Jsme banda lidí, kteří si prostě a jednoduše řekli, že se už nebudou bát. Nebudou se bát milovat sebe sama, snít ve velkém a mluvit pravdu. Píšeme o tom, co nás inspiruje. Píšeme o vás a pro vás.  

Proč to děláme?

Protože je kolem nás spousta lidí, kteří se nemají rádi pro něco, co dělají. Případně pro to, kým jsou. Chceme vám nabídnout pravdivý a neodsuzující pohled na všechny aspekty lidského chování tak, abyste se tímto obsahem cítili inspirováni a více si věřili. Sociální sítě vyobrazují jen to pěkné, lidé se podle toho porovnávají a nejsou sami se sebou spokojení. Chceme jim nabídnout prostor, kde se mohou porovnávat se skutečností a cítit se u toho dobře. Takže v tom nejsou sami.

NAŠE SYMBOLY

Siréna v logu

Antickou Sirénu používáme nejen proto, že je spojená s naší evropskou kulturou, ale také pro význam, který ji definuje. Siréna je mytologická bytost, který má ženskou hlavu a tělo ptáka. Sirény byly nejprve obyčejné ženy, nymfy bohyně Persefoné. Poté co bůh podsvětí Hádes Perfesoné unesl, její služebnice se žalem proměnily v Sirény. Ze studu se poté odstěhovaly na skalnatý ostrov nedaleko Skylly, odkud svým líbezným zpěvem lákaly námořníky, pak je zardousily a vysály jim krev. Jedním z prvních hrdinů, který zpěv Sirén uslyšel, byl Odysseus, který o jejich zlých úmyslech slyšel předem, a mohl se tedy na cestu připravit. Informoval proto posádku své lodi, aby si před cestou zacpala uši včelím voskem, jeho přivázala ke stěžni a v žádném případě nereagovala na jeho výzvy k tomu, aby ho rozvázala. Díky tomu jako první slyšel líbezný zpěv Sirén a zároveň dokázal přežít. Zpěv Sirén je tak spojován s vábením ega, odstavením rozumného uvažování na vedlejší kolej a mazání paměti. Zkrátka: navádění špatným směrem. 

Sirénu máme v logu jako připomínku hlasu ega nebo strachu, který nám brání v tom, abychom byli k sobě i k ostatním upřímní a díky tomu v životě spokojenější. Zpěv Sirén (tedy strachu a ega) nás svádí ze správné cesty a brání nám v nalezení štěstí. Siréna nám tedy každým dnem připomíná, že hlasy ega a obav jsou tu stále s námi, a pokud s nimi chceme bojovat, musíme být upřímní k sobě i k ostatním. 

Oranžová barva

Oranžová je směsí červené (barva života – zrození; krev, potrava a teplo; oheň; barva vášně, libida nebo anarchie a statečnosti) a žluté (barva slunce; mexičtí Mayové žlutou označovali slovem Kan, což je také výraz pro boha, který ovládal nebe; je to i barva plodnosti [Čína], upozornění [je dobře vidět na kovových površích], stárnutí – v našem případě tedy jisté dozrání, moudrost apod.). 

Oranžová barva v sobě díky žluté nese méně agrese. Oranžová je také barvou slunce při východu a západu. Přeneseně tedy odkazuje na zrod nového a odchod starého. 

V době, kdy žil Buddha, vězni nosili oděvy oranžové barvy. Buddha tedy jako výraz solidarity a pochopení nosil rovněž oranžový oděv (buddhistického mnicha dodnes poznáte právě díky oranžovému hábitu). V našem případě tím chceme dát najevo pochopení a sounáležitost se všemi těmi, kteří se ještě na správnou cestu nevydali – tedy respekt a toleranci, což jsou zároveň jedny z našich nejvýznamnějších hodnot.

Motto „Kde je pravda, tam je vítězství“

Citát, který pochází ze sanskrtu (यतो धर्मस्ततो जय) a objevuje se také v jednom z nejstarších a nejvýznamnějších indických eposů Mahábháratě, jejíž nedílnou součástí je známější Bhagavadgíta. Oba eposy byly sepsány v době od 4. st. př.n.l. do 4. st. n.l. a představují nejvýznamnější posvátné knihy hinduismu. 

Citát „Kde je pravda, tam je vítězství“ je také mottem indického Nejvyššího soudu.