Očima heteráka: Štve mě hyperkorektnost dnešní doby. Už nikdy neuvidím seriál jako Dr. House
Víte, já jsem konzervativní, někdo by řekl nemoderní, někdo zase, že mi chybí progrese a správná reakce na nové poznatky. Ano a může se zdát, že jsem taky hloupě naivní. Jen si vážně myslím, že se problémy mají řešit především otevřeným dialogem. A prosím, v tuto chvíli nemám ambici hodnotit válečné konflikty, hladomor nebo migrační krizi. To, o čem se bavím, jsou věci, u kterých by se mohlo vlastně zdát, že nejsou fatální. Ale já je vidím jako „fakta“, u kterých musíte zmáčknout refresh stránky, abyste se ujistili, že si z vás nikdo nedělá prostě jen pr***. Jde o přepisování historie, ignorování původních záměrů, na sílu měněný kontext proto, aby to bylo „korektní“.
Zkusím vám uvést pár příkladů. Před pár lety jsem objevil následující titulek. Nový James Bond bude žena tmavé pleti. Dámy a pánové (už tohle oslovení dnes prý není korektní, britské aerolinky a metro, jak jsem si přečetl, začaly používat genderově neutrální jazyk), takže vám tohle přijde normální? Ano, existují fotografie, kde je Ian Fleming, autor, který přivedl Jamese Bonda na svět, vyfocen černobíle. Ale nechce se mi věřit, že to je argument, který by obstál. James Bond. Nejdříve mě zajímá, proč to má být žena? James Bond, kterého ztělesnily charaktery jako Sean Connery, Roger Moore nebo Pierce Brosnan. Elegáni a lamači ženských srdcí, kteří vždy vědí, co chtějí pít a čím chtějí jezdit. Budeme pak měnit i zavedený pojem Bond Girl na Bond Boy? Ne, tohle prostě ne. Sorry jako. Další věcí je, proč to měla být černoška? Ví ten, kdo to navrhl, že James Bond je pojmenován podle bělošského ornitologa, přítele autora Iana Fleminga? Nic, asi se zase vracíme k černobílým fotografiím.
A jedeme dál. Už jste viděli nový snímek Tři mušketýři: D'Artagnan? D'Artagnana ztvárnil černošský herec s krátkými vlasy. To mě dostalo do kolen asi stejně, jako když jsem viděl v jednom českém divadle hrát tuto postavu jednoho mladého herce se stříbrnými vlasy. Dochází vám, že to je naprostá a prachsprostá ignorace historických faktů? Víte, že se děj odehrává v první polovině 17. století, kdy vrcholil obchod s černochy jako otroky? Že to prostě nemohl být afroameričan? Ale to nevadí. Někteří „my“ to tak prostě dnes chceme. Postavme ale toho D'Artagnana vedle Gabriela Byrnea z Muže se železnou maskou. Postavme ho vedle Dennise Kinga, prvního D'Artagnana na Broadwayi z roku 1928 nebo ho postavme vedle Michaela Praeda, který ho na Broadwayi hrál v obnovené premiéře v roce 1984. Bohužel, vážení tvůrci, žádný černoch s krátkými vlasy.
A nemusíme zůstat u filmů. Podobně se o slovo hlásí další ti, kteří křičí jen proto, že si myslí, že víc křiku znamená větší důležitost. Už jsme řešili transgender sport. Vyřvávání věty: „Jsme normální!“ lidi nepřesvědčí. Militantní feministky nevyřvou více práv jen proto, že budou křičet v ulicích, že mají být manažerkami. A film? To je jen další způsob křiku „Máme na to právo“. A proto už nikdy neuvidím seriál, který by byl tématikou byť jen blízký seriálu Dr. House. A vsadím se, že se u něj smáli všichni. Běloši, černoši, homosexuálové, hubení, tlustí, silnější i slabší. Ale dokážete si představit, že by dnes natočil někdo něco, kde šéf řekne svému podřízenému, že ho přijal, protože je černý a umí krást auta? No, to asi těžko. To by byla polízanice. To by Musk a Zuckerberg možná museli přepisovat rekordy svých sociálních sítí v tom, kolik lidí bylo zablokováno.
Co tím chci říct? Dnes se nám tu rozmohl takový nešvar. Lidé mají pocit, že se věci dají lépe prosazovat, když budu křičet, budu vnucovat, budu druhé urážet, protože mi nechtějí povolit, co chci já. Víte, proč vám to nechtějí povolit? Protože to prostě nejde. Něco prostě nejde. Nebo jinak. Něco by prostě ve světě nemělo jít. Měli bychom se držet rozumu a uvědomit si, že být v něčem konzervativní neznamená, že jsme naivní, slabí nebo zastaralí. To prostě znamená jen to, že něco by mělo zůstat neměnné. Ano, něco se dá inovovat. Vypouštíme archaismy z textů 19. století a občas v překladu použijeme aktuální synonymum pro srozumitelnost textu. Dají se hledat způsoby interpretace, ale nemění se podstata. Dnes ale nikdo nemluví, nediskutuje. Všichni křičí. Demonstrace se stala náhražkou hospody, divadla, kavárny a restaurace. Jde jen o to, kdo bude křičet víc. Protože toho, kdo bude křičet nejvíc, si všimnou lidi. A protože si toho všimnou lidi, tak si toho všimnou i politici. A protože si toho všimnou politici, tak si na tom postaví kampaň. A pak je tu nová frakce a můžeme se všichni vesele hádat dál. Můžeme chtít měnit věci, které se přece měnit můžou, protože to prostě někdo chce. Protože nás to udělá populárními. Vlivnými.
Neměňme historická fakta jen proto, že nás zpopularizují. Že budeme slyšet a vidět. Vede to k pravému opaku a navíc pak vidíme svět černobíle. Uvidíme ho jen tak, že někdo něco chce a někdo to nechce. Ale existuje přece tolik barev. Tak je přijměme a snažme se tu paletu využívat.
Tenhle můj malý výlev asi nezmění vůbec nic. Ale kdyby přiměl alespoň jednoho z vás se zamyslet a pro příště debatovat s těmi, se kterými se na něčem neshodnete, tak budu maximálně šťastný. A nemusí jít o globální oteplování, války ve světě nebo politiku. Začněme něčím menším. Začněme třeba tím, kde mají lepší pivo, kde je vytříbenější víno nebo proč je Sparta lepší než Slavie. Nenavádím, ale věřte mi, Sparta je lepší než Slavie. Chce někdo vysvětlit proč?
