„I po šestnácti letech společného soužití si dokážeme říct miluji tě,“ popisují svůj vztah Milda a Jeník z Kadaně

Milda (37) s Jeníkem (41) se nám ozvali na výzvu, jíž jsme hledali gay páry žijící v dlouhodobém, láskyplném vztahu. „Náš vztah – ač není bezchybný – je tak naplňující, že jsme teprve nedávno spočítali léta strávená bok po boku,“ stálo v jejich emailu. A výsledek je úctyhodný: životními partnery jsou už 16 let. Při rozhovoru obstaral většinu mluvení Milda, Jeník většinou souhlasně přikyvoval. Už z toho bylo na první pohled zřejmé, že se vzájemně dobře doplňují.

Jste spolu od roku 2005. Doufám, že mi neřeknete, že i vy jste se seznámili přes mobilní aplikaci?

Milda: Kdepak, za nás seznamky nebyly. My jsme mohli tak maximálně napsat do rádia nebo poslat inzerát „On hledá jeho“ do Annonce. Tím to končilo.

Jak jste se tedy seznámili?

Milda: Jeníka jsem potkal náhodně u kamaráda. Již tenkrát mě zaujal svým vzhledem a po čase i chováním. Jako přátelé jsme se setkávali asi rok, a to docela často, protože můj tehdejší přítel býval hodně v práci. Přišly moje narozeniny a Honzík mi k nim dal opravdu silný stříbrný řetízek. A tehdy mi říká moje sestra: „Hele, to ti nekupuje jako kamarád. Takovýhle řetízky kamarádi nekupujou.“ Já jsem ale trval na tom, že mezi námi nic není.

No a po nějaké době jsme se spolu vraceli z párty a najednou to mezi námi zajiskřilo. Šli jsme k nám do bytu a tam jsme spolu strávili zbytek noci. Uvědomil jsem si, že k Jendovi něco cítím, a od té doby vlastně začal náš vztah. Jenže jsem ještě byl se svým tehdejším přítelem, který nás pak načapal při něčem, co jsme dělat neměli. Byl jsem si vědom, že dělám něco, co je v rozporu s mou povahou – upřímnost pro mě byla vždy hodně důležitá. Měl jsem v sobě zmatek a netušil, co se to ve mně děje. Jeník mi pak ale navrhl něco zásadního, a to že spolu půjdeme bydlet. To rozhodlo.

Později mi přiznal, že doma i brečel, protože se bál, jestli se nerozhodnu zůstat se svým přítelem. Prý hned, jak mě poprvé uviděl, poznal, že jsem jeho životní láska. Já si to nakonec s ex-přítelem vyříkal a rozchod proběhl v klidu.

Takže fázi poznávání a randění jste rychle přeskočili…

Milda: My jsme spolu byli dlouho kamarádi. Ale pak jsme šli rovnou do společného bydlení. Nezkoušeli jsme nejdřív, jak nám to bude klapat. Na začátku jsme byli zaláskovaní, ale přesto jsme se dohadovali. Oba jsme vždycky museli mít pravdu. A tak to máme dodnes. Kamarádi nám říkají: „Kdybyste se vy dva nedohadovali, tak to nejste vy.“ Ale když se pohádáme, vždycky si všechno vyříkáme a za půl hodiny už jako by se nic nestalo. Někdy ve vzteku i zaznělo, že spolu končíme. Ale pak nám hned došlo, jeden druhého milujeme a celá hádka byla jenom o hloupostech.  

Cítili jste hned na začátku vztahu, že to bude láska na celý život?

Milda: Doteď tomu nemůžeme věřit. Teprve nedávno jsme spočítali, že už jsme spolu vlastně 16 let. Přátelé i lidé v našem okolí se nás občas ptali, jak dlouho spolu žijeme, a my jsme vždycky tvrdili, že šest nebo sedm let. Až jim začalo být podezřelé, že pořád říkáme to stejné číslo. Jenže my nepočítáme, jak roky utíkají. Neřešíme výročí. Prostě nám to tak celou dobu pěkně plyne a je to fajn.

Jeník: Přitom já jsem neměl nikdy předtím vztah, než jsem potkal Mildu.

Milda: Já jsem pár vztahů měl, protože jsem vždycky hledal někoho na lásku. Chtěl jsem někoho u sebe mít.

Šílené trendy ve zkrášlování čtyřnohých mazlíčků: barvení srsti, vyholování ornamentů, ozdobné tetování. Co na to Češi?3. 4. 2021

Jste registrovaní, nebo čekáte, až bude v Česku povoleno manželství?

Milda: Asi před šesti lety jsem Jendu požádal o ruku. Ale domluvili jsme se, že se nechceme nechat registrovat jako nějaké auto, a počkáme si, až bude manželství. Pak do toho určitě půjdeme. Ale neočekávám, že nás manželství víc spojí nebo že se budeme mít víc rádi. Za ty roky, co jsme spolu, už jsme hodně spojení.

Svatba má být ale do roka a do dne od zásnub, to teda hodně přetahujete!

Milda: Přátelé a rodina se nás pořád ptají: „Kdy bude ta svatba?“ A my říkáme: „Nebojte se, bude!“ U nás je 15 let jako dva roky.

Máte hodně společného, nebo jste protiklady, které se přitahují?

Milda: Já jsem víc ukecanej, Jeník je spíš stydlín. (smích) Oba rádi cestujeme, chodíme na výlety, do posilovny, bavit se s přáteli. Vždycky se shodneme na tom, co chceme dělat. A jsme neustále spolu. Já dělám ranní šichty, Jenda dělá třísměnný provoz. Takže se 14 dní vidíme v kuse a pak se jeden týden nevidíme jen odpoledne. Jsme spolu každý víkend. Za těch 16 let jsem byl možná třikrát někde sám, Jeník maximálně dvakrát. Jakmile jsme jeden bez druhého, už si chybíme. Jsme na sebe prostě zvyklí. Až se divíme, že z toho nemáme ponorku.

Lockdown vás tedy nezaskočil…

Milda: To vůbec. Jen nás zaskočilo to, že nemůžeme dělat věci, na které jsme zvyklí – třeba divadlo, bazén. Vynahrazujeme si to tím, že jdeme s pejskem do přírody, lítáme po výletech, občas přijdou přátelé a zahrajeme si hry.

Jak se podle vás za těch 16 let změnil život gayů v Česku? Myslíte, že dnešní mladá generace to má se seznamováním snazší?

Jeník: Mají to snazší, protože mají možnost různých seznamek. Dnešní doba je otevřenější, lidi jsou tolerantnější.

Milda: Taky si myslím, že to mají jednodušší v tom, že mají appky, sociální sítě, můžou jít do klubu – těch dřív taky tolik nebylo. Na druhou stranu, všichni lidi říkají, že si přes appky jen píšou a stejně se ve finále nesejdou, anebo jen na sex. Těžko říct, jestli nás v naší době více spojoval osobní kontakt. Ale jak to dnes vidím, zřejmě ano. Všichni k sobě byli přívětivější a dokázali komunikovat i bez techniky, a to bylo asi to největší pojítko.

Jeník: Já jsem se vyoutoval ve 24 letech. V tom věku má dnes plno lidí už několik vztahů za sebou.

Milda: My například nemáme ve zvyku držet se na veřejnosti za ruku nebo se dokonce líbat. Svou intimitu si necháváme pro sebe, do soukromí. Takže kolikrát jdeme s Jendou v lese, chytneme se za ruku a smějeme se tomu, protože je to pro nás něco nezvyklého. To však neznamená, že nám to ubírá na naší lásce. Možná že i naopak. Společné rituály a tajemství vždy spíše sbližují.

Čelíme stereotypu o střídání partnerů na jednu noc, přesto hledáme lásku a vztah. Proč máme problém najít „toho pravého“?29. 4. 2021

Jak se vám žije v Kadani?

Milda: Veřejně o tom nemluvíme, ač všichni v práci a zřejmě i okolí vědí, že žijeme spolu. Lidé si poví vše, přesto jsou s tím v pohodě. Netuším, co si říkají za zády, ale po pravdě je mi to jedno. Zajímá mě, jak se k nám chovají, ne co si myslí. Pracuji v pozici nadřízeného, a tak jsem zprvu nějaký nejapný útok při případném konfliktu ve stylu "ty buzerante!" čekal. Naštěstí k tomu nikdy nedošlo. Lidé mě respektují a snad mají i rádi díky tomu, jaký jsem, a ne díky tomu, jakou mám orientaci.

Jeník: Za zády lidi určitě pomlouvají, ale to my neřešíme.

Milda: Na to, že žijeme v malém městě, je to fajn. Možná ale, že kdybychom šli na veřejnosti za ruku, budou na to různé reakce.

Říkáte, že i po 16 letech si dokážete říct „miluji tě“. Dejte nám svůj recept na šťastný vztah.

Milda: Náš vztah je od začátku postavený na důvěře. Já mám přístup k Jeníkovým účtům a on k mým, máme společné finance a bereme to jako samozřejmost. Klidně mu podám můj telefon, ať se do něj podívá. Někdo mi píše na Instagramu nebo mi pošle fotku – všechno si řekneme. Jsme k sobě otevření, děláme vše společně a to nás poutá a drží tak, jak si přejeme.

Jeník: Nejdůležitější je upřímnost a komunikace. Nedávat hlavu do písku a říct si všechno tak, jak to je.

Co byste vzkázali mladým gayům, kteří propadají pocitu, že dnešní svět je o jednorázovkách přes seznamku a skutečný vztah nikdo nehledá?

Milda: Všechno je to o lidech. Jestli chtějí jednorázovku, tak ji budou chtít vždycky. Ale jestli někdo hledá lásku, musí si za ní pořád jít, a myslím si, že ji najde. Na každého tady přeci někdo čeká.

Zdroj: Bohdana Rambousková