„Jason mě požádal o ruku na Prague Pride v roce 2017. Pokud covid dovolí, v létě bude svatba. Lockdown nás jen sblížil,“ říká právník Ondřej

Před pěti lety se právník Ondřej Plešmíd s učitelem angličtiny Jasonem Helmerem domluvili přes mobilní appku na jedno pivo. Od té chvíle se viděli každý den. Ani lockdown, kdy spolu řadu měsíců trávili celé dny v bytě v centru Prahy, na jejich vztahu nezanechal jedinou trhlinku. Zvládnou i současné odloučení, ke kterému je vedly pracovní důvody?

Jak jste se s Jasonem poznali?

Klasicky jako většina gayů, přes aplikaci. Hodně lidí má pocit, že vztahy přes internet nefungují. Leda tak na jednorázovku. My jsme živým příkladem toho, že to není pravda.

Byla to láska na první pohled?

Tehdy to bylo něco přes rok, co se mi rozpadl vážný vztah, takže jsem od toho moc neočekával. Ale když jsem Jasona uviděl, hned jsem věděl, že s ním je to něco jiného. Šli jsme tehdy spolu na pivo na Mírák a od toho dne jsme už spolu trávili každý den. Z mé strany to prostě hned kliklo a dal jsem tomu vztahu šanci. A ta šance trvá už pět let.

Čím tě Jason při projíždění appky zaujal?

Jason působí hned na první pohled jako velký sympaťák. A když se s ním pak potkáš, ještě se to potvrdí.

Co máte společného a v čem jste naopak rozdílní?

Začnu těmi rozdíly. Já jsem hodně sportovní typ a on moc ne. V tom si každý jedeme svoji linii. Zároveň Jason nesdílí moji vášeň pro nakupování. Vyčítá mi, že už ty moje nákupy nemáme kam dávat.

Ale ve všem ostatním jsme vždy našli shodu a zalíbení, hodně věcí děláme spolu. Oba například milujeme cestování, a dokud to bylo možné, alespoň na víkend jsme vždy někam vyrazili. V Jasonovi jsem našel spřízněnou duši, kámoše do nepohody. Občas se mi ho podaří přemluvit i pro nějakou zběsilost. Třeba v létě před lockdownem jsme jeli do Rakouska sjíždět divokou vodu. Pro mě to byla nová zkušenost, a i když jsem asi strávil víc času ve vodě než v lodi, bylo to super. Bylo to šílený, ale šli jsme spolu do toho.

Pirát Ondřej Profant: Stát má o občanovi shromažďovat co nejméně dat a sbírat je digitální cestou, která šetří čas. Obliba e-shopů ukazuje, že lidé mají o digitalizaci zájem9. 9. 2021

Narážíte na nějaké kulturní rozdíly?

Hlavně ze začátku. Amerika funguje trochu jinak a projevilo se to především v praktických věcech. Třeba v bytě přestane svítit žárovka. V Americe je normální, že zavolají domácímu a on to opraví. Jason nejdřív trošku nechápal, že u nás si tyhle věci musíme řešit sami. Ale po těch pěti letech jsme se už vyladili. Nebo spíš Jason se naučil, že všechno zařídím já.

Od loňského podzimu pracuješ na Maltě. Jak zvládáte vztah na dálku?

Na Maltě jsem jen já a Jason je kvůli své práci učitele v Praze. Více méně trávím půlku měsíce zde a druhou půlku v Praze. Přestěhoval jsem se sem loni v říjnu, na začátku druhého lockdownu, kdy vůbec nebylo jasné, jak věci budou. Řekli jsme si, že uvidíme, jak to bude fungovat, a v průběhu roku se rozhodneme co dál. Nechtěl jsem, aby mým rozhodnutím vzít tuto práci Jason nějak trpěl, i když kariérně je to velká šance. Máme dohodu, že když ucítíme, že toto nastavení jde špatným směrem, okamžitě všechno rušíme, já se balím a jdu zpátky. Nechci, aby moje rozhodnutí poškodilo náš vztah. Myslím, že hodně věcí se také změní, až se svět tak nějak vrátí do normálu, ale nechci předbíhat. A do té doby máme FaceTime.

Malta je momentálně mrtvá, turismus není, spousta lidí odjela a pracuje z domova. V porovnání s Prahou tady teď není nic jinak, tedy kromě sluníčka a moře, což hodně pomáhá přežít tuhle těžkou dobu. Jakmile skončí v Praze školní rok, Jason za mnou přijede na celé letní prázdniny. Všichni říkají, že léto na Maltě rozhodne, jestli se ti tady bude líbit nebo ne. Tak uvidíme.

Nečekaná spolupráce: Justin Bieber je v dojemném klipu vnukem stylové Diane Keaton13. 10. 2021

Proč jste se už spolu neodstěhovali do USA?

Jason se tam nechce vrátit. Kdysi padl nápad, že bychom tam odešli třeba na rok, abych měl americkou zkušenost. Ale Spojené státy teď nejsou moc hezké místo. Společnost je tam rozdělená. To, co si lidi dříve mysleli, ale nedovolili si říct nahlas, teď klidně vykřičí. Jason je ze Středozápadu, kde člověk může zažít tu „pravou“ Ameriku. A upřímně, nebylo moc lehké pozorovat za ty roky, co jsme spolu, jak se USA mění k horšímu.

Teda vloni v srpnu jsme v Americe plánovali svatbu, ale to kvůli covidu nevyšlo…

No neříkej! Takže už jste zasnoubení…

Jason mě požádal o ruku na Prague Pride v roce 2017. Plán byl mít svatbu v Americe kvůli Jasonově rodině a pak mít druhou oslavu v Česku s mojí rodinou. Moje lenost vyřídit si víza a příchod covidu to trochu pokazily. Ve hře je teď Malta, která má manželství pro páry stejného pohlaví a dovoluje svatby cizinců, i když ani jeden z nich není maltský občan. Jenže to znamená zařídit spoustu dokumentů z Čech i Ameriky. Takže spíš počkáme na tu Ameriku. (smích) Jason mi vyčítá, že v zařizování svatby nejsem dost aktivní, což je trochu pravda. USA by měly svoje hranice otevřít v květnu, a pokud se mi do té doby podaří sehnat očkování, mohli bychom se brát letos v létě.

 

Věříš, že jedna láska může vydržet celý život?

Ano. Třeba rodiče mého táty spolu byli několik desítek let. Podle mě to byla taková ta stará láska – a to bych chtěl v životě taky mít. Prostě být s někým, koho máš nejen rád, ale je to opravdu tvůj parťák do života. I když se právě nedaří, dokáže tě vždy rozveselit. A právě poslední rok mi potvrdil, že Jason takovým člověkem je.

Když se loni vše nečekaně zavřelo a nikdo nevěděl, co bude, hodně vztahů to nevydrželo. V mém okolí se například rozešly páry, u kterých bych to vůbec nečekal. Před prvním lockdownem jsme s Jasonem jeli na 14 dní do Thajska, kde jsme spolu byli od rána do večera. Dva dny po návratu domů přišel lockdown a od té doby až do října jsme trávili celé dny spolu. A překvapivě jsme se ani jednou nepohádali. Naopak mi přijde, že nás to hodně sblížilo, za což jsem hodně rád.

Takže si rozhodně myslím, že lze mít vztah na celý život. Ale člověk se musí snažit. Pokud to stojí za to, hned se nevzdávám, když se něco nedaří. Moje dřívější vztahy nikdy nevydržely déle než tři roky. A s Jasonem je to už pět let, takže bych řekl, že to už asi něco znamená.

Zdroj: Bohdana Rambousková