„Buď můj partner, Zn.: ne vykroucený, ne starý, ne tlustý.“ Lásku na Grindru najde málokdo, všude tu ale číhá internalizovaná homofobie
O online seznamkách a seznamovacích aplikacích toho již bylo napsáno mnoho – a ne zrovna pozitivního. O seznamovacích aplikacích pro gaye to však platí dvojnásob – s jejich rozmachem totiž jako by se navenek posílily četné stereotypy o gayích jako sexuálně promiskuitní skupině, která navíc přispívá k šíření sexuálně přenosných chorob. Ovšem jak se časem ukázalo, gay seznamky v důsledku ovlivňují i své uživatele. A bohužel opět nijak pozitivně.
Gay seznamovací appka Grindr je dnes celosvětovým fenoménem. Na jednu stranu by bylo možné říct, že je nepochybně skvělé, že gayové mají vlastní platformu k nalezení protějšku a mohou ji (většinou) bez obav užívat. Jenže jak se říká – není všechno zlato, co se třpytí. To, jak Grindr během let začal reálně fungovat, jak mezi sebou jeho uživatelé komunikují, to vše přispělo k utvoření jakéhosi „mytického obrazu správného gaye“, který nyní dopadá prakticky na každého gaye, který alespoň občas zavítá do „gay online světa“. „Nereálné tělesné normy a očekávání v gay komunitě nastavené i nespočtem profilových obrázků na Grindru, kde se muži chlubí svými břišními svaly, vytvořily univerzální portrét gayů v současném světě. Uživatelé Grindru si kvůli tomu postupně začali právě na základě toho, jak vypadají uživatelské profily druhých, utvářet vlastní stereotypní představy o tom, jak se projevuje správná (gay) maskulinita. Ti, kteří stereotypní požadavky nenaplní, se pak potýkají s internalizovanou homofobií,“ shrnuje přímo případová studie zaměřená na problematiku užívání Grindru, Digitalised & Internalised Homophobia: The Case of Grindr.
A co přesně, že je ta „internalizovaná homofobie“? Podle sexuální terapeutky Casey Tanner zahrnuje internalizovaná homofobie „myšlenky, pocity a chování vycházející z přesvědčení, že sexuální jinakost je špatná, hříšná nebo jednoduše horší než heterosexulita.“ A tyto pocity pak mohou logicky zažívat jen ti, kteří reálně heterosexuály nejsou – jelikož v praktické rovině k internalizované homofobii dochází tehdy, když všichni, co heterosexuály nejsou, začnou směřovat nenávist, kterou sexuální většina směřuje na ně, k sobě samotným.
Kdybychom ale tuto definici měli zjednodušit, v úplném základu je internalizovaná homofobie reflexní reakcí strachu a nenávisti směrem ke gayům, kteří v sobě mají určitou míru ženskosti. Internalizovaná homofobie ale zároveň opětovně roztáčí pocity, které mnozí gayové zažívali v dětství, ještě před coming outem, když byli označováni jako „jiní“ a cítili se kvůli tomu zahanbeni. Odmítnutí a zavržení totiž může mít celou řadu podob a paradoxně skutečně může přicházet nejen zvnějšku, ale i přímo ze středu „vlastní komunity“. I ona si totiž nastavila – a na gay seznamkách je to do očí bijící – jasná kritéria toho, kdo je „přijatelný gay“. Je mladý, svalnatý a mužný (a taky bílý).
Gay seznamky jako skvělé místo pro… internalizovanou homofobii
Jednou stranou mince jsou na seznamkách fotky, které již samy o sobě umí být poměrně výmluvné, druhou pak popisy – člověk se vlastně nemusí vůbec snažit, aby v tzv. biu během pár chvil našel některou z následujících formulací:
- Masc only, NO fags (= prostě se chovej jako běžný heterosexuál, i když jsi na platformě, kde si muži hledají mužský protějšek)
- Don´t sissy that walk (= sice cituji RuPaula, ale ty se chovej jako běžný heterosexuál)
- No rice, no spice, no chocolate (= žádní Asiati, Indové, Afroameričani)
- Gook free zone, sorry not rasist just preference (= bez ohledu na to, co píšu, jsem prostě rasista)
I když s podobnými příklady (třeba Masc 4 Masc ad.) by se dalo pokračovat donekonečna, podtrženo-sečteno, na Grindru si uživatelé sobě navzájem vysílají dost jasné zprávy: jsi moc tlustý, jsi moc hubený, jsi moc starý, jsi moc gay a málo mužný, tvůj původ je moc etnický.
Je docela ironie, že zrovna gayové, kteří navenek čelí celému balíku předsudků a široké diskriminaci, zároveň totéž aplikují sami na sebe. Podle dr. Anthonyho Lamberta, docenta kulturních studií na Macquarie University, bylo toto „mělké myšlení v gay komunitě vždy umocněno – a rozhodně nelze předpokládat, že menšinová skupina bude automaticky ctít základní etická pravidla.“ Jenže jak Lambert také dodává, rozhodně se nejedná o problém, který by vyvstal až s rozmachem gay seznamek. „Vzpomínám si, jak jsem v 80. letech šel do klubu a zval kluka na drink. Odpovědí mi bylo: hledám muže, ne ´královnu´“.
Existuje ale řešení, jak bublinu internalizované homofobie propíchnout? Samozřejmě – pokud si všichni uvědomíme, že své identity, vztahy a sociální světy utváříme my sami. Srovnávání se s ostatními a neustálé přemítání o tom, jak být „jiný a lepší“, abychom zapadli do očekávání druhých, zrovna moc štěstí nikomu nepřinese. A tak nakonec nezbývá než souhlasit s RuPaulem, který se soutěžících ve své show ptal: „Pokud nemůžete milovat sami sebe, jak můžete sakra milovat někoho jiného?“ Pak totiž ani vymazlený profil na Grindru k nalezení toho pravého skutečně nepomůže…