Takto se v průběhu 20. století proměnil ideál mužské krásy

Ideály krásy a módní trendy mají mnoho společného – oboje se mění skoro každou dekádu. I když se může zdát, že se pozornost zaměřuje výhradně na ženská těla, v průběhu 20. století se několikrát proměnil i ideál krásy mužské.

O tlaku, který je vyvíjen na ženy, se hodně mluví. Podobnému – i když asi ne tak intenzivnímu – tlaku ale čelí i muži! Během 20. století se prostřídalo hned několik ideálů mužské krásy, kterých nebylo vůbec jednoduché dosáhnout. Ideál krásy ovlivňují světové události jako války či ekonomické krize, ale také hollywoodské filmy. Lamilly je společnost, která pár let zpátky přišla na trh s přepracovanou panenkou Barbie. Jejich panenka má ale na rozdíl od klasické bárbíny proporce skutečné ženy. A právě tato společnost sestavila žebříček mužských ideálů krásy v průběhu 20. století.

1870: Velký pupek = bohatství

Nadváha byla svého času známkou bohatství

Nadváha byla na konci 19. století vnímána úplně jinak než dnes. V té době nebyly potraviny tak snadno dostupné, a zvlášť ty s vyšším obsahem tuku byly velice drahé. Muž svou nadváhou demonstroval, že má prostředky. Kromě toho dával svou postavou jasně najevo, že nepracuje fyzicky – buďto měl dobře placenou úřednickou práci, anebo byl tak bohatý, že nepracoval vůbec.

Tlustí muži byli na své postavy patřičně hrdí. Dokonce existovala různá sdružení, ve kterých se muži při těle společně setkávali. Tento trend trval několik desetiletí. Bylo to dosud naposledy, co byla nadváha považována za ideál krásy.

1920: Štíhlá těla z Hollywoodu

Nový Hollywoodský trend: štíhlí muži!

Když se v roce 1920 ukázalo, že kamery přidávají hercům na váze, Hollywood rozhodl, že herci musí být štíhlí. Na muže byl vyvíjen tlak, aby zhubli. Neměli to snadné – kvůli tehdejšímu stylu života museli být zároveň i silní. Byla to doba, kdy Hollywood poprvé začal určovat ideál mužské krásy a štíhlá postava začala být rychle považována za velmi stylovou.

1930 a 1940: Mužný hrdina se svanatým hrudníkem

Ideální mužské tělo bylo silné a ve tvaru V

Hollywood na začátku třicátých let oslavuje muže s tělem ve tvaru písmene V, jako je například Clark Gable. Těla ideálních mužů jsou silná, ovšem bez vyrýsovaných svalů.

1950: Mocný šéf

Atraktivní byl dominantní vzhled

Jak můžeme vidět v jakémkoliv filmu z této doby, v padesátých letech byla populární široká ramena a obrovský trup. Čím větší muž byl, tím byl vnímán jako schopnější, mocnější a dominantnější – s čímž rostla i jeho atraktivita. I střihy tehdejších obleků byly navrženy tak, aby mužovu velikost co nejvíce umocnily.

1960 a 1970: Hubený rocker

Výrazná maskulinita je out, na popularitě získávají štíhlé rockové hvězdy

Maskulinita vyšla z módy – mohla za to válka ve Vietnamu a vzestup střední třídy v USA. Mnoho mladých mužů se radikálně odklonilo od předchozího maskulinního ideálu. Tělo se více používá k vyjádření vlastních názorů a přesvědčení, a to za pomocí oblečení a účesů. Ideálem krásy jsou štíhlé rockové hvězdy.

1980: Obří svaly

Ideál mužské krásy byl osmdesátých letech extrémně svalnatý muž

V osmdesátkách se trend velkých svalů vrací, a to v mnohem šílenější formě než kdy předtím. V módě jsou kulturisté s objemnými vyrýsovanými žilnatými svaly. Bodybuilding rychle získává na popularitě, za sex symboly jsou považováni muži jako Arnold Schwarzenegger.

Nejen Schwarzenegger, ale i Sylvester Stalone, Jean-Claude Van Damme a Bruce Willis dostávali ve filmech role hrdinů všedního dne, pro které není žádná výzva příliš velká, a všechno hravě zvládnou především díky svým svalům.

Zároveň však byl v osmdesátých letech ještě jeden zcela odlišný ideál – David Bowie, Bret Michaels, Axl Rose, zkrátka štíhlí muži s dlouhými vlasy.

1990 až dodnes: Svaly ano, ale nic se nemá přehánět!

Svalnatý, ale žádný extrém. Tento ideál se drží dodnes

Boom obrovských svalů je za námi, za ideál krásy je nyní považováno tělo, které je sice svalnaté, ale už ne tak extrémně. Ideál krásy už není tak těžko dosažitelný, perfektní ukázkou je tělo Brada Pitta ve filmu Klub rváčů – jeho tělo je štíhlé a silné, ale už ne tak extrémně objemné.