Brněnský byt Lukase hlídá unikátní socha: "Říkám jí William!"
Lukas Kay se do Brna vrátil po téměř deseti letech strávených v Londýně, kde se vypracoval na pozici „head of marketing“ v britské firmě zabývající se vzděláváním. Díky tomu, že mu bylo umožněno pracovat hlavně z domova, rozhodl se vrátit zpět do České republiky. Do Londýna se však často vrací nejen kvůli práci, ale také za přáteli a za svými oblíbenými londýnskými galeriemi.
Právě umění je jednou z četných Lukasových zálib, kterých je však nepočítaně! „Díky tomu, že pracuji z domova, tak mohu cestovat, čehož se snažím hodně využívat. Jinak se věnuji grafice, fotografii, hraju tenis, squash, běhám a když mám čas zapojit se do nějakého kreativního projektu, který mi přijde do cesty, neváhám,“ vyjmenovává. Vše zvládá hlavně díky své schopnosti plánovat. „To mě naučil právě Londýn, kde je životní tempo velmi hektické a bez pořádného naplánování toho moc nestihnete,“ směje se. „Lidem v mém okolí často připadá, že toho mám hodně, ale mně samotnému to tak nepřijde!“
Také zkušenosti týkající se bydlení nabyl Lukas v Londýně bohaté. „Stěhoval jsem se asi šestkrát po celém městě. Když jsem nastoupil do školy, bydlel jsem s několika spolubydlícími. Každý jsme měli svůj malý pokoj se stolem, postelí a skříní, ve kterém se skoro nedalo nadechnout. Jak jsem ale kariérně postupoval, stěhoval jsem se do většího,“ vypráví. Posledním místem, kde bydlel, byl větší dům se zahradou v jižním Londýně. „Pak jsem si ale řekl, že za stejné peníze mohu bydlet v Brně ve svém a navíc lépe. I to přispělo k rozhodnutí vrátit se!“
Černošedý základ
Svůj nový byt si vybral v teprve vznikajícím projektu, což mu umožnilo ovlivnit celou řadu věcí. „Do realizace jsem mohl hodně zasahovat, měnit si rozmístění zásuvek a podobně, což mi vyhovovalo,“ popisuje Lukas. „Zároveň jsem věděl, že chci, aby ten byt byl funkční, minimalistický a zároveň, abych v něm dokázal oddělit pracovní a osobní život, protože jak jsem říkal, pracuji hlavně z domova.“ Lukas měl ale jasnou představu i o barevnosti.
„Na první pohled je vidět, že interiér je hlavně černý a šedý. To odráží i mou nekomplikovanou a přímočarou osobnost,“ říká. Lukasovi záleželo také na tom, aby interiér fungoval nadčasově a jeho atmosféra se dala měnit hlavně obměnou doplňků. „Mým záměrem bylo, aby základ působil neutrálně. A někteří kamarádi mi říkali, že byt působí studeně. Já ale postupně vybíral různé doplňky, které celý byt proměnily. Navíc je mohu kdykoliv vyměnit. Kuchyňskou linku ale po pár letech měnit nebudu, proto jsem chtěl, aby byla nadčasová.“
Prvním barevným elementem byly barové židle v hřejivém zeleném odstínu. „Ty jsem vybíral opravdu dlouho, protože jsem chtěl, aby působily harmonicky a byly takovou odrazovou plochou pro další doplňky v kuchyni a obýváku,“ popisuje Lukas svůj záměr. Ložnice je laděná do námořnické modré v kombinaci s ořechovým dřevem, aby působila jako co možná nejpříjemnější místo pro odpočinek
Sám sobě designérem
Lukas si navíc dal záležet i na kombinaci různých struktur a povrchů. Právě v ložnici se to projevuje v kombinaci dřevěného nábytku s betonově šedou stěrkou za postelí. „Pro každou místnost jsem si vytvořil moodboard, abych se měl od čeho odrazit,“ říká. Kromě toho se aktivně zapojil i do navrhování nábytku na míru. „V ilustrátoru jsem si vytvořil návrhy, které pak do reality převedl truhlář. Komplikovanější to bylo s výběrem materiálů a vzorů, protože v době realizace bytu jsem stále ještě bydlel v Londýně. Na fotce ale každý materiál vypadá jinak, než ve skutečném světle a tak jsem musel plánovat cesty tam a zpět i kvůli schvalování vzorů,“ směje se.
Potřeba nábytku na míru plynula i z faktu, že byt na jedné straně lemuje stěna do oblouku. „Těch kusů na míru je tu víc, než bych si na začátku představil, ale jinak to kvůli specifické dispozici nešlo,“ vysvětluje Lukas. Jedním z takových kusů je i prostorná sedačka, která se ukázala být pořádným zádrhelem. „Nechal jsem si ji dělat v designovém studiu svého strýce a když ji do bytu stěhovali, byl jsem v Londýně. A najednou mi telefonovali, že s ní do bytu nestočí. Navíc ten den ještě pršelo! Takže jsem narychlo po telefonu zařizoval jeřáb, kterým se nakonec sedačka do bytu dostala přes terasu!“ vypráví.
„ Po tom všem tu se mnou bude muset zůstat, dokud to půjde“ směje se Lukas. Dalším zádrhelem, nebo spíš chybou, byla volba materiálu kuchyně. „Černé dřevo na kuchyňské lince má tu nevýhodu, že je na něm vidět každý dotek. To asi budu muset časem změnit, protože to věčné šudlání otisků prstů z linky už mě rozčiluje,“ dodává.
Promyšlené vychytávky
I tak je ale byt velmi promyšlený! Například úložné prostory jsou řešeny tak, aby se do nich Lukas snadno dostal. „Nejsem zrovna vysoký, ale chtěl jsem mít skříně až ke stropu. A tak je horní police řešená tak, aby se mohla snadno vyklopit až do úrovně očí. Ty skříně navíc oddělují i vstupní prostor. Původně byl byt řešený tak, že bych ode dveří viděl až do obýváku a to mi nevyhovovalo,“ popisuje Lukas.
Jak už bylo řečeno, unikátní atmosféru dodávají bytu právě pečlivě volené doplňky. Skutečným unikátem je v bytě socha, která na byt dohlíží. „Kdysi ji koupil můj taťka asi za pět tisíc korun, což bylo tenkrát samozřejmě hodně peněz. Asi třicet let byla v domě rodičů, ale když se stěhovali, tak táta řešil, co s ní. A já si ji vzal,“ vypráví. Jde o torzo nahého muže s polovinou hlavy. „Mám z ní hroznou radost a říkám jí William!“ směje se Lukas. „Celkově mám pocit, že se byt povedl a jsem s ním velmi spokojený,“ uzavírá.
Lukasův IG: @itslukaskay