Kolektivismus není sprosté slovo, příslušníci mladých generací dávají (hyper)individualismu sbohem
Důraz kladený na jednotlivce, tedy tzv. individualismus, se v poslední dekádě stal pravděpodobně jedním z nejdiskutovanějších témat. Podle odborníků je stávající generace Z (lidé narození od poloviny 90. let 20. století do roku 2012) tou, která je nejindividualističtější ze všech. Není tedy divu, že v tomtéž roce (2014), kdy se termín „selfie“ stal doslova hitem, zkonstatoval publicista prestižních New York Times, že „v budoucnu bude existovat pouze jediný -ismus – tedy individualismus – a jeho vláda nikdy neskončí.“ Tento odhad následně podpořila i data z roku 2017, dle nichž drtivá většina zemí směřuje právě k většímu individualismu – a to i s ohledem na narůstající socioekonomický rozvoj. Ovšem člověk míní a život mění, jak totiž naznačují některé stávající predikce, individualismus je sice trendy, ale dlouhodobě spíše neudržitelný…
Jak generace Z vnímá individualismus
Generace Z je tou, která usiluje o změnu – a přesně v duchu této teze se nese i související vnímání individualismu. Mnohé kulturní stereotypy jsou právě pro příslušníky této generace již nepřijatelné, a tak se bouří vůči předsudkům směřujícím k LGBTQ osobám, ale i nerovnosti pohlaví či rasismu. Projevit své vlastní („pravdivé“) já je tedy stěžejní součástí vnímání dnešního individualismu.
Poměrně zajímavé ale je, že ačkoliv generace Z touží po změně a narušení zažitých pravidel, stále oceňuje i význam společnosti jako celku. Jak totiž naznačila studie zaměřená na individualismus, na 70 % dotazovaných příslušníků generace Z souhlasilo s tím, že „blahobyt společnosti je důležitější než mé individuální potřeby“.
Vlastně by se tak dalo říci, že i když mladí lidé usilují o prosazení nových myšlenek a názorů, stále jsou ohleduplní vůči ostatním. Zatímco tedy ti, kdo za změnu bojovali v minulosti, byli s celými subkulturami, jichž byli součásti, považováni za buřiče a stavěli individualitu do protikladu normám, dnes je trend odlišný. Možná anarchie, která by s nastolením nového uvažování mohla přijít, se mění ve snahu naslouchat, diskutovat, být si blíž.
Individualistický vzestup…a pád
I když generace Z je považována za tu nejvíce individualistickou, samozřejmě k tomu nedošlo jen tak, ze dne na den. Produktová reklama, globalizace a svět hyperkonzumu, tedy fenomény, které do Česka dorazily s jistým zpožděním, totiž nastavily zcela nová pravidla. Důraz kladený na určitou „oslavu sebe sama“ se stal součástí životů prakticky všech a „jájinkovstí“ (rozumějte univerzální přístup člověka, pro nějž je klíčové jen „já, já, já“) zaplavilo svět.
Ačkoliv uvědomění si sebe sama samozřejmě může být užitečné, přílišný individualismus má také svou cenu. Čím více jsou lidé „individualitami“, tím více mohou pociťovat také izolování od ostatních, s nímž jde ruku v ruce také sobectví. Jen málokoho by pak mohlo překvapit, že v důsledku toho napříč světem roste pociťovaná míra úzkosti a deprese. Základní předpoklad o neomezené osobní autonomii má navíc drtivé dopady na svět, resp. planetu. A není rozhodně pravda, že by si to vůbec nikdo neuvědomoval. Naopak. Mnohým už dávno došlo, že jejich každodenní jednání je svou měrou zodpovědné za změny klimatu, na některé dokonce dopadá kus individuální viny za daný stav.
Ovšem změna je na obzoru. Podle vědců v oblasti genetiky je vnímání individuality víceméně iluzí. Drtivá většina všech lidských buněk je řízená genetickým kódem, který je sdíleným dědictvím nejen lidstva, ale veškerého života na Zemi. A ani životním zkušenostem nelze přikládat takovou váhu pro utvoření osobnosti, jak se dříve mnozí domnívali. Naopak nové výzkumy o sociálních sítích (teď nemáme na mysli ty online, ale skutečně sociální sítě mezi lidmi) naznačují, že lidé jsou mezi sebou propojeni natolik, že není zcela jasné, kde jedna mysl začíná a druhá končí. Lidé zároveň znovu objevují potenciál určitých komunit a skupin, spojuje je jak aktivismus, tak i volnočasové aktivity.
Bájné lepší zítřky
Ačkoliv vize z roku 2014 o všeobjímajícím individualismu možná nebyla tak úplně optimistická, faktem je, že určité světlo na konci tunelu existuje. I bez individualismu. Podle nejnovějších sociologických výzkumů totiž ti, kdo mají smysl pro kolektivní identitu (tj. vnímají se spíše jako globální občasné než nacionalisté), se zároveň ve vyšší míře zapojují do mnoha pro svět prospěšných aktivit, jako je snižování emisí, udržitelnost či dobrovolnictví. Přitom právě díky mladým generacím, které prosazují liberální agendu, se navíc do popředí dostávají nejen otázky rovnosti, ale také rozmanitosti a udržitelnosti. Kolektivismus tu sice již byl (a v Česku na něj pravděpodobně nikdo nevzpomíná v dobrém…), ale jak se zdá, verze kolektivismu 2.0 je na spadnutí.
