Očima heteráka: Dorůstá generace zn. Asociál! Vztahy a životy už budou jen virtuální. Nemoci reálné.
„Jsi tu? ….. Jo, jo ….. Jak je? ….. Dobře ….. Dneska jsi na matice zaválela (potlesk, potlesk, smajlík) ….. Někdo musel (mrkající smajlík) ….. Ok, tak já jdu, mám quest s klukama ve WoW ….. Jo,jo my s holkama máme call ….. Tak zejtra ve škole (pusinka, srdíčko) ….. Čau, čau (srdíčka a křížky)“ – komunikace páru rok 2023
Vztahy dnešních dospívajících v kostce. A nutno podotknout, že tohle je ještě velmi solidní případ zdravého užívání sociálních sítí, jak tomu říkají vědci odborně. Většina dospívajících totiž podle datového analytika Univerzity Palackého v Olomouci Petra Baďura, užívá on-line a virtuální svět ve zdravé míře. Alespoň to tvrdil jejich výzkum z roku 2019.
Od kdy jde o závislost a co způsobuje?
Monitorovací střediska a tým expertů Univerzity Palackého v Olomouci v roce 2019 změřily, že průměrný adolescent tráví denně jeden a půl hodiny na počítači během týdne a dvě a půl hodiny o víkendech. Opakuji PRŮMĚRNÝ.
Vedle toho se zahraniční vědci usnesli, že užívání počítače dospívajícími více než dvě hodiny denně značí závislost.
Řečeno konkrétními čísly. Ve výzkumu, který se dělal u dětí ve věku od 11 do 19 let, dvě hodiny denně na počítači a herních konzolích tráví třetina dospívajících. Dvě až čtyři hodiny tam tráví 20% dospívajících. Mezi čtyřmi až šesti hodinami to je 10% a více než šest hodin tam tráví až 8% dospívajících. To znamená, že problém má každé třetí dítě nebo dospívající. A my to nevidíme, nebo ještě hůře, my to přehlížíme.
Je ale naprosto logické, že to má obrovské následky. Například už dvě a půl hodiny denně u počítače způsobuje nadváhu. Tři a půl hodiny denně už způsobuje obezitu. Samozřejmě v dlouhodobém měřítku.
Jenže tyto děti vedle toho prochází i dalšími negativy, které způsobuje uzavření se do virtuálního světa. Trpí nedostatkem spánku, úzkostmi, depresemi nebo zmíněnou tloušťkou. Mají chatrné vztahy se svými vrstevníky a také s rodiči. Trpí citovými problémy, se kterými se neumí vypořádat. Lžou. Jsou značně podráždění.
To nám říká výzkum. Nejsou to dobré zprávy a už vůbec to nejsou dobré vyhlídky. Letos bude další fáze pravidelného čtyřletého výzkumu. Jsme zvědavý, jak moc nám “pomohl“ covid.
Neslušné, omluvitelné, akceptované, hodné následování
To byl výzkum. Věda. Jenže už tehdy to podléhalo něčemu, čemu se říká trend. Tedy pravidelné viditelné zhoršování, které je dnes (2019) ale ještě nakloněno pozitivně. Ale jestli nás historie něco naučila, tak není radno cokoli podceňovat.
Pro tuto myšlenku si vypůjčím jeden citát od Václava Havla.
„Co ještě včera chápalo společenské vědomí jako neslušné, to dnes běžně omlouvá, aby to zítra zřejmě přijímalo jako přirozené a pozítří možná dokonce jako příklad slušnosti.“
Nyní tento citát budu parafrázovat, aby nám korespondoval s dneškem: „Ještě včera jsme sociální sítě odmítali, protože jsou jen pro mladé a ničí sociální kontakt. Dnes je přijímáme jako něco přirozeného, jsou tu přece už tak dlouho. Zítra je budeme dávat jako příklad, protože slušný člověk přidá k větě smajlíka, jinak je nezdvořilý.“
Vztahy se totiž obecně přetransformovávají do virtuální roviny. Vytrácí se běžný hovor a lusk lusk reakce. Roztomilé přebrepty budou známé jen z vyprávění. Přebrept jako takový bude totiž už jen známka slabé slovní zásoby a nevědomosti. Vytratí se letmý úsměv. Letmé dotyky. Zbude jen obrázek, který se snad blíží tomu, co si myslíme. Co děláme.
Snad už jen…. Bohužel
Dnes má účet na sociálních sítích více než 80% “dětí“. Ta realita je už teď hrozná, ale pro účely naší debaty řekněme jen to, že 4 z 5 dospívajících žijí na sociálních sítích a hrách. To totiž nezadržitelně vede k tomu, že tam komunikují, potkávají se, myslí, ovlivňují se, ale také třeba se citově hroutí.
Jelikož se ale sociální sítě stávají stále více nedílnou součástí našeho života, jsme ochotní přehlížet jejich dlouhodobý negativní vliv na vývoj našich dospívajících. Nevidíme, že tvoříme asociála. Člověka, který nebude schopen čelit nástrahám toho světa venku. Ten člověk totiž žije podle věty z filmu „ Slunce, seno,...
Zmáčkni return a jeď dál.
A asi ani teď při čtení tohoto článku neví, co Slunce, seno znamená. Nejspíš si myslí, že je to název písničky, kterou venkované uctívali boha za feudalismu, když chtěli bohatou úrodu.
Jenže život takhle nefunguje. Dovolím si uvést příklad. Když na sociálních sítích oslovíte děvče, může se stát následující. Odpoví hned. Neodpoví, protože to nevidí. Neodpoví, protože to přehlédne. Neodpoví, protože zkrátka odpovědět nechce. Anebo odpoví později, protože přemýšlí, co napsat. Vše, co prožíváte, je ve většině případů jen dlouhodobý stres a strach z odpovědi. Tak co s ním? Proto si postěžujete kámošům při plnění questu ve WoW, nebo přijdete na jiné myšlenky ve světě Minecraftu. Zkrátka co? Třeba napíše později. Zklamání je v tu chvíli maximálně minimální.
Jenže když oslovíte děvče venku na planetě Zemi, tak hned vidíte reakci. Lehký úsměv, rychlé mrkání, překřížení rukou, začervenání se, pousmání. Nebo naopak vidíte úšklebek nebo odfrknutí. Slyšíte jasnou výmluvu. Víte, na čem jste. Jdete dál. Získáte sebevědomí nebo posílíte charakter tím, že zažijete odmítnutí.
Ano, je to rizikovější. Reálnější. To první je jen a jen pohodlnější. Nic víc. Protože o to jde. O pohodlnost. A jde o ni všem. Rodičům i dětem. Pohodlnost je novým šéfem v baru. Pro děcka je pohodlnější sedět, nic neřešit, psát, nemluvit. Psaní si totiž rozmyslíš. Ale co řekneš, to už nevezmeš zpátky. Zaplať pánbůh, protože jinak by neexistovalo usmiřování. A to je krásné. Fakt. Zeptejte se těch starších.
Dorůstá nám tu tedy generace těch, kteří už květinu nekoupí. Pošlou jí kreslenou. Svět procestují ve 3D. Jak kdo vypadá, uvidí na profilových fotkách. Popřejí si k narozeninám gifem. Mluvit budou jen se Siri, Bixby nebo Cortany. A kdyby jim neporozuměly, víte, nechápaly jejich pocity, tak je tu ještě Google Asistant.
A život už bude jen virtuální. C´est la vie.
