Petr Zed (28): „V online seznamkách nevidím problém. Je to skvělý způsob, jak najít partnera nebo přátele“

Petr je původem z Hradce Králové, ale dnes žije v Praze, kde pracuje na ekonomickém oddělení jednoho národního média. Petra jsme oslovili v rámci projektu LUIDER, ve kterém budete moci poznat svobodné muže Česka trochu více do hloubky. Všichni jistě znáte seznamky jako Tinder či Grindr, kde často vidíte fotku a jen pár informací, my jsme se rozhodli představit české muže trochu blíže a podívat se tzv. „pod pokličku“.

Krátce po našem setkání jsme začali hovořit o nedávnem útoku na našeho šéfredaktora Jakuba a jeho kamarády, kdy se na ně vrhla parta mužů, protože se drželi za ruce… Co si o těchto násilných projevech myslíš a co v tobě tato zpráva vyvolala?

V první chvíli mi nepřišlo vůbec dobré, kde se to stalo, protože Náplavka je dost metropolitní a multikulturní část města. Možná bych něco podobného čekal třeba v jiných částech Prahy, ale že se to stane zrovna na Náplavce, to by mě vůbec nenapadlo. Je však jasné, že by se nic takového určitě nemělo stávat nikde, hlavně ne v dnešní době a v zemi Evropské unie. Navíc žijeme v Česku, které je na tom daleko lépe oproti některým okolním státům. Doufám, že dojde k nějakému zadostiučinění a že se o tom začne více mluvit.

Ty osobně ses někdy s něčím podobným setkal? Jak vlastně probíhal tvůj coming out?

Když to vezmu úplně od začátku mého coming outu, odstartovalo se to už na základní škole. Tušil jsem, že má sexuální orientace nebude většinová a bohužel jsem se stal obětí jednoho člověka, který byl z šílené rodiny, takže jsem si prošel šikanou. Ačkoliv už to o mně všichni věděli, poprvé jsem se pořádně otevřel až v 16 letech. Nakonec můžu říct, že jsem měl tu nejlepší třídu na světě, protože bylo až neuvěřitelné, jaký kolektiv se sešel. Všichni byli velmi tolerantní.

Coming out v rámci rodiny také proběhl v pohodě. Mamka s tím měla trochu problém, ale taťka ne. Nicméně postupem času to nějak vyšumělo a poté se s tím smířila i mamka. S rodiči a bývalým přítelem jsme dělali společné večeře a musím zaklepat, že na tohle jsem měl opravdu velké štěstí, protože když kolikrát poslouchám osudy přátel, u kterých coming out neproběhl úplně v pohodě, jsem asi dítě štěstěny.

Odkud pocházíš? Jsi „originál Pražák“?

Ne, původem jsem z Hradce Králové.

Hradec Králové je docela velké město, takže se muselo jednat o poměrně tolerantní místo?

V Hradci je určitě tolerantní prostředí, protože jde o metropolitní město a je tam hodně studujících cizinců, kteří se učí na medicíně. Z toho důvodu byl Hradec odjakživa vždy docela otevřený a Hradečáci jsou na nějaké jinakosti a odlišnosti dost zvyklí. Ale na „blbce“ samozřejmě narazíš úplně všude.

Takže to není město, kde by ses musel bát?

To ne. Asi bych se tam tedy osobně raději nedržel s klukem za ruku, ale nemyslím si, že bych se musel vyloženě skrývat.

A není právě tohle ten problém? Že se raději s klukem nechytneš za ruku, protože máš strach? Proč bys měl žít v takovém strachu?

Určitě to není správně, ale co naděláme? Záleží, o jaké místo se jedná, ale já chci samozřejmě předcházet jakémukoliv konfliktu. Když už se s někým držím za ruku, záleží na místě a je rozdíl, když jsi na maloměstě, nebo v nějaké metropoli, ale existují výjimky. Všem klukům, kteří se toho nebojí, hrozně fandím, ale já osobně bych takhle po ulici raději nešel, což však neznamená, že svou orientaci nějak skrývám.

Neobvyklé sexuální praktiky se stávají součástí mainstreamu. Neznamená to, že bychom byli víc perverzní, spíš potřebujeme upustit páru7. 9. 2021

Co tě z Hradce vlastně přitáhlo do Prahy?

Hlavně práce, protože jsem se chtěl někam posunout. V Hradci jsem takové možnosti neviděl. Důvodem byla i má orientace, protože v rámci naší komunity je v Praze více kluků a možností, jak někoho poznat. Je zde i mnohem lepší volnočasové vyžití.

Zmiňoval jsi více příležitostí k poznání kluků, to sis myslel a stále myslíš? Není to naopak těžší zde někoho najít?

Co se týče seznamování, přiznám se, že jsem nějaké příležitosti a kamarády našel přes aplikace a seznamky. Díky tomu jsem fakt našel hodně kamarádů, ale že bych byl nějak překvapený, to asi ne. Je to hodně o tom, jak si to člověk nastaví sám v sobě a jaké lidi chce mít kolem sebe. Ano, někdo může být překvapen, protože si myslel, že přijede do Prahy a ihned najde vztah na celý život, ale to si nemyslím ani já a jestli se to někomu stalo, říká se tomu výhra v loterii. Ale tím šance nijak nezahazuju a určitě věřím, že se dá najít člověk, se kterým to můžeš táhnout až do konce života.

Jak bys sám za sebe zhodnotil svět online seznamování?

Hodnotím to pozitivně a celou dobu říkám, že koho si pustíš k tělu, tak se budeš mít. Nejvíc kamarádů jsem poznal právě přes různé aplikace a rozhodně nejsem promiskuitní člověk. I když Grindr někdo odsuzuje, já jsem díky němu poznal spoustu lidí, se kterými nebylo nutné se vyspat a vznikli z nás prostě opravdoví kamarádi.

Takže v tvém případě se seznamky staly i nástrojem pro hledání přátel?

Přesně tak. Nejdřív se s tím člověkem sejdeš a pak zjistíš, že si máte co říct a stanou se z vás dobří přátelé. Buď se to pak rozroste ve vážnější vztah, nebo zůstanete u přátelství. Myslím si, že aplikace jsou dobrým pomocníkem při hledání vztahu. Samozřejmě, že je tam spousta lidí jen kvůli sexu, ale já jsem měl na svých profilech vždy vyloženě napsáno, že hledám nějakého kamaráda na procházku a většinou se mi ozvali kluci, kteří hledali něco podobného. Alespoň u mě to tak fungovalo. Když si na profil napíšeš, že chceš sex, je jasné, že zaujmeš zase jinou skupinu lidí.

Před svými kamarády orientaci nikdy netajil a snaží se být vždy naprosto otevřený
Foto: se souhlasem Alexandry Šnaid

Kdyby měl tebe osobně někdo zaujmout, jak by měl vypadat a co by měl mít?

Když se odpíchnu od fyzické stránky, přitahují mě jižní, zajímavé až tajuplné typy. Mám slabost například pro holohlavé kluky. Ale rozhodně nejsem takto vyhraněný. Může se stát, že potkáš člověka, který vůbec nesplňuje tvé ideály a stejně tě okouzlí. Co se týče povahové stránky, líbí se mi spíše introvertní typy, protože já sám jsem velký extrovert a mít k sobě podobnou extrovertní povahu by nemuselo být úplně dobré. Většinou jsem víc akční a tahoun, takže mám radši submisivnější povahy. Nicméně nesmí být s tím člověkem úplně nuda a nesmí být zakřiknutý. Nemám rád lidi, kteří odsuzují a pomlouvají ostatní a velmi důležité pro mě je, aby byl ten člověk otevřený a nestyděl se za to, kým je, protože párkrát jsem s tím měl špatnou zkušenost.

Kdybys měl teď popsat sám sebe a říct, co tě baví a co rád děláš, jak by to vypadalo?

Na prvním místě jsou přátelé a rodina. Baví mě turistika a mám rád hory, kterých v Česku máme dost. Velmi rád vařím a užívám si gastronomii, ale určitě nechci vařit sedm dní v týdnu. (smích) Mám rád sport, občas zajdu do fitka a mým nejoblíbenějším obdobím je léto. K tomu však musím dodat, že například zimní sporty fakt nesnáším.

Jako vůdčí typ osobnosti bys určitě vymyslel průběh prvního rande… Jak by vypadalo?

Asi bych vsadil na starou dobrou klasiku, to znamená posezení na zahrádce. Vzhledem k tomu, že se s tou osobou většinou vidíš úplně poprvé, je dobré zajít na pokec u kávy nebo u piva. Při dalším setkání by to mohla být nějaká procházka a pak už klidně kino a další aktivity.

Máš nějakou šílenou historku z prvního rande? Co se stalo a jak jsi na to reagoval?

Mám jednu hrozně vtipnou historku z dob, kdy jsem ještě bydlel v Hradci. Psal jsem si s jedním týpkem a už na začátku mě zarazilo, že mi hned posílal, co dělá za práci. Psal, že dělá masérské služby pro jeden fotbalový klub. Nakonec jsme se dohodli, že se potkáme a když jsem ho poprvé viděl naživo, musel jsem se hodně držet, abych jej neodsoudil na první pohled. Ten kluk ani neměl zuby. Nicméně říkal jsem si, že nemůžu dávat na první dojem, protože může být třeba po bouračce. Poté jsme šli do restaurace na večeři a pití a on řekl, že nemá peněženku. Na konci šel na záchod a už se nikdy nevrátil. O těch pár stovek mi vůbec nešlo, naopak to bylo vlastně vysvobození. Bylo to, jako kdyby se smetí odneslo samo do koše. (smích)

Tak třeba tě v Praze nic podobného nečeká… Jak dlouho už vlastně v Praze žiješ?

Jsou to tři roky, takže je to docela čerstvé a rozhodně zatím plánuju zůstat. Možná někdy v daleké budoucnosti bych si pořídil nějakou chatu, abych mohl z města občas uniknout, ale podobnou možnost už mám, protože sestra bydlí na horách. Jinak jsem spíše teritoriální zvíře a přece jen jsem v Praze opravdu krátce, takže bych rád zůstal.

„Žurnalistika není zločin.“ V Moskvě protestovali novináři proti omezení nezávislé televize, byli zadrženi23. 8. 2021

Říkáš teritoriální zvíře, jakým zvířetem bys chtěl být, kdyby sis mohl vybrat?

Mě vždy fascinovaly opice a opice jsem dokonce i v čínském znamení, takže to má něco do sebe. V rámci „klasického“ znamení jsem střelec, takže v tomto případě se semnou žádné zvíře nepojí.

Řekl bys o sobě, že jsi tzv. „střelec“ i v životě a jdeš do všech věcí doslova po hlavě?

I když se to možná nezdá, jsem konzervativní, ale když je dobrá parta lidí a vymyslí se nějaká blbina, nejsem ten, který by řekl „ne“, ale jdu do všeho.

Kdybys měl zmínit nejšílenější věc, kterou jsi kdy udělal?

Přijde mi, že se mi něco šíleného stává neustále. (smích) Nic konkrétnějšího asi nemám.

Tak já vyzkouším jednu šílenou otázku, která tě ukáže v trochu jiném světle… Představ si, že jsi premiér této země, jaké první tři věci bys udělal poté, co bys nastoupil do funkce?

Kdybych se na to podíval z ekonomického pohledu, což je má práce, snažil bych se dát do pořádku ekonomiku naší země. Pokud by se to mělo týkat komunity, určitě bych se zasadil o schválení manželství pro všechny a celkově bych se prostě snažil být v některých věcech zodpovědnější než osoba, která je tam teď. Ještě mě napadá, že bych se snažil zasadit o to, abychom nebyli taková ta malá evropská zemička.

Takže bys rozšířil hranice? (smích)

To zase ne. To bych musel být kouzelník. (smích)

Představ si, že jsi kouzelník, ale máš jen tři mávnutí proutkem, co bys vykouzlil?

Bude to znít bláznivě a jsem možná trochu naivní, ale určitě bych vykouzlil zákaz všech předsudků a ještě jednou a přesněji – zasadil bych se o to, aby o naší zemičce bylo ve světě více slyšet, samozřejmě v pozitivním slova smyslu…

Možná jsme se nepochopili… Nemusí to být kouzlení pro všechny, můžeš cokoliv splnit pouze sám pro sebe…

Sám pro sebe? Já jsem asi skromný a nic mi nechybí. Jsem spíše typ člověka, který víc dává než bere, ale možná bych si přál, abych potkal někoho, kdo se mnou zůstane do konce života…

Budete-li mít zájem Petra kontaktovat, můžete tak učinit na jeho Instagramu ZDE.

Zdroj: Jan Witek