Válečná ekonomika – lekce úspornosti z dob 2. světové války přijde vhod i dnes

Pandemie koronaviru jako by ochromila prakticky celý svět. Zatímco je zřejmé, že ekonomické ztráty budou nedozírné, přeci jen je tu jisté světlo na konci tunelu – 2. světová válka. Právě ta ukázala, jakých rychlých změn jsou lidé schopni, táhnou-li za jeden provaz. V čem si tedy vzít příklad?

Autor: Mirka Dobešová / Zdroj: cnn.com, bbc.co.uk / 17. 3. 2020

O ekonomice válečného typu je nezřídka pojednáváno jako o možné cestě, jak začít pracovat mj. na snižování uhlíkové stopy. Jak již nyní ukazuje pandemie koronaviru, např. omezení průmyslové výroby, byť jen na několik týdnů, má na klima nečekaně pozitivní vliv. Diskuse o úsporách a udržitelnosti se pak nevyhýbá např. ani módnímu průmyslu, který by si právě z dob válečných (které samozřejmě není záměrem jakkoliv romantizovat) mohl vzít příklad. Ačkoliv samozřejmě 2. sv. válka nebyla obdobím, které by kdokoliv chtěl zažít, v dané době ekonomika ukázala, zda je schopna fungovat, i když čelí existencionálním hrozbám. A zároveň je to historicky nejbližší období, které je důkazem toho, že rychlá a radikální změna je možná, ovšem jen tehdy, pokud všichni sledují jeden společný cíl.  

5. 3. 2020S cigaretami s mentolem i dalšími příchutěmi bude brzy amen. Na trh však míří další alternativa

Přídělový systém – právě to byl základní princip fungování válečné společnosti, který zároveň měnil spotřební návyky lidí a přispíval k úsporám zdrojů, které následně mohly být využity v rámci válečného boje. To však ve skutečnosti neznamenalo úplný konec života (a rozhodně to neznamená ani stávající situace).

Krásnou ukázkou je pak třeba módní svět. Kreativita a udržitelnost v módě, to jsou témata, kterými se dnes zabývá nespočet lidí. Aktuální situace by však mohla přivést k přehodnocení zbytečného pořizování (nezřídka nekvalitního) oblečení i mnohé ty, kteří o zodpovědném přístupu k módě (a zdrojům) nechtěli ani slyšet. V čem bychom se tedy mohli inspirovat v dobách válečných?

Nejen v případě potravin, jichž bylo skutečně omezené množství, totiž fungoval přídělový systém, ten byl aplikován i na „průmysl oděvní“, resp. na látky a oblečení. Jeho design však eliminoval plýtvání – a např. i uniformy byly upraveny tak, aby se spořil materiál (knoflíky nebyly krÿty, z kapes byly odstraněny záhyby, zmizely také dvojité manžety ad.). Primární byl užitek a bez ohledu na to, z čí dílny oděv pocházel (protože válka samozřejmě zasáhla i profesionální oděvní tvůrce), výsledné kousky byly především praktické. A základní motto? Vyrábějte a opravujte.

Zatímco za války se jednotlivé země snažily povzbuzovat své občany v tom, aby i při výrobě oblečení byli kreativní a pracovali především s tím, co již mají, i dnes se ukazuje, že krize dokáže lidi vybičovat k netušeným výkonům. A tak „šije celé Česko“ – roušek je totiž nedostatek. A šijí i lidé, kteří za normálních okolností považují jehlu za nástroj hromadného ničení. Je tedy zřejmé, že když dojde na věc, Češi jsou stále tak šikovní, kreativní a vynalézaví, jako se o nich povídá. Rozhodně by tedy nemuselo v budoucnu zůstat jen u nárazového šití ochranných pomůcek, ale minimálně ti šikovnější by mohli své schopnosti využít k opětovnému zhodnocení kousků oděvů, které by jinak skončily v koši. A to není rozhodně nijak „kacířská myšlenka“, vždyť postupně roste popularita platforem určených k půjčování, sdílení a výměně oblečení a novým módním slovem je „upcycling“.

10. 3. 2020Jak se vyhnout bolavým zádům, když u počítače prosedíte téměř celý den?

Možná se tedy teď někdo bude pár týdnů cítit omezen ve své svobodě jít do nákupního centra a nakoupit tašky plné oblečení (nejčastěji tzv. fast fashion). Ale možná se alespoň některým díky této nečekané krizové situaci rozsvítí, že tudy cesta nevede. Zkusme si jen na pár minut představit skutečně válečný stav a fakt, že by např. vlády pod tíhou klimatické krize zavedly přídělový systém na oblečení. Nebylo by lepší přiložit ruku k dílu a pokusit se zužitkovat tu spoustu věcí, které už máme? A to nejen pro dobrý pocit ze sebe sama, ale i z toho, že na stávající krizi přeci jen dokážeme každý něco změnit.