Z brigádníka v bramborárně úspěšným developerem: „Každý člověk má stejnou šanci uspět, bez ohledu na sexuální orientaci,“ říká Marek Jakeš
Jaké byly vaše pracovní začátky? Snil jste už ve svém prvním zaměstnání o vysoké funkci, nebo jste spíš čekal na zajímavé příležitosti? A co bylo vaší motivací posouvat se dál?
Pracovní začátky byly velmi brzké, hodně to ovlivnilo rodinné zázemí. Když jsem ještě studoval, tak se rodiče rozvedli. S bratrem jsme zůstali s maminkou na všechno sami. Nebylo to finančně jednoduché, leckdy jsme si nemohli dovolit pořídit základní věci. Vzpomínám si, jak se mi děti smály, protože jsem na jaře a v létě nosil pořád zimní boty. Rozhodl jsem se tedy jít na brigádu do bramborárny. Tehdy byl můj plat 36 Kč/hod. a já si za první víkend vydělal asi 400 Kč. Tahle první výplata padla na nové boty. A to bylo poprvé, co jsem si uvědomil, že mít peníze znamená mít svobodu. A že k jejich získání nepotřebuji rodiče.
K víkendovým směnám přibyly noční a brzy se naše finanční situace zlepšila. Dokonce i rodiče spolu začali zase komunikovat. Mohl jsem v práci skončit, ale mě celý ten proces chytil. Vždy mě bavilo pracovat, což trvá dodnes. Je to vlastně i moje základní motivace pro každou práci – dělat věci, které mě baví. Vždy jsem velmi rád snil o tom, co budu dělat, kam se dokážu posunout. A byl to pro mě hnací motor k tomu, abych zkoušel nové věci a přijímal různorodé výzvy. Jednou z nich byla i moje první zkušenost s obchodem. Jednalo se o prodej tabáku do vodních dýmek. Ačkoliv jsem s kouřením neměl vůbec žádné zkušenosti, podařilo se mi na benzínce během několika minut prodat asi kilo tabáku. Vydělal jsem zhruba 200 Kč. A já nevěřícně koukal a pomyslel si, že tohle bych dostal v běžném zaměstnání za 3 hodiny tvrdé práce.
Takže tohle byl ten zásadní impuls k tomu, abyste se věnoval obchodu?
Ano, ale byly to i další věci. V osmnácti letech jsem koupil své první auto, staré BMW. Bylo potřeba pořídit k němu nová světla, jenže byla hrozně drahá. Nakonec jsem je za dobré peníze sehnal v zahraničí. Ale řekl jsem si, že když už jsem je takhle výhodně koupil, mohl bych je zkusit i výhodně prodat. Což se stalo. Nastartoval jsem tak svůj internetový obchod s náhradními díly a doplňky pro BMW. Poté se spustila i výroba součástek do světel na 3D tiskárně, které se začaly prodávat do celého světa.
To mě přivedlo k pomoci s koupí a prodejem aut. Klienti mě pak začali oslovovat s tím, že když jsem jim pomohl dobře sehnat auto, mohl bych jim pomoct i s bydlením. I to se mi dařilo. Díky penězům za zprostředkování se povedlo koupit celý dům, který se částečně zrenovoval a zase prodal. To byl krok k prvnímu bytovému domu pod nově vzniklou firmou. Dnes už stavíme 80 bytů, všechny jsou prodané, a školku pro děti. Příští rok plánujeme stavět dvakrát tolik. Aktuálně se nám daří každý rok firmu dvakrát zvětšit, což bychom si chtěli udržet.
Pod značkou Jakeš Group je sdruženo několik dalších společností – Jakeš Development, Glass a Technology. Co vás k této expanzi vedlo?
Pro výstavbu bytů či domů potřebujete ohromnou spoustu věcí a lidí. Od studií a plánů přes projektanty a stavebníky až po samotný materiál. A my si zkrátka všechno díky těmto společnostem zajišťujeme sami. Dříve to tak nebylo, najímali jsme si projektanty, nechali si dělat architektonické studie, i samotnou stavbu prováděl někdo jiný. Dneska si území či objekty sami vyhledáme, ve spolupráci s bankou sami koupíme, připravíme veškerou dokumentaci a inženýring k získání stavebního povolení, máme vlastní stavební firmu. Nakonec sami nemovitost i prodáme či pronajmeme. Pod kontrolou je celý proces, což znamená, že si můžeme pohlídat kvalitu každého detailu. Naše know-how je v tom, že projekty máme kompletně zpracované během roku a půl, což v praktické rovině znamená mít je postavené a ideálně také prodané.
Hlavní ale je, že se snažíme, aby naše projekty dávaly smysl. Vždy, než něco koupíme, obejdeme dotčené orgány a lidi, co se k tomu mají právo vyjádřit, například starostu či zastupitelstvo města. A ptáme se, zda tam náš projekt vůbec chtějí. Teď třeba pracujeme na krásném projektu v Kutné Hoře, kde jsou byty, školka a domov pro seniory. To znamená, že všechny generace budou v jednom urbanistickém bloku. Školka s domovem budou mít částečně společný provoz, takže se budou senioři s dětmi potkávat na obědech a venku na zahradě. Navzájem se tak mohou v mnoha směrech obohacovat.
Jakeš Group je rodinná firma, čímž se mnoho společností chlubí, ale ne vždy to tak úplně je. U vás to funguje jak?
My skutečně rodinná firma jsme. Máma dělá pro klienty hypotéky a radí jim se vším, co je ohledně nich potřeba zařídit. Můj bratr vystudoval architekturu a dříve pro nás dělal architektonické návrhy, dnes se ale věnuje nájemním bytům. Co se týká táty, ten má firmu na Vysočině a navzájem si pomáháme a radíme si.
Dokážete shrnout největší výzvy, které jste v průběhu budování kariéry musel překonat? A jakým čelíte ve svém oboru dnes?
Největší výzva je firmu posouvat na další a další úroveň. Finančně to například znamená, že obchod, který má obraty desetitisíce korun, musíte posunout na statisíce, miliony, desítky milionů atd. Není to samozřejmě možné donekonečna, ale já si přeju, aby firma rostla. Aby přinášela kolegům stále nové výzvy, aby se učili nové stavby a technologie, abychom si mohli dovolit nové kvalifikované kolegy a také si mezi sebou předávali své zkušenosti. Často ale pro tento posun chybí komfortní zázemí, to kupříkladu znamená mít finanční rezervu. Je to velký risk, kdy vstupujete do neznáma a nemáte pevnou půdu pod nohama.
Často si říkám, že už do dalšího risku nepůjdu, protože aktuální stav je perfektní. Jenže za pár týdnů se ve mně probudí byznys mindset a řeknu si, že musím jít přece dál. Hlavní je pamatovat si, že když máte o svůj obor opravdu zájem a věnujete se mu, tak můžete uspět bez ohledu na vzdělání nebo sociální vrstvu, ze které pocházíte. Samozřejmě další velkou výzvou jsou, stejně jako skoro všude, lidské zdroje, ale to je na hlubší debatu.
Developerských firem existuje řada. Odlišuje se od nich nějak ta vaše, je něčím specifická?
Myslím si, že lidem přinášíme opravdu dostupné bydlení. A není to jen fráze, kterou říkají všichni, děláme konkrétní věci, které jim pomáhají. Snažíme se do našich klientů vžít a skutečně pochopit, co si přejí a co je trápí. Tím podle mě inovujeme trh. Svoji roli v tom ale nejspíš hraje i fakt, že jsme firma poměrně mladá a malá. Větší developeři tento osobní přístup díky dostatku projektů a zdrojů nepotřebují.
Já osobně se také snažím neustále si rozširovat obzory, a to skrze cestování. Západní Evropa nabízí spoustu inspirace pro to, jak a co u nás stavět. Developeři tam dokáží nádherně kombinovat moderní architekturu s tou historickou. My tu máme reálně skanzen. Není divu, že byty u nás mohou stát až 200 000 Kč za metr čtvereční. A stát k nápravě nijak nepřispívá. I kdyby se teď pravidla úplně změnila, potrvá roky, než se změna nějak zásadně projeví. My se každopádně snažíme do našeho prostředí klientům přinést ze západních zemí to nejlepší.
Marek Jakeš dokázal spojit svoji vášeň pro létání s prací. Svým klientům tak nabízí možnost vidět celý projekt doslova s nadhledemFoto: Marek Jakeš/Se svolením
Vozíte si ze zahraničních cest i nápady na zlepšení fungování firmy v rovině personální?
Určitě ano. Třeba v Německu je zajímavé, že mnohé firmy obří část zisku rozdělí mezi své zaměstnance. Když jsem se to dozvěděl poprvé, byl to šok. Vždycky tak říkám kolegům, že když se bude dařit firmě, bude se dařit i jim. Inspirující je ale i naše historie. Emil Škoda se snažil, aby měl celý řetěz výroby pod sebou. Měl vlastní doly na rudu, slévárny, kovovýrobu… což je i naše politika.
S lidmi je také potřeba neustále pracovat. Když někdo nestačí na svoji pozici, je dobré přesunout ho jinam, nebo se s ním domluvit na ukončení spolupráce. Firmy často považují za křivdu, když je zaměstnanec opustí, ale na tom přece není nic špatného, k životu to patří. Párkrát se mi dokonce stalo, že se lidé vrátili zpátky, a to díky tomu, že jsem se s nimi v minulosti rozloučil v dobrém.
Díky cestování jsem ale přišel i na to, jak zlepšit organizaci práce. Mám pilotní výcvik a pro řízení letadla potřebujete opravdu pevný systém a řád. Pilot má tedy checklist s konkrétními body, podle kterých musí vše neustále kontrolovat, aby neohrozil na životě sebe a pasažéry. Dostatek paliva, konfigurace letadla, stav jednotlivých přístrojů atd. Podobný systém jsem tak zavedl ve firmě taky. Po všech vedoucích našich oddělení chci, aby měli své vlastní checklisty, které pak na poradě společně kontrolujeme a odškrtáváme hotové věci, aby se nám, stejně jako pilotům, také úspěšně dařilo být stále naživu.
Ovlivňuje či ovlivnila někdy vaše LGBT identita vaši pracovní kariéru?
Myslím si, že mi pomáhá v tom smyslu, že nemám typické chlapské ego. Často chodím na úřady a jsem schopen domluvit se v podstatě s každým. Dříve jsem si myslel, že mi v kariéře pomůžou ostatní chlapi, ale paradoxně mi pomohly spíš moje kamarádky. Bez nich bych dnes určitě nedělal tolik věcí. Když to řeknu upřímně, orientace, aspoň u nás ve firmě, není vůbec žádné téma. Nikdo tu neřeší, jestli máte přítele, nebo přítelkyni, což je podle mě ta správná cesta.
Jak se tedy v tomto ohledu stavíte k politice diverzity a inkluze, kterou si osvojuje stále více firem?
Před pár lety se nám stala vtipná věc. Na pražskou pobočku jsme nabírali brigádníky a v té skupině se potkalo asi osm gayů. Já to nevěděl. Když jsem to zpětně zjistil a ptal se jich na to, tak se mi smáli a říkali, že jsem je určitě musel shánět a nabírat já. Ale tak to skutečně nebylo, nikdy mě nenapadlo se jich na to ptát. Máme díky tomu sice určité věci společné a můžeme se více kolegiálně sblížit, ale v profesní rovině je to úplně jedno. My ve firmě se o žádnou větší integraci nesnažíme, ani to nijak nehlídáme.
Je podle vás diverzita v byznysu důležitá? Nebo více záleží na tom, jak je člověk schopný?
Je to spojené. Myslím si, že člověk dokáže uspět pouze tehdy, když je originál, když je sám sebou. Kopie budou vždycky jen kopie. To je cesta k tomu, aby byl kdokoliv úspěšný. Když budete dělat jen to, co ostatní, těžko je přerostete, nebo posunete samotný obor někam dál.
V naší společnosti zastáváme pevný postoj, že sexuální orientace není důvodem k žádnému rozlišování mezi lidmi. Každý z našich zaměstnanců, zákazníků či partnerů je vnímán stejně – s plným respektem k osobnosti a schopnostem, nikoli podle sexuální orientace. Ta by neměla přitahovat zvláštní pozornost. Je to každého věc. Vytváříme tak prostředí, kde jsou všechny orientace a identity vnímány jako rovnocenné. Tento přístup podporuje nenucenou a přirozenou inkluzi.
Věříme, že takovýto otevřený a rovný přístup je nejen odrazem současného vývoje, ale také pohledem do budoucnosti. Tím, že v naší společnosti neděláme rozdíly na základě sexuální orientace a genderové identity, aktivně podporujeme vznik světa, kde jsou odlišnosti přijímány jako naprosto přirozené a běžné. Naším cílem je přispívat k normalizaci tohoto přístupu ve společnosti.
Podařilo se vám vybudovat úspěšný byznys, byl vám na vaší cestě inspirací např. někdo konkrétní?
Snažím se vyšlapat si cestu sám, ale obecně obdivuji lidi, kteří jsou úspěšní a posouvají dál třeba i celou společnost. Konkrétně mohu zmínit pana Lubomíra Dvořáka z mého rodného města, který vytvořil svahovou sekačku a teď ji prodává do celého světa za ohromné peníze. Ta sekačka je mimochodem naprostý game changer pro údržbu zeleně, kde si jen vzpomenete. A tyhle peníze putují do malého města, z čehož pak profituje celý region. To je pro mě inspirace.
Samozřejmě jsem byl na přednáškách mnoha úspěšných lidí, nejčastěji miliardářů. Co mě ale na nich trochu zarazilo, byl fakt, že mnoho studentů jim okamžitě naplno podlehlo a ve 100 % řečených věcí s nimi souhlasilo. Nehledě na to, že každý z nich nabízel v určitých věcech úplně jiná řešení. Já taky rád od úspěšných osobností převezmu nápady, které se mi líbí a hodí, ale nikdy to není tak, že bych se s kýmkoliv naplno ztotožnil. Stejně tomu je i v případě mého tatínka, který je úspěšný podnikatel. V mnoha věcech mě inspiroval, ale strašně nerad bych šel v jeho stínu, protože bych ho nikdy nepřekročil. Prostě věřím ve svůj styl a svoji cestu.
Inspirativní ale může být i vaše vlastní kariérní cesta. Vybudoval jste firmu v podstatě od nuly, působíte mezi velkými hráči na trhu...
Když mi bylo šestnáct, jeden člověk mi řekl, abych se profesně držel pod tátou, protože my mladí prý nebudeme moct začít znovu. Karty na trhu jsou už prý rozdané. Říkal jsem to pak jednomu úspěšnému podnikateli a ten mi odpověděl, že to není pravda, že až budou ti staří končit, mladí budou teprve začínat. Podle mě tu příležitosti pro schopné lidi budou vždycky. Každý, kdo je ochoten skutečně pracovat, dokáže vybudovat developerskou firmu, cokoliv vyrábět nebo někomu dobře poradit. Těch pozitivních příkladů je hodně.
Jestli já mám být někomu inspirací, tak skutečně tím, že jsem dokázal firmu vybudovat z úplné nuly a dneska mám práci snů, která mi umožňuje realizovat to, co mě baví, tedy dávat lidem domov i práci. Je pro mě obrovská odměna, když někdo moji práci považuje za inspirativní. A velmi si vážím i toho, že mě a moji firmu chválí i lidé, kteří mají třeba desetkrát větší společnost. A když s námi rovnou chtějí navázat spolupráci? To je ohromná pocta.
