Nejen fondue a čokoláda: Těchto 5 švýcarských jídel vás dostane víc než jakýkoli výhled z Alp
V prvním díle našeho švýcarského putování jsme psali o zemi, která na první pohled působí až příliš dokonale, ale při bližším pohledu překvapí tím, jak snadno se pod tu hladkou fasádu dostanete. A přesně to platí i pro místní gastronomii. Švýcarsko totiž není jen klišé o sýru a čokoládě. Jeho kuchyně je stejně rozmanitá jako krajina, střídají se v ní vlivy německé, francouzské i severoitalské tradice a každá část země má vlastní speciality, které dávají smysl právě tam, kde vznikly.
Na švýcarském jídle je sympatické i to, že si na nic nehraje. V jádru je poctivé, často syté, postavené na kvalitních surovinách a na vědomí, že dobrý zážitek nevzniká jen z efektního servisu, ale i z atmosféry kolem stolu. Pokud tedy chcete Švýcarsko poznat nejen očima, ale i chutí, právě tady je pět klasických kulinářských zastavení, která stojí za to nevynechat.
Fondue, které není turistická povinnost, ale společenský rituál
Ano, fondue je přesně ten typ jídla, který si ve spojení se Švýcarskem vybaví skoro každý. Jenže ve chvíli, kdy ho ochutnáte na místě, přestane působit jako pohlednicové klišé. V tradičním keramickém hrnci zvaném caquelon se podává rozpuštěný sýr, do kterého se namáčejí kostky chleba. Zní to prostě, ale ve skutečnosti je to jeden z nejpříjemnějších způsobů stolování vůbec. Nikam nespěcháte, jíte pomalu, sdílíte jedno jídlo a přesně v tom je jeho kouzlo. Švýcarsko umí i takhle obyčejný moment proměnit v zážitek, který působí skoro až intimně.
Fondue navíc krásně ukazuje, že švýcarská gastronomie nestojí na okázalosti, ale na jistotě. Když je dobrý sýr, dobrý chléb a správná atmosféra, není potřeba nic navíc. Pro večer po dni stráveném ve vlaku, u jezera nebo na horské trase je to vlastně ideální zakončení. Hřejivé, syté a překvapivě útulné.
Raclette je možná ještě autentičtější chuť hor
Jestli fondue představuje sdílený stůl, raclette je esence horského komfortu. Tavený sýr se servíruje s bramborami ve slupce, nakládanými okurkami a cibulkami, někdy i s dalším kyselým doprovodem, který pomáhá vyvážit jeho plnost. Nejde o komplikované jídlo, ale právě v tom je síla. Když je sýr opravdu dobrý, nepotřebujete žádnou velkou kulinářskou show.
Raclette je navíc jedním z těch jídel, na kterých je krásně vidět regionální charakter země. Švýcarsko sice působí jako dokonale sladěný celek, v kuchyni se ale pořád připomíná, že každá oblast má vlastní temperament. A u raclette se tenhle pocit místní tradice drží velmi silně. Není to jídlo, které by vás mělo oslnit prvním soustem, spíš se vám pomalu dostane pod kůži. A přesně proto na něj člověk vzpomíná ještě dlouho po návratu.
Rösti a Zürcher Geschnetzeltes. Dvojice, která ukazuje, že Švýcarsko není jen o sýru
Kdo má pocit, že švýcarská kuchyně se točí jen kolem rozpuštěného sýra, měl by zkusit rösti. Jde o křupavou bramborovou specialitu z nastrouhaných brambor, která se opéká dozlatova na másle nebo tuku, a v různých podobách se objevuje po celé zemi. Někdy funguje jako příloha, jindy obstojí sama o sobě. Je v ní všechno, co člověk od dobrého komfortního jídla čeká: jednoduchost, struktura i výrazná chuť.
Ještě lepší je ale ve chvíli, kdy ji dostanete se züršskou klasikou Zürcher Geschnetzeltes. Tedy s jemně krájeným telecím masem v krémové omáčce z bílého vína a hub, které se tradičně servíruje právě s rösti. Tenhle pokrm patří k symbolům Curychu a hezky připomíná, že švýcarská gastronomie umí být nejen rustikální, ale i elegantní. Není těžké pochopit, proč se z něj stal jeden z nejznámějších místních talířů.
Älplermagronen aneb alpské pohodlí na talíři
Pokud existuje jídlo, které chutná jako horská chata po dlouhém dni venku, jsou to právě Älplermagronen. Švýcarská turistika je plná ikonických výhledů, ale tohle je připomínka, že stejně silná může být i vzpomínka na to, co vás čekalo po návratu dovnitř. Tento alpský klasický pokrm kombinuje brambory, makarony, sýr a smetanu, doplňuje se smaženou cibulkou a tradičně i jablečným pyré. Na papíře to zní skoro nepravděpodobně, ve skutečnosti je to ale přesně ten typ jídla, který funguje dokonale.
Právě Älplermagronen patří k těm specialitám, které turisté často objeví až na místě a pak litují, že se o nich nemluví stejně často jako o fondue. Nejsou tak slavné, ale mají v sobě cosi velmi švýcarského: praktičnost, poctivost a schopnost udělat z několika základních surovin jídlo, na které se nezapomíná.
Bircher müesli a čokoláda. Švýcarsko není jen večeře, ale i snídaně a sladká tečka
Ve švýcarské gastronomii stojí za pozornost i to, co se podává mimo večerní stůl. Bircher müesli, dnes po celém světě považované za samozřejmou snídani, vzniklo ve Švýcarsku kolem roku 1900. Vyvinul ho curyšský lékař Maximilian Oskar Bircher-Benner jako zdravotně prospěšné jídlo a původně šlo o směs namočených ovesných vloček, jablek, citronové šťávy a ořechů. Dnes existuje v nespočtu variant, ale právě ve Švýcarsku člověk nejlépe chápe, že nejde o nudnou „fit“ položku v hotelovém bufetu, nýbrž o součást kulturního dědictví.
A pak je tu samozřejmě čokoláda. Ta ke Švýcarsku patří téměř automaticky a místní tradice sahá do první poloviny 19. století. Právě švýcarští výrobci patřili mezi pionýry, kteří formovali moderní podobu čokolády, jak ji známe dnes. Čokoláda tady ale není jen suvenýr na cestu domů. Je to součást identity země, stejně samozřejmá jako vlaky, jezera nebo hory. A upřímně: odjet ze Švýcarska bez kvalitní tabulky v tašce by byla skoro chyba v itineráři.
Bonusový tip: Fassbind, když chcete ochutnat i tekuté Švýcarsko
Pokud byste chtěli švýcarskou gastronomickou zkušenost zakončit něčím ostřejším než espressem, stojí za pozornost i ovocné destiláty Fassbind. Značka sídlí v Oberarthu v srdci Švýcarska a staví na dlouhé rodinné tradici i na důsledném výběru ovoce od švýcarských farmářů. Pro její pálenky je typická čistota složení bez přidaných aromat či barviv a výrazný důraz na řemeslo, které začíná už ruční kontrolou plodů a pokračuje pečlivým zráním destilátů. Právě proto Fassbind nepůsobí jen jako „něco na závěr“, ale spíš jako další důkaz, že ve Švýcarsku se kvalita neproklamuje, ale prostě dělá.
Zvlášť zajímavá je řada stařených pálenek Vieilles Barriques, které po destilaci dozrávají v dubových sudech a následně se zušlechťují přírodními výtažky ze stejného ovoce, z jakého byly vyrobeny. Mezi nejpopulárnější patří hrušková Vieille Poire, výrazná je ale i malinová Vieille Framboise. A pokud vás baví přesně ten typ zážitků, kdy se dá nahlédnout pod povrch, Fassbind nabízí po předchozí domluvě i prohlídky historické destilerie a sklepů spojené s degustací.
Švýcarsko jsme v minulém textu popsali jako promyšlený celek, v němž všechno funguje skoro jako švýcarské hodinky. U místní gastronomie to platí úplně stejně. Není přehnaná ani prvoplánově efektní, ale přesná, poctivá a překvapivě silná v dojmu, který zanechá. A možná právě proto se do ní zamilujete dřív, než si to vůbec stihnete přiznat.
