Lidé více předstírají, než reálně žijí. Jsou ale chvíle, kdy se „nasazení masky“ rozhodně vyplatí
Straight friendly
Zdroj: iStock

Lidé více předstírají, než reálně žijí. Jsou ale chvíle, kdy se „nasazení masky“ rozhodně vyplatí

Dnes se více než kdy jindy image stává tím, na čem lidem nejvíce záleží. Není důležité, jak ve skutečnosti žijí, důležité je vše vykonávat „na efekt“. Je tedy logické, že je třeba zakrývat nedostatky, prezentovat úspěchy a případně předstírat, jak je vše skvělé. I když není. Proč se ale lidé snaží dělat lepšími, než jsou? A z jakého důvodu se selhání a chyby staly nežádoucími namísto toho, aby fungovaly jako stimul pro zlepšení a posunutí se vpřed?
Mirka Dobešová Mirka Dobešová Autor
26. 2. 2021

Jsem jiný/á – lepší!

„Seberozvoj“ se dnes spíše než myšlenkovým směrem stal módním klišé. Lidé se snaží pracovat na tom, aby naplnili očekávání ostatních a samozřejmě i očekávání vlastní (která jsou však utvářena s ohledem na ta z okolí). Mnozí si tak kladou nezřídka nedosažitelné cíle a následně jsou zklamaní, že k nim nedospěli. To jiní se utápí v pocitu nedostatečnosti natolik, že si ani žádné cíle nevytyčují. Bez ohledu na konkrétní výsledky veškerého (ne)vynaloženého úsilí však po světě běhají i tací, kteří se snaží být lepšími alespoň na oko…

<Path> Co je to vlastně úspěch a jak být v životě úspěšný? Tahle definice by se měla vyučovat na školáchZdroj: Soulsalst.com, medium.com,

I když by jistě bylo možné hledat příklady takového chování v chytré a odborné literatuře, pravdu je, že se snahou „vypadat lépe“ (a to samozřejmě nejen z hlediska vizuálního) se potkáváme dnes a denně. Protože přesně takový je život na sociálních sítích, tam, kde jsou všichni krásní, šťastní a celý svět lze vidět skrze univerzální růžové brýle. Negativní obsah je nežádoucí – prostě proto, že všichni jako by žili v rámci tolik populárního sloganu „keep calm and carry on“. Mluvit o skutečných pocitech se nenosí a všichni jsou utvrzováni v tom, že okolí se má skvěle (a vlastně tak není důvod nemít se skvěle také). A když to nejde v reálu, může to jít alespoň virtuálně.

Předstírání se jednoduše vzato stalo součástí našich životů a někteří dokonce více předstírají, než žijí. Je totiž mnohem jednodušší být naoko spokojený než si přiznat, že někde vyvstal problém, který je třeba řešit. Vlastně lze tímto způsobem prožít i celý život – předstírat, že vše je v pořádku, nevyžaduje příliš mnoho odvahy – a rozhodně ne tolik, kolik je potřeba k tomu, aby člověk čelil veškerým svým obavám. Předstírání je zároveň i prostředkem, jak se vyhnout všem rizikům a udržovat při životě iluzi, že je člověk lepší, než je ve skutečnosti. Ovšem ne vždy je předstírání tak moc negativním jevem – vlastně může těm, kdo se cítí nejistí, i velmi pomoci…

Jsem někým jiným – a mám nadhled

Zatímco někteří lidé se potýkají obecně s tím, že jejich životy nejsou tak skvělé jako životy ostatních, jiní by sice tento stav rádi změnili, ale bojí se, že přitom selžou. Předstírání se pak týká všech. Jen v prvním případě se jedná o jev negativní, kdežto v případě druhém může být skutečně ku prospěchu.

„Svoboda nemá cenu, pokud nezahrnuje svobodu dělat chyby,“ řekl Mahátmá Gándí. Ovšem kromě schopnosti umět chyby dělat a také je přijmout se mnozí potýkají i s tím, že se již dopředu obávají toho, že selžou. Obavy z neúspěchu mohou být přitom doslova paralyzující. Ve výsledku pak způsobí jediné – člověk se neposune vpřed ani o píď. Definice neúspěchu je přitom velmi individuální – a to i proto, že každý má pro úspěch vlastní měřítka, hodnoty a přesvědčení. Nemluvě o tom, že co je pro jednoho neúspěchem, může být pro druhého skvělou zkušeností. Určitého selhání se pak během života bojí prakticky každý, ovšem pokud tyto obavy překročí únosnou mez, existuje pro tento stav i odborné označení – atychifobie. Tehdy se strach stává brzdou ve veškerém snažení.

Zdroj: Giphy

A právě v takovém případě může určitá forma předstírání přijít vhod. „Alter ego“ – či lépe řečeno vtělení se do někoho jiného jako při hraní určité role – je totiž podle psychologů velmi prospěšný nástroj pro odbourání stresu a nejistoty. I když to může znít docela bláznivě, právě distancování se od sebe samotného a nahlédnutí na konkrétní dění z jiné perspektivy či určitého mentálního odstupu může člověku pomoci při udržení kontroly nad emocemi.

Prospěšnost podobné praxe pak dokládá i studie z roku 2018, která rozdělila účastníky experimentu do dvou skupin – první si měla představit, že ji čeká důležitý test, druhá pak to, že bude testování pozorovat. Právě druhá skupina „pozorovatelů“ následně vykázala mnohem nižší stupeň pociťované nervozity a úzkosti. Být pozorovatelem – nebo cítit se jím – tedy může skutečně mnoha lidem ulehčit život. Totéž pak dokládá i další výzkum, který prokázal velmi pozitivní vliv smýšlení o sobě ve třetí osobě, pokud je člověk nejistý nebo nervózní – lidé tak totiž mojí šanci nahlížet na situaci zvenčí, což jim od stresu pomáhá. A je nutné říci, že tuto tezi potvrdila i nižší zkoumaná srdeční frekvence a hladina krevního tlaku těch, kdo v rámci studie volili právě „odosobněný přístup“.

Cílem této metody samozřejmě není podpoření rozvoje schizofrenie a „pěstování si“ alternativní osobnosti – přeci jen zkusit myslet jako někdo jiný ještě neznamená, že je nutné někým jiným se stát, ale právě použití alter ega poskytuje možnost udělat krok zpět, ustoupit od bezprostředních emocí, získat širší perspektivu a také udělat chyby a přijmout je v méně intenzivní podobě.

<Path> Vědci umí určit "kritický počet selhání", po nichž (zaručeně) následuje úspěch. Kolikrát je tedy nutné selhat při cestě k cíli?Zdroj: fi.edu, today.com, businessinsider.com, nature.com, frontiersin.org, ide.mit.edu

Prostě nejsem dokonalý/á…

Ať už ale usilujeme o zbavení se masky někoho „dokonalého“ a „bezchybného“, nebo si naopak masku snažíme nasadit proto, abychom se vypořádali s vlastními strachy, snaha o to být lepším člověkem začíná v momentě poznání, že všichni jsme lidé – lidé, kteří dělají chyby – a že neúspěch rozhodně není koncem světa.

To ostatně dokládají i příklady těch, kdo během své kariéry sice selhali, ale přesto jsou dnes úspěšní. Např. Michael Jordan, jeden z nejslavnějších basketbalistů, byl během středoškolských studií vyřazen ze školního týmu, protože jeho trenér si myslel, že nemá potřebně dovednosti. Warrena Buffeta, který je řazen mezi nejúspěšnější podnikatele světa, zase nepřijali na Harvard. A Richarda Bransona, miliardáře a majitele značky Virgin, pod níž je sdruženo více jak 400 firem, vyhodili rovnou ze střední. Ani jeden ze zmiňovaných mužů se však svého cíle nevzdal. Kdyby ano, příležitosti, které přišly následně, by zůstaly nevyužité a úspěch by se rozhodně nedostavil.  I když ne každý má šanci stát Warrenem Buffetem, určitě není od věci alespoň se o to pokusit. A to bez ohledu na možný neúspěch…

Populární
články

Adam Pavlovčin umí zaujmout nejen svým hlasem, ale také nepřehlédnutelnou vizuální prezentací
KULTURA

Zpěvák Adonxs představil „drzou baladu“, s níž chce dobýt letošní Eurovizi. „Česko si jde pro vítězství!“ reagují zahraniční posluchači

Autor: Veronika Košťálková
Yvonne celých 63 let bojuje o to, aby byla uznána jako žena
LIDÉ

„Nutili mě být muž. Otec mě chytil za genitálie a dokazoval mi, že jsem kluk,“ vzpomíná intersexuální Yvonne. O svou identitu bojuje 63 let

Autor: Mirka Dobešová
hraběnka Sonata Mondscheinová
LIDÉ

Přežil nacismus, léčbu homosexuality a bavil jako hraběnka Sonata Mondscheinová. Životní příběh Oty Tasinata, průkopníka českého dragu

Autor: Redakce LUI
S blížícím se pátkem často zaznívá věta: „Sejdeme se v klubu!“ Páry s velkým věkovým rozdílem by k ní nejspíš dodaly: není klub jako klub
LIDÉ

„Máma mi říká, že jsem gerontofilka,“ tvrdí mladá žena – a vysvětluje, proč vždy randí s výrazně staršími muži

Autor: Veronika Košťálková
Příčiny rozporů ve vztahu mohou být různé
LIDÉ

„Odjakživa toužím po dětech, podle partnera je to ale proti přírodě. Stále se kvůli tomu hádáme,“ bojí se rozchodu Patrik

Autor: Mirka Dobešová
Příběh podvodnice, která si výživou „vyléčila“ falešnou smrtelnou pomoc, inspiroval Netflix k novému krimi dramatu z nablýskaného světa dokonalé péče o zdraví
KULTURA

True crime ze světa zdravé výživy? V éře wellness podvodníků a „ezo“ dezinformací by si seriál Jablečný ocet měl pustit každý

Autor: Veronika Košťálková
„Nejhorší byl ten gaslighting. Už jsem si připadal jako blázen,“ vypráví muž o vztahu, který jej přesvědčil, že chce být raději single
LIDÉ

„Nejhorší byl ten gaslighting. Už jsem si připadal jako blázen,“ vypráví muž o vztahu, který jej přesvědčil, že chce být raději single

Autor: Irena Piloušková
„Táta mi řekl, že jela do speciálních lázní,“ vypráví muž o maminčině odchodu. Rodičům milosrdné lži s odstupem nezazlívá
LIDÉ

„Táta mi řekl, že jela do speciálních lázní,“ vypráví muž o maminčině odchodu. Rodičům milosrdné lži s odstupem nezazlívá

Autor: Irena Piloušková
V indických lékárnách, kam se trans ženy z Nepálu hojně vypravují pro hormony, bohužel často není přítomný žádný lékárník
LIDÉ

Zapomínání, zvracení i krevní sraženiny. Jak vypadá tranzice v Nepálu, kde si trans ženy „ordinují“ hormony na základě „recenzí“ od kamarádek?

Autor: Veronika Košťálková
Sopečná La Palma nutně nadchne každého
CESTOVÁNÍ

„To není mráček, ale sopečné plyny.“ Krása ostrova La Palma, který v roce 2021 zalila žhavá láva, je drsná a překvapivá

Autor: Mirka Dobešová

E-Shop