Dejv Kastl: „Přijde mi, že většina kluků hledá jen krátkodobý románek“
Kdy sis uvědomil, že jsi gay?
Musím říct, že už odmalička jsem byl docela jiný než většina ostatních. Na základní škole jsem se vůbec nebavil s klukama a všude okolo mě byly samé holky. Stejně tomu bylo i v naší vesnici, která má asi 200 obyvatel. V parku jsme s holkami měli natáhnutou deku a hráli jsme si s panenkami. (smích) To už i moje máma asi tušila, že je něco jinak. Do toho jsem si často nasazoval paruky, hrál jsem si na princeznu a věnoval se všem spíše typicky holčičím věcem. V žádném případě mě nezajímala auta, motorky ani nic podobného, co by mnozí mohli považovat za „typicky klučičí“. Poprvé jsem si to však stoprocentně uvědomil až na seznamovacím kurzu v prváku, kde se mi líbili kluci, se kterými jsem chodil do třídy. Tam jsem to o sobě dokonce hned prozradil.
Takže ihned, jakmile sis to uvědomil, jsi s tím šel na povrch?
Ano. Na nic jsem nečekal. Jediní, kdo to tehdy stále nevěděl, byli mí rodiče.
A jak to s nimi nakonec dopadlo?
V té době jsem měl přítele a byl to můj první vážný vztah. Jednoho dne jsem se k němu odstěhoval a po nějakém čase jsme si založili společný instagramový profil, kam jsme dávali společné fotky. Zhruba ve stejné době si Instagram založila i moje máma. Nakonec narazila i na náš profil, protože ho měla v návrzích a pak mi jen napsala zprávu: „Dádo, ty jsi gay? Už jste spolu spali?“ (smích)
Bylo mi v tu dobu 18 let a ještě ten den jsem jel k našim. Máma zpočátku brečela a babička, která u nás byla, jen řekla, proč už jsem jim to neprozradil dříve, že by mě vzali takového, jaký jsem. Máma jen potřebovala trochu víc času, aby si vše urovnala, ale teď už spolu dokonce z legrace hodnotíme ostatní kluky a máme si co říct.
Můžeš tedy říct, že dnes už žiješ svobodně úplně všude, kde se pohybuješ?
Rozhodně. Dnes už jsem otevřený ve všech komunitách, ve kterých se pohybuju, a všichni z mého okolí to vzali naprosto v pohodě. Asi úplně nejlepší to bylo v práci, ale je pravda, že v mediálním prostředí je hodně lidí z komunity.
Je zajímavé, že jsi na škole nemusel dlouho hledat odvahu a rovnou jsi to všem řekl. Jsi takto „průbojný“ ve všem?
Dnes už ano, ale byly časy, kdy jsem si nechával s*** na hlavu. Řeč je o mém posledním vztahu, který trval zhruba dva roky, ale poslední půlrok byl totální psychický teror. Nevím, z jakého důvodu, ale bylo mi vše zakazováno a když jsem například hrál v divadle, bývalý přítel žárlil, že na mě budou koukat lidi. Proto už jsem teď docela opatrný a než si někoho pustím k tělu, pořádně si ho tzv. „proklepnu“.
V rámci prvního vztahu jsem udělal chybu v tom, že jsem se k příteli nastěhoval hned druhý den, co jsme se poznali. Byla to největší kravina v mém životě. V té době jsme však doma neměli moc dobré vztahy kvůli škole, protože se pořád řešily peníze. Chodil jsem totiž na soukromou střední školu. Proto jsem udělal unáhlené rozhodnutí a nastěhoval jsem se k bývalému. Byli jsme tak spolu de facto od druhého dne, co jsme se poznali.
Nikdo neříká, že to nemůže fungovat, nicméně po této zkušenosti, když by sis měl představit, že někoho hledáš, jaké jsou první věci, na které se zaměříš a co tě například dokáže příjemně překvapit?
Po pravdě úplně nevím, co mám odpovědět. Můj bývalý přítel byl hodně vnímavý, všímavý a zajímavý. Ze začátku se o mě zajímal a staral, ale pak se z něj vyklubal zmetek. Jsem z toho proto trochu zmatený. Nicméně teď už vím, že je potřeba se trochu déle poznávat, ne hned druhý den doslova „zakládat rodinu“. Naučil jsem se, že si musím nechat více času.
Tak to zkusíme ještě trochu jinak. Máš nějaký svůj vysněný ideál?
Určitě bych byl rád, aby byl můj kluk pro mě nějakým způsobem hezký, aby neměl vymeteno v hlavě a aby byl starší než já, protože mě přitahují starší muži, kteří toho mají více za sebou a můžou mě určitým způsobem vést. Rád bych měl vedle kluka pocit bezpečí, takže mě více přitahují mužnější chlapi.
Řekl bys, že je těžké si v komunitě gayů najít přítele?
Není těžké někoho najít, ale záleží na co. Přijde mi, že v naší komunitě je to často o tom, že kluci nehledají vztahy, ale jen někoho na jednu noc, případně kamarády s výhodami. Když dostanu nějaké zprávy na Instagramu nebo na seznamkách, většinou všichni hledají jenom jednorázové povyražení, na což já nejsem. Já spíše hledám někoho na stálo a je pravda, že v tomto směru jsem trochu v koncích. Určitě je podle mě lepší poznat někoho osobně, ale to se v aktuální době moc nedá.
Dělá ti problém oslovit někoho jen tak na ulici?
Řekl bych, že ne. Dokážu oslovit kohokoliv, kdo mě nějakým způsobem zaujme. Buď mě pošle do háje, nebo se se mnou bude bavit.
A kdybys měl prozradit něco trochu víc o sobě – jaké máš zájmy?
Musím říct, že docela žiju svou prací. Jakmile přijdu z práce, otevřu si noťas a pracuju, případně když přijdu z divadla, vezmu si scénář a čtu. Jsem docela workoholik.
A nejsou právě tohle věci, kterých by se potenciální zájemci mohli obávat?
Mám za to, že v každém vztahu je důležitá tolerance. Já osobně dělám více profesí najednou a není to jednoduché, proto vyžaduji toleranci a pochopení. To samé jsem samozřejmě schopen dát i já. Ale samozřejmě jsou i nějaké volnočasové aktivity, které mě baví. Za normálních okolností chodím často na bazén, na brusle a na kolo.
Takže nějaký volný čas se najde?
Teď se snažím, aby ho moc nebylo, aby mi ta šílená doba nějak utekla, ale až se vše opět vrátí do normálu, určitě mi nedělá problém si volný čas udělat.
Co jsou naopak věci, které bys na své drahé polovičce neakceptoval?
Nevím proč, ale jako první mě napadá, že by mi nebylo po chuti, kdyby můj přítel hrál například ve filmech pro dospělé. (smích) Ale jinak nemám žádné jiné mantinely a myslím, že bych k jednotlivým věcem přistupoval individuálně. Vždy záleží na tom daném člověku, jak na tebe působí. Musíš ho poznat blíž, než uděláš nějaký závěr. Myslím si, že jsem člověkem, který umí dávat víc šancí a moc často nedávám na první dojem. Ale je často velmi zajímavé, když nějakého kluka vidím na seznamce a pak na živo. V hlavě si totiž udělám nějakou představu a pak je všechno úplně jinak. (smích)
Zmiňoval jsi, že hodně pracuješ, pokud se nepletu, jsi vlastně můj kolega?
De facto ano. Vystudoval jsem mediální komunikaci a žurnalistiku. Už od 16 let dělám v médiích, protože již během studia druhého ročníku jsem se věnoval psaní, moderování a natáčení. Natáčel jsem svatby, moderoval maturáky a psal do deníku. Poté jsem odmaturoval, odstěhoval jsem se s mým bývalým přítelem do Prahy a začal jsem pracovat v bulváru.
Vzhledem k ostatním oborům tě psaní aktuálně zaměstnává asi ze všeho nejvíc?
Momentálně ano. Kromě toho se ještě věnuju herectví v hudebním divadle Karlín, ale než jsme začali zkoušet, začal lockdown.
Kam tedy přesně kariérně směřuješ? Máš totiž rozdělaných vícero věcí z různých oborů…
Upřímně si myslím, že u psaní moc dlouho nevydržím. Jsem spíše akční člověk a rád jezdím na akce, dělám rozhovory a jsem rád před kamerou, takže bych v budoucnu rád směřoval do televize a rád bych se věnoval herectví. Ale jsem rád, že to psaní teď mám, protože ostatní obory aktuálně moc nefrčí, takže je to pro mě velká záchrana.
Budete-li mít zájem Dejva kontaktovat, můžete tak učinit na jeho Instagramu ZDE.
