Vinohradský byt architektů Jakuba a Štěpána: "I do pronajatého bydlení má cenu investovat, abyste se v něm cítili dobře!"
Jakub a Štěpán se poznali před šesti lety na plaveckých trénincích týmu Aquamen Prague a spolu jsou jen o půl roku kratší dobu. Oba je také spojuje profese architekta – zatímco Jakub se již několik let věnuje vlastní praxi, Štěpán je v posledním ročníku studia. Ve zmíněném vinohradském bytě společně žijí již čtyři a půl roku. „Já jsem tu již sedmým, možná osmým rokem,“ prozradil Jakub. „Pak jsem měl spolubydlícího a nakonec se přistěhoval Štěpán. Byli jsme totiž skoro pořád spolu a nemělo smysl být neustále na dvou místech, přenášet věci mezi dvěma byty a chodit zalévat kytky doleva a doprava,“ vypráví.
„To bylo půl roku před covidem,“ doplňuje Štěpán. Lockdown a další covidová opatření byla zkouškou nejen jejich vztahu, v níž bez problému obstáli, ale také zkouškou bytu. „Byt byl najednou místem, kde jsme pracovali, studovali, bydleli, jedli a cvičili,“ směje se Jakub. Rekonstrukce bytu přišla až později a souvisela s návratem Štěpána z půlročních studií v Peru a společné cesty po Jižní Americe. „Byt jsme rekonstruovali až po návratu z cest. V jejich průběhu byl totiž byt pronajatý a my měli své věci vystěhované jinam. Proto jsme se rozhodli, že je to ideální čas pro rekonstrukci,“ říká Štěpán.
Rekonstrukce bytu v nájmu
Samotné rekonstrukci také předcházelo důležité rozhodování, zda investovat do bytu v nájmu. „Investice do rekonstrukce je věčnou otázkou bydlení v nájmu. My jsme ale přesvědčení o tom, že člověk by se měl doma cítit dobře a tak jsme se na rekonstrukci domluvili s majitelem,“ vysvětluje Jakub. „Po cestách jsme byli plní nejen inspirace, ale také motivace do toho jít!“ dodává. Do karet hrála i zmíněná skutečnost, že byl byt prázdný a nemusel se tedy vystěhovávat. Proto se pánové na přechodnou dobu nastěhovali ke kamarádovi a rekonstrukce mohla začít.
„Čekalo nás broušení podlah, škrábání mnoha nánosů výmaleb…Nebylo toho málo,“ shodují se Štěpán s Jakubem. Charakter bytu byl navíc ovlivněn některými historickými prvky, s nimiž bylo třeba počítat. „Oba jsme zastánci zachování a podpoření kvalit a charakteru místa,“ říká Štěpán s vysvětlením, že tyto prvky prostě k vinohradským starým domům patří. „Vytvářet moderní byt z bytu na Vinohradech je zbytečné. Navíc vnímáme věci, jako jsou historická kachlová kamna, spíš jako přidanou hodnotu, než že by nám překážely,“ dodává.
„Odstraňovat kamna v nájemním bytě není možné, ale i v našem bytě bychom s nimi počítali“, doplňuje Jakub. Záliba v kombinování starého s novým se tak v bytě odráží v každé místnosti. Najdeme zde současné designové kousky i starší kusy nábytku. „Spoustu kvalitního nábytku máme po třeba po prarodičiích nebo od někoho darovaný. Ten základ jsme pak doplňovali moderními kousky, aby to bylo praktické a vzdušné. Dalo by se říci, že jde o příběh mnoha vrstev,“ upřesňuje.
Plánování a třídění
Úpravy bytu probíhaly postupně po místnostech a některé větší kusy nábytku z něj nešlo vystěhovat. „To bylo asi nejnáročnější! To věčné stěhování věcí z místa na místo. A samozřejmě úklid po rekonstrukci,“ vyjmenovává Štěpán, co jim dalo nejvíce zabrat. „Těžké bylo i samotné plánování. Mluvili jsme o tom, co chceme a co nechceme. Každý jsme měli trochu jiný názor. Navíc, když jste architekt, uvědomujete si celou řadu variant a tak je rozhodování ještě trochu náročnější,“ doplňuje ho Jakub.
Štěpán navíc zmiňuje i zbavování se věcí. „Když jsme odjížděli, museli jsme se rozhodovat, co si zabalíme s sebou, protože jsme si nemohli vzít všechno. I po návratu jsme pak spoustu věcí třídili. Oba jsme měli hodně věcí a věděli jsme, že se něčeho budeme muset zbavit,“ říká. „Je těžké se zbavovat věcí, ke kterým máte vztah, které vám někdo daroval, namaloval… Některé kousky jsme si uložili do depozitu, jiné jsme darovali, pár kusů nábytku prodali a něco samozřejmě i vyhodili,“ dodává Jakub.
„Při cestách po Jižní Americe, kde jsme byli půl roku, jsme si navíc uvědomili, jak málo toho po materiální stránce člověk potřebuje. Každý jsme měli malý kufr s pár věcmi a mnoho zemí jsme procestovali jen s malými batohy, kde jsme měli každý sadu oblečení, kartáček, telefon a nabíječku. Najednou si uvědomíte, jak jste vlastně volní, když se během chvilky sbalíte a jdete dál,“ vypráví Jakub. „Ta svoboda pro nás byla určitým katalyzátorem, který nás nakopl k tomu, abychom i naše bydlení měli čistší, vzdušnější, možná i elegantnější.“
Růžový klavír a současné umění
Už jsme zmiňovali, že Štěpán s Jakubem se vrhli nejen do broušení dřevěných podlah, které jim dodalo svěžest a světlejší tón, ale také do škrábání mnoha vrstev výmalby. „Trochu jsme doufali, že narazíme na vrstvu s původním štukem, protože víme, že se to zejména ve starých činžácích objevuje. Věděli jsme sice, že ta vrstva může být hodně zničená, že tam mohou být všude rozvody elektřiny, ale naději jsme neztráceli,“ říká Štěpán. „A zklamání naštěstí nepřišlo. Naopak bych řekl, že to, co jsme našli, předčilo naše očekávání!“ Nadšení neskrývá ani Jakub: „Ta původní vrstva je opravdu povedená a její barevnost a nádech se různě mění se změnami denního světla.“
Foto: Iveta Kulhavá/se svolením
Nejen odkryté štuky dodávají bytu na zajímavosti. Štěpán s Jakubem se obklopili také tvorbou mnoha současných umělců. Mezi nimi najdeme fotografa Martina Stranku nebo malíře Adama Jílka. „Martinových fotografií máme několik, jinak tu máme obrazy od Ondřeje Růžičky, grafiky od Antonie Zichové a Jánose Vámose, obraz od Pavla Bultase nebo fotografii od Kristýny Císařové,“ vyjmenovává Štěpán. Většina děl zdobí masivní polici, která slouží jako galerie, kde se obrazy různě přeskládávají a vrství. „Původně jsme je měli na zdi v takovém galerijním uspořádání. Na polici je jejich rozmístění dynamičtější, protož je můžeme překrývat, vrstvit nebo měnit podle toho, kdo se k nám chystá na návštěvu,“ směje se Jakub.
Nejvýraznějšími prvky v bytě jsou modrá předsíň a růžový klavír. Zatímco sytě vymalovaná předsíň se stropem a jedněmi dveřmi ve stejné barvě je čistě invencí Jakuba a Štěpána, s klavírem to je trochu jinak. „Mám ho pronajatý z Českého hudebního fondu. Jel jsem si k nim do skladu vybrat pianino a čekal jsem takovou tu hnědou nebo černou klasiku,“ vypráví Štěpán. „Stálo jich tam asi třicet a mezi nimi jedno šedé a jedno růžové. A po vyzkoušení mi právě to růžové vyhovovalo zvukem, hratelností i vzhledem,“ pochvaluje si. „Když jsme ho stěhovali, ptali se nás, jestli je pro dceru,“ kroutí očima Jakub nad zaběhlými předsudky o barvách. A jsou to právě barvy, které definují jejich společný byt. „Cítíme se tu opravdu dobře a rádi se domů každý den vracíme,“ uzavírají.
IG Jakuba: @jakubzoha
IG Štěpána:@stepan_mares
Foto: Iveta Kulhavá