Zdeněk Jelínek (28): „Když už si s někým padnu do oka, většinou se nechce vázat. Kluci kolem 30 let často žijí svou rutinou a nechtějí se jí vzdát a přizpůsobit se“

Zdeněk již 10 let bydlí v Praze, kde také pracuje. Do hlavního města přišel kvůli studiu vysoké školy, kterou zdárně dokončil a nyní pokračuje v doktorském studiu a pracuje na obchodním oddělení ve firmě, která prodává zemědělskou techniku. Zdeňka jsme oslovili v rámci projektu LUIDER, ve kterém budete moci poznat svobodné muže Česka trochu více do hloubky. Všichni jistě znáte seznamky jako Tinder či Grindr, kde často vidíte fotku a jen pár informací, my jsme se rozhodli představit české muže trochu blíže a podívat se tzv. „pod pokličku“.

V Praze jsi již deset let, odkud původem pocházíš?

Původně jsem ze severních Čech z okresu Česká Lípa, ale hned po maturitě jsem v mých 19 letech přišel do Prahy.

Jak z pohledu tvé orientace hodnotíš svůj rodný okres?

Musím říct, že ani nevím, protože jsem v mém rodném městě „gay život“ nevyhledával a neměl jsem s nikým žádný kontakt. Měl jsem akorát kamarády ze střední školy a několik kamarádek od nás z maloměsta, takže „život v komunitě“ začal až s příchodem do Prahy. Nicméně doteď si pamatuju, že hned třetí neděli v říjnu jsem potkal svého nyní již expřítele, se kterým jsem byl skoro osm let. Takže jsem v Praze moc dlouho svobodný nebyl. Proto se nedá říct, že bych se více stýkal s dalšími lidmi z komunity. Měli jsme pár kamarádů, ale víceméně jsme žili sami pro sebe. Poté jsme se rozešli a až posledním rokem jsem začal poznávat další lidi.

I když to nakonec nevyšlo, osmiletý vztah je úctyhodný. Myslíš, že je v dnešní době těžké najít něco dlouhodobého?

Dlouhou dobu jsem si nemyslel, že je to těžké, protože jsem k tomu přišel doslova lusknutím prstu a potkal jsem člověka, se kterým jsem byl sedm a půl roku. Pro mě to bylo jakoby přirozené, i když jsem měl kamarády a kamarádky, kteří dlouhodobě nemohli najít partnery. Sám sebe jsem se ptal, proč se jim to nedaří? Vždyť je to tak jednoduché! Nicméně teď, co jsem rok a půl sám, jsem zatím nepoznal nikoho, kdo by mi za to stál a s kým bych mohl navázat nějaký hlubší vztah. Nějaké kamarády jsem poznal, ale na vztah nikoho. Možná je to i tím, že věci srovnávám s tím, co bylo, a co je teď.

Nejsi třeba moc náročný?

Víš, mně se na tom dlouholetém vztahu strašně moc líbilo, že jsme byli dva obyčejní a normální kluci, kteří dělají normální věci. Chodili jsme ven se psem, nakupovat, jezdili jsme na bruslích a nepotřebovali jsme k životu vyloženě diskotéky, kluby a párty. Občas jsme samozřejmě taky někam zašli, ale nebylo to na denním pořádku.

Nemáš tedy například vysoké požadavky, co se vzhledu týče?

To si nemyslím. Určitě nikoho vzhledově neporovnávám a nemám vyloženě nějaký typ člověka, kterého bych musel mít. Musí mě prostě zaujmout. Důležité pro mě je hlavně to, aby měl vyřešeno své zázemí, stabilní práci a aby to nebyl žádný klubový týpek, který chce být v baru každý víkend. To je asi základ, ale jinak si nemyslím, že mám nějaké přehnané nároky. Chci, aby byl zkrátka v pohodě, normální, vyrovnaný a stabilní.

„Moderní rovnátka nemusí být při úsměvu vidět. Lze je čistit elektrickým kartáčkem, líbat se s nimi i mít orální sex,“ říká ortodontistka Klára Šafránková11. 5. 2021

Opět se tedy zeptám, zda je možné někoho takového najít a co pro to děláš?

Je pravda, že ze začátku, chvíli po rozchodu, jsem dělal chyby, protože jsem se snažil někoho najít za každou cenu. Většinou to však ztroskotalo. Někdy jsem z toho couvnul já a někdy ten druhý. Teď tomu prostě nechávám volný průběh, stýkám se s kamarády a nějak napřímo vztah nevyhledávám, ale na druhou stranu se nebudu bránit tomu, když se něco objeví. Používám třeba i Grindr, ale jsem takový ten typ, že když mi někdo napíše, chvíli mě to baví, ale nemám vyloženě chuť si s někým psát moc dlouho.

Jednou z mých nevýhod může být, že se snažím být dlouhou dobu opatrný, když s někým navazuju kontakt. Ten druhý pak možná necítí, že mám opravdu zájem. Ze začátku se spíše snažím dlouho kamarádit a pak si možná řeknu, že by z toho mohlo být něco víc, ale mezitím ta přitažlivost vyprchá.

Takže bys úplně neřekl, že jsi typ osobnosti, která jde do všeho po hlavě?

Myslím si, že jsem takový zlatý průměr, ale určitě nejsem ten, který by si s někým hrozně moc vypisoval a kdo by určoval směr a celou komunikaci táhnul.

Je něco, co tě během toho roku a půl, co jsi sám, na komunitě překvapilo a co bys rád změnil?

Je škoda, že když už si s někým padneš do oka, většinou se nechce vázat. Spousta kluků je takových, že se nechtějí alespoň trochu přizpůsobit. Kluci okolo třicítky totiž většinou už mají nějakou svou rutinu a nechtějí například opustit kamarády a přizpůsobovat se někomu úplně jinému.

Zdeňkovi je 28 let
Foto: se souhlasem Juana Calderóna

Zmínil jsi třicátníky, je pro tebe věk nějakým způsobem důležitý?

Vždy jsem vyhledával kluky cca v mém věku. Aktuálně je mi 28 let, takže když bude mít plus mínus čtyři roky, je to v pohodě. Ale musím říct, že i já jsem občas “praštěný” a chovám se jako mnohem mladší, ale asi bych nic s příliš mladším klukem neměl. Kamarádství fajn, ale to je tak vše.

Ačkoliv jsi na začátku říkal, že jsi se ve svém rodném městě s gay kluky nesetkával, coming out už máš za sebou?

U nás je to tak, že všichni vědí, jak to mám, ale nikomu jsem to naplno neřekl. Můj bývalý přítel k nám sice jezdil a byli jsme spolu i s rodiči několikrát na dovolené, takže jsme se neskrývali, ale prostě to nějak neřeším a nechávám to plynout.

Takže jsi nikdy neprožil takový ten pravý coming out, abys za rodinou přišel a řekl, že jsi gay?

Ne. Chtěl jsem to udělat, když už jsme s mým bývalým přítelem byli spolu poměrně dlouho, ale nakonec jsem si řekl, že k tomu nevidím důvod. Teď bych zase neměl koho představit a nepřijde mi, že by to bylo důležité. Ale například se sestrou jsem se o tom bavil a něco jsme probírali i s mamkou. I babička se občas zeptá, ale nikdy jsem to nemusel oznamovat tzv. “na plnou pusu”. Všichni tak nějak vědí, že to tak je.

Přijde mi to trochu zvláštní... Musel jsi přece rodičům představit svého přítele?

On k nám prostě začal jezdit a byl to kamarád, i když všichni hned pochopili, jak se věci mají. Dříve jsem si myslel, že to udělám, ale u mě to spíše připomínalo to, když se chce člověk rozběhnout a skočit do studené vody. Rozběhne se, ale několikrát se zastaví, protože má strach. Přesně tak jsem to měl já. Rozběhl bych se a dostal bych strach, takže bych couvnul zpátky.

Máš za sebou dlouholetý vztah, který sice po několika letech skončil, ale bereš si z toho nějaké ponaučení a víš, co mohlo být špatně?

Špatně asi bylo to, že jsme byli hodně uzavření sami pro sebe a chybělo nám více kamarádů. Byli jsme pořád jen spolu, což asi byla chyba. Určitě je dobré stýkat se i s dalšími lidmi. Ale naopak jsem si uvědomil, jak důležitá je komunikace. Ta je základem všeho. Nicméně každý vztah je strašně individuální a vše přichází tak nějak v průběhu času. Prvně se s člověkem poznáváte, pak dojde na nějaké příjemné i nepříjemné situace a vždy záleží na tom, jak je vyřešíte. Když se objeví nějaký problém, je nejlepší ho řešit. Myslím si, že na tom hodně vztahů ztroskotává už během poznávání. Objeví-li se během prvních dnů nějaký menší problém, spousta kluků se stáhne, leknou se a ukončí to rychleji, než je nutné. Ale to rozhodně neplatí jen pro gaye, v tomto směru to máme asi všichni stejně.

Ryby z islandských moří jsou nejchutnější na trhu – posilujte si imunitu zábavně a s chutí29. 3. 2021

Kdyby ses měl popsat trochu blíže a říct, co tě baví a co rád děláš ve volném čase?

Hrozně dlouho jsem chodil na BODYPUMP, což mě bavilo. Chodil jsem skoro každý den, ale pak přišla pandemie koronaviru, proto jsem začal mnohem víc běhat a nyní chodím s kamarády a je to super. Vždy si u toho vyčistím hlavu. Když jdu sám, dám si sluchátka, poslouchám písně a běžím si, kam chci. Když jdu s někým, povídáme si a vzájemně se motivujeme. V zimě zase rád lyžuju, ale jinak mám rád běžné věci. S kamarády chodíme třeba na náplavku a když je hezky, jdeme si sednout i někam do parku.

Představ si, že s partnerem můžeš jet na dovolenou kdekoliv na světě, kam bys jel?

Během studia vysoké školy jsem byl na půl roku na Erasmu v Řecku, což bylo strašně super a dalo mi to výbornou zkušenost do života. Mimochodem doporučuju každému, aby odjel, když bude moct. V Řecku se mi moc líbilo a taky jsem tam poznal kamarády z různých zemí. Mimo studium jsme se váleli na pláži a hodně jsme toho procestovali. Byli jsme na několika ostrovech a bavilo mě, že jsme neseděli pouze na jednom místě, ale mohli jsme toho vidět vícero. Něco takového bych rád i na dovolené, to znamená nějakou poznávačku, kdy bychom polovinu času trávili u moře a polovinu cestovali po okolí.

A co kdybych tě omezil pouze na Česko?

U nás máme strašně moc hezkých míst. Relativně nedávno jsem se seznámil s jednou partou kluků v Praze, která tady organizuje výlety po okolí. Vzhledem k tomu, že byl lockdown a nikam se nemohlo, připojil jsem se k nim a zjistil jsem, že Prahu vlastně vůbec neznám a jsem si jistý že 90 % dalších lidí by zjistilo, že také ne. Klučina, který to organizuje, je strašně šikovný a je to vášnivý kartograf a geograf. Vždy připraví bezvadné výlety, kdy přijedeme například na konečnou metra a zničehonic navštívíme věci, které jsem v životě neviděl. Klidně bych proto zůstal v Praze a objevoval Prahu.

Budete-li mít zájem Zdeňka kontaktovat, můžete tak učinit na jeho Instagramu ZDE.

Zdroj: Jan Witek