Jejich malému bytu dominuje kovová stěna. Skromné bydlení Roberta a Filipa zaujme designovým pojetím
Za Robertem a Filipem jsme vyrazili a podívali se, jaká je jejich domácnost. „Nejlepší interiér vzniká mícháním různých stylů a z toho pak vznikne krásný výsledek. Je to tady takový mix a největší designový kousek je kovová stěna,“ dodává Filip k jejich interiéru. Oba se ale shodnou na tom, že je bydlení pro ně zatím jen přechodné.
Filipe, Roberte, jak jste se seznámili?
Robert: Seznámili jsme se v práci. Fíla tam pracoval a já jsem tam byl zase jako model. Byl to jeden z mých prvních „jobů“ v České republice. Přijel jsem z Polska na focení a tam to zajiskřilo.
Byla to láska na první pohled?
Filip: V podstatě jo. Je pravda, že lidé, kteří tam tenkrát s námi byli, říkají, že to je vidět i na fotkách z té kampaně. Že to tam jiskřilo.
Robert: Byl tam prostě skvělý „vibe“ a celé to bylo přirozené.
Od kdy spolu tedy jste?
Robert: Od roku 2015. V podstatě od toho focení. Já začal jezdit za Filipem do Prahy a Filip za mnou do Polska.
Filip: Na začátku to byl vztah na dálku. Ale nabralo to celé opravdu rychlý spád. Robert se přestěhoval za mnou do Prahy a už to fungovalo.
Robert: Přišli jsme na to, že nemá smysl jezdit stále sem a tam. Po dokončení kontraktu v Tokiu jsem se do Prahy vrátil. Stěhování jsem zařizoval na dálku.
Je tohle vaše první bydlení?
Filip: Poprvé se Robert nastěhoval ještě do spolubydlení a bydleli jsme v jednom pokoji. Naše druhé bydlení bylo na Smíchově. Ale pak jsme se rozhodli, že si koupíme svou první společnou nemovitost, a teď jsme tady.
Proč jste vybrali zrovna Žižkov?
Robert: Protože to bylo nejlevnější. (smích)
Filip: Je pravda, že v té době to bylo opravdu hodně rychlé rozhodnutí. Inspirovali nás Robertovi klienti, kteří měli koupený byt na investici v Polsku. Oni nám řekli, že je mnohem výhodnější koupit na investici byt, než být v nájmu.
Robert: Říkali jsme si – kdy jindy byt koupit? Teď jsme v produktivním věku, dokážeme si vydělat peníze.
Filip: A do dvou týdnů jsme měli podepsanou smlouvu na tento byt. A až teprve potom, když už jsme to podepsali, jsme se začali zajímat o lokalitu a o to, co tady je. Zjistili jsme, že to bude mít opravdu dobrý potenciál. Za pět let to tu bude zase úplně jiné. Já musím zmínit i to, že už za rok se budeme znovu stěhovat, protože jsme koupili byt v Holešovicích.
Oba milují jídlo a čas strávený s přáteli v restauracích, kavárnách a bistrech. Doma moc nevaří, a proto je jejich kuchyň stále jako nováFoto: Redakce, Oliver Cuadra/se svolením
Takže tady je to jen přechodné bydlení?
Filip: Ano, tady to máme opravdu tak na ty dva roky. Takže proto jsme ani nechtěli utopit třeba všechny naše životní úspory. Věděli jsme, že naše první velké bydlení teprve přijde.
Kdo se z vás postaral o vybavení bytu?
Robert: To byla tříměsíční hádka. (smích) Možná ještě delší dobu. Ale finálním kompromisem jsme to dotáhli do této podoby. Já jsem spíše technický typ. Dokážu vymyslet dispozici a vymyslím i ten nábytek, aby to bylo funkční. Filip je více na detaily. On tomu dodá ducha.
Filip: Jo, vybalancujeme se. Robert je zahradní architekt, takže mu tohle plánování jde perfektně. A já jsem visual merchandiser, takže pak chodím a dělám takový ten „final touch“.
A kdo u vás více vaří?
Filip: Jsme hrozně leniví, co se týče vaření. Ale nebyli jsme. Nevíme, co se s námi stalo. Je to ostuda, ale kupujeme si furt krabičky. Naše spotřebiče jsou tady úplně zbytečné. Dodatečně jsme zjistili, že je to v dnešní situaci docela „budget friendly“. Čím déle to máš, tím výhodnější to je. Navíc je to velmi pohodlné. Jen vyndáš jídlo z lednice, ohřeješ a máš hotovo. Neřešíš nákup a nepřemýšlíš nad tím, co se bude vařit. Člověk pak netráví tolik času v kuchyni.
Co úklid?
Robert: Popravdě, my jsme měli vždycky paní na úklid.
Filip: Ale tady už je nám to hanba, protože byt je opravdu malinký. Sem kdyby přišla paní na úklid, tak se nám vysměje. (smích)
Robert: To je opravdu za půl hodiny uklizené.
Filip: Já jsem spíš pedant na úklid. Robert udělal za poslední dobu obrovský progres v úklidu.
Co je váš nejoblíbenější kout v bytě?
Robert: Je to kovová stěna a pohovka. Navíc miluji i velké zrcadlo u kuchyňského koutu.
Filip: Já to mám stejně. Vždy si tu rozložíme gauč a máme pohodičku. Mám také rád balkon, ten jsme předtím neměli. A v létě je to o místnost navíc.
Robert: Pro mě je ještě důležitý pracovní kout. To je takové moje království, protože trávím hodně času u počítače.
Jak byste tedy popsali váš vkus?
Robert: Tak to je těžká otázka. Takový „modern classic“.
Filip: Nejlepší interiér vzniká hlavně mícháním různých stylů, a z toho pak vznikne krásný výsledek. Je to tady takový mix a největší designový kousek je kovová stěna.
Máte v bytě i domácího mazlíčka. Jak dlouho už tu je?
Robert: Tři a půl roku.
Filip: Jmenuje se Frytka, polsky to znamená hranolek. Když jsme si pro ni jeli, tak jsme přemýšleli nad jmény a věděli jsme, že to musí mít spojitost s jídlem, protože jsme oba velcí milovníci jídla. Ve hře bylo Chilli nebo Frytka. Nakonec jsme zvolili Frytku, protože má barvu jako pečený brambor. A navíc je to originální jméno, které v České republice jen tak neuslyšíš.
Kde vás mohou lidé nejčastěji potkat?
Filip: Myslím, že na Jiřáku. To je takový středobod dění. Sedneme na kolo nebo skútr a jedeme tam.
Robert: To je takový náš středobod, protože je to v blízkosti našeho bytu. Trávíme tam nejvíce času.
Co je váš aktuální plán do budoucna, co se bydlení týče?
Filip: Aktuálně největší společný plán je brzké stěhování do Holešovic. Byt jsme hledali dva roky a krátce po příchodu pandemie jsme do toho praštili, neboť jsme viděli, že realitní bublina nadále rapidně roste. Proč Holešovice? Protože – Stromovka, galerie DOX, genius loci starého přístavu, non stop Alza (haha), sídla mladých kreativních firem a chystané výstavby: HOLKA (pěší most mezi HOLešovicemi a KArlínem), Filharmonie, čtvrť Bubny-Zátory a rekonstrukce Pražské tržnice. Byt je situován na levém břehu meandru Vltavy u kdysi významného pražského Holešovického přístavu. Oblast je inspirována podobnými proměnami ve velkoměstech, které máme rádi: Londýn, Hamburk či Berlín.
A co interiér vašeho budoucího bytu?
Robert: Nový byt bude rozhodně větší. Zvolili jsme 3+KK, protože potřebujeme více místa pro práci a taky místnost pro hosty. Budeme tam mít velký obytný prostor – kuchyň, obývací pokoj a jídelnu dohromady. Poté samozřejmě koupelnu a vstupní halu se šatnou. Stylově to bude odlišné od současného bydlení. Děláme ten byt totiž pro sebe a už se nejedná o investiční byt. Takže jsme si dali opravdu záležet na kvalitě materiálu. Bude tam hodně atypických řešení. Na mnoha místech necháváme částečně odkrytý surový beton. Budou tam i velké posuvné skleněné dveře v industriálním černém rámu. Těšíme se moc, až se tam budeme moci nastěhovat. Fíla pak bude zase ladit „final touches“.
Chtěla bych se ještě obrátit k jednomu aktuálnímu tématu – k situaci na Slovensku. Co na to říkáte?
Filip: Situace v Bratislavě nás vyděsila. Jakákoliv forma nenávisti ve společnosti a dělení na „my“ a „oni“ se mi příčí už odmalička, neboť jsem byl také jejím terčem. Vyzdvihnul bych chování slovenské paní prezidentky Čaputové, kterou by si v této situaci měli všichni světoví politici brát za vzor. Obrací pozornost speciálně na politiky, kteří šíří svými slovy takto nebezpečnou nenávist ve veřejném prostoru, a vybízí je k přijetí odpovědnosti.
---
Filip Palus:
31 let
Visual Experience Coordinator CZ/SK/PL
Gymnázium v Ostravě, odkud i pocházím
Ve volném čase, kterého není nikdy dostatek, si spolu nejčastěji chodíme zacvičit do fitka. Já jakožto ex-tanečník ještě cvičím jógu, ale to už bez Roberta – pro něj je to zakázané slovo. Nesnáší ji, protože má zkrácené svalstvo. Pokud zrovna nejsme zavření v „činkárně“, tak se pravděpodobně flákáme s přáteli a se psem po pražských kavárnách a restauracích nebo cestujeme. Naše druhé největší hobby je totiž jídlo. Nejčastěji za ním chodíme do okolí Jiřáku nebo do Karlína. Na vypíchnutí těch našich „nej“, by nám tady nestačily stránky. Přesto vybírám: Bockem, Café Savoy, Artic Bakehouse, Sansho, SIA, Myšák, Bokovka, Výčep, Kro Kitchen, El Camino Tapas, Eska, Etapa, Osada, The Eatery, Cobra bar, Taro… a desítky dalších, na které jsem určitě zapomněl. Až mi z toho vyhládlo.
---
Robert Kaźmierczak:
31 let
Zahradní architekt
University of Life Sciences
Původem z Polska
Navrhování exteriérů je zároveň můj velký koníček. K tomu rád řeším interiéry, které občas navrhuji pro kamarády a občas i pro klienty. Jinak samozřejmě moc rád cestuji a čtu knihy. Rád trávím čas s přáteli, kteří jsou pro mě velmi důležití. Mnoho výletů podnikáme v partě. Nesmím zapomenout na jídlo, to je moje největší záliba! Rádi jsme venku a objevujeme nové podniky a místa v Praze. Byl bych ale rád, kdyby v Praze přibylo i pár míst, kde se vaří pestrá polská jídla.
