé i jiných sportů a asociací. Odloží ego, osobní zisky a dají si 1+1 dohromady. I když je mi jasné, že už jen tenhle počet je pro ně složitý. U nich totiž 1+1 vždy znamená milion.

Duhové pásky? Ne. Alternativa? Ano.

Za celou dobu konání mistrovství jsem nenarazil na žádný problém. Žádná homofobie. Žádný rasismus. Politika? Trochu.

Před rokem se rozjel obrovský boj fotbalových asociací s představiteli FIFA o nošení duhových kapitánských pásek. Rozhodnutí bylo jasné. Páska na ruce rovná se žluté kartě. Podpora rovná se postih. Hrajeme totiž v Kataru. A kdo má peníze, ten rozhoduje. Muži tudíž museli ustoupit.

O rok později jsme v Austrálii a na Novém Zélandu. A tady už nacházíme první průsečík. Zákaz jejich nošení sice dál trvá, to ano, ale vznikla alternativní možnost.

FIFA totiž povolila nosit osm jednotlivých pásek, včetně jedné s duhovým designem. Takže nějaká možnost to je. Je to krok správným směrem, i když je zatím opravdu dětský. Snad se v budoucnosti dočkáme skutečně dospělého chování. A ne tohoto hloupého křiku a kopaní, kterému se bohužel těšíme i u nás v českém parlamentu.

Největší poprask působilo Maroko

Ano, je to Maroko. Možná pro vás překvapení. Ale bohužel největší poprask nepůsobila jejich hra. Pokud vás to totiž minulo, tak na jedné tiskové konferenci marockého týmu, reportérka BBC položila otázku kapitánce Maroka. Otázku nevhodnou. Otázku, která obletěla svět.

„V Maroku je nelegální mít gay vztah. Máte ve svém týmu nějaké gay hráčky? A jaký je pro ně život v Maroku?“ – BBC reportérka

A už to nešlo vzít zpět. Moderátor tiskové konference se sice snažil vrátit debatu k fotbalu…

„Promiňte, toto je velmi politická otázka, takže se budeme držet pouze otázek, které se týkají fotbalu.“

Jenže nenechavá novinářka se nechtěla vzdát. Zeptala se znovu. Tlačila na odpověď. A nakonec to pro ni mělo negativní následky. Vůbec se nebavím o vlně negativních komentářů na sociálních sítích a příspěvků v komentářích pod různými články, těch bylo desetitisíce. Ale mnohem důležitější byl postoj samotné BBC. To se prostřednictvím vedení omluvilo. Jaké to mělo interní dopady, to už si můžeme jen domyslet.

A Maroko působilo rozruch i dál. Když pomineme tu smutnou scénu, která se odehrála na tiskové konferenci a obletěla svět, tak je třeba připomenout, že se jednalo o první arabský tým, který se zúčastnil finálového turnaje mistrovství světa žen. Tím pádem se jednalo také o první účast samotného Maroka.

Další historický počin Maroka si zapsala Núhajla Banzínová. Hráčka, která se stala historicky první fotbalistkou na mistrovství světa, jenž mohla k zápasu nastoupit v hidžábu. To je pro mě osobně opravdu velký krok. Zkuste si totiž hrát fotbal s jakoukoli pokrývkou hlavy.

Je tedy jisté, že je historicky první arabská země na mistrovství zanechala historický dojem. I když vypadla už ve skupině.

Jen tak dál

Dámy, pánové, hráčky a všichni ostatní. Já vám tleskám. Toto mistrovství ukázalo směr, kterým bychom se měli ubírat. Nikomu nic nevadilo. Protože to nikoho neomezovalo. Viděl to rekordní počet lidí. Zanechalo to světový ohlas. Slyší o tom i lidé, které fotbal vůbec nezajímá. Tady se to vzalo za správný konec.

Tak se teď už jen v klidu posaďme a vychutnejme si o víkendu to nejdůležitější. To, proč tam přijeli hráčky ze všech koutů světa nehledě na to, co vyznávají, co nosí a k čemu se hlásí. To, o co nakonec vždycky jde především.

Boj o medaile.