S rodinou postavila „Boudu“, eko-domek z lokálních materiálů. „Vrátili jsme se k dávným principům staveb,“ říká Kateřina Mastroianni
Na svých stránkách máte uvedeno, že chcete vytvořit komunitu lidí, která, včetně dalších věcí, podporuje české výrobce a tradici venkova. Idea je to hezká, není však příliš nákladná?
Abych to trochu zjednodušila, tak hned na začátku podotknu, že se zaměřuji zejména na venkov a malá města, kde bývají vstupní náklady přeci jen mnohem nižší. Co se týká větších měst, tam s lidmi nejčastěji konzultuji byty, pomáhám jim vylepšit dispozici a zařídit interiér, ale ceny nemovitostí tu jsou skutečně velmi vysoké. Lidé, které zajímá téma zdravého bydlení, z velkých měst spíše odcházejí. Chtějí domov, kde mohou pocítit spojení s krajinou.
Co se týká financí, ráda sdílím vlastní zkušenosti, protože to, o čem na blogu píši, také aktivně žijeme. Zatím jsme si s manželem nebrali žádnou hypotéku ani půjčku, ale už máme krásný pozemek, tiny-house, osazujeme zahradu a tvoříme projekt rodinného domu. Takže ne, nepotřebujete hromadu peněz a můžete si od začátku báječně užívat svůj pozemek, bydlet na něm skoro okamžitě a necítit na sobě fnanční tlak.
Jak jste vybírali pozemek? Hrála hlavní roli cena, nebo jste měli i jiné priority?
Cena pozemku nehrála hlavní roli, ale byla jedním z našich vstupních parametrů. Důležité je, aby člověk od první chvíle postupoval koncepčně. Věděl, co přesně chce a co nechce, a věnoval hledání pozemku dostatečnou pozornost. Nespěchal, nenechal na sebe tlačit a měl vše dobře promyšlené. V České republice je stále ještě možné najít opravdu skvělý pozemek za velmi nízkou cenu. Každý z nich má totiž nějaký ten hendikep, který jeho tržní cenu více či méně snižuje. Vtip je v tom, že taková „vada“ možná zrovna vám osobně nevadí, nebo v ní naopak vidíte potenciál. Těmi nejčastějšími vadami bývají umístění pozemku na malé vesnici nebo na samotě, náročnější příjezdová cesta, pozemek ve svahu, severní orientace apod.
Abychom si mohli náš pozemek okamžitě užívat, postavili jsme si na něm nejprve Boudu – domek o velikosti přibližně 20 metrů čtverečních z kvalitních přírodních materiálů. Bouda skvěle plní naše současné potřeby a umožňuje nám na pozemku trávit léto a víkendy během celého roku. Boudu jsme si postavili společně s našimi dětmi za jedny letní prázdniny a stavba pro nás byla zatím tou nejlepší rodinnou dovolenou. Je důležité říci že, aby si člověk mohl stavbu takhle užít, musí si ji dopředu velmi dobře rozplánovat a mít podrobný projekt.
V této fázi je na našem pozemku vysazený sad ovocných stromů a volně rostoucí živý plot z jedlých keřů, chystáme se budovat záhony, ohniště a posezení, napřesrok budeme odevzdávat projekt rodinného domu na stavební úřad.
Co se týká Boudy, jak jste na tento nápad přišla? A nabízíte klientům aktivně tuto možnost, je to běžná součást konzultace?
Stavba Boudy přirozeně navázala na naše cesty obytným autem, kde člověku musí stačit k životu jen velmi málo věcí. Když se ráno probudíte a vyjdete ven, jste okamžitě ve spojení s okolní krajinou. Bouda si v sobě nese esenci obytňáku, jen je zhruba dvakrát tak velká. Dnes je tou nejkrásnější krajinou, se kterou chceme být co nejvíce ve spojení, náš pozemek. Velkou inspirací byla i moje milovaná kniha Saturnin. Odjakživa jsem toužila mít „srub doktora Vlacha“. Místo, kde najdete útočiště, když přijde velká voda a totálně vypadne elektřina, neboli místo, kde můžete přežít i kompletně bez technologií.
Bouda je k dispozici každému klientovi, který má pocit, že by to mohla být i jeho cesta. Každá Bouda je originál, protože žádný pozemek ani člověk není stejný. Snažím se právě okolo Boudy vytvořit „komunitu“, kde bude možné sdílet nejen informace o stavění, ale třeba i přebytky stavebního materiálu. Bouda není jen projekt na míru, ale je to zároveň i nákupní seznam, koordinace dodávek, supervize. Zkrátka kompletní návod a podpora pro ty, kteří si chtějí svůj domek postavit kompletně, nebo částečně svépomocí, a zanechat tak na něm svůj otisk.
Vaše stránky na mě působí lehce „mysticky“. Hovoří se na nich o architektuře života, o napojování na pozemek a okolí... Zdá se mi, že v první řadě cílíte na klientovo nitro. Jak vlastně probíhá setkání s „architektkou života“?
Jeden klient mi kdysi řekl, že první setkání se mnou probíhá tak, že kladu velice nepříjemné otázky. A přesně, jak říkáte, poznat klientovo nitro je můj prvotní úkol. Váš domov totiž musí především odrážet vaši osobnost, vaše cíle a sny. Nejde ale o žádnou mystiku, spíše o empatii, řekla bych. Mnoho architektů od svých klientů očekává hned zpočátku jasné zadání, ale to je v podstatě nemožné. A je to také důvod, proč mnohdy spolupráce mezi architekty a investory končí sporem. Konkrétní a přesné zadání je třeba tvořit společně s investorem pomocí otázek, vysvětlování různých souvislostí a analyzováním jeho konkrétní situace.
Spolupráce s architektem na tvorbě domova občas může skončit i rozvodem, protože partneři zjistí, že mají o svém domově (a životě) naprosto rozdílnou představu. Moc se o tom nemluví, ale tvořit skutečný domov bývá docela náročné. Když říkám domov, myslím tím místo, kde si každý den dobijete baterky a ze kterého nepotřebujete „utíkat na dovolenou“. Nejde tedy samozřejmě jen o krásnou stavbu a líbivý interiér. Potřebujete se dostat ke své podstatě a pak ještě sladit potřeby těch, kteří spolu s vámi domov sdílí. Architekt by se měl snažit, aby si partneři užívali tvorbu domova coby „společný osobní rozvoj“ a aby každý cítil, že jeho potřeby byly vyslyšeny a respektovány.
Domov je velmi citlivé téma, a pokud mám být konkrétní, tak z hlediska interiéru dokážu změnit dispozici a postavení nábytku tak, že lidé budou spokojenější, začnou více komunikovat, přestanou si překážet a budou mít mnohem méně důvodů ke sporům. Hodně to teď ale zjednodušuji.
Takže využíváte například i učení feng-šuej?
Pouze částečně, mnohem více mě zajímají naše vlastní tradice. Víte, já si myslím, že jako národ potřebujeme znovu najít své kořeny a identitu. Přitom veškeré důležité odpovědi ohledně proporcí rodinného domu, harmonické dispozice, kombinace stavebních materiálů i jejich ochrany, stavebních detailů apod. najdete v našich lidových stavbách. To je v podstatě můj zdroj informací o vzájemném fungování prostoru a člověka. Když nevím, obracím se tam. Myslím si, že v období před první republikou jsme byli hrdí lidé, kteří dokázali čerpat z moudrosti okolní přírody.
V interiéru, ať už je jakéhokoliv typu, funguje logika zdravého rozumu, která je propojená s pocitem z prostoru. Můžeme ho nazvat třeba intuicí. Důležité je vždy propojit a respektovat oba tyto aspekty. Umět popsat, jak se v navrženém prostoru budu cítit a umět vysvětlit, proč takový prostor logicky funguje z hlediska užších i širších vazeb. Potom vám funguje smyčka zpětné vazby a prostor je navržen správně.
Já jsem hodně analytický typ, a tak jsem k těmto dvěma neoddělitelným částem připojila ještě i třetí ověřovací techniku – proutkaření. V praxi to vypadá například tak, že zaprvé umístím dům správně na pozemek. Tak, aby se mi vešlo parkovací místo, studna, terasa, čistička odpadních vod, velké stromy, aby fungovaly výhledy a celá koncepce… Zkrátka udělám racionální analýzu pozemku na základě přání klienta. Zároveň, když vše vidím nakreslené na papíře a představuji si, že se na pozemku pohybuji, musí to na mě také působit harmonicky. Poté zajedu na pozemek, vezmu proutek a vyhledám vhodné místo pro studnu. Pomocí virgule najdu přesné místo, kde by měl stát dům, a ověřím, že jeho pozice odpovídá původnímu nákresu. Vyhledám případné geopatogenní zóny a ověřím, že vycházejí mimo plochu plánovaného domu. Podobně postupuji i v případě interiéru.
Jako architekta jsem tu zkrátka od toho, aby vše bylo v harmonii. Logika návrhu, intuice, estetika, ale i finanční stránka.
Existuje nějaký trend, který v současnosti u lidí, kteří hledají bydlení, převažuje? Překvapilo vás něco?
Nejsem si jistá, zda vím, co lidé obecně požadují, protože moji klienti jsou asi trošku specifičtí. Smyslem mojí práce je zejména dostat myšlenku zdravého bydlení a moderních přírodních materiálů k běžným lidem takzvané střední třídy. Myslela jsem, že bude potřeba mnoho vysvětlování a spousta osvěty, ale ukázalo se, že zájem o zdravější stavění přirozeně narůstá. Mám velkou radost, že většina mých klientů bere stavění za použití přírodních materiálů jako naprostou samozřejmost.
Svět se vyvíjí a lidé si postupně uvědomují, že vše umělé má své limity. Dnes už existují běžné stavební materiály na přírodní bázi, které kombinují to tradiční a funkční s moderními technologiemi. Například lněné tepelné rohože obsahují přes 90 % čistě přírodní složky. Postupně znovu zjišťujeme, že přírodní materiály tvoří zdravější prostředí, jsou rozložitelné a zároveň trvanlivé. Mnohdy mají i lepší a komplexnější vlastnosti a v konstrukci umějí dobře spolupracovat a pomáhat si, jako například len a dřevo nebo sláma a hlína. Opět se tedy vracíme k principům stavění, které běžně fungovaly před 200 a více lety, a objevujeme, jak jsou stále aktuální. K tomu však dnes můžeme přidat technologie, které zvyšují komfort a praktičnost.
Mám tedy ráda trend, kdy se tradice a moderní přístup propojují. Krásným příkladem jsou slaměné panely, které se ve fabrice vyrobí přesně na míru vašeho rodinnému domu a ze kterých velmi rychle a precizně vyskládáte hrubou stavbu. Oproti tomu alternativnější přírodní materiály, jako například balíky slámy, mohou kvůli neodbornému přístupu stavbu prodloužit a prodražit. Proto se zaměřuji na dosažitelná řešení, která jsou ekologická, zdravá a zároveň přístupná běžným lidem.
