Koupelna podle pětihvězdičkového hotelu, závěsy inspiruje Madrid. Zdeněk Kolařík si své bydlení zařizuje i díky pomoci bývalého partnera
Jak dlouho je tenhle byt vaším domovem? A bydlíte tu sám, nebo s někým? Co nějací domácí mazlíčci?
Když jsem si tenhle byt vybral, byla tu zatím jenom louka nebo kopec. Pak jsem dva roky čekal, než developer budovu postaví. Bydlel jsem tu sám, pak s přítelem a teď zase sám. Zvířátka v současné době nemám a žiju tady deset let.
Jak je byt velký?
Jedná se o 2+kk. Mám spojenou kuchyni s obývacím pokojem a jídelnou a pak je tu malá ložnice. Úplně mi to tu jako jednotlivci stačí a mám své bydlení moc rád. Jsem stoprocentně spokojený, protože všechno je to tu přesně tak, jak jsem chtěl.
Podle čeho jste si tento tehdy teprve vznikající projekt vybral?
Kousek odtud, na Harfě, jsem bydlel s bývalým přítelem. Po rozchodu jsme ten byt prodali a já chtěl zůstat ve stejné lokalitě. Přilnul jsem tady k tomu a splňovalo to všechny moje požadavky. Jsou tu dvě stanice metra, tramvajové zastávky, dostupnost do centra je úplně skvělá. Za dvanáct minut autem jste na Václaváku. Jedná se vlastně o širší centrum samotné Prahy. Navíc Vysočany jako lokalita vzkvétají. Samozřejmě je tu ještě spousta průmyslových oblastí, takové brownfieldy, ale postupem času se mění a mě baví pozorovat, jak se celá oblast vyvíjí k lepšímu.
Když jste to tu přebíral, byl byt ve stadiu tzv. white walls a všechno jste si zařizoval a vymyslel po svém? Nebo už jste přišel do částečně zařízeného? Jak to tu vypadalo?
Byt jsem přebíral naprosto holý, protože jsme ještě měli požadavek na to, aby tu nebyla ani koupelna. Chtěl jsem si ji udělat po svém. Můj expřítel má designové studio a v téhle oblasti se dlouhodobě pohybuje, takže mi pomohl všechno vyladit.
Zastavme se u té koupelny. Jaká byla vaše představa?
Koupelnu mám vlastně úplně na klíč. Chtěl jsem ji přesně podle svého – velkou a se sprchovým koutem. Tak, jak to bylo navržené developerem, mi to nevyhovovalo. V chodbě měla původně být ještě komora, já jsem o ten prostor raději zvětšil právě koupelnu. A design je v materiálech, které imitují přírodu – kámen nebo dřevo. Taky sušičku a pračku mám schované ve skříňce u umyvadla. Inspiraci jsem tehdy měl v hotelu Four Seasons, který má nádherné koupelny. Hodně cestuji a hotely jsou mi často vzorem v řešení interiéru.
Je pro vás praktičnost na prvním místě? Máte rád, když má vše své místo?
Jsem minimalista. Proto i v chodbě mám jen tuto velkou vestavěnou skříň, která vlastně nahradila zrušenou komoru. Prostor pak působí jednoduše a čistě. Vejde se mi sem všechno – od oblečení až po třeba vysavač.
Před asi dvěma lety jsem to tu modernizoval – vymaloval jsem a je tu nová tapeta, kterou jsem úplně unešený.
Tato tapeta pokračuje až do obývacího pokoje. Vše je laděné do zelené. Je to vaše oblíbená barva interiérů?
Ani ne. Vlastně nevím. Ale je fakt, že předtím jsem tu taky měl zelenou, jen jinou. Všechno tady je přizpůsobené, aby se to k sobě hodilo, právě k té tapetě. Když se podíváte, tak pod různými úhly mění barvu, má i různé struktury. Nábytek a doplňky jsem ladil tak, aby byl prostor soudržný.
Koukám ale, že na doplňky příliš jako minimalista nejste. Za to ovšem máte na zdi výrazný fotoobraz. A vidím také knihy o fotografiích na stolku pod televizí…
Fotografie mě baví. Obraz na stěně je umělecké dílo od fotografa Martina Stránky. Moc se mi líbil, a navíc se mi sem barevně krásně hodí.
Když se podíváte na strop, i světlo jsem vybíral tak, abych si mohl přizpůsobovat nejen barvu světla, ale i to, kam body míří. Jeden z nich jsem právě nasměroval na ten fotoobraz, aby vynikl.
Další fotka, kterou jsem si vystavil, je bleší trh na Vysočanech. Tu fotku jsem vyfotil já. Dneska byste to místo v podstatě nepoznala, protože je už zastavěné a je tam vysoká kancelářská budova a nové byty. Je z toho krásný prostor.
Vystavil jsem si i fotku své rodiny a taky mám rád sošky Buddhy, byť nejsem věřící. Líbí se mi jako interiérový prvek.
Byl pro vás důležitý balkon? Vidím, že na něm máte připravené posezení…
Chtěl jsem byt buď s předzahrádkou, nebo krásným výhledem. Projekt, ve kterém bydlím, předzahrádky neměl, ale výhled mám, myslím si, krásný – na celou Prahu. Teď už jsem to tu zazimoval, ale v létě jsou v truhlíkách květiny a po zdi se mi kolem oken plazí velká, nádherná popínavka.
Kuchyně, vidím, že je velmi jednoduchá, ale přitom krásná. Vaříte?
Většinou si jídlo objednávám. Pro jednoho mě vařit moc nebaví. Ale mám novou troubu, se kterou jsem velmi spokojený. Důležité pro mě je, že na lince nemám spousty věcí. Mám rád, když kuchyně působí velmi čistě a bez zbytečností.
Ale koukám, že tu máte funkční vinotéku…
Ano, ta funguje. (smích) Mám spoustu přátel a často se tady setkáváme.
Když se přesuneme do ložnice, nejde si nevšimnout další výrazné tapety. A dalších fotografií…
Ano, i v ložnici mám vystavené fotky svých blízkých. Časem tu přibydou další s přáteli, protože jsem hodně společenský člověk.
Odpočinek je základ, navíc pokud máte náročné povolání. Podle čeho jste vybíral postel?
Postel je veliká, klidně by se tu vyspali tři lidi. Mám ji novou: chtěl jsem velkou matraci, ne dvě menší, protože na původní posteli mi vadila mezera mezi nimi. Líbí se mi velké americké postele.
Je něco, co nyní plánujete v bytě pozměnit nebo vylepšit?
Co bych rád změnil, jsou rolety. Chystám se místo nich pořídit zatemňovací závěsy. Nespí se mi tu dobře, když jdu třeba z party a je tu například v létě moc světla. Nedávno jsem byl v Madridu a tamní hotel disponoval právě takovými těžkými závěsy, přes které nepronikl ani paprsek. To se mi moc líbilo a krásně jsem se tam vyspal. Tak to je něco, co bych jako další inspiraci hotelovým pokojem přinesl sem, do mého domova.
