Jak probíhalo budování „hradu“ v Beskydech? Nahlédněte do unikátních prosklených interiérů, kde Hana také fotkami vrací druhým sebevědomí
Jaký byl impuls k tomu postavit si dům v Beskydech? Byl to dlouhodobý sen, nebo nečekaný nápad díky náhlé životní změně?
Bydleli jsme kousek odtud, v Třinci, a když nad tím přemýšlím, tak bydlet v takovém domečku byl vždycky můj sen. Už s předchozím partnerem jsme o něčem podobném uvažovali, ale nevyšlo to. V současném vztahu se řešilo stěhování prakticky od začátku, oba nás těšila představa života v přírodě. A tou hlavní motivací bylo mít koupací jezírko. Dlouho se vše točilo na úrovni debatování nad tím, jak by mělo vše vypadat, až jsme se po třech letech konečně odhodlali začít něco hledat. Velmi brzy se naskytla příležitost pořídit dům rovnou i se starším velkým jezírkem, ale přítel nakonec těsně před podpisem rozhodl, že si raději postavíme vlastní bydlení.
Chvilku mě to štvalo, protože on ještě v tu dobu bydlel u rodičů, já tam chvilku byla s ním, pak jsme se stěhovali… Bylo to docela náročné období. Ale nakonec mě pohltilo ponoření se do nového hledání. Téměř rok jsme tedy sháněli další pozemek, až jsme našli ten, na kterém teď bydlíme.
Překvapilo vás něco na začátku stavby, s čím jste například vůbec nepočítali?
Na začátku to nebylo úplně snadné kvůli absenci elektřiny, vody, a dokonce i silnice. Starosta nám ale ochotně pomohl vytvořit cestu až přímo před dům, jednak proto, že se sem do té doby jezdilo po louce, a jednak proto, že je to jeho politika. Jelikož bydlíme ve vesničce, odkud mladí lidé spíše utíkají, snaží se jim vycházet vstříc a pomáhat jim právě i s bydlením. Hrubá stavba domu nám trvala tři roky, vymysleli jsme si docela těžký projekt. Ale kromě kromě této časové náročnosti, kterou v návrzích na papíře nemáte zkrátka možnost vidět, jsme asi vcelku věděli, do čeho jdeme.
Chtěl jsem se původně zeptat, z jakého důvodu jste začali sdílet fotky z rekonstrukce, ale pak jsem si všiml, že se profesně věnujete marketingu na sociálních sítích. Vidím správně souvislost? Přistoupila jste k založení profilu např. jako marketingovému experimentu?
Vůbec ne, spíše to byla ohromná náhoda. Na začátku stěhování jsem se hodně zaměřovala na Facebook, protože Instagram k marketingu a komerčním věcem v té době nevyužíval skoro nikdo. Pro lidi je to i dnes spíše osobní deníček, kam sdílí jednou za čas pár fotek. A protože se dlouhodobě také věnuji focení a měla jsem mnoho fotek z průběhu stavby, vytvořila jsem profil a během jednoho měsíce tam spoustu z nich dala ze stejného důvodu. Nebyl to tedy žádný cílený pokus o reklamu či marketing.
Díky pozitivním hodnocením jsem se ale o profil začala zajímat o něco víc. Aby tam byly hezčí fotky a lepší popisky. Což zafungovalo a on začal neuvěřitelně rychle růst. Už za první půl rok se na něm nastřádalo přes 2000 sledujících, někteří mi dokonce začali nabízet spolupráce jakožto influencerce, což by mě nikdy nenapadlo, že se stane. Dnes tu ale máme spoustu doplňků právě díky nabídkám nejrůznějších firem. Nakonec jsem se v tom docela našla a od té doby mám Instagram ve svém pracovním portfoliu.
Často se u podobných „bydlicích profilů“ stává, že by jeho sledující chtěli místo navštívit, nebo si dokonce danou nemovitost pronajmout. Přemýšleli jste nad tím, že byste popularitu svého domu využili i tímto způsobem, nebo je to čistě jen vaše „nedotknutelné“ bydlení?
K tomu dopovím ještě jednu věc. Nechtěla jsem tady na začátku vůbec bydlet. Je tu sice krásný výhled, po celý rok se tu koukáme na úžasné západy slunce, ale já si to tu zamilovala až díky procházce do naprosto pohádkového lesa, který je hned nad námi. Jeho kouzelná atmosféra nás navíc inspirovala k tomu, že na příští rok máme v plánu u něj postavit dva treehousy a ty pronajímat. A pak se návštěvníci klidně mohou přijít podívat i k nám.
Treehousy chcete mít ve stejném stylu jako dům?
Zčásti ano, ale takový domek musí být v mnoha ohledech více odlehčený. Zcela určitě budou, a je to i logické, v přírodních barvách, jako je hnědá, černá a snad i trochu tyrkysová. Chceme je mít taky tak hodně prosklené, protože se nacházíme v opravdu nádherném prostředí a já si už ani nedokážu představit život v neproskleném domě. Je tu navíc všude v okolí opravdu hodně světla, čehož využívám i pro focení s klientkami.
To, jak dům ve finále vypadá, je výsledek mnoha kompromisů, nebo máte s partnerem podobný vkus?
Na začátku projekt vypadal úplně jinak, byl to jednoduchý větší bungalov. Zároveň jsme ale pořád sledovali Pinterest a hledali inspiraci, jak by šlo naše bydlení nějak ozvláštnit. Nakonec přítel rozhodl, že nechce bungalov, ale něco s vysokým stropem. A lidé nás od toho odrazovali, i od velkých oken. Má to samozřejmě svoje mínusy, třeba když se v létě do těch oken pořádně opře sluníčko, což je šílené. Teď to řešíme šikovnými závěsy, na příští rok jsou v plánu protisluneční fólie. Důležité je, že tu není problém s vytápěním – máme podlahové topení, trojskla a vše je skutečně dobře zaizolované. Do obýváku chceme časem dát na strop veliký ventilátor, který bude v zimě to teplo tlačit zpátky dolů a v létě ho zase bude rozptylovat.
Váš dům je poměrně veliký – máte rádi pobyt v rozlehlém prostoru?
Při plánování domu jsme počítali s tím, že chceme spolu mít aspoň jedno dítě. To zatím nevyšlo, ale i tak tu jsme zatím tři, tedy já s partnerem a s dcerou z předchozího vztahu. Je to tu skutečně pro nás trochu větší, ale já ten prostor dokážu využít například pro focení. A kdo ví, co přinese budoucnost. Pokud se budeme přesouvat někam jinam, byl by tady z toho pěkný penzionek. Přítel občas nahodí něco ve smyslu, že bychom to tu mohli prodat, ale oba to tu milujeme. Přesun zatím rozhodně neplánujeme.
Řešili jste při stavbě nějakým způsobem udržitelnost a ekologickou stránku projektu?
Určitě ano. Máme vlastní studnu, solární panely, tepelné čerpadlo a opravdu dobře udělanou izolaci. Co bychom si ohromně přáli mít, ale zatím je to nedosažitelné, je větrná elektrárna. Dost u nás fouká vítr, který se opírá do domu s takovým rachotem, že mě to první roky neustále v noci budilo. Je ale zatím finančně tak náročná, že se nám nevyplatí ji pořizovat. Ale pokud se naskytne příležitost, určitě ji chceme. Co se týká těch treehousů, tam nelze normálně přivést elektřinu, takže to budeme řešit svépomocí buď soláry, nebo zmíněnou elektrárnou.
Před rozhovorem jste mi řekla, že máte blízko k LGBTQ+ komunitě, kterou jste zmínila i ve spojení s boudoir focením. Můžete to nějak rozvést?
Jsem fotografka už 10 let a ještě předtím jsem dělala jednoduchý modeling. V té době jsem dokonce měla i vztah se ženou, takže proto jsem zmínila, že je mi LGBTQ+ komunita blízká. Občas se mi na focení dokonce ozvou i queer páry, což mě moc těší. Na začátku jsem fotila všechno možné, pak jsem postupně přešla hlavně na módu, přičemž mě hodně zaujalo právě boudoir focení, které provozuji zhruba čtyři roky. Oslovilo mě natolik, že jsem díky němu uzpůsobila i část interiéru domu, aby se mi tady dobře fotilo. Pro mě je ale důležité vnímat i ženy, které jsou často mámy a nemají možnost řešit skoro nic jiného než děti, domácnost a práci. U mě mají možnost odpočinout si, krásně se nalíčit, obléct a vnímat svoji plnou krásu.
Co se týká líčení, často dneska slyším poznámky o přirozené kráse. Já proti ní nic nemám, ale ať se ráno lidé vyfotí po probuzení bez jakékoliv úpravy, dají to na Instagram a pak hodnotí. Pokud ale někdo chce ze sebe vytáhnout to nejlepší, co má, tak například pěkné líčení a oblečení, fotka ze správného úhlu nebo správná poloha to dokážou zařídit. Ty perfektní modelky, které vidíme v různých klipech, magazínech a na sociálních sítích, jsou přece taky jen úplně obyčejné ženy, které měly to privilegium, že dostaly tuhle plnou a kvalitní péči. Když tu samou službu získají ode mě a vidí, že i ony mohou být krásné, tak jim to dojde a přestanou se většinou s těmito modelkami srovnávat.
Často ke mně chodí klientky po silných traumatech, nemocech, nebo i takové, které si moje focení dají za odměnu po dosáhnutí nějakého náročného cíle. Ve spojení s luxusním interiérem to prostě není jen obyčejné focení, ale spíše zážitková terapie.
