Koronavirová krize je těžká i pro děti – co by měly vědět, co nikoliv, a jak jim vše podat

V současné chvíli koronavirem žije celý svět. Děti nevyjímaje. Ačkoliv právě nejmladší populace se zdá být nákazou (z hlediska zdravotního) ohrožena minimálně, ostatní dopady epidemie na svých životech děti pociťují. Podle odborníků je tak třeba vše jim adekvátně k jejich věku vysvětlit tak, aby měly pocit bezpečí, jistoty, ale zároveň chápaly, že se děje „něco nezvyklého“.

Vysvětlit nejmenším dětem, že i při procházce musí mít ústa zakryta rouškou, je podle mnoha rodičů docela nadlidský úkol. Malí školáci pak pro změnu teskní po škole a učitelkách/učitelích, protože zejména na prvním stupni právě pedagogové jsou jistými dětskými idoly. A stejně jako starším dětem jim schází kamarádi. Mohou jim chybět ale také další členové rodiny, za kterými nemohou např. dojet do jiných měst, nebo prarodiče, kteří by především v zájmu vlastního zdraví neměli přicházet do kontaktu prakticky s nikým. To vše může být pro děti jistě obtížné vstřebat, a to např. v kombinaci s radikální změnou denního režimu a chování rodičů. Jak tedy děti adekvátně seznámit se situací, aby chápaly, co se děje, ale zároveň nebyly zbytečně vyděšené?

Jak vypadá pohřební obřad pro domácí mazlíčky? V Praze funguje zvířecí krematorium, kde vám pohřbí třeba i křečka26. 6. 2020

Všechno je v pořádku

Mluvte pravdu, ale snažte se minimalizovat veškerý negativní dopad, který daná situace má či mít může. Neznamená to však, že byste kolem koronaviru měli ostražitě obcházet jako kolem horké kaše. Zejména menší (předškolní) děti potřebují získat alespoň základní informace úměrně jejich věku (k ruce vám pak může být i příručka s názvem Ahoj, já jsem korona, která je volně ke stažení na webu ministerstva vnitra, a to v mnoha jazykových mutacích včetně češtiny), ty větší, které již užívají internet, naopak budou potřebovat ze strany dospělých uklidnit (příp. i do jisté míry výběr z množství informací usměrnit). Rozhodně se také snažte nedat vlastní obavy znát – především strach ze smrti či nemoci blízkých by měl zůstat tabu, děti totiž dokáží cítit víc, než člověk odhadne, a mohly by si věci nejen špatně vyložit, ale nakonec vlastní strach skrývat i před vámi.

Doma byste ale měli nastavit takové podmínky, aby se děti nebály svěřit se s vlastními obavami, ty větší např. i se strachem o babičku a dědu. Snažte se děti těchto obav zbavit, v případě dětí větších můžete použít klidně i zpravodajské údaje, těm menším postačí vědět, že nejen odborníci, ale i vy sami děláte vše pro to, aby všechno bylo v pořádku. Hlavním poselstvím směrem k dětem by pak mělo být to, že není třeba se bát.

Hledejte balanc

Rozhodně nemá smysl děti zahltit informacemi. Ale jejich malé dávkování z důvěryhodných zdrojů je rozhodně namístě. Ideálně by vše mělo probíhat nenásilnou formou během každodenních činností. Naopak nemá smysl např. před dětmi vypínat zpravodajství apod., tím na něj naopak dětskou pozornost člověk upoutá, dítě pochopí, že se děje něco, co nechcete, aby vidělo/vědělo.

Kateřina Koki9 Mlejnková: „Dlouho jsem byla ve stresu a byla na sebe přísná, ale pak jsem si uvědomila, že je život úplně o něčem jiném.“14. 8. 2020

Fakta, fakta

V momentě, kdy mají děti přístup k informacím, ale zároveň vidí snahu zvnějšku danou situaci „moderovat“ (vysvětlovat, upřesňovat), bez ohledu na jistou míru „děsivosti“ budou mít pocit, že se o své případné obavy mohou podělit. Proto je nadmíru vhodné dětem také představit základní pravidla, která by měly dodržovat nejen ony, ale která dodržují všichni. S dětmi si promluvte také o tom, co mohou dělat nejen pro sebe, ale příp. také pro ostatní, samozřejmostí by mělo být zdůraznění nutnosti častého a důkladného mytí rukou.

Diskutujte

Zatímco menším dětem jistě bude stačit stručnější výklad, ty starší ocení i diskusi. Diskusi o pomoci, zranitelnosti, rizicích, ale klidně i dopadech celé epidemie. Jak doplňují psychologové, je to jedinečná příležitost, jak předat dětem schopnost být zodpovědnými, a také je naučit, že existuje i něco většího než jen jednotlivec sám.

Zdroj: health.com, mentalhealth.gov.uk, mvcr.cz