„Zbavil jsem se spousty nepotřebných doplňků. Minimalismus mě uklidňuje,“ říká Štěpán Pechar, jehož byt dýchá volností
Jak dlouho žijete v bytě, do kterého jste nás v rámci našeho speciálu LUI Living pozval, a ze které poslední úpravy či doplnění interiéru jste měl radost?
Žiju zde posledních 18 let, tedy od té doby, co jsem se přistěhoval z maltských ostrovů do ČR. Život mi velice zpříjemňuje nová pohovka na čtení, kam si rád po náročném pracovním dni lehám – ať už s nějakou knihou či jen tak k relaxaci a poslechu hudby.
Vaše bydlení na mě dýchá klidem a minimalismem. Vnímám správně, že máte co do dekorací rád jednoduchost?
Přesně tak. Patřím mezi ty lidi, kteří vyhazují, cokoli nepotřebují. Minimalismus v interiéru mě uklidňuje.
Nelze si nevšimnout vysokých stropů. Mám pocit, že se na tomto místě opravdu dobře, volně „dýchá“. Je pro vás pocit vzdušnosti a odlehčenosti důležitý? Co říká váš vkus, pokud přijde na velké množství doplňků a barev v domácím interiéru?
Právě ten pocit vzdušnosti a volnosti byl hlavním důvodem, který mě vedl k nedávné renovaci tohoto bytu. Ačkoli rozloha bytu je poměrně velká, prostor, který poskytuje, nebyl dříve dobře využitý. Zbavil jsem se proto spousty nepotřebných doplňků, aby nebyl zbytečně zahlcený. Všechny dveře bývaly tmavě hnědé. Nynější bílá prospěla vzdušnosti a pocitu lehkosti. Mám rád zemité barvy. Pokud bych měl doma celou škálu barevnosti, asi bych se cítil roztěkaně.
Je zjevné, že ve vašem soukromém prostoru hraje prim světlé dřevo, které doplňuje dokonce i proutěná podnožka a křeslo. Potrpíte si na přírodní materiály?
Ano. Přírodní materiály jsou nadčasové a také dodávají pocit klidu, pohody. V posledních letech opravdu hodně dbám na to, aby mi bylo doma dobře.
Jak jsou na tom u vás domácí rostliny? Všimla jsem si rostlinky u jídelního koutu, ale mezi vášnivé pěstitele asi nepatříte, že?
Za vášnivého pěstitele se rozhodně nepovažuji, ale opět jde o to, že zeleň v domácnosti mi dodává pohodu.
Jste zastáncem zemitých tónů doplněných o černou a bílou i třeba v šatníku, nebo ten vypadá zásadně jinak?
Zemitým tónům asi dávám přednost, ale čas od času to na sebe chce trochu víc barevnosti.
Do vašeho profesního života velmi promlouvá kreativita. Jste neodmyslitelně spojen s DEKKADANCERS. Je váš domov jakási oáza klidu po práci a aktivitách? Máte rád takhle krásně uklizeno i při běžném provozu, anebo jste přeci jen trochu chaotik, když se zrovna bydlení nenachází v hledáčku fotoaparátu?
Rozhodně mám doma rád uklizeno. Úklid doma mi dává pocit pořádku v hlavě a naopak. Často mám z práce pocit roztěkanosti a vnitřního neklidu, možná i úzkosti. Domácí pohoda mi dodává klid, který potřebuji k rovnováze a k vytrvalosti. V posledních letech je práce opravdu nad hlavu, a přestože svoji práci miluji, je mi čím dál jasnější, že bez té „oázy“, kam se mohu vracet po náročných dnech, bych brzy vyhořel.
Když už jsme u DEKKADANCERS, vím, že vás čeká velká novinka, můžete nám ji přiblížit? Co se chystá začátkem dubna?
Chystáme projekt, který mi opravdu přirostl k srdci. La Dolce Vita je taneční představení o životě na ulici inspirované situacemi, se kterými se lidé bez domova denně setkávají. Hořkosladké představení, ve kterém se absurdní, vtipné a děsivé každodenní situace postupně zužují na jedno jediné – boj o tenhle náš sladký život. K rešerši jsme se spojili s terénními pracovníky z Armády spásy, s provozovateli Nového prostoru a Pragulic. Mluvili jsme s řadou lidí bez domova a velká většina z nich by svůj život prý za nic neměnila. Mohou si dělat, co chtějí, oddat se neřestem, závislostem i lenošení. La Dolce Vita! Je zkrátka něco univerzálně lidského na snaze ignorovat naléhavé problémy a na místo toho snažit se ukojit bezprostřední touhy.
V čem je toto vystoupení jedinečné? Na co se diváci mohou těšit a co je možná překvapí?
Je jedinečné v tom, jak je lidské. Všichni máme své závislosti, své kostlivce, své touhy, pokušení a sny, umíme lhát, umíme být krutí, nebo podat pomocnou ruku. Každý se čas od času cítíme deprimovaně, každý má svůj vlastní osobní boj. A nejinak je tomu na ulici. Zde naopak tyto vlastnosti získávají na větší gradaci.
Diváci se mohou těšit na momenty vtipné i smutné, akční i esteticky a tanečně bohaté. Mohou se těšit na partu skutečně výjimečných tanečníků, kteří dávají do každého kroku celé srdce, nebo také na nádhernou autorskou hudbu skladatele Honzy Šikla a nevídanou výpravu výtvarníka Pavla Knolleho. Celé představení vnímám jako špinavý základ zpracovaný do ušlechtilého tvaru.
Jak by měl vypadat váš medailonek, pokud by vás někdo požádal o pár vět o vás osobně? Kdo je Štěpán Pechar v kostce?
Nejmladší ze čtyř bratrů, choreograf, režisér, tanečník. Napůl Malťan, napůl Čech. Rodina vždy na prvním místě! Humor je vždycky správná volba. Mám rád výlety do přírody, ale (alespoň zatím) rád žiji v pulzujícím městě. Moři dám vždy přednost před horami, ale rád se čas od času pokouším stát na lyžích na dětské sjezdovce. Hudbu chci v životě každý den. Chci psa, mám kočku (Je to ale pašák!). V tanečním souboru mám raději ZOO než armádu. Jsem hodně akční, ale dovedu spát 12 hodin. Kreslím nahý ženy, občas pro radost, jindy z donucení. Mám tolik koníčků, že nestíhám ani jeden. Obdivuji adrenalinové sporty, na které postupně ztrácím odvahu. Tvorba mě naplňuje a udržuje veselého.
