Očima heteráka: Kdy u mužů nastupuje krize středního věku? Klidně už ve 30. Touha po mládí se projevuje čtyřmi nejčastějšími postoji. Poznáte se v nich?
NEUVĚDOMĚNÍ, ŽE MLÁDÍ JE FUČ
To je bohužel velmi častá chyba, které předchází osudná věta, „Tohle ještě zvládnu.“ Co k té větě vede? Právě to, že si vlastně nechci připustit, že pětadvacet už mi bylo. Ve čtyřiceti se mentálně cítím na to, co jsem dělal ve třiceti. V šedesáti chci pořád držet krok s padesátníkem. Mám přesvědčení, že i v sedmdesáti jsem perfektně schopný řidič. Nejsi. Bohužel. Ale zpět ke čtyřicátníkům. Věk. Ono je hezké, že jste mohl na diskotéce dmout hrudník a břišáky v přiléhavém tričku velikosti M nebo L, když vám bylo pětadvacet. Ale dnes? Cpát se do L, když je realita někde u XL ne-li XXL? Chápete chlapi, že to fakt není totéž? Nechápete? Zeptejte se žen a uvidíte. Jasně, ti z vás, kteří na sobě pravidelně makáte, na to máte, všechna čest. S chutí do toho, třeba budete své ženě ozdobou. Ale jinak použijte rozum. Při letní procházce Prahou by člověku nestačil kalendář na 365 dní, kdyby měl zapsat všechna jména těch, kteří jsou v tomhle nesoudní. Ono to totiž má úplně opačný efekt. Břicho v obepnutém tričku určitě není tak sexy, jak si dotyčný myslí. Dost možná, že pro mnohé spíše naopak. Vážně.
Další věcí je extravagantní oblečení. To naopak vůbec nevidím jako problém. Jeďte do zahraničí. Vyměňte černobílé Čechy za pestrobarevnou cizinu. Uvidíte ten rozjasněný svět. Nebojme se barev. Kombinujme. Experimentujme. Ale apelujme na vlastní rozum.
ZNOVUNALEZENÍ SPORTU – KATEGORIE SAMA O SOBĚ
Inu, v pokročilejším věku holt přijdeme na to, že schody do třetího patra vycházíme mírně oroseni. Že sníst celou pizzu a být pak v pohodě, je pro nás najednou výkon hodný olympijské disciplíny. Delší procházka nám místo zážitku způsobuje puchýře. Prostě stará dobrá cesta do lednice je pro nás najednou to, co ve dvaceti cesta na diskotéku. To těšení na to, co tam najdu. Jenže pak přijde moment, kdy zjistíme, že je potřeba něco dělat. Buď nám to řekne lékař při pohledu na krevní tlak, cukr v krvi a hladinu cholesterolu, nebo nám to řekne ten podivný voyer, který nás jak ostříž sleduje každé ráno v zrcadle.
K tomu připojím trochu čísel. BMI máme jako muži průměrně o jednu vyšší, než tomu bylo před 6 lety. Pětina dospělých mužů trpí obezitou. PĚTINA. Podívejte se v restauraci kolem sebe. Je to každý pátý. Třetina dospělých mužů nesportuje. Mírnou nadváhou trpí 49 % dospělých mužů. Třetina nemá vůbec žádný pohyb navíc a jen 3 z 10 mužů mají váhu pod kontrolou. Tak a teď mluv!
Bohužel ve věku 40+ je mnohem těžší najít sport, který nám vyhovuje. A když ho najdeme, tak je ještě těžší najít vůli a vydržet ho provozovat. Navíc, bavíme se o věku, kdy má téměř každý druhý provrtané koleno nebo špatné plotýnky. Pak tedy přichází otázka, co dál. Možná nebudete věřit, ale velmi populární v tomhle věku bývá lední hokej. A dává to smysl. V mládí bruslil skoro každý, brusle kloužou po ledě, asfalt pod nohama nám tenhle komfort poskytnout nemůže. Navíc většina mužů splní cvičební limit už při oblékání do výstroje.
Fotbálek s přáteli nebo soukromé hodiny ve fitku jsou jistě také možností. Ono prostě vybití energie na hřišti vždycky fungovalo, funguje a fungovat bude. A když se vám nechce odejít z domu? Už jste slyšeli o rotopedu?
INZERÁT: HLEDÁM ADRENALIN zn. CHCI SI ZNIČIT ŽIVOT
Ano, i tahle kategorie bohužel existuje. A co je horší, nevede k ní pouze jedna cesta. Těch je více, ale všechny mají stejný konec. Navíc jsou to jednosměrky, zpátky to už nejde.
Věděli jste, že nějaký druh hazardu si u nás vyzkouší až 50 % dospělých? Proto asi nikoho nepřekvapí, že hledání adrenalinu ve světě sázek a obecně hazardu je velmi populární. Touha po adrenalinu, vzrušení, pocitu z výhry, slasti z lehce nabytých peněz. Ukojení potřeby zažít dobrodružství. Bohužel mnoho z těch, kteří to zkusí, se už nestarají o to, jaký dopad to má na rodinu, blízké, přátele. A ono opravdu má. Půjčování menší nebo větší částky od přátel, protože toho si manželka nevšimne a já to přece vrátím, mám to plně pod kontrolou. Jo jo, kolik takových už jste kolem sebe měli?
Na konec jsem si nechal snad ten nejrozšířenější způsob, jak si muž dokazuje, že nepatří do starého železa. Že na to má. Nevěra. A víme, že nevěra nutně nemusí být jen o sexu. Vážné ohrožení vztahu či dokonce jeho rozpad může způsobit přece i hloupá SMS, email, nevinná dvojka v kavárně, dárek, který přece nic neznamená. Vyrovná ten falešný pocit vzrušení z něčeho nového skutečnost, že bourám to, co jsem budoval až dosud? Fakt?
V článku o Hyperkorektnosti jsem psal, že jsem poměrně konzervativní a upřímně říkám, že tohle je něco, čemu nerozumím. Moji prarodiče spolu byli téměř šedesát let. Prarodiče mojí partnerky spolu byli čtyřicet let, dokud je nerozdělil sám život. A já v tom vidím krásu. To, jak jeden vedle druhého stárne. Ano, věděli o sobě už asi úplně všechno. A já viděl, že i soubytí v úplném tichu pro ně bylo všeříkající. Úcta, respekt, láska, prostě jasně dané priority, které umožní v případě karambolů (nějaké vždycky přijdou) hledat společná řešení. Já sám jsem v dlouhodobém vztahu a chci psát přesně tento příběh.
Proto je pro mě naprosto zarážející, jak k něčemu takovému může dojít. A že se to děje. Ať už přímo před našima očima nebo jen z doslechu. Tihle muži jsou pro mě slabí. Nevím, jak jinak to nazvat. Já totiž vidím velmi prozaicky. Buď s někým jsi a chceš být, nebo ne. Pak si tedy sednu, vysvětlím situaci a vše ukončím. Ale tohle? Jen abych si dokázal, že jsem pořád mladík? Pane, to nejste mladík, to jste vůl. A ještě sobecký. Nevěra je slabost. Proto mi byl hned na první pohled ohromně sympaticky český herec Petr Pecha. V rozhovoru mé přítelkyni sdělil, že podle něj není frajerství mít deset holek. Frajerství je mít jednu a s tou být celý život. Podepisuji.
HLEDÁNÍ MLÁDÍ POKRAČUJE
Jistě jsou i další věci, které by vás napadly. Nákup drahého auta, adrenalinové dovolené nebo vysněný zážitek. Obecně bych to nazval nákupem svého snu. A tady říkám proč ne? Když na to mám. I to přece úplně stačí, abych si dokázal, že před sebou mám ještě spoustu možností. Jen se přimlouvám za to, abych byl v reálu. Ne, není mi dvacet, maturitu už mám nějaký pátek za sebou. Ale možností mám přece spoustu! Tak jo, hledejme mládí.
Zdroj dat: Data pro článek byla čerpána ze statistik Českého statistického úřadu
