Jakub (22): „Přijde mi, že gayové konečně začali vnímat i duševní stránku a uvědomili si, že vzhled není primární”

Jakub pochází původně z Kladna a dlouhou dobu do Prahy pouze dojížděl. Před rokem se sem však přestěhoval a dnes studuje Informační management na Vysoké škole ekonomické a zároveň pracuje jako účetní. Jakuba jsme oslovili v rámci projektu LUIDER, ve kterém budete moci poznat svobodné muže Česka trochu více do hloubky. Všichni jistě znáte seznamky jako Tinder či Grindr, kde často vidíte jen fotku a pár informací, my jsme se rozhodli představit české muže trochu blíže a podívat se tzv. „pod pokličku“.

Je ti teprve 22 let, jak dlouho už máš za sebou coming out?

Je to asi osm let. Proběhlo to u mě docela brzo. Zhruba ve 14 letech jsem si uvědomil, že mě přitahují muži a hned jsem s tím šel ven. Na nic jsem zbytečně nečekal. Musím říct, že všechno proběhlo v pohodě a má rodina a všichni přátelé jsou s tím naprosto srovnaní. Podobně jsem to měl i ve škole a v zaměstnání.

Máš za sebou nějaký vážnější vztah?

Když jsem se před rokem stěhoval do Prahy, bylo to právě z důvodu toho, že jsem někoho potkal. Nakonec jsme se ale domluvili, že to ukončíme, takže zhruba od prosince jsem sám. To byl jeden z mých delších vztahů, takže nějaké zkušenosti jsou.

Jak bys porovnal gay život na Kladně a v Praze?

Myslím si, že tady v Praze je to určitě lepší než na Kladně. Je tady daleko více příležitostí, kde člověk může někoho z komunity potkat.

To je zajímavé zjištění. Já jsem se dosud setkával především s opačnými názory, kdy si kluci stěžovali, že ačkoliv je v Praze více příležitostí, i přes to je velmi těžké někoho najít…

Nevím, jakou ti kluci měli zkušenost, ale záleží na tom, zda se například bojí nebo nebojí toho druhého oslovit, když jej potkají někde na ulici nebo ve společnosti.

Ty jsi ten typ, který přijde a řekne si, co chce?

Myslím si, že ano. Jsem hodně společenský a když se mi někdo líbí, nebojím se to říct. Rád se seznamuju s novými lidmi a když někoho potkám třeba v baru, prostě mu vezmu drink a jdu za ním. V tomto jsem určitě docela dost cílevědomý a spontánní. Určitou roli v tom hraje i mé sebevědomí. (smích) Ne, že bych byl nějak nabubřelý, ale být sebevědomý člověku hrozně ulehčuje život, a to ve všech ohledech, ať už je to práce či škola. Vždy je velká výhoda vystupovat sebejistě a platí to i při navazování vztahů.

Kdybys měl tedy čistě teoreticky někoho u baru potkat, jak by ten týpek měl vypadat a co by musel mít, abys za ním zavítal s drinkem?

Určitě by mě zaujal podobný typ muže, jako jsem já, což znamená vyšší, vousatý, ne moc hubený a zkrátka někdo, kdo vypadá, že v té společnosti netrpí, nemračí se a nekouká do země. Pokud bychom se bavili o nějakých dalších vlastnostech, musím zmínit, že rád vařím a peču, takže bych chtěl, aby rád jedl mé jídlo. Mám také moc rád videohry, takže by se mi líbilo, kdyby si se mnou občas něco zahrál. Rád chodím na squash a mou zálibou jsou také vinotéky a degustace nových vín.

„Sex positivity“ neznamená jenom mít rád sex, ale především umět o sexualitě bez uzardění mluvit27. 7. 2021

Co bys u dotyčného naopak tolerovat nezvládl?

Určitě nechci být s někým, koho bych musel nějakým způsobem živit a kdo by byl nesamostatný. Nechci znít nějak sebestředně, ale preferuju lidi, kteří mají nějaké vyšší vzdělání, tím myslím dostatečnou inteligenci. Případně se alespoň zajímají o dění ve světě. Já si rád občas sednu ke kávě a bavím se o nějakých hlubších tématech jako je ekonomie, aktuální politická situace a podobně. Proto by mě těšilo, kdyby měl zkrátka nějaký všeobecný přehled. Rozhodně bych nevydržel s někým, kdo by někde viděl například článek o tom, že při testování na koronavirus nám vkládají čipy do mozku a bezmezně by tomu věřil.

Myslíš, že tvůj typ muže není těžké v Praze najít?

Rozhodně si myslím, že ne. Jsem o tom dokonce přesvědčený.

Jaké máš zkušenosti se seznamováním na online seznamkách?

Řekl bych, že takové běžné. Určitě bych je neodsuzoval, protože je to v dnešní době jedna z mála možností, jak se seznámit. Nicméně vždy je pak samozřejmě důležité první setkání na nějakém neutrálním místě, aby si člověk někoho nevodil hned do soukromí, protože nikdy nevíš, co můžeš čekat.

Je něco, co bys na gay komunitě změnil? Něco, co ti z tvých zkušeností vadí?

Teď už asi ne, ale kdybys mi tu otázku položil třeba před pěti lety, možná bych odpovídal jinak.

A co se za těch pět let změnilo?

Přijde mi, že lidé z komunity konečně začali nějakým způsobem brát to, jací jsou, a nemají potřebu se přetvařovat. Dříve mi přišlo, že většina gayů chtěla být někým, kým nejsou. Například přehnaně maskulinní apod. Většina chtěla vypadat co nejlépe a mít vztah s lidmi, kteří vypadají dokonale a představují takový ten “časopisový standard”. V poslední době i gayové konečně začali vnímat duševní stránku člověka a uvědomili si, že vzhled není primární. Tohle bych určitě hodnotil pozitivně.

Aktuálně studuje vysokou školu a pracuje jako účetní
Foto: se souhlasem Juana Calderóna

Zmínil jsi, že se zajímáš o veřejné dění. Představ jsi, že ses nyní stal českým premiérem a měl bys zlepšit život gay komunity v Česku, co bys udělal?

Mám pocit, že se o tom ve společnosti pořád málo mluví. I na vysoké škole jsem teď slyšel hodně názorů, že se jim nelíbí, když jsou například v reklamách členové naší komunity, ale dle mého právě tohle České republice chybí. Myslím si, že není tolik lidí, kteří to myslí zle, ale spíše na to koukají přes prsty, protože se jedná o něco „nového a neobvyklého“. Určitě bych byl rád, kdyby se jiná než většinová sexuální orientace více „normalizovala“ a dostala do médií. Myslím však nějakým pozitivním způsobem, což znamená, že by se to nemělo tlačit na pilu, ale stát se zkrátka běžnou součástí lidských životů. Nevím, jestli tohle premiér dokáže ovlivnit ale… Pak bych taktéž rázněji vyzval k jednání o manželství pro všechny. Chtěl bych, aby se nad tím politici zamysleli a nějakým rozumným způsobem rozhodli (rozhovor byl připraven ještě před posledním jednáním Poslanecké sněmovny, kde se mělo právě manželství pro všechny projednávat).

U představ ještě chvíli zůstaneme, ale přesuneme se pouze do Prahy. Co bys udělal, kdybys dostal na starosti celé město a mohl bys rozhodnout o pěti věcech, které se ve městě budou dít a které se případně změní, na základě tvých preferencí a zájmů?

V loňském roce jsem byl hodně smutný, že se zrušily slavnosti cideru, tyto bych určitě obnovil. (smích) Dále si myslím, že v Praze stále chybí prostředky na tříděný odpad a kontejnery jsou pořád přeplněné. Otázka ekologie je pro mě velmi důležitá a dle mého by měla být důležitá pro všechny. Rozhodně bych nechal vybudovat pražské metro až na letiště, protože spoj autobusem z Veleslavína je něco příšerného a taktéž mi přijde, že je v Praze hrozně moc nevyužitých budov, které jsou pod ochranou památkářů. Je to strašná škoda, protože je ve městě nedostatek bydlení, takže by se prostory daly využít třeba tímto způsobem. Budu skromný a nechám jen čtyři věci, pokud stačí?

Fitness influencerkou v sedmdesáti – příběh seniorky, jejíž kondici nemá ani řada třicátníků, inspiruje miliony lidí po celém světě16. 8. 2021

Říkal jsi, že nyní studuješ Informační management na VŠE. Co plánuješ do budoucna a kde se kariérně vidíš za pár let?

Chtěl bych si vyzkoušet zaměstnání v cizině. Nejvíc asi v Německu. Hrozně mě zajímá procesní řízení IT projektů, kterému bych se chtěl věnovat. Uvažoval jsem nad zhruba dvouletém “výměnnému pobytu”, kdy bych si vyzkoušel práci v jiném prostředí a jazyce. Z Česka bych však nechtěl odjet úplně nastálo, určitě bych se chtěl vrátit. Nicméně je pravda, že kdyby se mi tam zalíbilo, asi bych se nebránil životu v zahraničí, ale není to můj primární cíl. Chtěl bych si takhle dokázat, že na to mám a třeba mě za to jednou někdo pochválí.

Jsi ctižádostivý?

To úplně ne, ale kdo není rád, když ho někdo pochválí? Myslím si, že je skvělé, když mají zaměstnanci pocit toho, že odvedli dobrou práci, ať už je to formou odměny či pochvaly. Pak člověk ví, že se má dobře a je k firmě loajální.

Budete-li mít zájem Jakuba kontaktovat, můžete tak učinit na jeho Instagramu ZDE.

Zdroj: Jan Witek