Aleksander Baron (23): „Myslím si, že žádného člověka na světě nepřitahuje jen jedno pohlaví“

Aleksander je původem z Karviné, nicméně už z jeho jména je zřejmé, že jeho předci pocházejí ze zahraničí, konkrétně z Polska. Aktuálně v Praze studuje historii, která ho velmi baví, ale prozradil nám toho na sebe daleko víc. Aleksandra jsme totiž oslovili v rámci projektu LUIDER, ve kterém budete moci poznat svobodné muže Česka trochu více do hloubky. Všichni jistě znáte seznamky jako Tinder či Grindr, kde často vidíte fotku a jen pár informací, my jsme se rozhodli představit české muže trochu blíže a podívat se tzv. „pod pokličku“.

Tvé jméno napovídá, že máš pravděpodobně nějaké předky ze zahraničí, povíš mi o tvém původu trochu víc…

Původem pocházím ze Slezska z města Karviná, ale mí rodiče jsou z Polska, takže jsem vlastně víc Polák než Čech. Nicméně od té doby, co jsem začal studovat střední školu, žiju v Praze. I když je to asi nějakých 10 let, necítím se být úplně Pražákem, jsem docela patriot a Karviné vždy fandím i ve fotbale.

Sleduješ fotbal? To není zrovna častá „disciplína“ gayů…

Musím dodat, že bych se za stoprocentního gaye nepovažoval, občas se mi totiž líbí i holky. Někdy se prostě otočím za hezkou holkou a myslím si, že je to normální a že to tak má úplně každý. Alespoň dle mého nejsme nikdo stoprocentně zaměřeni na jedno pohlaví.

To je možná trochu odvážné tvrzení, zvlášť pro některé konzervativce… Nicméně ty sám rozhodně nejsi stoprocentní gay?

Přesně tak. Určitě bych se nebránil vyzkoušet vztah s holkou. Kdybych to však měl rozdělit, zajímají mě především muži. Ale abych se ještě vrátil k tomu fotbalu, o ten se nezajímám v nějaké přehnané podobě. Jen když hraje Karviná, zapnu si ho. Ale jinak na fotbal jako takový nekoukám, protože mě to nudí. Zajímají mě až finální výsledky.

Zmiňoval jsi, že jsou oba tví rodiče Poláci. Pravděpodobně asi víš, jaká je situace v Polsku v souvislosti s gay komunitou… Jaký na to máš názor a jak to vnímáš, když máš v sobě polskou krev?

Já si myslím, že se jakási vlna odporu proti gayům v Polsku přenáší generačně. Mám v Polsku rodinu i kamarády a nemyslím si, že by tam bylo méně gayů než v Česku. Je tam pouze větší tendence brát to jako něco špatného, proto tam mnoho lidí z komunity žije tzv. „v utajení“. Na druhou stranu bych ale řekl, že je to vše o politice. Lidé, kteří vytvářejí tu vlnu odporu, nemusí být nutně proti komunitě a jsou známy i případy, kdy někteří lidé z vládnoucích stran jsou gayové, ale pro voliče je boj proti LGBT+ komunitě silné téma a většina voličů je nějakým způsobem nastavena proti tomu. Tito „skrytí“ politici tak raději popřou svou vlastní podstatu a pouze se nesou na vlně populismu.

V Česku je právní situace určitě lepší a uvolněnější, ale na druhou stranu mi to přijde trochu povrchní, protože na lidské úrovni jsem se nesetkal s tím, že by byl mezi Polskem a Českem nějaký větší rozdíl v tom, jak se lidé skrývají a jakým předsudkům v každodenním životě čelí. Ale nemůžu o tom mluvit moc do detailu, protože nechodím do žádných gay podniků a nesetkávám se moc s komunitou gayů. Ne proto, že bych to odsuzoval a že bych se nějak distancoval, ale jsem spíše dost individualista a nemám rád velké skupiny lidí.

Dnes je Den análního sexu. Expertka na sexuální wellness Megwyn White radí, jak odemknout zadní vrátka k rozkoši18. 4. 2021

Ještě mě napadá a je zajímavé, že v Polsku byl například zvolen poslanec, který je otevřený gay a v parlamentu má svou stranu (Robert Biedroń, pozn. red.), což třeba u nás v Česku není a neslyšel jsem o nikom, kdo by byl otevřený homosexuál.

Taky máme podobný příklad, třeba poslankyně Karla Šlechtová se ke své stejnopohlavní sexuální orientaci hrdě hlásí…

Aha, tak to jsem nevěděl. Ale i přes to je zajímavé, že k něčemu takovému došlo v konzervativním Polsku.

Jak probíhal tvůj coming out a jak se k tvé orientaci postavili tví rodiče? Mluvili jste o tom spolu?

Strašně jsem se toho bál, ale to je asi normální a má to tak spousta dalších lidí z komunity. Připadal jsem si zkrátka jiný. Zároveň s tím otevřením se světu přicházejí starosti a člověk přemýšlí, co na to ostatní řeknou. Neustále jsem se vymlouval a oddaloval to, ale pak se to naši nějakou náhodou dozvěděli a vzali to moc dobře a nemají s tím vůbec problém, což jsem vlastně i očekával.

Nakonec jsem moc rád, že jsem se k tomu dokopal, protože někdo se k tomu nedostane celý život a žije například v heterosexuálním svazku, který ho úplně nenaplňuje. Kolikrát se člověk dozví, že má dotyčný ženu a děti, ale pak si najde přítele. Avšak chápu to, je to složité a lidé mají strach. Jde o něco, co všichni pořád nepřijímají úplně s otevřenou náručí. Navíc jakékoliv odlišnosti vždy přitahují velkou pozornost.

Kdybychom se bavili o nějakém typu člověka, který by tě přitahoval, jak bys ho popsal?

Začal bych od toho, že takový člověk asi neexistuje. (smích) Když si mám představit nějaké ztělesnění ideálního muže, představuju si doslova prince, což může znít až směšně. Napadá mě podobný typ muže, jako je třeba herec Marek Lambora. Ideální klučina určitě musí mít charisma a musí být tolerantní, chytrý, vzdělaný a mít nejlépe nějakou vysokou školu.

Pražský týden módy je za dveřmi. Díky Zalandu můžete být v centru dění a přitom neopustit pohodlí svého domova28. 4. 2021

Vysokou školu? Není to trochu přehnaný nárok?

Je pravda, že ne vždy má chytrý člověk vysokou školu, takže zopakuju, že mi jde opravdu hlavně o tu chytrost.

Co dalšího je pro tebe důležité?

Úplně nebazíruju na nějakém věkovém rozpětí. Myslím si, že o věku to není. Klidně mu tedy může být i 30 let. Nejsem z těch, kdo by o třicátníkovi řekl, že je starý, vždyť mě samotnému za pár let také bude 30. Rád bych někoho vůdčího, kdo se nebojí říct svůj názor, ale zároveň by mě do ničeho nenutil a nevyčítal mi, že jsem takový a makový. Potkal jsem pár kluků, kteří to nějakým způsobem přímo nebo nepřímo dělali a chtěli po mně, abych se choval podle jejich představ, což mě dost štvalo. Nechtěl bych někoho, kdo by mi dával najevo, jaký mám být.

A co vzhled? Máš vysoké nároky?

Měl by alespoň trochu dobře vypadat. Nemusí to být nějaký svalovec, protože pak by mě k budování svalů možná nutil také a já zase tak vášnivý sportovec nejsem. (smích) Alespoň trochu by se měl umět oblékat a být prostě normální kluk.

Zmínil jsi docela dost nároků, myslíš, že se někdo takový vůbec dá najít?

Hovořil jsem o vlastnostech ideálního muže. Ale je pravda, že když se mi někdo líbí, většinou už je zadaný a vedle něj se pohybuje nějaká hezká blondýnka nebo černovláska, kterým nemůžu konkurovat. (smích) Chtěl bych prostě normálního kluka, se kterým není problém komunikovat a před kterým si nemusím na nic hrát. Tyto věci podle mě člověk pozná dost rychle. Když jsi s člověkem na jedné vlně, vztah se buduje lehce.

Co bys u dotyčného opravdu nepřekousl?

Asi to, že by chtěl mít volný vztah. I když si nemyslím, že by to vždy musel být špatný koncept, primárně bych nic podobného nechtěl. Další věc je, kdybych na první dobrou viděl, že se třeba nemožně obléká a pořád nosí stejné oblečení. Tím mám na mysli, že o sebe nějakým způsobem nedbá. Nemusí být úplně navoněný, ale měl by o sebe alespoň v nějaké míře pečovat.

Máš představu o nějakém ideálním prvním rande? Co by tě potěšilo a čím by si u tebe potenciální partner rozhodně šplhnul?

Já jsem dost filmově založený, takže ideální rande by mělo vypadat jako z filmu. Možná i díky filmům tíhnu k něčemu ideálnímu, což má na navázání vztahu samozřejmě negativní dopady. Ale nemám vysoké nároky pouze na ostatní lidi, jsem náročný i sám na sebe.

Zní to možná trochu blbě, ale potěšilo by mě, kdyby nebyl úplně skrblík a klidně by první večeři zaplatil. Ne proto, že bych chtěl mít večeři zadarmo, ale proto, že by ukázal, jak je galantní. Jak jsem říkal, rád bych nějakou lehce vůdčí osobnost, to znamená, že by například vybral víno, jídlo a nemusel bych pořád nad něčím přemýšlet. Měl by zkrátka trochu tahat za nitky. Nechtěl bych pořád myslet na to, kam jít, co objednat apod. Ještě k tomu dodám, že miluju auta, takže kdyby měl nějaké hezké auto, kterým by mě svezl, hodně by mě potěšil, ale to zase neznamená, že chci automaticky někoho bohatého. Bude mi klidně stačit nějaký obyčejný skútr. (smích)

A teď mi řekni něco o sobě a tvých zájmech. Jaké věci děláš nejčastěji a co tě baví ze všeho nejvíc?

Určitě je to cestování, ale moc nemusím nějaké pěší túry, chození po horách a vandrování – zkrátka takové ty typické české věci. Na druhou stranu mám moc rád hrady a zámky, protože mě baví historie. Samozřejmě mě baví kultura, takže třeba kino by bodlo. Ale do filmu mi nikdo nesmí mluvit. (smích) Rád chodím do restaurací, učím se jazyky a jak už jsem zmínil, mám rád auta, což je takový můj koníček. K tomu mám rád i nakupování, ale ne tak, že bych celý den seděl v obchoďáku. Nepohrdnu ani nenáročným sportem, hlavně tenisem, kolem a v zimě i sjezdovým lyžováním.

Budete-li mít zájem Aleksandra kontaktovat, můžete tak učinit na jeho Instagramu ZDE.

Zdroj: Jan Witek