
Primátor Zdeněk Hřib o lidských právech a společenské revoltě: Ženy mají právo na potrat a lesby a gayové na sňatek
Pane primátore, výkladový slovník popisuje revoltu jako „odboj“ či „vzpouru“, tedy nic příliš pozitivního. Zejména nyní tento termín na negativních konotacích ještě získává. Jak jej vnímáte vy – i v rovině politické? Nesměřujeme v Česku s blížícími se volbami (konečně) naopak k revoltě ryze pozitivní?
Co se týká revolty, třeba i ve smyslu určité revoluce, nic špatného na ní samozřejmě být nemusí. Jsou i takové revoluce, které vedly k něčemu lepšímu, třeba revoluce sametová, průmyslová, ale i sexuální. V podstatě mohou být revolty a revoluce tím, bez čeho se společnost nemůže posunovat dopředu. Já osobně třeba věřím, že k nějakému progresu dojde i u nás v nadcházejících volbách, poklidnou a demokratickou cestou. Viděl jsem již i předvolební průzkum, v němž má naše koalice Pirátů a STAN převahu. Takže snad se blýská na lepší časy a dočkáme se vlády, za kterou se nebudeme muset stydět.
Když ještě zůstaneme u té revolty, v roce 2010 vyšel v odborném časopise Akademie věd ČR text, který analyzoval vzestup Pirátských stran v Evropě. Mj. v něm zaznělo, že „jeho příčinou není žádná výrazná společenská změna či trvalé, silné téma, ale jedná se pouze o dočasnou mládežnickou revoltu (či mediální bublinu), která brzy ustane“. A tak, nyní, po 11 letech – která jsou dle vašeho názoru vaše skutečně silná témata?
My jsme samozřejmě relativně mladou stranou, ale obecně vzato, základním a silným tématem Pirátů byla od samého počátku digitalizace. Dále také podpora osobní svobody, silná protikorupční agenda a legislativní update s ohledem na současnou vyspělost technologií a společenský posun. Tyto agendy nám zůstaly doteď, ale myslím, že jsme se je naučili lépe vysvětlovat na konkrétních příkladech v každodenním životě. Vlastně i aktuální krize nám trošku nahrává, protože téma digitalizace rezonuje ještě více, stejně jako otázky osobních svobod v souvislosti s nouzovým stavem. Krize tak odkryla mnohé problémy, které tu byly dlouhodobě.
Přílišné soustředění se na digitalizaci vám ale bylo často vytýkáno s tím, že se zabýváte jen „okrajovým“ tématem…
Ano, v nějakých „dřevních dobách“ tomu tak bylo. Postupně ale došlo k dopracování ostatních oblastí. To můžu demonstrovat třeba na zdravotnictví. Když byli Piráti založeni, osazenstvo bylo v zásadě velmi mladé, takže zdravotnictví nepatřilo mezi základní oblasti zájmu – nicméně, určité směry rozvoje byly formulovány. Když jsem pak v roce 2013 přemýšlel, koho budu volit, ocitla se Pirátská strana na mém pomyslném shortlistu a logicky jako člověk, který se zabýval zdravotnictvím, jsem se díval právě i na související dlouhodobý program. Ten se mi zdál sice dobrý, ale bylo třeba jej dopracovat, což jsem udělal v programu pro volby 2017. Takže myslím, že v dnešní době už má Pirátská strana pokryté všechny oblasti, které se týkají běžného života lidí, a rozhodně se nesoustředíme jen na digitalizaci, byť ve spoustě věcí máme za to, že právě digitalizace by byla velmi prospěšná a vyřešila by spoustu věcí.
Kromě důrazu na oblast IT je vám veřejností nezřídka přisuzována také nálepka „uživatelů drog“, a to v souvislosti se snahou legalizovat marihuanu. Jednou věcí je navíc v očích některých užití konopí pro léčebné účely a druhou pak užití rekreační. Jak nahlížíte na problematiku vy?
Zdravotní využití konopí je u nás plně legální, byl tu ale problém v dostupnosti a financování pojišťovnami. Panuje shoda na tom, že by zdravotní pojišťovny měly konopí pro léčebné účely hradit, což už se naštěstí děje. My bychom ale byli rádi, kdyby si lidé mohli konopí legálně pěstovat sami i pro vlastní účely, což si myslím, že by nemělo nikomu činit problém.
Ano, právě možnost zlegalizování pěstování a rekreačního užití konopí na určitou skupinu lidí působí jako rudá na býka…
Vidíte, a to my bychom šli klidně ještě dál. Tedy, jádro pirátského návrhu je, aby pěstování konopí do pěti rostlin nebylo ani přestupkem, jako je to nyní. Pravdou ale je, že právě z této myšlenky někteří vyrobili téměř kulturní válku. Přitom návykových látek je kolem nás mnoho, alkohol je typickým příkladem – a ten na rozdíl od konopí způsobuje fyzickou závislost. Společenská nebezpečnost rekreačního užití konopí je ve skutečnosti i podle studií nižší než u alkoholu, jenže to by si to odpůrci museli nechat vysvětlit.
Jak by bylo možné „jít ještě dál“?
Mohli bychom se vydat cestou, kterou již zvolily mj. některé státy v USA. Je tam legální regulovaný byznys s konopím, platí se z něj daně, je třeba povolení na obchodování. A právě to je cesta, která by byla ideální, protože aktuální stav vede k tomu, že na produkci a prodeji marihuany vydělává nějaká mafie a unikají peníze, které by se mohly vybrat na daních. Stejně tak by tímto způsobem bylo možné zvýšit bezpečnost uživatelů a také by bylo garantováno, že se marihuana nedostane k dětem – protože nikdo nebude riskovat svůj legální byznys. Ono je to podloženo i studiemi, že legalizace zmírňuje dostupnost pro děti. A my v užití marihuany nezletilými vedeme evropské žebříčky.
V jednom z nedávných rozhovorů jste také zmínil, že máte určitou obavu o lidská práva a také obavy z antiliberálních tendencí kolem nás. Jak nahlížíte na aktuální dění v Maďarsku a Polsku?
To jsou tendence, které tu vystrkují růžky, pochopitelně tento směr nepodporuji. Situace naštěstí v Česku zatím nedošla tak daleko, ale konkrétně s Maďarskem máme společné to, že osoba premiéra je v mohutném střetu zájmů. Určitou podobnost bych viděl i ve snaze omezovat až likvidovat samosprávy. My máme v Ústavě právo na samosprávu – to je komunální politika, kraje, obecní zastupitelstva, starostové, hejtmani – ukotveno, bohužel mám ale pocit, že v poslední době začíná stát na samosprávy útočit a snaží se je omezovat. A to i navzdory tomu, že samosprávy paradoxně fungují lépe než stát jako takový. To ostatně vidíme i teď v koronavirové krizi.
S kolegy z hlavních měst V4 jsme ale uzavřeli Pakt svobodných měst, který akcentuje rovinu svobody lidských práv, právního státu a dalších hodnot, které si myslím, že je třeba podporovat. Zároveň je mi moc líto, že jeden z těchto signatářů, varšavský primátor Rafał Trzaskowski, těsně prohrál prezidentské volby. Měl jsem navíc pocit, že ta prohra souvisela i s tím, že polská veřejnoprávní média se stala spíše médii vládními, a to je také jedna z tendencí, z níž mám obavy i u nás.
Polskem aktuálně hýbe také další zpřísnění potratové politiky. Jaké jsou šance na to, že by Česko mohlo Polkám nějak v patové situaci, kdy nemohou podstoupit potrat ani v případě prokazatelného poškození plodu, pomoci? Ministr Blatný tvrdí, že dle české legislativy žádná pomoc není možná…
Já osobně jsem podpořil iniciativu polských žen a z mého pohledu je samozřejmě naprosto neakceptovatelné, aby žena nemohla rozhodovat o svém těle, a naopak o všem rozhodovaly nějaké náboženské instituce. Na nic takového není ve 21. století místo. S ohledem na současnou situaci v Česku jsem bohužel zatím neměl příležitost číst žádné právní rozbory zákona, o kterém hovořil pan ministr, jedná se ale o zákon z roku 1986. Pokud vím, někteří advokáti související argumentaci považují za nesmysl. A já bych dodal, že naši úředníci si nezřídka libují v bezbřehém formalismu. Osobně ale žiju v tom, že jsou tu nějaké směrnice EU o poskytování přeshraniční péče, máme svobodu pohybu obyvatel – i když nyní je to samozřejmě komplikovanější – ale kdyby nebyl covid, můžete přijet do jiné země a tam využít zdravotní služby. A to včetně těch, které vedou k přerušení těhotenství. Navíc očekávat, že když v jedné zemi něco zakážete, nebude možné zařídit to jinde, je velmi naivní.
Jako primátor Prahy jste do úřadu vnesl také zcela nový způsob komunikace, jste aktivní na sociálních sítích, nebojíte se neformálních fotek ani humoru, máte transparentní pracovní kalendář. To vše jde proti zažitým pořádkům (což je samozřejmě dobře). Nevymstila se vám ale někdy tato transparentnost, která je i pro celou stranu tak charakteristická?
No….(smích) podával jsem zhruba před rokem nějaké trestní oznámení, protože se ukázalo, že jsem sledován v okolí mého trvalého bydliště. To bylo ještě v souvislosti s tou situací okolo ruské ambasády. A jelikož mám otevřený diář, nebyl problém zjistit, kdy a kde zrovna budu. Takže jsem si sledování všiml třeba i na letišti, když jsem někam cestoval, a podobně. Rozhodně mě to ale nijak nepřesvědčilo, že bych měl nutně v transparentnosti polevit. Takže můj pracovní diář je stále veřejně dostupný a skrývat se rozhodně nehodlám.
V souvislosti s koronavirovou pandemií se minimálně ve vyjádřeních Andreje Babiše stala Praha (potažmo i vy) určitým „otloukánkem“. Pověstná je i řevnivost mezi Čechami a Moravou, Prahou a Brnem…Narazil jste sám na nějaké negativní názory na Prahu či vaši osobu např. na Zlínsku, odkud pocházíte?
Co se týká vztahů mezi Prahou a moravskými obcemi a městy, myslím, že v oficiální rovině jsou dobré. Rozhodli jsme o zápůjčce Slovanské epopeje Moravskému Krumlovu, Praha také v aktuální situaci dala k dispozici velkokapacitní vozidlo Pražské záchranné služby Fénix pro přesuny nemocných mezi kraji, a to i v případech, kdy výchozím ani cílovým bodem není Praha. Takže jsem přesvědčen, že Praha také ukazuje, že je solidární. Pokud jste ale narážela na to, že jsem od opozice na pražském zastupitelstvu obdržel titul „Vidlák ze Slavičína“, tak já ho nevnímám nijak hanlivě. Starosta Slavičína mě dokonce i pozval na návštěvu a dostal jsem od tamního trubače osadního výboru pozlacené vidle, které jsem si vystavil v kanceláři. (smích)
Kromě titulu „Vidlák ze Slavičína“ se ale můžete pyšnit i titulem mnohem prestižnějším, v anketě webu Politico jste se „probojoval“ na seznam 28 nejvlivnějších Evropanů a bodoval jste v kategorii „snílek“. Prozraďte na závěr, o čem pro Prahu sníte?
V prvé řadě musím vysvětlit ten titul – ono to ocenění, které v angličtině zní „dreamer“, je spíše ve smyslu vizionář. Kategorie jsou ale pojmenované všechny tak, že začínají písmenem „D“. Takže „dreamer“ je v tomto smyslu ten, kdo je nositelem nějaké myšlenky, která bude v budoucnu nabývat na síle. Je to člověk, který přináší novou agendu. Já můžu říct, že stojím nohama na zemi, ale těší mě, že inspiruji ostatní kolegy v politice. Zároveň se ale stále od ostatních učím.
Ovšem co se týká možných vizí a jejich uskutečňování, osobně doufám, že třeba naše návštěva Tchaj-wanu, která následně spustila řetězec dalších událostí, inspiruje i další politiky napříč Evropou ke změně přístupu k Číně, která se neukázala jako spolehlivý partner. A abych skončil pro váš magazín tematicky a pozitivně, my bychom se zase mohli inspirovat na Tchaj-wanu – protože tam už pokročili v otázkách lidských práv natolik, že umožňují manželství pro všechny.