Na návštěvě u Honzy a Honzy: „Když vidíme zkušenosti přátel, tak můžeme říct, že naše rekonstrukce proběhla naprosto hladce!“
Mohli byste se na úvod, prosím, představit?
Oba se jmenujeme Honzové, původem jsme z Prahy, kde také (stále) žijeme a poznali jsme se před 13 lety. Zatímco ten o rok starší pracuje v PR v korporaci, ten druhý vlastní projekční firmu, která se věnuje vodohospodářským a ekologickým stavbám a architektuře. Součástí naší nejbližší rodiny je ještě sedmiletá fenka českého strakatého psa.
Jak dlouho spolu bydlíte a jak dlouho na místě, o kterém budeme mluvit?
Bydlet jsme spolu začali vlastně skoro hned. Nějak složitě jsme o tom oba nepřemýšleli – prostě ta chuť a potřeba přišla a obojí bylo hodně intenzivní. Chvíli jsme bydleli v malém 1kk na okraji Prahy a záhy se přestěhovali do většího podnájmu k parku Jezerka na Pankráci. Tam jsme se opravdu „sžívali“ s tím vším, co k tomu patří. A si uvědomili, že mít vlastní bydlení je určitě něco, po čem toužíme.
Byt na Žižkově jsme objevili docela náhodou. Padl nám do oka hned, byť nám jeho kvality pod nánosem 50letého „vybydlení“ musela maličko vyjevit naše kamarádka-architektka. Letos tu budeme bydlet desátým rokem.
Jak byste popsali styl svého bydlení? Co považujete v bytě za nejdůležitější?
Oba přirozeně tíhneme k jednoduchým a tak trošku účelným řešením. Někdo by to možná popsal „severský styl“, ale na necelých 60 m2 a ještě se psem to zkrátka ani jinak nedává smysl.
Máme hodně silný vztah k přírodě, proto jsou i dominantní barvy bytu takového charakteru. Přináší to člověku klid.
Konec konců právě klid, pohoda a bezpečí jsou tím, co hledáme za dveřmi, do kterých vstupujeme ze společné chodby domu, respektive ze světa „tam venku“.
Byli jste od začátku rozhodnutí pro spolupráci s architekty?
Jednoznačně. Velkou výhodu jsme měli v tom, že naše kamarádka má skvělý ateliér a byla ochotná se do toho s námi vrhnout, i když to pro ni zdaleka nebyl TOP projekt. (smích) Prokázala obrovskou dávku trpělivosti a díky jejím zkušenostem a znalostem jsme si řadou věcí prošli opravdu hladce. A také rychleji. Když si zkusím zpětně vybavit, co by stálo vynaložit za energii při vymýšlení, vybírání a následně shánění všech i těch nejmenších detailů… Zkrátka jsme se svěřili do její péče, ale měli přitom i silné názory a jasné představy.
Jaký byl průběh rekonstrukce? Narazili jste na nějaké komplikace?
Nemysleli jsme si, že všechno poběží hladce. Pohledem zpátky poté, co řada našich přátel něco rekonstruovala, ale můžeme říct, že jsme měli vážně kliku. Největší průšvih byl, když se instalatéři prokopli k sousedce pod námi. (Smích)
Ne zrovna příjemná byla i zkušenost s litými betonovými podlahami. Dodavatel materiálu, který stál tuším kolem 3000 Kč za m2, technologicky nezvládl proces a musel ho několikrát opakovat. Což vždy znamenalo na celý víkend odjet pryč. A doufat. Už tehdy to byla známá a úspěšná firma. Ale ani oni sami nevěděli, proč se to dělo… Výsledek jejich práce tak není stoprocentní.
Mezi sebou jste měli souhru, co se týče zařízení bytu? Je něco, na čem jste se na začátku neshodli a došli ke kompromisu?
Jak se to vezme. Zatímco jeden z nás je ze své podstaty zaměřený spíše technicky a ten druhý spíš prakticky, vlastně jsme se celkem doplňovali. V tomhle ohledu jsme si vycházeli vstříc. A kde jsme si nebyli jistí, rozhodl obvykle rozpočet… To byl také důvod, proč jsme se rozhodli, že si byt kompletně nezařídíme hned na začátku. Že části, které pro nás byly důležité, ikonické nebo jinak zajímavé, budeme mít později. Pořád to považuji za skvělý přístup. Mít všechno hotové a zařízené hned, je nuda. Třeba na knihovnu se zabudovaným akváriem jsme si prostě pár let počkali. Stejně jako na ikonickou lampu, kterou jsme chtěli…
Na co jste v bytě nejvíce pyšní? Nějaká vychytávka, designový kousek, praktické nebo originální řešení…
Určitě je to ložnice, respektive její nábytek na míru. Je vymyšlený tak, aby pojmul co nejvíc věcí a přitom šlo pořád o elegantní řešení do jisté míry nahrazující i šatnu. Tehdy jsme totiž neměli sklep.
To, nad čím se každý pozastaví, je už zmíněné akvárium s knihovnou. Technicky celkem složité řešení, ale vnáší do obývacího pokoje klid a je lepší než televize. Ostatně tu vlastně ani nemáme.
Jak jste vnímali vliv rekonstrukce bytu na váš vzájemný vztah?
Dobrá otázka! Tehdy v mnoha momentech asi bouřlivě. Cokoliv si pod tím dovedete představit. Několik měsíců jsme tím intenzivně žili, slaďovali a hlídali termíny, jezdili na stavbu a ve volných chvílích třeba natírali rámy oken, odváželi odpad… Byla to fuška, ale vlastně dost stmelující. Když vidíte, jak se věci posouvají dopředu, dostávají obrysy a hlavně se to reálně proměňuje ve vizualizace, které máte od architektky. Měli jsme kliku, že z rekonstruovaného bytu jsme se mohli vracet do podnájmu – tam se uklidnit, dát hlavy dohromady… Pro nás oba to byla první rekonstrukce vlastního domova, měli jsme z toho i vůči sobě velký respekt.
Změnili jste v bytě něco zásadního od rekonstrukce?
Spíš maličkosti, které se týkají dnes už stále běžnější tzv. „chytré domácnosti“. Ta byla před 10 lety v plenkách (pokud vůbec). Hlavně máme na mysli světla. Pokročily i technologie u materiálů kuchyní – místo lesklé bychom volili matnou bílou. Obecně bychom hledali řešení, jak kuchyni lépe zvukově i pachově izolovat od obývací části.
Je vaše aktuální bydlení tím vaším „vysněným“? Pokud ne, jaké by to vysněné mělo být?
Jsme v tomhle celkem nohama na zemi. Víme, že bydlíme v příjemné čtvrti, obklopeni několika parky... Dovedeme si oba určitě představit dvakrát tak velký byt s rozsáhlou terasou, ale… Vzhledem k tomu, kolik času doma trávíme a s ohledem na velkou chalupu, kterou máme v Lužických horách, směřujeme naše sny hlavně k ní. Respektive k tomu, aby se stala naším domovem, až se tak rozhodneme.
Dokázali byste několika větami celý byt popsat?
Byt z 50. let 20. století, který jsme z původní dispozice 2+1 změnili na 2kk. Jeho jednoduché rozvržení se odráží i v relativně střídmém designu – přáli jsme si prostor, který nebude podléhat módním trendům a bude svým barevným i materiálovým provedením přinášet do života klid. V našem bytě je tak akorát místa pro dva dospělé a psa, proto se nám tu dobře žije, uklízí, odpočívá nebo večírkuje. (Smích) Je domovem, kam se rádi vracíme. Obyčejně z práce nebo třeba z cest.
