Tomáš (35): „Co se týče adopce dětí, postavil bych heterosexuální a homosexuální páry na roveň“

Tomáš pochází z Vysočiny, studoval v Brně a nyní již deset let žije v Praze, kde působí jako advokát. Proč Tomovi na začátku vyhovuje virtuální kontakt oproti tomu reálnému? Tomáše jsme oslovili v rámci projektu LUIDER, ve kterém budete moci poznat svobodné muže Česka trochu více do hloubky. Všichni jistě znáte seznamky jako Tinder či Grindr, kde často vidíte fotku a jen pár informací, my jsme se rozhodli představit české muže trochu blíže a podívat se tzv. „pod pokličku“.

Setkali jsme se v kancelářích firmy, ve které pracuješ. Prozradíš mi, čemu přesně se věnuješ?

Je to advokacie, ve které se pohybuji už asi patnáct let. Začal jsem pracovat ještě při škole. Náplň mojí praxe je různorodá, věnuju se všemožné právní směsici a nesoustředím se pouze na nějakou výseč, jak to má spousta jiných advokátů. Chodím na soudy, vyjednávám, píšu smlouvy a vše možné, co tě napadne. Samozřejmě mám nějaké své domény, ve kterých jsem silnější, ale jinak je to různorodé. Občas je to docela vysilující skákat z jedné věci ke druhé a nějak se vnitřně přenastavit, navíc u některých případů musíš postupovat velmi citlivě, protože se jedná o osobní věci. Rozhodně se nenudím a nezažívám stereotyp.

Říkáš, že jsi do Prahy přišel z Brna. Odtamtud pocházíš?

Původem jsem z menšího města z Vysočiny. V Brně jsem studoval a na začátku prváku jsem se seznámil s klukem, který je z Prahy. Nějakou dobu jsem pendloval mezi Prahou a Brnem, pak jsem se sem přestěhoval a od roku 2011 tady žiju natrvalo, takže to bude zhruba 10 let.

Vnímáš mezi tvým rodným městem, Brnem a Prahou nějaké změny, co se gay komunity týče?

Když jsem byl doma, svou orientaci jsem nijak neřešil. Přišlo to až s přesunem do Brna, kde jsem si sice založil seznamku, ale neměl jsem moc času něco objevovat, protože jsem se relativně brzo seznámil s klukem, se kterým jsem byl 10 let. Takže vše, co se týče komunity, šlo mimo mě, protože jsme byli pouze sami pro sebe a měli jsme takový ten klasický „staromódní vztah“. Neměl jsem ani žádné gay kamarády, všechno to přišlo až poté, co jsme se rozešli a začal jsem poznávat lidi v Praze. Proto žádné srovnání v tomto ohledu nemám.

Spousta ostatních kluků, se kterými dělám rozhovory říká, že je těžké najít někoho na stálo… Ty to tedy po tak dlouhém a jak říkáš „staromódním vztahu“ nevnímáš?

Nemám problém poznat kluky, kteří mají zájem o vážný vztah, kteří chtějí něco dlouhodobějšího. Na to mám asi štěstí, protože i po tomto dlouholetém vztahu jsem měl pro mě sice krátkodobé, ale pro někoho dlouhodobé vztahy, které trvaly třeba rok.

Proč tyto vztahy skončily?

Kvůli tomu, že jsem v tom neviděl další potenciál. K tomu vedly různé důvody, ale rozhodně to nebylo o tom, že by tam z mé nebo z jejich strany nebyl zájem o dlouhodobý vztah.

Pravděpodobně nesplňovali některá z tvých kritérií, můžeš nám osvětlit, co vše by měl tvůj protějšek splňovat?

Aby to mělo váhu a smysl, můj partner mi musí být parťákem pro duši, což znamená, že když budu mít nějaký problém, nebo budu chtít znát jeho názor na nějakou věc, budu vědět, že to dokáže uchopit a dokáže mi na to něco říct. Ideálně to nebude úplně stejný názor, jaký mám já, ale zároveň by neměl být v mém světě úplně ztracený a bude chápat, co řeším a co se mi v životě děje a bude schopný mi být oporou ve chvílích, kdy já sám nevím, jak postupovat.

Ne každý v práci dělá, co jej naplňuje. I radikální změna profese je ale možná – co obnáší a má smysl plnit si své dětské sny?9. 9. 2021

Máš nějaký recept na to, jak už předem poznat takového člověka?

Na začátku to nejde, je to něco, co se pořád učím. Moje máma mi ale poradila jeden fígl, jak poznat dobrého partnera. Představím si, že s tím člověkem jdu vyloupit banku. Já jsem uvnitř, zatímco on čeká před bankou v autě. Když už začne přijíždět policie, pak si položím otázku, jestli ten partner, který na mě čeká, ujede, nebo zůstane. Když neodjede, je to potvrzení, že za mnou bude stát v každé situaci. Samozřejmě je to jen nějaká představa a praxe může být jiná, ale myslím si, že každý v sobě máme nějakou intuici a vycítíme, jak by to asi dopadlo. Jako advokát rozhodně nedoporučuju to zkoušet v praxi. Do hry však vstupuje spousta dalších věcí, jako vlastnosti apod. Je však potřeba myslet na to, že nikdo není ideální.

Existuje něco, co bys absolutně nepřekousnul?

Pokud by šlo o malého člověka, jak fyzicky, tak osobností.

Jak říkáš, máš za sebou několik dlouhodobých vztahů, nemyslíš si, že tě to mohlo poznamenat v tom smyslu, že nyní budeš náročnější?

To bych úplně neřekl, já jsem náročný od přírody. (smích) Navíc na seznamkách je celé spektrum lidí a každý si může vybrat to své. Samozřejmě je tam velká skupina těch, co chtějí jen sex a něco fyzického, ať už jednorázově nebo dlouhodobě, ale jsou tam i lidé, kteří mají zájem o dlouhodobý vztah. Dokonce se na seznamkách najdou lidé, kteří mají zájem o kamarádství, což je vlastně věc, která mě nejvíc překvapuje. Zaráží mě, že si lidé nemůžou najít kamarády v běžném životě. Z posledního porozchodového hledání mě také docela překvapuje, že narážím na více mladých kluků, kteří hledají vážné vztahy. Rozhodně nelze říct, že kluci do 30 let jsou nastavení pouze na to, aby si užívali.

Tomáš nejdříve preferuje virtuální kontakt a pak až ten osobní
Foto: se souhlasem Juana Calderóna

Je pro tebe věk nějakým způsobem důležitý?

Rozhodně nemám nějakou hranici. Jak jsem říkal, musí to být zkrátka parťák pro duši. Když je ti dvacet, nemáš životní zkušenost stejnou jako ve třiceti nebo ve čtyřiceti, ale přesvědčil jsem se, že to není pouze o věku. Každý má životní zkušenosti ve stejném věku individuální podle toho, co zažívá.

Preferuješ online seznamky, nebo jsi raději pro starou dobrou klasiku a osobní poznání a setkání? Jsi třeba schopen oslovit někoho jen tak na ulici?

Na ulici asi ne, protože na ulici jsem většinou zamyšlený, takže okolí moc nevnímám. Asi mi nejdřív vyhovuje virtuální kontakt a nikdy se mi nestalo, že bych někoho aktivně oslovil v baru. Gay podniky cíleně nevyhledávám. Když už, tak pouze kvůli nějaké párty a tanci, nicméně v té chvíli jsem zase nastavený na to, abych si zatancoval, ne abych někoho balil.

Nemám proto problém nejdřív udržovat virtuální komunikaci, poslat si fotky atd. Už na základě písemných reakcí zjistím, jaký ten člověk je. Reálné setkání je samozřejmě vždy jiné a pokaždé je pro mě překvapivé. V této době to většinou probíhá tak, že se procházíme venku a když zjistím, že je to fajn člověk a že si máme co říct, klidně ho pozvu do bytu, dáme si víno a pokračujeme dál. Kdyby nebyla tato doba, stejný scénář proběhne někde v restauraci nebo v kavárně.

Kdyby sis měl představit ideální rande, jak by asi vypadalo?

Ideální rande je povídat si s tím klukem celý večer až do rána, když si budeme mít pořád co říct a bude to zajímavé pro oba. Komunikace je hrozně důležitá a rozhodně mě musí bavit se s tím člověkem bavit. (smích) Pak vím, že to může směřovat dál. Proč je to tak důležité? Fyzická stránka má tendenci daleko rychleji vyprchat, ale duševní spojení je trvalejší.

Během proti homofobii aneb V neděli 19. září startuje dobročinný běh Fun&Run10. 9. 2021

Co tvé zájmy a koníčky? Co rád podnikáš ve volném čase?

Určitě nějaké sportovní aktivity. Když už jsme u těch koníčků, dříve jsem závodně jezdil na koních, takže když se mi občas poštěstí na ně znovu nasednout, je to paráda. Mám rád squash, jógu, rád si čtu a mám velmi rád své přátele. Jsou to lidé, se kterými si můžu popovídat o spoustě témat. Někdy mi nevadí být sám a trávit večer doma, koukat z okna nebo jít do parku. Musím zmínit i tu největší klasiku, kterou je cestování a kterou máme rádi asi úplně všichni. Mám rád také kulturu a divadla, což mi teď chybí.

Zmínil jsi cestování… Dejme tomu, že máš neomezené možnosti a můžeš vymyslet jakýkoliv víkend se svým potenciálním partnerem, co by to bylo?

Jel bych na nějaké opuštěné místo v lese, na horách a tam pobýval na chalupě pouze ve dvou. Když to bude ideální partner, budeme si stačit. Budeme relaxovat a ve spojení s přírodou můžeme dospět k různým zajímavým myšlenkám.

Nemusí se tvůj partner obávat toho, že bys jej nepředstavil svým kamarádům a rodičům? Žiješ otevřený život?

Z rodiny to ví všichni a ti, kterým jsem to neřekl, to nějakým způsobem tuší. Otevřený jsem i před kolegy a přáteli. Vždy jsem všechny s mým aktuálním partnerem seznamoval a vždy ho přijali. Nikdy jsem nezaznamenal žádnou negativní reakci. Myslím si, že vnímání homosexuality se obecně hodně zlepšuje. Byl jsem nedávno doma na Vysočině a jen tak z hecu jsem se nějakého kluka na Grindru ptal, jak to tam vypadá, zda to o něm lidé vědí a jakých se dočkal reakcí. Odpověděl, že je naprosto otevřený a že se nesetkal s žádnou negativní reakcí, což jsou pozitivní ohlasy.

Dříve jsi v tvém rodném městě pociťoval něco jiného?

Já jsem doma nežil gay život, takže jsem nebyl ničím konfrontován. Řekl jsem to akorát přátelům, se kterými jsem se stýkal a ti s tím neměli problém. Rodina byla také v pohodě.

Osobně tedy negativní zkušenosti nemáš, ale je zřejmé, že jiným klukům se různé nehezké věci dějí a nedávno jsme opět mohli sledovat zajímavé jednání o manželství pro všechny ve sněmovně. Kdybys měl pravomoc něco změnit a komunitě u nás vylepšit život, co bys udělal?

Myslím si, že velké téma jsou adopce. Rozdíl mezi sňatkem a registrovaným partnerstvím samozřejmě existuje, ale dá se nějakými právními kroky ošetřit, ale co se týká adopcí, existují striktní pravidla. Navíc hodně lidí, kteří o tom rozhodují a nastavují mechanismus adopce, vnímá homosexuální páry negativně. Kdybych mohl, postavím na rovinu heterosexuální i homosexuální páry a ať už je to z pohledu osvojení dítěte od partnera či z dětských domovů, případně cesta umělého oplodnění, myslím si, že by se tato problematika dala hodně vylepšit.

Dokážeš si sám sebe jednou představit v roli táty?

U mě to dost závisí na partnerovi. Sám nemám zakořeněný pud rozmnožovat se. Několikrát jsem o tom přemýšlel a měl jsem dva partnery, kteří o to hodně stáli. Musím říct, že ta myšlenka je mi sympatická a dokážu si to představit, ale rozhodně bych do toho nešel za každou cenu. Přemýšlím však i nad dalším aspektem, kterým je přelidněnost planety a říkám si, proč bych se měl za každou cenu drát o svého potomka, když je to zjednodušeně neekologické. Rozhodně proto nejsem militantně rozhodnutý ani pro jednu stranu. Když budu mít dlouhodobější vztah a oba budeme mít o dítě zájem, bylo by to hezké někoho vychovávat a předávat mu moudra. Ještě hezčí je se od toho malého človíčka učit a znovu objevovat naivitu a „nezkaženost“ vnímání světa, ale když to nenastane, svět se nezboří.

Budete-li mít zájem Tomáše kontaktovat, můžete tak učinit na jeho Instagramu ZDE.

Zdroj: Jan Witek