„I když vypadáme jako extroverti, sedíme spíš v rohu a pozorujeme. Dohromady nás musely dát naše kamarádky,“ říkají zasnoubení Pavel Berky a Matěj Pardus
Máte za sebou víc než osm let společného života. Byly to poklidné roky, nebo spíš míváte italskou domácnost?
Matěj: Tak napůl. Pracujeme spolu, což je náročná věc, která by dala zabrat každému vztahu. Jsme spolu denně v pracovním i osobním životě. Do toho přišel covid, takže je to teď intenzivnější a občas to někam vygraduje. Ale jinak máme pohodu.
Pavel: S mým romským temperamentem je doma někdy trošku Itálie, ale talíře nelítají. Já jsem spíš výbušný a Matěj je ten, kdo to pak celé zklidňuje.
Matěj: Už poznám, kdy má Pavel svůj den a nemám na něj mluvit. To je pak nejlepší vyrazit na dlouhý nákup. Už to za ty roky dokážu poznat. (smích)
Takže když přijde bouřka, je hned zase pryč?
Pavel: Ano, během pěti minut.
Matěj: U nás pořád převládá to, že spolu chceme být a že se máme rádi. Všechny problémy se pak dají překonat.
Pavel: Hádky většinou vznikají kvůli práci. Do osobního vztahu si je netaháme.
Jste nejen životními partnery, ale zároveň spolu pracujete. Po Pavlově účasti v soutěži MasterChef teď připravujete vydání kuchařky. Znamená to obrat ve vaší kariéře?
Pavel: Začal jsem si plnit můj druhý dětský sen. Vždycky jsem chtěl vařit, ale nakonec jsem se rozhodl pro módu. Vaření nadále miluju a často doma sledujeme pořady o vaření…
Matěj: Pavel všeobecně miluje reality show. Výměna manželek u nás běží docela často! (smích)
Pavel: Když jsme jednou sledovali MasterChefa, řekli jsme si, že se zkusím přihlásit. Bylo to v době, kdy jsem měl módy tak trochu dost a potřeboval jsem si od ní oddychnout. Ale netušil jsem, že to nabere takové obrátky a že začnu skutečně vařit. Módy ovšem určitě nechci nechat. Nevím, jestli je vaření jen fáze, nebo se mnou už zůstane.
Jak probíhá práce na kuchařce?
Pavel: Recepty vymýšlím sám. Dávám si dohromady tradiční recepty z domova i vymýšlím úplně nové. Pak je doma zkouším, zvládám tak pět receptů denně. Už jsme přemýšleli, že snad začneme rozdávat všechno to jídlo, co denně navařím. Však jsme oba hodně přibrali.
Matěj: Teď jsme byli na dovolené v Mexiku a říkali jsme si: ještě že jsou tady všude kolem nás jen Američani. V porovnání s nimi vypadáme pořád ještě v pohodě! (smích)
Pavel: S kuchařkou je to boj. Vydání máme naplánované v červnu a makáme, abychom to stihli. Děláme na tom už půl roku.
Matěj: Rozhodli jsme se totiž, že si ji vydáme sami. Vytvořili jsme koncept „čtyři roční období“. Pavel už vydal kalendář zaměřený na sezóny. A kuchařka je taky rozdělená do čtyř období, protože lidi vaří podle roční doby. V létě se víc griluje, dělají se saláty. Nikdo si neudělá trdelníky v létě.
A když zrovna nechystáte kuchařku, kdo doma vaří?
Pavel: Jenom já.
Matěj: To není pravda.
Pavel: No když už fakt nemůžu…
Matěj: Je to dáno naší prací. Teď Pavel vaří, aby se zdokonaloval. Když býval ve svém ateliéru, vařili jsme tak napůl. Když je jeden z nás mimo domov, ten druhý navaří. To samé praní, uklízení. Není to tak, že by jeden z nás byl domácí puťka a druhý vydělával.
Pavel: No ale tak ze 70 % vařím já. (smích)
Jak jste se vy dva vlastně dali dohromady?
Matěj: Můj módní stylista slavil narozeniny v klubu a já jsem mu tam zpíval. Jeho manažerka byla shodou okolností i Pavlovou manažerkou. Pavel na takové klubové akcičky vůbec nechodí, ale ona ho tam tehdy donutila jít, že tam prý budou zajímaví lidé a bude to dobré pro jeho kariéru. No a nakonec…
Pavel: … jsem tam našel lásku na celý život!
A hned jste šel za Matějem a oslovil ho?
Pavel: Nene, tohle já nemám vůbec ve zvyku. Byl jsem tam s mojí nejlepší kamarádkou.
Matěj: I když oba vypadáme hodně extrovertně, oba jsme spíš ti, kdo sedí v rohu a pozorují. Pokoukávali jsme po sobě u baru, ale ani jeden jsme se neměli k tomu udělat první krok. A Pavel potom odešel.
Pavel: Odešli jsme a já jsem po chvíli kamarádce řekl: hele, on byl docela hezkej, mohli bychom se tam vrátit. Takže jsme šli zase zpátky a kamarádka vycítila, že musí zasáhnout. Šla za Matějovou skupinkou a začali jsme se spolu bavit. Ale nedal jsem Matějovi ani můj telefon a na dlouhou dobu z toho nebylo nic dalšího. Až mě Matěj za dva měsíce vyhledal.
Matěj: Snažil jsem se pak Pavla najít na Facebooku, ale neznal jsem ani celé jeho jméno, jen to, že je módní návrhář. Nakonec jsem se ozval jeho manažerce, že bych s ním chtěl navázat spolupráci. Ona byla nadšená, že z toho opravdu bude něco pracovního. No a začali jsme randit. (smích)
Říkáte, že teď nastal čas posunout váš vztah dál. Co tím přesně myslíte?
Matěj: Plánujeme stavět dům, máme pozemek na Slapech. Přemýšlíme, jak si dům vybavit, abychom tam mohli vařit, dělat streamy i natáčení. Všechno, co jsme za ty roky zjistili, že potřebujeme, bychom chtěli zakomponovat do nového bydlení. To je náš sen, snad se nám to podaří.
Pavel: No a Matěj začal řešit děti. Zatím máme jen koťátka. (smích) Přemýšlíme o rodině, ale situace v Česku je prostě špatná. Nejsme si jisti, jestli adoptovat nebo najít náhradní matku. Zvažujeme, ptáme se, nejsme 100% rozhodnutí, jakým směrem se vydat.
Matěj: Chtěli bychom samozřejmě vlastní děti, ale zároveň nám přijde až trošku proti přírodě všechna ta chemie, vkládání vajíčka a podobně. Nemáme problém s adopcí dítěte napříč různými etniky, rádi bychom pomohli dítěti, jemuž se domov hledá hůř. Jde nám ale taky o manželství, aby dítě mohlo být nás obou. Přijde mi trochu jako hazard pořídit si dítě do současných podmínek. Co když se jednomu z nás něco stane? Kdybychom mohli mít stejná práva jako ostatní rodiče, naše rozhodnutí založit rodinu by to hodně ulehčilo.
Matěji, byla pro vás Pavlova žádost o ruku úplné překvapení, nebo se k něčemu takovému už prostě schylovalo?
Matěj: Vůbec jsem to nečekal, jak je z videa asi zřejmé. Důležité je ale říct, že to zasnoubení proběhlo už vloni v srpnu. Jenže běžel MasterChef, takže jsme si řekli, že bude lepší s tím počkat. Čekali jsme, až z toho byl skoro rok. Na 1. máje jsme to proto veřejně oznámili.
Žádost o ruku pro mě byla úplné překvapení, a to v den našeho výročí. Máme kamarádky lesby, s nimiž si navzájem připravujeme výročí. Protože jinak to bývá tak, že jeden výročí zařizuje a druhý je překvapený, což je divné. Měli by si to užít stejně oba. Takže já jsem kamarádkám řekl, co by bylo hezké, aby zorganizovaly. Byli jsme na Staré Živohošti na Slapech, ony pro nás připravily různé úkoly a bylo to moc hezké. A vůbec jsem nevěděl, že Pavel je taky zaúkoloval, ale s trochu jiným zakončením. Takže to vypadalo, že se všechno děje podle mých instrukcí, až se nakonec ukázalo, že to bylo podle Pavla. Když jsme přijížděli na loďce ze zátoky, Pavel už klečel a bylo to úžasný.
Pavel: Byl to boj všechno před Matějem utajit. Ale myslím, že do poslední chvíle fakt nevěděl, o co půjde.
Matěj: Máme totiž s Pavlem propojené bankovní účty, máme navzájem přístup na svoje Instagramy, Facebooky, emaily. Chodí nám oběma upozornění na mobily. Takže když někdo chce něco tajně připravit, je to opravdu výzva.
Pavel: S kamarádkami jsme si museli psát papírové dopisy, aby Matěj nic nezjistil. (smích) Ale podařilo se!
