„Mít krásný domov je důležité a není to o obrazech, umění nebo vázách. Je to o atmosféře,“ shodují se manželé Honza Kořínek a Jan Čtvrtečka
Všimla jsem si, že (nejen) ložnice je laděna do přírodních tlumených barev – hlavně hnědé a zelené. Taky máte na komodě nemálo rostlin. Je pro vás důležitý pocit kousku přírody i ve městě?
Jan: Víte, že mě to doteď ani nenapadlo, že by to všechno bylo takhle přírodní a ladilo to do těchto tónů? Ale když to říkáte, tak to vidím. Možná na tom něco bude!
Honza: Měli jsme období, kdy jsme milovali hodně barevné věci. Používali jsme v interiéru červenou, zelenou, oranžovou... Měli jsme to hodně pestrý. Ale s věkem jsme si asi trošičku vytříbili vkus. (smích) Teď jdeme do neutrálnějších tónů, se kterými se ty věci lépe propojují a kombinují.
Jan: Upřímně, my jsme měli takové dost bláznivé období, kdy jsme všude měli Mickey Mouse. A cokoliv s Mickey Mousem jsme dostávali – ať už k narozeninám, k Vánocům nebo k jakékoliv příležitosti – i jako dárky. Tomu dost odpovídala i naše barevná a zábavná domácnost. Ale jak už Honza říkal, to jsme změnili a vlastně máme teď takový jednodušší styl. Nemáme už tolik věcí, spoustu jsme schovali, zaklidili a tolik nevystavujeme. Jak s oblibou říkáme, „serepetičky“ jsou minulostí. (smích)
Honza: Ale abychom tedy odpověděli na vaši otázku, zda je pro nás vztah k přírodě důležitý: Máme rádi klid, béžovou barvu, rostliny, přírodní věci, přírodní tóny. Takže ano, ten pocit přírody tady ve městě je pro nás důležitý. A promítá se to nejen u nás v bydlení, ale také v našem salonu, který máme nedaleko od bytu. Tam třeba máme krásnou útulnou zahrádku, kde jsou různé keře, máme tam maliny, ale i palmy, olivovníky, květiny. Teď přes svátky a Vánoce také živý strom.
Jsou pro vás barvy v interiéru podstatným prvkem? Ovlivňují, jak se v bytě cítíte?
Honza: Ano, pro mě to tak určitě je a barvy mě ovlivňují. Naštěstí ale máme tu výhodu, že se s partnerem shodneme a nikdy u nás není problém v tom, jaké barvy budeme používat, do jakých tónů budeme ladit. Jsme za jedno, v tom máme obrovské štěstí.
Jan: A myslím si, že se shodneme i ve spoustě dalších věcí. Když něco vybíráme, jde pouze jeden z nás a ví, zda se to bude tomu druhému líbit. (smích) Je to u nás spíše rychlé a praktické – v tom smyslu, že si řekneme barvu, velikost, to, co je pro nás důležité – například u sedačky to bylo, aby nás oba dva unesla a měla vyšší nožičky, aby se nám z ní dobře vstávalo. A jsme ve finále docela střelci, protože pak objednáváme online, bez vyzkoušení.
Vaše „památeční“ retro truhla ložnici doplňuje nejen proto, že se barevně hodí. Dýchají z ní vzpomínky. Odkud ji máte?
Jan: Tuhle truhlu jsme si pořídili od kamarádky Kláry, která se stěhovala do Kanady. Hledala pro tu krasavici nové majitele a chtěla ji přenechat někomu, koho má ráda, protože pro ni byla důležitá. A my, když jsme ji viděli, tak to byla láska na první pohled. Takže jsme ji nemohli odmítnout.
Honza: Ale musíme se přiznat, že to bylo velmi náročné, protože jsme tu truhlu sami nosili a byla velmi těžká. Stěhovali jsme ji autem na poslední chvíli, protože to bylo snad den nebo dva dny před tím, než kamarádka potřebovala odevzdat byt.
Jan: Na to si velmi dobře pamatuju. Ještě se navíc na Vinohradech špatně parkuje, takže to bylo opravdu náročné a do SUV se vešla stěží. Přemýšlím, jestli jsme na pomoc nevyužili nějaký chlapy. Nevzpomínáš si?
Honza: Ano, je to tak, pomáhali nám s tím, myslím si, dobrovolníci z hospody! Ale snad ani na pivo si nevzali. (smích)
Nad postelí si nelze nevšimnout krásných obrazů lustrů. Kdo je vybíral?
Honza: Ilustrace v ložnici nad postelí jsou od Michala Bačáka. To je český ilustrátor, kterého jsme si velmi oblíbili. Přivedla nás na něj naše společná kamarádka, herečka Markéta Stehlíková.
Jan: Tato sbírka se dávala dohromady tři nebo čtyři roky, protože ilustrace nosil Ježíšek. Myslím si, že snad v jednom roce jsme se shodli a dostali jsme dvě. Navzájem jsme si je dali, ale naštěstí nebyly stejné.
Honza: Ona nás právě Markéta velmi často k českým designérům dovede. Sama je sleduje, má je ráda. A myslím si, že tuto vášeň v nás probudila především ona.
Toto ale nejsou jediné obrazy v bytě. Co třeba obývací pokoj: Co byste nám mohli říct o výběru obrazů, které jsou právě tam?
Jan: Obrazům jsme podlehli teprve nedávno. A přiznám se, že vlastně všechny jsou od českých autorů, více či méně známých. Máme tu obrazy od syna naší kamarádky, herečky Martiny Preissové. Ty nás baví moc. Musím přiznat, že je to opravdu velký talent!
Honza: S manželem jsme se shodli, že nás práce Matouše Preisse opravdu baví, ač je to pro nás trošku netypické, protože nahá ženská těla v domácnosti dvou mužů by asi čekal jen málokdo. A možná jste si všimli, že na stěně je místo ještě pro další dílo. Na to se ale teprve čeká. Tak jsme zvědaví, co pro nás Matouš vymyslí a namaluje.
Jan: A další dva výrazné obrazy jsou od naší kamarádky Jarmily Gyöngyösi. Jarmila dřív bývala kadeřnicí, ale před několika lety se dala na umění a tyto krásné obrazy vystavovala i v cizině – například ve Vídni, kde měla velký úspěch.
Honza: A taky nesmíme zapomenout na krásné kresby od herečky Ivy Hüttnerové. Ty jsem dostal jako dárek k narozeninám a moc mě potěšily. A pak máme také vystavené kresby od dcery naší kamarádky, začínající umělkyně Sofie Havlové. Ty tato mladá dáma vytvořila na zakázku, protože to byla původně etiketa na naše dárkové víno, které jsme dávali klientům.
Jaké další doplňky od českých autorů jsou vaše oblíbené?
Jan: Já osobně jsem si třeba zamiloval sklo z české řemeslné výroby z Rücklu. To úplně miluju, to je moje vášeň a prostě se mi to líbí.
Honza: Líbí se mu to až moc. Tuhle vášeň já tolik nesdílím, ale musím uznat, že jsou to krásné kousky, akorát můj manžel nikdy nemá dost, takže do Rücklu už má trošku zákaz. (smích)
Ještě jeden detail musím zmínit: Nad topením máte vtipný a zároveň velmi vkusný prvek – krbovou římsu. Jak vás napadlo vytvořit takto chytře vlastně umělý krb?
Honza: To je zásluha mého manžela a designérky, mojí kamarádky a klientky Lucie Šafářové.
Jan: Celou dobu jsme věděli, že budeme chtít to topení nějakým způsobem zakrýt. Měli jsme doma starou krbovou římsu, která už se nám do obýváku ale nehodila. Já jsem ji upravil, uříznul na míru, aby na to topení pasovala. Připravil jsem základní nátěr a Lucie nám pomohla dotvořit ty zlaté prvky. To pozlacení krásně vyniklo a dodalo šmrnc. Lucie dává druhý život starším a kvalitním kouskům nábytku a je to pecka.
Výměna žárovky, navrtání poličky nebo ostření nožů: Kdo u vás zastává funkci údržby a kdo prostor více zkrášluje? Nebo se dá říci, že se o všechny aktivity dělíte přesně 50:50?
Jan: No tak to rozhodně ne, to bychom se v některých věcech nikam vůbec neposunuli, viď, lásko? Myslím si, že kdybyste Honzu chtěli něčím potrápit, můžete mu dát třeba sestavit komodu. To by se pak viděly věci. (smích) Největší výkon je, když mi pomůže rozbalit krabice a rozdělat jednotlivé dílky podle velikosti, ale u toho končí.
Honza: Jak říká Honza, já nejsem úplně praktický člověk ve smyslu toho, že bych něco přivrtal, přišrouboval nebo že bych dokázal něco významně sestavovat sám, bez pomoci. Takže já jsem spíš na dekorování, posouvání, zařizování, zvelebování, ale na stavění, přivrtávání a sestavování je tady můj manžel. Máme to prostě takhle krásně rozdělený.
Blíží se Vánoce a vím, že jste pekli cukroví. Co bude letos dobrého a kdo je králem vaší kuchyně?
Honza: V poslední době jsem králem kuchyně já, protože bych si troufnul říct, že vařím víc. Co se ale týče vánočního cukroví, tak je určitě králem můj manžel, protože ten napekl letos už přes 30 kg.
Jan: Je to tak. Pekli jsme především pro klientky do salonu. Dělali jsme takovou klasiku – vanilkové rohlíčky, linecké, šlehačkové cukroví a také kokosky, po kterých se jenom zapráší. A co u nás frčí nejvíce a je nejoblíbenější, tak to jsou naše „Kořínkovic košíčky“. Po těch se teda vždycky jenom slehne zem.
Honza: Spousta klientek po nás chce recept a my jsme jim ho zatím nikdy nedali. Tak možná, že letos jim ho nadělíme.
Máte moc krásný, útulný a láskyplný domov! Plánujete v blízké době nějaké další úpravy nebo doplnění?
Honza: To je od vás hrozně milé. To je velmi příjemný slyšet, že se někomu náš byt líbí. Mít krásný domov je důležité a není to o obrazech, umění nebo vázách. Je to o atmosféře, protože to, kde trávíte čas, kde odpočíváte, vás prostě dobíjí. Takže ještě jednou moc děkujeme za pochvalu, fakt si toho vážíme.
Jan: A já odpovím na vaši otázku. Naštěstí nás žádné úpravy ani doladění doma nečekají – tady bude klid. Ale příští rok bychom se chtěli trošku „pověnovat“ změně designu a prostoru v našem kadeřnickém salonu. Takže to bude takový projekt na rok nebo možná i dva dopředu. Uvidíme, jak rychle to půjde.
A jedna zapeklitá otázka na závěr: Kdybyste každý měl napsat medailonek – pár vět – o tom druhém, co by zaznělo?
Jan: Kdybych měl říct něco o svém manželovi Honzovi Kořínkovi, tak bych řekl, že je to muž se srdcem na správném místě. Je spravedlivý, upřímný, milující, pečující a obětavý. A to nejen pro mě, ale i pro naše přátele, rodinu, pro naše zaměstnance a pro všechny lidi v našem okolí. Takže Honza je určitě velký srdcař, skvělý člověk a parťák do života.
Honza: A můj Honza je určitě tahoun, dříč, možná i trochu pevná ruka. Je určitě spravedlivý, ale přísný. Zároveň nezná slovo „ne“ nebo, že něco nejde. Jak říkají naši kamarádi a přátelé: Čtvrťa všechno zvládne! A vždycky s úsměvem. I když se něco zdá nemožné, velmi často to vydupe ze země.
