Josef Havel (32): „V Pražské komunitě jdou často city stranou. Všichni chtěj jen ten bájný ideál, i když vědí, že neexistuje. Nechápu, proč ho všichni pořád hledají“

Josef pochází z Třeboně, ale už tři roky žije v Praze, kde pracuje ve Finanční správě na oddělení kontroly. Josefa jsme oslovili v rámci projektu LUIDER, ve kterém budete moci poznat svobodné muže Česka trochu více do hloubky. Všichni jistě znáte seznamky jako Tinder či Grindr, kde často vidíte fotku a jen pár informací, my jsme se rozhodli představit české muže trochu blíže a podívat se tzv. „pod pokličku“.

V Praze žiješ teprve tři roky, což není moc dlouhá doba… Kde jsi žil předtím?

Pocházím z Třeboně, ale žil jsem v Českých Budějovicích, kde jsem byl 11 let ve vztahu. Po konci vztahu jsem si v Českých Budějovicích ještě dodělal vysokou školu a pak jsem si řekl, že půjdu hledat štěstí do Prahy. Od té doby, co jsem v Praze, si však moc neškrtám. (smích) Nějaké pokusy o vztah byly, ale není tady moc lidí, kteří by se chtěli vázat. Já navíc asi doplácím na to, že do toho ze začátku dávám všechno, což je může odradit.

Když tak počítám, do vztahu jsi musel vejít strašně brzo?

Máš pravdu. Od 17 do 28 let jsem byl zadaný, takže takové to období, kdy jsou všichni nejvíc rozverní, jsem prožil ve vztahu. (smích)

A jak říkáš, s příchodem do Prahy jsi tvrdě narazil?

Dá se to tak říct. Lidé v Praze jsou úplně jiní a myslím si, že dost soudí podle sociálních sítí. Já jsem například známý tím, že chodím pařit a berou mě za pařmena, protože občas vidí nějaké záběry na mém Instagramu, ale nikdo už nevidí to, že jsem byl například 11 let ve vztahu a že pracuju a tak trochu si nyní kompenzuju to, co mi uteklo v mládí.

V Českých Budějovicích jsi asi tak bujarý gay život nepoznal, pokud se nemýlím?

Měli jsme tam partu kamarádů, ale vzhledem k tomu, že jde o menší město, akce se konaly třeba jen jednou za měsíc. Všichni ti lidé se znali a byli trochu jiní než v Praze. Tady jdou city stranou a často je to jen o tom, vybrat si ten nejlepší zákusek v cukrárně, ale ten, jak všichni víme, neexistuje, takže nechápu, proč ho všichni pořád hledají.

Řekl bys, že tě Praha v tomto směru trochu zklamala?

Určitě ano. Tím však nechci Prahu a zdejší komunitu házet za hlavu. Jen opravdu není jednoduché někoho najít a musíš tady být zkrátka opatrnější. Na druhou stranu musím říct, že Praha nabízí spoustu možností a kdykoliv chci, můžu vyrazit kamkoliv. Nikdo mě tady nezná a jelikož jsem z malého města, je to pro mě určitým způsobem osvobozující.

Nějaké přátele už sis tady taky našel?

Máme partu lidí, se kterými se bavíme a pravidelně stýkáme. Určitě tak nemám tendenci Prahu opustit. Akorát se po těch letech učím být sám a možná i to je důvod, proč to většinou po prvním rande skončí.

Není to třeba i tím, co jsi říkal na začátku? Že do toho ze startu dáváš strašně moc?

Asi ano. Já ve vztahu možná vidím trochu jiné priority a je pro mě důležité tomu člověku hned na začátku věřit a vidět v něm oporu. Zatím jsem nepoznal vícero těch, kterým bych věřit mohl. Po několika zkušenostech tak už jdu na rande s tím, že nemám žádná očekávání.

Myslíš si, že je vůbec ještě reálné někoho najít?

Určitě se snažím neztrácet iluze. Kdybych si to nemyslel, nesedím tady. Ale je pravda, že tato doba tomu tolik nesvědčí, protože například já upřednostňuju spíše osobní setkání, což momentálně skoro rok a půl nebylo možné.

Josef žije v Praze teprve tři roky
Foto: se souhlasem Juana Calderóna

Jsi ten typ člověka, který aktivně navazuje osobní kontakt?

To úplně ne, ale je to individuální. Nicméně osobní kontakt je určitě lepší. Co se týče seznamek jako je Grindr a další, všichni víme, o čem to je. Tam lidé nehledají nějaké hlubší seznámení a budování vztahu, ale chtějí si spíše užít. Nejvíc mi vadí, že je tam strašně moc zadaných lidí. Nechci nikoho moralizovat, ale je to zvláštní. Někomu napíšeš a on ti odepíše, že není svobodný, ale ještě horší je, že ti to někteří ani neřeknou. Moc mi vadí, když lidé nejsou přímí.

Jaký typ kluků tě přitahuje?

Zjistil jsem, že mám v životě velmi různorodou představu o tom, kdo se mi líbí. Samozřejmě v tom nějakou roli hraje vzhled, ale druhý člověk mě musí zaujmout tím, jak se projevuje. Vzhled pro mě určitě není prioritou. Ono totiž může být sebehezčí kluk, ale pak otevře pusu a je úplně… Proto nemám v hlavně nějaký ideál toho, jak by měl vypadat. Nicméně určitě preferuju starší, ale zde narážím na další problém, že ti starší jsou většinou zhrzelí a komunikace s nimi je složitější. Je to něco úplně jiného oproti mladým lidem, kteří jsou energičtí. Jak se říká, proutek se dá ohýbat, dokud je mladý. (smích) Starší lidé už většinou mají zajeté své postupy a rituály a často se nechtějí moc přizpůsobovat někomu dalšímu.

Kdybys měl alespoň lehce popsat, co by ten člověk měl mít rád?

Myslím si, že je to o kompromisech. Měl by tolerovat moje zájmy a já budu tolerovat ty jeho. Ale určitě musíme mít i nějaké společné zájmy, jako je kultura a cestování, ne pouze sezení doma u televize. Rád si zajdu také do divadla, do kina, ale i na párty.

Internetem se šíří dezinformace o údajném přejmenování stanice pražského metra na Bugayovická4. 8. 2021

Jak by dle tebe mělo vypadat ideální první rande?

Asi někde venku na kávě a poznat se. Jak už jsem říkal, osobní komunikace je daleko víc než vypisování.

Je tvá orientace pro někoho tajemstvím, nebo žiješ naprosto otevřený život?

Všichni okolo o mně to ví a dá se říct, že to všichni přijali úplně skvěle. V rodině ani v práci jsem se nedočkal žádné negativní reakce, a to i přes to, že pocházím z malého města. Nikdy jsem se ani nesetkal s žádným útokem na veřejnosti či s nějakým komentářem na internetu. Ale občas vidím některé diskuze pod články o gayích, které bývají docela peprné a zajímavé.

S takovými také máme zkušenosti… Co si o tom myslíš, když zahlédneš často dost ostrá slova „diskutujících“?

Myslím si, že je to tím, jak je naše komunita prezentována. Vezmi si například nedávný díl Výměny manželek, kde se objevil Dan Krejčík a Matěj Stropnický, které lidé vynášeli do nebes, ale na druhou stranu se někde použijí záběry pár extravagantních lidí z průvodu Prague Pride a všechno je špatně. Když se řekne „gay“, mnoho lidí si představí „vykroucené“ polonahé kluky, ale každý takový není.

A tobě vadí „vykroucení“ kluci? Každý má přece právo být takový, jaký je…

Takhle to vůbec nemyslím. Jak říkáš, každý jsme nějaký, ale co mi vadí, je strkání všech do jednoho pytle. Z toho důvodu vzniká nenávist a děje se to, co se děje. Je to tak u všech různých menšin. V médiích se z průvodu Prague Pride sdílí několik extravagantních lidí, kteří to často berou pouze jako legraci, ale média to představí tak, že přesně tohle jsou „ti zvláštní gayové“. Že těch pár polonahých lidí v „karnevalových“ kostýmech představuje celou komunitu.

Myslíš, že bychom se z toho jako komunita měli poučit a něco změnit?

V první řadě bych řekl, že se to určitě mění k lepšímu a je spousta lidí, kteří nás reprezentují tak, aby nás ostatní začali vnímat trochu jinak. Myslím si, že i díky tomu se teď například posunul zákon o manželství pro všechny do dalšího čtení.

Ale není to přeci jen od té většinové společnosti trochu pokrytecké, že komunitu hází do jednoho pytle a dávají za vzor většinou ty největší extrémy? To by přece komunita mohla dělat to samé…

Určitě je. Jak říkám, neodsuzuju to a každý jsme nějaký. I mezi tou většinovou společností je spousta lidí dobrých a špatných. Pak ale Tomio Okamura na svých sítích uvede, že festival Prague Pride dostal dotace a přidá k tomu jednu z extravagantních fotek, ale proč nevyfotil těch dalších 30 000 lidí, co v průvodu byli a další tisíce, které se účastnily doprovodného programu v podobě workshopů, přednášek, výstav apod.? On jen napíše, že tohle je gay komunita a jeho „chytří“ voliči mu to seberou i s navijákem. To, co má být legrace, někteří berou až moc vážně.

Myslíš si, že někdy budeme žít ve světě, kdy se tohle nebude řešit?

Asi ne. Vždy se najde něco, co se bude řešit. Ale je to vše jen o toleranci. Lidé by se měli naučit tolerovat druhé, pokud jim neubližují.

Kdybys měl tu možnost v tomto ohledu něco změnit, co bys udělal?

Prezentoval bych a vyzdvihl to, co naše komunita dokázala a zaměřil bych pozornost na lidi, kteří jsou veřejně známí a prostřednictvím nich bych prezentoval, o co se snažíme. Například skutečnost, že když mají dva tátové dítě, je to pořád lepší, než aby dítě vyrůstalo v dětském domově. To znamená, že bych vlastně nic neměnil, ale snažil se společnosti ukázat, že jsme naprosto normální lidé.

Poměrně nedávno, konkrétně 17. května, jsme slavili Mezinárodní den boje proti homofobii a spousta velkých firem a značek sdílela příspěvek, kterým chtěly ukázat, že tolerují jinakost, ale pod těmito příspěvky se strhla vlna hejtů, kdy lidé psali, že už nebudou klienty daných značek apod. Myslíš si, že je dobře, že se obrovské korporace hlásí k podpoře komunity? Mnoho lidí totiž v komentářích psalo, že je to politika a že se nic takového se značkou spojovat nemá…

Je to správné, aby ukázaly, že jsou tolerantní, protože velké společnosti zaměstnávají spoustu lidí, kteří jsou součástí komunity a tím pádem jim dávají vnitřní podporu. Pro mnoho lidí je to stále dost citlivé téma a pořád tady nemáme rovnoprávnost a potýkáme se s nějakými předsudky a odporem.

Znečištěný vzduch způsobuje psychické poruchy, prokázal výzkum mezi obyvateli Londýna. Problém se ale týká i těch, co žijí v Praze a Brně8. 9. 2021

Na závěr mi dovol pár rychlých otázek… Co by byla první věc, na kterou bys šel do divadla?

Muzikál Ples upírů.

A do kina?

Na Kolju.

Kdybys šel na koncert?

Imagine Dragons.

První jídlo, které by sis dal v restauraci?

Špagety.

První jídlo, které bys uvařil svému potenciálnímu partnerovi?

Neumím vařit, takže míchaná vajíčka. (smích)

Nejoblíbenější místa v Praze?

Riegerovy sady, Náplavka a centrum. Jsem společenský, takže mám rád frekventovaná místa.

Ideální první dovolená s potenciálním partnerem?

Rád bych vymyslel zajímavý víkend v Benátkách.

Budete-li mít zájem Josefa kontaktovat, můžete tak učinit na jeho Instagramu ZDE.

Zdroj: Jan Witek