Jiří Grof (32): „Nikdo nemůže očekávat, že budu věrný jednomu muži 40 let“

Jiří pochází ze Zlína, ale již více než deset let žije v Praze. Jak vnímá podmínky pro LGBT+ lidi v Česku a proč by mu nevadilo mít volný vztah? Jiřího jsme oslovili v rámci projektu LUIDER, ve kterém budete moci poznat svobodné muže Česka trochu více do hloubky. Všichni jistě znáte seznamky jako Tinder či Grindr, kde často vidíte fotku a jen pár informací. My jsme se rozhodli představit české muže trochu blíže a podívat se tzv. „pod pokličku“.

Proč ses rozhodl odejít ze Zlína do Prahy?

Po roce na vysoké škole jsem si uvědomil, že z pohledu kariéry a života je pro mě Zlín malým městem. Naštěstí se mi v Praze naskytla pracovní příležitost, protože firma, pro kterou jsem pracoval, otevírala prodejnu v Praze. Nabídli mi možnost přesunout se do Prahy a já jsem toho využil. Díky tomu byl pro mě přechod mnohem jednodušší, protože jsem do Prahy přišel s tím, že už mám práci.

Kariéra je jasná, ale říkal jsi, že i z pohledu života jsi se chtěl do Prahy přemístit, co jsi tím myslel?

Já jsem do Prahy občas zavítal o víkendu i dříve, takže jsem navštívil nějaké kluby a moc se mi to líbilo. Navíc jsem věděl, že mě baví jazyky a poznávání nových lidí, což na maloměstě úplně nejde.

Mnoho gayů se do velkoměsta přesouvá i kvůli většímu „výběru” mužů k vážnějšímu seznámení, ale často mi v rámci projektu LUIDER prozradili, že je to naopak horší a že je velmi těžké najít v tak velkém množství kluků někoho nastálo… Jak to máš ty?

Já tomu nechávám volný průběh, ale určitě jsem do Prahy nešel s úmyslem hledat vážný vztah. Nebyla to má priorita. Hlavní pro mě bylo poznávat lidi a získat zážitky. Rozhodně nežiju s představou, že si najdu kluka, budeme spolu mít děti a žít šťastně až do smrti…

Takže vůbec neřešíš budoucnost a nemáš žádné priority, kterých bys chtěl jednou v rámci vztahu dosáhnout?

Samozřejmě že každý má nějaké idylické a romantické představy, ale vzhledem k tomu, že jsem zvyklý žít sám se sebou, zatím mi to tak stačí. Představuju si, že budu mít život pořád naplněný nějakými zážitky, a určitě pro mě není největší úspěch mít partnera. Hledám naplnění především sám v sobě, ale partner by byl samozřejmě příjemný bonus. Myslím, že i on by byl nakonec rád, že jsem srovnaný sám se sebou a neberu ho jako člověka, který mě musí povznášet a dělat mi nonstop radost. Jsem prostě zvyklý si dělat radost sám a baví mě dělat radost i někomu dalšímu.

Takže primárně vztah nehledáš, ale když se něco objeví, bude to příjemný bonus? Máš už zkušenosti s nějakým delším vztahem?

Přesně tak. Měl jsem více než tříletý vztah, který skončil zhruba před dvěma lety, ale s tím člověkem jsem dál ve velice blízkém kamarádském kontaktu. Myslím, že je to fajn, když s někým takovým dokážu udržet normální vztah, i když partnerství vyšumí. Energie vložená do toho vztahu tak nepřijde vniveč. Nerad bych, aby dlouhodobý vztah skončil hádkou a rozloučením s tím, že už se ti dva nechtějí v životě vidět. Moje máma vždy říkala, že když už někomu věnuješ tolik času, tak by neměl přijít nazmar, protože to byl tvůj čas a byla by blbost se s tím člověkem už vůbec nebavit.

Jiří má dvě sestry, z nichž jedna je taktéž homosexuální
Foto: se souhlasem Alexandry Šnaid

Zmínil jsi svou mámu, jak jsi na tom s rodiči ve vztahu k tvé orientaci?

Můj coming out byl docela zábavný a proběhl relativně brzo, asi okolo 14 let, když si máma přečetla můj deník a zjistila dost zajímavé informace. (smích)

Tam jsi psal o svých pocitech?

Spíše jsem si tam psal o konverzacích s jinými kluky, takže to bylo ještě peprnější, než kdybych psal sám za sebe. Nebylo to úplně soft. (smích) Máma byla první rok po mém coming outu trochu odměřená, ale postupem času pochopila, jak se věci mají, a sama si zjistila, jak to má vnímat. Ze začátku jí v tom bránila neinformovanost a možná i trochu strach. Sama mi říkala, že první, co jí proběhlo hlavou, bylo, že budu chudák a že se o mě bude muset bát, protože mi někdo ublíží. I kvůli tomu byla nejdřív v šoku.

Mluvíš pouze o mámě, můžu se zeptat proč?

Táta už nežije, ale samozřejmě o tom také věděl. Dostalo se to k němu asi dva roky předtím, než zemřel. Nebyli jsme si však s otcem nikdy příliš blízcí, byl to takový přátelský vztah s málo slovy, takže jsme mou sexuální orientaci nikdy nijak hlouběji neřešili.

Polský gay emigrant: „Odmítli mě i jako dárce krve. Země nefunguje v souladu s evropskými hodnotami a porušuje lidská práva.“17. 11. 2021

Jak k tomu přistupovali kamarádi a ostatní blízcí lidé?

Všichni s tím byli v pohodě vzhledem k tomu, že i moje sestra je lesba a žije s partnerkou. Mám celkem dvě sestry a dá se říct, že v rodině máme od každého něco. Jedna sestra je heterosexuální a má čtyři děti a manžela, další sestra je lesba, která má partnerku a dítě, a já jsem gay, žiju v Praze a užívám si život. (smích)

Takže dnes už tvá máma bere vše naprosto v pohodě a nic neřeší?

Naprosto v pohodě. Všechny mé kamarády máma zná a před třemi roky byla dokonce i na festivalu Prague Pride, šla dokonce v průvodu. Byla nadšená a moc se jí to líbilo. Dokonce viděla i nějaké kožeňáky a lidi s psími maskami a říkala, že je to roztomilé. Tím chci říct, že moje máma se za těch více než deset let stala opravdu tolerantní a respektující a sama se o toto téma zajímá, byť z toho někdy vzniknou legrační situace. Když někdo napíše nějaký vůči LGBT+ komunitě negativní komentář na Facebooku, moje máma velice akčně začne zastávat práva gayů a leseb. V tomto ohledu je to opravdu zlatíčko.

Je pravda, že nenávistné komentáře se objevují a nálada v Česku je poněkud proměnlivá. Jedna část lidí komunitu podporuje a další je absolutně proti. Ostatní jsou nerozhodní a neví, jak se k tomu mají postavit. Jak náladu v Česku vnímáš ty?

V Praze jsme v tomto směru trochu izolovaní. Já osobně jsem se s nějakou nenávistí nikdy nesetkal, byť jsem docela femboy a mám hlas, jaký mám. Ale odjakživa jsem byl docela extrovert, který o své orientaci vždy otevřeně mluvil, když se mě někdo zeptal, a pamatuju si, že už v 17 letech na brigádách jsem o všem mluvil na rovinu. Myslím, že i díky tomu ostatní pochopili, že se se mnou dá normálně mluvit. Často mi říkali, že to konečně začínají chápat a že jsem první člověk, který o tom s nimi mluví otevřeně. Kdyby to tak dělali i ostatní gayové a lesby, určitě by pochopení společnosti bylo větší, ale to je idylická představa.

Takže myslíš, že nejvíc by komunitě pomohlo, kdyby se její členové nebáli s lidmi častěji mluvit? Bylo by to úspěšnější než nějaké kampaně a duhové pochody?

Je důležité o tom mluvit. Znovu se vrátím k tomu, když moje máma byla na Prague Pride festivalu. Když přijela zpátky do Zlína, potkala nějaké známé na nádraží, kteří se jí ptali, odkud jede, ona odpověděla, že byla v Praze na Prague Pride, a oni odvětil: „S těmi úchyláky?“ Máma jim hned řekla, že jestli mají takový názor, nepotřebuje se s nimi bavit. Líbí se mi, jak moje máma díky komunikaci se svým synem, tedy se mnou, vycítila, jak se věci mají, a dokáže tak ovlivňovat své okolí a nastavit zrcadlo třeba i svým přátelům. Proto si myslím, že mluvit o tom je opravdu nejpřínosnější. Festival je samozřejmě krásný a má své kouzlo a historii, ale měla by na to být navázána právě ta linka komunikace. Stačí třeba jen pozvat své rodiče.

Vysmátý Jiří
Foto: se souhlasem Alexandry Šnaid

Měl by podle tebe program festivalu Prague Pride nabídnout více akcí k propojení heterosexuálů a LGBT+ komunity?

To úplně ne, ale například v Americe je například organizace PFLAG (Parents, Families and Friends of Lesbians and Gays), což je spolek rodičů, kteří mají duhové děti, a myslím si, že takový program pro rodiče duhových dětí by mohl být zajímavý. V rámci tohoto programu by se rodiče mohli informovat, jak mají s dětmi komunikovat, na co se jich můžou ptát, co je vhodné a co naopak není, případně jak mají komunikovat s přáteli, když se jich někdo zeptá, jestli je jejich dítě „buzerant“, jak se to stávalo mojí mámě. Myslím si, že pro rodiče duhových dětí tady chybí osvěta.

Kdybys měl jednoho dne k sobě někoho potenciálního najít, máš představu, jak by měl vypadat?

Nejdůležitější aspekty jsou pro mě tolerance a respekt. Potřebuju, aby člověk pochopil, že některé dny potřebuju být sám, a byl s tím v pohodě. Taková ta idylická představa, že spolu budeme každý den celý den a budeme se usmívat, objímat a pusinkovat, z toho se mi trochu zvedá žaludek. Je pro mě opravdu důležité, aby mě někdo pochopil, věděl, že mám občas nechuť mluvit, vařit a hýbat se, měl pochopení a toleroval mou náladu. Samozřejmě to musí být vzájemné, ale věřím, že já sám jsem docela tolerantní týpek.

Vzhled pro tebe důležitý není?

Každý máme nějaké preference a úplně odbourat se to nedá. Navíc je to náročnější, když je někdo zženštilý a má rád zženštilé kluky. Jakože já… (smích)

Co dalšího mi na sebe prozradíš?

Jak už jsem říkal, jsem tolerantní a respektující. Někdy až moc. Například mi nevadí, i když jsem nekuřák, když si kluk doma zapálí. Ono se to prostě vyvětrá. Zároveň si myslím, že je strašná utopie být 40 let věrný jednomu penisu. Nikdo nemůže očekávat, že budu 40 let usínat s jedním a tím samým.

Britští lékaři varují před šířením nové pohlavně přenosné choroby. Vyznačuje se tím, že „požírá“ genitálie24. 11. 2021

Co tím přesně myslíš? Nehledáš věrný vztah?

Neříkám, že podporuju nevěru. Pokud se partneři dohodnou, že by chtěli být pouze spolu, tak ano, ale jsem dost tolerantní na to, abych měl otevřený vztah. Je pro mě priorita říct vše narovinu. Potřebuju tohle, chci vyzkoušet tohle apod. Tak si to vyzkoušej a udělej si to a pak přijď domů. Pokud vše proběhne v pořádku, splní si nějakou svou představu a vrátí se ke mně, tak to respektuju.

A co když nastane situace, že se k tobě nevrátí? Právě tohle riziko přesně v těchto případech existuje…

To riziko existuje, ale říkám si, že jsme pořád jenom na nějaké planetě, když všichni umřeme, nic se nestane, a když někdo z nějakého vztahu odejde a bude šťastnější, tak to tak prostě bude. Takže i v tomhle jsem docela dost otevřený.

Jak si představuješ ideální den, který bys měl strávit s někým po svém boku?

Musím říct, že mi dělají radost maličkosti, a to by se nezměnilo ani s partnerem. Kdybych si měl lehnout do trávy, dát si kávu, pak se projet na Hradčany tramvají, vypít tam skleničku vína a jít domů lehnout si a pustit si Sex ve městě, je to pro mě ideální den. Nepotřebuju jít na drahou večeři, dám si klidně cestou smažák v bulce. Prostě pohodový den bez žádného stresu…

Jak by vypadala ideální dovolená, kdyby sis mohl lusknutím prstu vybrat?

Ideální dovolená by byla přesně taková, jak jsem popsal svůj ideální den. Mám rád i poznávací dovolené, kdy člověk každý den cestuje někde jinde, ale klidně bych si lehl na pláž a poslouchal zvuky moře a šumící stromy.

Představ si, že máš možnost změnit jakékoliv dvě věci v Česku, co bys udělal?

Jako první bych určitě schválil manželství pro všechny. Vím, jak moc by nám to pomohlo v rodině, kde sestra vychovává dítě s partnerkou, ale její partnerka k němu de facto nemá žádný oficiální vztah, a ani nemůže mít. Představa, že by se se sestrou něco stalo a dítě nezůstane s její přítelkyní, která jej vychovávala, je strašná. Navíc duhové rodiny se uzákoněním manželství pro všechny nevytvoří, ty rodiny už dávno existují a jde jen o to, je právně ošetřit, aby byly jejich děti v bezpečí. Druhá věc, kterou bych zařídil, je informovanost v médiích o LGBT+, protože mi přijde, že i když byl nedávno Prague Pride, tak se v médiích neobjevilo nic hlubšího. Někde možná pár fotek, které ještě vše kritizují, ale přínos podobné akce nikdo neřeší.

Budete-li mít zájem Jiřího kontaktovat, můžete tak učinit na jeho Instagramu ZDE.

Zdroj: Jan Witek