Očima heteráka: Stigma ohledně návštěvy psychologa? Je pryč. Vše změnila pandemie a válka. Psychiku si dnes léčí téměř každý desátý
Jenže…
Trochu v pozadí zůstává to, co nám tu po covidu a prvních měsících války zůstalo. Respektive je to přehlíženo. Co to je, ptáte se? Nejistota. Nalomená psychika. Strach. Úzkosti. Deprese.
Pohleďme zpět v čase. V době, kdy covid byl ještě řekněme v plenkách a na ministerstvu stála u mikrofonu hvězda Superstar ze stáje AB, mě přítelkyně přivedla na ne tolik rozšířený formát rozhovorů. Podcast. A hned nás zaujal první díl Topkastu, za kterým stál Majk Spirit. Ten první díl, který byl publikován 14. listopadu 2020, což je osm měsíců po prvním potvrzeném nálezu covidu v ČR, byl zaměřen právě na psychiku. Lépe řečeno na to, jak ta doba, které jsme čelili, ovlivní naši psychiku. Nikdo totiž nevěděl, jak to bude dlouho trvat. Bylo to poměrně zajímavé povídání, po kterém jsem si poprvé uvědomil, že ty problémy budou mnohem rozsáhlejší. Všichni totiž řešili lůžka, čísla nakažených a počet mrtvých. První pohled ráno mířil na Seznam, kde byla aktualizovaná tabulka. A bylo to pochopitelné. Sám jsem byl jedním z těch lidí.
Stroj času…
Pro účely tohoto článku jsem četl aktuální rozhovor z letošního dubna, který pro MF Dnes poskytl psychiatr FN Brno Tomáš Krpálek. To, co jsem si z něj odnesl, je následující údaj a vyjádření.
„V roce 2021 bylo pro psychiatrickou diagnózu v ČR ošetřeno 700 tisíc lidí a dnes je to číslo o 20% vyšší. Na to nejsme připraveni.“
Takže. 20% navíc to je nejméně 140 tisíc lidí. To je, jako by se najednou přidala celá Plzeň nebo půlka Ostravy. A to se už nebavíme o lidech, kteří si problémy nepřipouští, nebo je řeší po svém. Jaké by to číslo bylo pak?
Stigma psychologa? Dnes už ne
Sedněme si do stroje času ještě jednou. Přesuňme se do těch mnoha let před covidem, které každý z nás prožil. V té době totiž byla starost o psychiku za pomoci psychologa brána jako něco negativního. Alespoň jsem to tak vnímal.
Chodíš k psychologovi? To asi nejsi normální, co? Prý chodí k psychologovi, to je na tom asi zle. Psycholog? Jsem snad blázen? Ne! Tak mě tam pořád neposílejte. Kámo, ty jsi zralý na psychologa.
A jen upozorňuji, že já psychologa nenavštěvuji, abyste si nemysleli, že tady něco obhajuji jen proto, abych obhájil sám sebe.
Ale! Velmi výrazně vnímám dění kolem sebe. Vnímám ta čísla. Vnímám lidi. Nervozitu, která tu zůstala a bublá pod povrchem. Je v životech lidí. Je na silnici za volantem. V debatách. A upřímně? Cítím ji i sám na sobě. Jenže ten trend, který tu léta byl neměnný, že návštěva psychologa je negativní záležitost, ten je dávno pasé. Co to změnilo? Globální pandemie a bomby, které dopadají 400 km od nás.
Ta doba je úplně někde jinde. To, co bylo považováno za normální, už není normální. Je třeba spoustu věcí přehodnotit, pokud jste to tedy do teď neudělali.
DOBA. JE. TOTIŽ. PROSTĚ. JINDE.
Nikdo z nás není expert na všechno. V posledních třech letech se událo ve světě a u nás v české kotlině tolik, že ne každý se s tím dokáže vyrovnat. Troufám si říct, že většina nás, kteří jsme na světě, poprvé v životě čelíme něčemu takovému, jako je globální pandemie nebo ohrožení válkou. A sakra, to ohrožení tu prostě je.
Bylo? Nechám na expertech.
Je rozdíl, když se bojuje v Sýrii nebo ve Lvově. Z Ostravy do Lvova je to totiž stejně daleko jako z Karlových Varů do Ostravy, abychom měli představu. „Matička Rus“ navíc proklamuje, že se jí líbí a chce to uspořádání světa, které tu bylo před rokem 89. Inu, pak chápu, že se některým nespí dobře. Zvlášť asi těm, kteří si dobu před rokem 89 prožili. Většině. Vždyť si jen vezměme, co vše ty dvě události ovlivnili?
Sociální kontakt. Peníze. Podniky. Živobytí. Vzdělání. Energie. Přátelství. Vztahy. Charaktery. Hodnoty. Priority… Zkrátka život.
Psycholog? Pomoc a srovnání myšlenek
Ne, opravdu se tedy nedivím, že stále více lidí vyhledává profesionální pomoc. Neví, jak reagovat? Jak to vnímat? Co dělat? Mají strach. Nemají jistoty. Přišli o ně a je jedno, jestli fakticky nebo si to jen myslí. Jde o ten vnitřní pocit. Ale nejsou proto slabí. Nejsou hodni výsměchu. Je třeba je pochopit. Pomoci.
Kolik znáte lidí? Myslím tím, že je znáte dobře. 20? 30? Nebo jen 5? Znovu totiž připomenu čísla doktora Krpálka. 840 tisíc psychických nemocných lidí v péči. Suverénně největší nárůst zaznamenali u lidí trpícími depresemi a úzkostmi. 840 tisíc. S přimhouřeným okem můžeme říct, že každý desátý člověk má problém s psychikou. Děti nevyjímaje. Naopak. A teď se rozhlédněte kolem sebe a počítejte od jedné do deseti.
Je třeba přestat na tyto lidi koukat skrz prsty. Pojďme je podpořit. Protože i když vy jste psychicky silní, tak jsou tu druzí, kteří nejsou. Jsou silní v jiných oblastech. Ale v těch třeba výrazně strádají, protože jim to psychika nedovolí. Potřebují pomocnou ruku, aby mohli pracovat plnohodnotně a možná na mnohem vyšší úrovni než většina z nás. Potřebují někoho, kdo jim vysvětlí, nasměruje anebo je jen vyslechne. I to někdy stačí.
V těchto časech poznáte přátele. Přečtěte si zpověď kohokoliv, kdo si tímto procesem prošel a uspěl. Vždy vám řekne, že měl kolem sebe lidi, kteří se třeba i jen částečně sami obětovali, aby mu pomohli. Ti lidé totiž nepotřebují výsměch. Potřebují přátele. Partnera. Rodinu. A dnes právě i psychologa.
Najímáme si life kouče, performance kouče, stylisty a fit trenéry, abychom dobře vypadali. Jenže mozek je sval jako každý jiný. A i ten potřebuje péči. Tak proč si nepomoci psychologem? Vždyť i o mozek je třeba pečovat. Každý sportovec vám řekne, že pro výkon potřebuje hlavně hlavu. Sebejistotu. Protože teprve pak se bude cítit dobře.
Tak to přijměme. Poraďme. Pochopme.
