Michal Matějka (21): Češi jsou oproti Američanům plní předsudků a příliš lpí na minulosti

Michal je mladý ambiciózní muž, který aktuálně žije v Praze, ale původem pochází z vesničky kousek od Žebráku. V rozhovoru níže však nevyloučil, že jeho kroky povedou možná i dál do světa. Michala jsme oslovili v rámci projektu LUIDER, ve kterém budete moci poznat svobodné muže Česka trochu více do hloubky. Všichni jistě znáte seznamky jako Tinder či Grindr, kde často vidíte fotku a jen pár informací, my jsme se rozhodli představit české muže trochu blíže a podívat se tzv. „pod pokličku“.

Jak dlouho už žiješ v Praze a odkud původem pocházíš?

Do Prahy jsem se přestěhoval kvůli vysoké škole, takže jsem tady už třetím rokem a studuju na Fakultě strojní na ČVUT. Dříve jsem bydlel na kolejích, ale před rokem se mi podařilo konečně přestěhovat do vlastního pronájmu. Původem pocházím z Berounska z menší vesnice u Žebráku, takže z místa, kde tě ráno probouzejí kohouti. (smích)

Takže důvodem tvého přesunu asi nebyla jen škola? (smích)

Máš pravdu. (smích) Začalo to tím, že jsem ukončil střední školu u nás v Hořovicích a říkal jsem si, že chci na vysokou a že chci zároveň vypadnout z maloměsta. Na výběr jsem měl mezi Prahou a Plzní, ale nakonec jednoznačně vyhrála Praha.

Co tě na Praze baví ze všeho nejvíc?

Asi ta diverzita a to, že většina lidí zde dokáže žít sama za sebe. Každý si v Praze najde to své, ať už se to týká kultury, sportu, cestování či nějakého nočního a denního života. Jsou zde nádherné parky, náplavky a prostě mě to tady baví. Plzeň mi v tomto ohledu přišla trochu omezenější, protože je přeci jen menší.

Zmínil jsi diverzitu a to, že si tady každý najde to své. Tak trochu se to pojí i s životem v rámci gay komunity?

Určitě. Ale „život v gay komunitě“ je docela individuální záležitost. Záleží na každém člověku, jak se s tím smíří a jak to přijme, což vlastně souvisí s coming outem. Od té doby, co jsem se přestěhoval do Prahy, přestal jsem se ohlížet na různé předsudky, kdy se na tebe někteří lidé dívají skrz prsty, s čímž jsem se setkával na maloměstě, protože kdekoliv tam projdeš, všichni tě hned poznají a dostaneš určitou nálepku. V Praze se s tím setkáš jen ve velmi omezené míře a je to tady daleko volnější a nejsi lidem až tak na očích.

S jakými předsudky ses na maloměstě setkal?

Jak říkám, pocházím z malé vesničky, takže už jen svým zevnějškem a aktivitami, kterým jsem se věnoval, jsem přitahoval pozornost. Dělal jsem kdysi gymnastiku a občas se o mně objevily nějaké články v tamních novinách. Mnoho lidí pak říkalo, že jsem princeznička, teplej a podobně. Já jsem vlastně ani nemusel žádným coming outem procházet, protože to všichni věděli tak nějak přirozeně a všichni to vlastně udělali za mě. (smích)

Michal pochází z menší vesničky u Žebráka
Foto: se souhlasem Juana Calderóna

Takže žádný coming out nemusel proběhnout ani v rodině?

V rodině jsem se rozhodl to říct sám za sebe, ale celá moje rodina to pořád neví. Hovořím pouze o nejbližší rodině.

Tak teď to za tebe uděláme my, protože po tomto rozhovoru už se to asi všichni dozví. (smích)

Já ti to říkal, že coming out dělají všichni za mě. (smích)

Jaká byla reakce tvých rodičů?

Představoval jsem si ji trochu jinak a myslel jsem, že se s tím máma srovná o něco lépe než táta, ale nakonec to bylo naopak. Je však pravda, že i já jsem to sloupnul jako čerstvou náplast. Jednoho dne jsem se zeptal, jestli by nevadilo, že si přivedu někoho, s kým se vídám. Máma řekla, že ne a položila otázku, jak se ta holčina jmenuje. Já jsem pouze odpověděl, že Honza. (smích) Samozřejmě byla zaskočená a zaražená. Já jsem v tu chvíli odešel na trénink, abych se vyhnul její primární reakci. Máma to řekla tátovi a jeho reakce byla prý taková, že nic neřekl, odešel na dvorek, kde to 10 minut rozdýchával a ihned potom byl v pohodě, zatímco máma se se mnou asi dva týdny nebavila, aby to mohla vstřebat. Teď už je s tím absolutně smířená a víceméně nadšená, když vidí, že jsem šťastný.

Kvůli změnám klimatu hrozí „peklo na Zemi“. Nejvíce uvědomělá je dospívající generace – kdo jsou a oč usilují mladí klimatičtí aktivisté?19. 8. 2021

V Praze už jsi tři roky, jak vnímáš zdejší život, gay komunitu a jaké máš zkušenosti, co se týče online seznamek a vztahů?

Co se týče seznamování a poznávání nových lidí v rámci gay komunity, většinou u mě vše probíhalo online. Je to asi nejjednodušší způsob, jak se do komunity dostat. Občas se samozřejmě člověk setká s nějakými negativy, ale s tím je potřeba počítat. Když jsem se do Prahy přestěhoval, ze začátku jsem byl hlavně na vysoké škole a nikam jinam jsem moc nechodil. Nějak jsem se neangažoval ani v rámci nočního života. Hlavně jsem tady moc lidí neznal. Od té doby, co bydlím v centru, je to poněkud živější a stále poznávám nové lidi a podařilo se mi najít spoustu nových kamarádů.

Neřekl bych, že mám s komunitou vyloženě nějaké negativní zkušenosti, ale vím, že dokonce i velká část lidí z komunity se nechce úplně otevřít a s gay komunitou spojovat, protože jsou z jejich pohledu nějakým způsobem extravagantní, alespoň takový názor mají někteří mí decentní kamarádi. Já mám rád pestrobarevnost a právě onu zmiňovanou diverzitu a říkám si, proč by se za to měl někdo stydět a proč by se měl schovávat? Každý má nějaké své zájmy, které upřednostňuje a nevidím důvod, proč se nějak omezovat. Je však jasné, že vše by mělo probíhat v nějakých mezích. Když už je něco moc pobuřující, není to dobře, ale to platí úplně pro všechny, ne pouze pro gaye.

Je pravda, že některým konzervativcům stačí málo…

Něco takového zažívám u nás na ČVUT. Technici jsou dost konzervativní, takže kdykoliv projdu po chodbě, všichni na mě zírají a vždy mi přijde, že se v rámci kampusu vrátím zpět do maloměsta. Nicméně nikdy jsem se nesetkal s žádným útokem a nikdy jsem neměl žádný problém. Nakonec i ve škole jsem si našel spoustu gay kamarádů.

Kdybychom se bavili o vážnějším seznamování, čím tě protějšek nejvíc zaujme?

Je fakt, že nejsem vůči lidem nějak předpojatý a každého vnímám tak, že je nějakým způsobem svůj. Ale s čím jsem se často setkával je, že ne každý je sám se sebou smířený. Určitě bych chtěl, aby můj potenciální partner byl. Měl by být taktéž nějakým způsobem sečtělý a měl by to mít v hlavě srovnané. Určitě je dobré, aby člověk věděl, kde jsou nějaké hranice. Ocenil bych také spontánnost, kdy se například z minuty na minutu rozhodneme vyrazit na výlet. Mám toho do budoucna naplánováno docela dost, což se vlastně netýká pouze České republiky, takže bych byl rád, kdyby s tím neměl problém.

Švýcaři v referendu rozhodnou, zda země uzákoní stejnopohlavní svazky. Dvě třetiny voličů se chystají hlasovat pro18. 8. 2021

Vzhled pro tebe tedy není vůbec důležitý?

Vzhled tak úplně neřeším, ale samozřejmě se mi musí nějakým způsobem líbit. Musí tam být nějaký pozitivní první dojem a přitažlivost, což vzhled samozřejmě ovlivňuje, ale nemám žádný konkrétní ideál, jak by měl ten druhý vypadat. Rozhodně to není pouze o vzhledu.

Je něco, přes co u tebe nejede vlak?

Kdyby měl dotyčný problém s tím, že jsem sám sebou. Jsem mladý a občas trochu ulítlý. Zatím se mi to nepovedlo, ale mám třeba v plánu jít na festival nebo párty v nějakém kostýmu. Vím, že spousta lidí má s podobnou extravagancí problém. Proto čím méně předsudků, tím lépe.

Hovořil jsi o plánech do budoucna, můžeš je trochu přiblížit?

Nyní se budu pokoušet úspěšně dokončit bakaláře a chci pokračovat v magisterském studiu. Ale chtěl bych vycestovat do zahraničí, takže potřebuju nastřádat nějaký kapitál. Uvažoval jsem nad magisterským studiem někde ve Skandinávii, kde existuje výhoda, že pro Evropany mají školství bez poplatku. Ještě na střední se mi pak povedlo upsat pro jednu světovou německou firmu, která mi nabídla stipendijní program, ale souvisí s tím závazek, že pro ně několik let odpracuju. Je to celosvětová německá firma, takže se mi možná podaří vycestovat do zahraničí.

Takže tvůj život směřuje spíše mimo Česko? To je pak docela složité si někoho najít?

Když už by se někdo našel, měl by být otevřený všem možnostem a taktéž chtít cestovat.

Co tě napadne jako první, když si představíš ideální večer s drahou polovičkou?

Ideální by bylo třeba nějaké divadelní představení v rámci wellness víkendu. Začali bychom večeří, pak představením a poté například masážními procedurami. Vše bychom zakončili vířivkou při svíčkách a se šampaňským. Zkrátka příjemně strávený relaxační večer s někým, na kom ti záleží a pokud by byla noc ještě dlouhá, mohli bychom podniknout nějakou párty.

Nejlépe v kostýmech! (smích)

Přesně tak! (smích)

Dejme tomu, že na světě můžeš změnit jakékoliv tři věci, co bys udělal?

Asi bych zařídil, aby se všichni lidé zbavili svých předsudků, ať už se týkají čehokoliv. Je to negativní vlastnost, která lidi hodně limituje. Bylo by super, kdyby na světě neexistovaly žádné peníze, ale to asi reálné není. Poslední věc, kterou bych zařídil, je konec pandemie koronaviru.

Teď si představ, že můžeš změnit pouze jednu věc a pouze v Česku…

Vzhledem k tomu, že jsem žil nějakou dobu v Americe a můžu trochu porovnat západ s námi, jsme až přehnaně konzervativní. Vidím to například na školství, ale i na spoustě lidí okolo mě. Stále hodně lpíme na minulosti, což je samozřejmě způsobeno režimy, které zde vládly. I když si myslím, že minulost je důležitá, protože historie se neustále opakuje a je důležité se z ní poučit, v Česku na tom lpíme až nezdravým způsobem. Chtěl bych, aby se lidé snažili více koncentrovat na to, co je teď. Bylo by na místě to nějak popostrčit.

Budete-li mít zájem Michala kontaktovat, můžete tak učinit na jeho Instagramu ZDE.

Zdroj: Jan Witek