Radotínské sídlo Ondřeje a Jakuba: "Náš odlišný pohled na věc byl při rekonstrukci velmi přínosný!"
Interiérového designéra Jakuba Stacha už možná díky speciálu LUI Living znáte – před lety jsme navštívili jeho tehdejší byt ve Vysočanech, v němž bydlel sám. Tentokrát jsme ale vyrazili nejen za Jakubem, ale také za jeho partnerem Ondřejem, s nímž začátkem února oslavil šesté výročí. „V Radotíně společně bydlíme už čtvrtým rokem,“ prozradil Jakub. Kromě mnoha jiných zálib je spojuje také láska k elegantním interiérům, což se odráží všude kolem nich.
„Než jsem poznal Jakuba, měl jsem interiérový design spíš jako hobby. Vystudoval totiž jsem grafický design a mediální komunikaci, takže ke kreativní tvorbě jsem měl vždy blízko,“ říká o sobě Ondřej. „Můj tatínek je navíc zahradní architekt a maluje. Dá se tedy říci, že v rodině k umělecké tvorbě tíhneme,“ dodává. Poté, co poznal Jakuba, tak přesedlal na nový obor a pánové jsou nyní partnery nejen životními, ale také pracovními.
Jedním z prvních společných velkých projektů byla právě i rekonstrukce bytu v radotínském domě, který postavili Ondřejovi pra prarodiče. Samotné plánování prý proběhlo bez komplikací. „Být sám sobě designérem je mnohem jednodušší, protože nemusím bojovat s oponenturou ze strany klienta,“ směje se Jakub. „Nemusím nikomu vyvracet zažitá pravidla, která už třeba v současné době neplatí. Klasickým příkladem jsou třeba závěsy a tapety – mnozí z nás měli v pokojíčku papírové tapety s šílenými vzory nebo umělé závěsy. A proto je klienti odmítají i dnes, kdy už jsou na trhu kvalitní látky, kvalitní tapety… Většinou se mi klienty podaří přesvědčit, že už je to dnes jinak, ale dá to práci. A to jsem u nás dělat nemusel,“ vysvětluje Jakub
První společný projekt
V zařizování bytu se navíc Ondřej s Jakubem nechali částečně vést i dobou vzniku domu, tedy třicátými lety minulého století. „Ondrovou nosnou myšlenkou bylo zařízení pokojů ve výrazných a odlišných barvách, což i zapadá právě do těch třicátých let,“ říká Jakub. „Mně se tmavé interiéry líbily vždy, přišly mi útulné, ale kdybych tento byt navrhoval sám, tak bych asi nevolil barvy tak výrazné. Na tom je vidět, jak se vzájemně posouváme dál! Míváme odlišné pohledy na věc a díky tomu se pozitivně ovlivňujeme,“ pochvaluje si. Dramatické dohady prý žádné neprobíhaly. „Žádný skandál, žádný bulvár, pardon!“ směje se.
O vzájemném ovlivňování vypovídá i příhoda z prvního rande: „Ondra tou dobou vybíral kuchyň a na rande šel přímo ze schůzky v kuchyňském studiu. Nadšeně mi ukazoval vzorek desky a mně se vůbec nelíbil!“ vypráví Jakub. Shodou okolností šlo právě o kuchyň v radotínském bytě, kde dnes najdeme linku a ostrůvek v sytě zeleném odstínu. Původně Ondřej počítal spíše s odstíny béžové „A ten náš rozdílný pohled je velmi přínosný! Ondra totiž víc vnímá proporce, měřítko a technické provedení, zatímco já tomu zas dávám tu estetickou a designovou stránku,“ dodává.
Jakub například prosadil, aby v kuchyni nebyl žádný jídelní stůl. Ten jsme dali pouze do oddělené jídelny a v kuchyni tak vznikl prostor na centrální ostrov s barovými židlemi. „Najíst se tak můžeme u baru, nebo u něj mohou sedět ostatní, když se vaří. Na formálnější jídlo pak máme právě jídelnu,“ popisuje. Ondřej pak mluví o tom, že určitým limitem byl také fakt, že celá rekonstrukce probíhala bez stavebních úprav. „Nebourali jsme žádné příčky, neposouvali jsme dveřní otvory. Opravdu jsme pracovali s tím prostorem tak, jak byl.“
„Tohle je opravdu první velký projekt, který jsme spolu dotáhli a troufnu si říct, že vypadá jinak, než projekty, které dělal Jakub předtím,“ doplňuje Ondřej. „Ti, kteří výsledek viděli, si pak často myslí, že děláme jen takovéto klasičtější interiéry, což není úplně pravda. Ale jak už jsme říkali, ctili jsme dobu vzniku domu a chtěli jsme sem vnést trochu prvorepublikové atmosféry,“ říká. „I proto jsme si v Karlíně otevřeli showroom, kde chceme ukázat různé styly, protože nás baví dělat různé interiéry, které odráží jak potřeby klienta, tak charakter místa, v němž interiér vzniká.“
Živý showroom
Dříve než došlo k nedávnému otevření karlínského showroomu, sloužil jako živý a obydlený showroom právě radotínský byt, který klienti znají pod názvem Radotín Manor. „I proto zde najdeme prvky, které zcela dobově neodpovídají těm třicátým létům,“ vysvětluje Ondřej. „Například klepadlo na dveřích je londýnské lékařské klepadlo ze začátku století, závěsy odpovídají spíš roku 1915 až 1920. To jsou takové anachronismy pro šťouraly,“ doplňuje ho Jakub.
V jídelně nás zaujal skrytý bar se sbírkou ginů z celého světaFoto: Rozálie Růžičková pro LUI
To však neznamená, že klienti už se do bytu nedostanou! „My jsme to rozdělili na dvě části. Radotín Manor zůstal výrobcem bespoke nábytku, tedy například našich RM kuchyní. Také si tu klienti mohou lépe představit komplexní realizace. Designeroom Studio je spíš prodejním místem, kde máme spousty vzorků tapet, látek, sedaček a tak,“ upřesňuje Jakub. Radotín Manor tedy funguje dál. „Klienti totiž oceňují, že tohle není obchod, ale skutečný dům, kde se bydlí,“ dodává Ondřej.
Spokojení obyvatelé
Originální a promyšlená řešení najdeme v celém bytě, ale prvkem, který nás velmi zaujal, je vestavěný bar v jídelně, který ukrývá nejen sbírku ginů z celého světa. Najedeme ho za posuvnými dveřmi, které samy o sobě působí jako umělecké dílo. A to díky zajímavým úchytkám a velkoformátovému obrazu inspirovanému dílem Velká vlna od Hokusaie Kacišuky, který na dveře Ondřej s Jakubem vlastnoručně namalovali. Uměleckých děl je tu však více. Například nad postelí v ložnici najdeme elevaci fasády Louveru, kterou si Jakub přinesl ze svého předchozího bytu. V obýváku nad pohovkou pak najdeme dva rodokmeny Ondřejovy rodiny namalované jeho tatínkem.
Když ke konci návštěvy mluvíme o tom, zda by něco změnili, musí Jakub s Ondřejem dlouho přemýšlet. „Možná bych zvládl dvakrát větší kuchyň,“ vykřikne nakonec Jakub, který velmi rád vaří. „Jenže pro mě by nebyla žádná kuchyň dost velká,“ dodává. „Líbí se mi všechny místnosti. V každé z nich rád trávím čas, ale největším bonusem je zahrada, kde máme venkovní kuchyň. V létě trávíme čas hlavně tam a připadáme si jako na dovolené!“ pochvaluje si. „V naší jídelně můžeme hostit asi osm lidí, venku jsou to desítky. Takže větší rodinné sešlosti pořádáme hlavně v létě“ směje se Ondřej.
Nakonec je ale zcela jedno, co si myslí Ondřej s Jakubem, protože je všem zcela jasné, že nejvíce záleží na názoru malého italského aristokrata. Je to totiž právě Giorgio, italský chrtík, který je skutečným pánem domu. A ten se po celou dobu naší návštěvy tvářil spokojeně. „Jak vidíte, jsme tu spokojení všichni,“ uzavírají Ondřej s Jakubem.
