Bydlení snů tvoří z domu z roku 1925. „Novostavby či domy po rekonstrukci často nebývají provedeny kvalitně,“ tvrdí pár architektů
Ve vašem prvním instagramovém příspěvku jste sdíleli příběh o tom, jak jste hledali svůj nový domov. A že šlo vlastně o osudovou shodu okolností...
Přesně tak. Dům nás nadchnul už před lety, když jsme náhodou projížděli touto ulicí, protože na hlavní byla uzavírka. Když se potom objevil inzerát, že je na prodej, věděli jsme, že je to ten pravý. Předtím jsme se dlouho rozhodovali, co vlastně chceme. Byt, nebo dům? Město, či vesnice? Na mnoha věcech jsme se nemohli shodnout, ale vždy jsme věděli, že nechceme novostavbu v satelitu. Koukat po pozemcích se také nevyplatilo, protože ceny byly vysoké, zvlášť v místech, která jsou něčím výjimečná. Nakonec jsme se dohodli, že chceme starší dům, který si opravíme přesně podle svých představ.
Díky naší práci víme, že novostavby nebo již zrekonstruované domy často nejsou provedené v odpovídající kvalitě. Někteří stavitelé šetří, kde mohou, což nemusí být vidět na první pohled, ale my, protože na stavby dohlížíme prakticky neustále, tyto nedostatky dobře známe. Proto jsme chtěli dům, kde budeme mít kvalitu rekonstrukce plně pod kontrolou.
Kvalitu stavby hlídáte stejně pečlivě i u každého svého klienta?
Určitě, vždy klientům doporučujeme ta nejlepší řešení, aby byli spokojení a stavba byla kvalitní. Bohužel někdy zhotovitelé stavby, nebo sami majitelé, kteří staví svépomocí, šetří na materiálech. Pokud ale člověk neví, kde si méně kvalitní materiály může skutečně dovolit použít a kde je to nepřípustné, přijdou veliké problémy. Nedávno u jedné stavby klienta došlo ke kondenzaci vody ve střeše. Zhotovitel bez našeho vědomí vyměnil materiály, čímž narušil předepsané hodnoty. Problém se „naštěstí“ projevil hned, ale v jiných případech může vadné provedení vyjít najevo až po letech. Klient pak nechápe, proč má problémy s krovem nebo izolací, ale důvodem je často toto chybné rozhodnutí hned na začátku.
Do jaké míry jste se do rekonstrukce zapojili sami?
Z určitého úhlu pohledu si řešíme sami úplně všechno, protože dělníky vedeme tak, aby věděli, co přesně mají dělat. Nenecháváme je improvizovat. Například rozvody elektřiny tedy necháváme odborníkům, ale jsme neustále přítomní, abychom na práci dohlédli. Horní patro, které bylo částečně rekonstruované asi před patnácti lety, nyní nevyžadovalo výrazné zásahy nebo stavební úpravy. V celém patře se vyspravily omítky, v ložnici se odstranily polystyrénové kazety na stropě, kompletně se položily nové plovoucí podlahy a částečně jsme sáhli i do elektriky tak, abychom zde mohli rychle bydlet. Ve spodním patře teď probíhá větší rekonstrukce prakticky od základu.
Má dům z roku 1925 nějaká specifika, která by ti, kteří uvažují o koupi podobně staré nemovitosti, měli vzít v potaz?
Je těžké tohle nějak zobecnit, každý dům je jiný. Náš byl navíc postaven velmi kvalitně, což nás příjemně překvapilo. U jiného domu z 50. let, který pomáháme rekonstruovat, je naopak vidět, že se na stavbě šetřilo. Používalo se, „co zrovna bylo“. Ten rozdíl je opravdu patrný. Když si pozvete na prohlídku skutečného odborníka, což velmi doporučuji, okamžitě pozná, jak byl dům stavěný. Ne všechny detaily jsou hned na první pohled vidět.
Váš dům se nachází v ochranném pásmu nemovité kulturní památky. Můžete vysvětlit, co to konkrétně znamená a jaké překážky to přináší pro samotnou rekonstrukci?
Ochranné pásmo je nejnižším stupněm plošné památkové ochrany. V praxi to znamená, že veškeré zásahy do exteriéru musíme konzultovat s památkáři. Například výměnu oken, novou fasádu, úpravu střechy nebo plánovanou přístavbu. U vnitřních úprav nás ale nijak omezovat nemohou. Zatím jsme s památkáři naše myšlenky prošli jen ústně a názorově jsme se sešli. Jen nápad malé zahrádky na střeše kůlny, ke bychom si pěstovali zeleninu, se jim úplně nezdál. Oficiální stanovisko ale zatím nemáme, protože žádné zásahy do exteriéru ještě neprobíhaly. Třeba se nám je ještě podaří přesvědčit.
Řešíte při rekonstrukci jakkoliv aspekt udržitelnosti, případně ekologii obecně? Uvažujete například o instalaci fotovoltaických panelů nebo pořízení tepelného čerpadla?
Fotovoltaické panely jsou teoreticky možné, ale muselo by se zohlednit zatížení krovu. Tepelné čerpadlo by bylo složité, protože dům má velké tepelné ztráty, navíc jeho instalace a s tím spojené práce by byly tak nákladné, že by se náklady nevrátily ani za životnost zařízení. Zatím plánujeme zůstat u plynového kotle.
Hlavně chceme zachovat původní styl vily, což je art deco, ale některé prvky musíme měnit za nové. Například jsme zamýšleli renovovat stávající vnitřní dveře, ale protože plánujeme v domě umístit náš architektonický ateliér, který z důvodu legislativy bude muset být samostatný požární úsek, budeme dveře muset vyměnit za nové s odpovídajícími parametry požární ochrany. Stávající kastlová okna budeme nakonec také měnit za nová, ale s výrobci oken řešíme, aby se členění a profilace rámů co nejvíce přiblížily stávajícímu vzhledu.
Co vás zatím během rekonstrukce nejvíce překvapilo?
U starého domu člověk musí počítat s překvapeními. My jsme ten dům milovali na první pohled a z časových důvodů nebyl úplně prostor na hloubkové prověření nemovitosti, i když toto samozřejmě vždy doporučujeme. Byli jsme smíření s tím, že se objeví problémy. Nepočítali jsme ale s tím, že krov napadl dřevokazný hmyz, nebo že byla špatně použita podstřešní fólie. To nám trochu narušuje harmonogram prací. Rekonstrukci střechy jsme chtěli odložit, ale teď se nám tato část rekonstrukce začíná posouvat dopředu. Zatím do ní nechceme vrtat, protože hned pod ní bydlíme, ale tušíme, že až se do toho pustíme, najdeme další problémy.
Na pozemku máte kůlnu s mnoha starými věcmi a bývalý chlév. Plánujete tam chovat nějaká zvířata, nebo pro něj máte jiné využití?
O malém kurníku na zahradě, kde bychom mohli chovat tři slepice, skutečně uvažujeme, ale chlév a kůlna budou mít jiné využití – plánujeme z nich udělat zahradní domek a letní kuchyň. Zvažujeme také využití jejich střechy pro tzv. „zelenou střechu“ s extenzivní vegetací, nebo pro malou střešní zahrádku s vyvýšenými záhony na pěstování zeleniny. To je ale zatím jen myšlenka, kterou možná nebudeme realizovat.
V jednom z příspěvků píšete, že proces stavebního povolení v roce 1925 trval měsíc a půl. Co říkáte na dnešní stav?
Dnešní proces je hlavně neporovnatelně složitější. Klienti často přicházejí s představou, že od koupi pozemku budou do roka a do dne bydlet, ale realita je jiná. První fází je architektonická studie, kterou se nevyplatí uspěchat. Jen příprava projektové dokumentace, kterou požaduje vyhláška, nám zabere minimálně tři měsíce. Následuje projednání s dotčenými orgány a potom podání na stavební úřad, kde mají často podstav a lhůty je těžké dodržet. Není výjimkou, že se referent ozve až po třičtvrtě roce. Pokud navíc klient usiluje o dotace, celý proces se může ještě prodloužit. V Praze a jejím okolí je běžné, že tohle všechno trvá roky.
