Příliš volná výchova je stejné zlo jako přehnaná přísnost. Dítě autoritu potřebuje, shodují se odborníci
Protože ti říkám, že to tak bude
Autoritativní výchova, nebo jí spíš říkejme klasická, ať zbytečně neprobouzíme traumata v těch, kdo jí v dětství prošli. Úlohou rodičů je vštěpit dětem pravidla, o jejichž dodržování se nediskutuje. A taky poslouchat autority – tatínka, maminku, starší lidi, učitele… K výchově se používají příkazy, zákazy, tresty. Samozřejmě i pochvaly, když dítě seká latinu. Hodnoty a uspořádání světa nastavují rodiče a jejich zpochybňování je bráno jako neposlušnost.
Na jednu stranu to zní hrozně. Ale ne všichni rodiče přece byli tyrani, kteří si vyžadováním disciplíny chtěli ušetřit práci s výchovou. Tento přístup se prostě jevil jako spolehlivá cesta, jak děti připravit na venkovní svět a očekávání společnosti. Dodržování pravidel ušetří zbytečné chyby a případná zklamání.
Na vlastní traumata z dětství je potřeba zapomenout
Kanadská psychiatrička Marcia Sirota říká, že ve své praxi potkává spoustu rodičů, kteří se svým stylem výchovy především vyhraňují vůči zraňujícím podmínkám, v nichž sami vyrůstali. Jenže reagovat na to, co se dělo v minulosti, je podle ní chyba. Za výsledek příliš volné výchovy, která dítě staví do středu vesmíru, označuje narůstající počet dětí, které nemají se svými rodiči vytvořené pouto a poslouchají spíš své vrstevníky – ti je ale nenaučí rozeznat, co je správné a co špatné, ani jak se chovat k ostatním, aby je mezi sebe přijali.
Doktorka Sirota říká, že rodiče, kteří svým dětem chtějí být kamarády, nejsou konzistentní se svých postojích a mají pocit, že každé rozhodnutí mají s dětmi konzultovat, svým potomkům ve skutečnosti škodí. Na kamarádění mají děti vrstevníky, rodiče mají být k něčemu jinému. Rodina má mít hierarchii, protože děti potřebují průvodce, kteří jim nastaví hranice a ukážou důsledky jednání, stejně jako jim dají pocítit lásku, péči a zájem.
Děti jsou bez autority ztracené
Americký rodinný psycholog Leonard Sax je dokonce přesvědčen, že děti, které si musí samy objevit, co je dobré a co špatné, protože jejich rodiče je to nenaučili, jsou mnohem náchylnější k úzkostem, depresím, zdravotním problémům, nezaměstnanosti a závislostem. Podle jeho tvrzení poslední výzkumy ukazují, že děti autoritativních rodičů mají v životě lepší výsledky. Tím se ovšem začínáme trochu nebezpečně přibližovat zpět ke stylu výchovy, který jsme popsali v úvodu článku…
Doktor Sax říká, že ztráta rodičovské autority se nejdřív začne projevovat u jídelního stolu. Jakmile rodiče začnou postupovat kontrolu dětem, volba jídla jde do kopru jako první. Změnu, která se ve výchovném přístupu v novém tisíciletí udála, doktor Sax popisuje takto: někdejší pravidlo „žádný zákusek, dokud nesníš tu brokolici“ se proměnilo v návrh „a co když sníš tři sousta brokolice a pak ti dám zákusek?“.
Jak to celé nepokazit
Jak tedy vychovat děti do dnešního světa a neuškodit jim přitom? Jde to i bez konfliktu, ať už ve formě vzepření se tvrdým pravidlům, nebo naopak výčitek, že rodiče žádný pořádek a řád nedokázali nabídnout? Moderní diskuze o správné výchově se víc než na děti soustředí na rodiče. Pokud chtějí být dobrými průvodci svým dětem, musejí myslet sami na sebe. Jako s tou kyslíkovou maskou v letadle, kterou má rodič nasadit nejdříve sobě a pak až dítěti. Pokud výchovou nechceme potlačovat osobnost dítěte, nesmíme ale potlačovat ani svoji vlastní.
Druhým důležitým pravidlem je zbavit se svých traumat z minulosti. Stejně jako se nakonec obrátí proti nám samotným, když potomky budeme nutit realizovat naše vlastní sny, které jsme si nezvládli splnit, je hloupé jim přivázat na nohu kouli, která patří nám. Není dobré to podceňovat. Vědecké studie prokázaly silnou vazbu mezi traumaty prožitými v dětství a psychickými poruchami. Analýzy udávají, že v 30 % případů souvisí duševní poruchy právě s nepříznivými prožitky v dětství.
Na to, aby se člověk stal rodičem, nepotřebuje žádnou školu. Jak se na rodičovství připravit? Naštěstí existuje řada knih a webů, díky nimž si svůj rodičovský styl můžete dopředu ujasnit. Je zkrátka potřeba mít hned od začátku konkrétnější představu o výchově, než jen „budu to dělat úplně jinak než naši“.
