V ložnici mají beton a omáčky míchají na podlaze. O punkovém, ale šťastném soužití na stavbě jsme si povídali s Fanym a Jirkou
Pánové, vy máte na Instagramu přezdívku @buznyvakci. Zdá se, že máte jako pár skvělý smysl pro humor. Jak dlouho jste spolu? A jak dlouho spolu bydlíte?
Jirka: Ano ano, ve výsledku za to může Fanyho ségra. Která, když nás zvala, tak říkala svému muži: „Přijdou buzny.“ A tak nějak jsme začali to označení používat i na Instagramu. No a jsme spolu už 4 roky.
Fany (Na Jirku): No, jsme spolu 6 let, ale kdo by to počítal. (smích) A výročí jsi taky zapomněl! (smích)
Fany: Jinak spolu jsme tedy 6 let, jak jsem říkal, a bydlíme spolu pět a půl roku. Byl to celkem fofr.
S nadsázkou říkáte, že „s alkoholem v kuchyni to jde vždycky líp“. Kdo z vás častěji vaří? A komu více prospívá ta sklenička na kuráž, když se do toho pustí?
Fany: Ono je s alkoholem vždycky všechno jednoduší. (smích) Ale pokud se jde vařit, tak vaříme z 99 % společně. Jelikož jsme spolu 24/7, tak i v kuchyni jsme vždy spolu. Navíc Jirka musí mít vše nakrájený na stejný kostičky.
Jirka: Jo, to je pravda. Fany krájí každej kousek jinak velkej a mě to dovádí k šílenství! Vím, že to je blbost, ale pokud to není na stejný kousky, tak mi to pak nechutná. Ale miluju, jak Fany dochucuje jídla. Takže to je dokonalá souhra.
Váš Instagram je skutečně něco pro mlsouny. Nejradši bych snědla každý dort, který jste tam ukázali. Pečete spolu? Jak tohle vzniklo?
Jirka: Moc Děkujeme. My jsme byli v Instagram reality show. Bohužel jsme nevyhráli, ale jako cenu útěchy jsme dostali kurz pečení. No a jeden víkend jsme si udělali čas a jeli to zkusit. A celkem nás to bavilo, bylo to fajn.
Fany: Doma jsme jednou udělali dort sestřence k narozeninám. Všem moc chutnal. Udělali jsme pár dortů pro kamarády a nějak se to rozjelo. Každej dort, co děláme, je originál. Máme rádi výzvy, se kterýma na nás lidi chodí.
Kuchyně vím, že ještě čeká na rekonstrukci. Jak vypadá vaše vysněná?
Fany: Zatím momentálně vaříme na vařiči o jedné plotně. Je to celkem sranda, co si budem – míchat omáčku na podlaze má svoje kouzlo, ale nemůžem se dočkat, až budeme mít linku a budem zase vařit jako lidi. (smích) No a naše vysněná kuchyň? Ta by byla asi tak 3x větší, než co budeme mít, ale bohužel barák nemáme nafukovací, tak se musíme trošku uskromnit. Bude v černém matu s mramorem a plánujeme ostrůvek uprostřed. Ještě musíme někam propašovat vinotéku (smích), ale ta kdyžtak půjde do sklepa.
Říkáte, že kvůli rekonstrukci žijete tak trochu „punkově“, co to v kuchyni znamená? Teda kromě míchání omáčky na podlaze…
Jirka: Momentálně máme jen spotřebiče. Takže je tu mikrovlnka, trouba, lednice a jeden vařič, jak zmiňoval Fany. Je to trošku složitější celkově na provoz, ale nic, co bychom nezvládli. Jíst po hospodách nebo polotovary se nám nechce. (smích) Jediný, v čem jsme limitováni, je to, že se snažíme vybírat jídla tak, aby něco šlo udělat na plotně a zbytek v troubě. A abychom používali co nejmíň nádobí. (smích) Jelikož nemáme myčku ani dřez, jezdíme jednou týdně s nádobím k Fanyho ségře nebo mamce, abychom si to tam umyli. No je to prostě punk, ale milujem to! (smích) Byť už se nemůžem dočkat nový kuchyně.
Ještě se vrátím k tomu „punku“. Popíšete mi své aktuální běžné fungování i mimo kuchyni? Jistě už je to lepší, než když byla rekonstrukce v nejkrušnější fázi, ale přesto… Je to náročné? Máte na toto období nějakou vzpomínku, která už s vámi zůstane?
Fany: Zezačátku rekonstrukce jsme bydleli na bytě, kde jsme byli v nájmu. Takže jsme v klidu mohli pracovat na baráku a pak jsme se chodili umejt, najíst a vyspat na byt. Ale po Novém roce jsme se chtěli už nastěhovat, abychom nemuseli platit nájem a tak nějak jsme chtěli bydlet už ve svém.
Jirka: Vzpomínek na to budeme mít spoustu. Ať to bude vytopenej sklep, protože se hned ucpal odpad, nebo to, jak nám pršelo střechou do chodby: Byly totiž špatně udělané otvory na okna a dveře. Nebo vlastně ještě špatně udělané podlahy. No máme toho dost. (smích)
Kdy jste se do té kompletní rekonstrukce domu pustili? Jaká byla vaše vize? Kdy přišlo ono pomyslné bouchnutí do stolu, že do toho opravdu půjdete a od koho vzešel onen popud k akci?
Jirka: My jsme původně bydleli v baráku, pak jsme šli do nájmu do bytu, a tam nás to moc nebavilo. Neradi se nudíme. A Fanyho mamka ráda sjíždí nemovitosti a realitky a začala nám nějaké ty baráky posílat. My jsme původně počítali s tím, že alespoň pět let budeme šetřit a pak se do toho pustíme. Ale najednou se objevil náš barák a byla to láska na první pohled. Hned jsme viděli, jak bychom to udělali a předělali. Takže jsme někdy v březnu minulýho roku začali řešit papíry.
Fany (na Jirku): Myslíš, JÁ začal řešit papíry! (smích)
Fany: Ale jinak jo, v březnu jsme řešili papíry, pak chvilku trvalo, než jsme dostali peníze. A vlastně to pak vyšlo skoro na moje narozeniny: Od srpna jsme byli majitelé. Jelikož bylo hezky, trávili jsme zezačátku spíš čas na zahradě, káceli stromy a vyhazovali bordel. Až poté jsme se pustili do vnitřku. Vize byla v prosinci bydlet. Ale jelikož se vším byl nějakej problém nebo zádrhel, tak to šlo pomaleji, než jsme čekali.
Jirka: Asi jsme měli růžový brejle na očích. No nestavíme barák každej den. (smích) A jelikož jsme si skoro vše dělali sami nebo dohlíželi na zedníky, tak občas nějaká ta myšlenka utekla pryč a muselo se o pár kroků zpět a opravovat, co už bylo hotové. Ale tak u dalšího baráku už budem vědět. (smích)
Vybrali jste si na rekonstrukci poměrně drahé časy: inflace, po covidu problematická dostupnost stavebnin a s tím spojené ještě vyšší ceny… Musíte dělat kompromisy oproti perfektní představě?
Jirka: Doba není úplně ideální, ale na druhou stranu: kdy bude nebo kdy byla? Člověk dřív měl menší plat, ty vymoženosti taky nebyly takové, jaké jsou teď. Takže tohle se nedá moc posoudit. Ale zatím ústupky dělat nemusíme a co se týče materiálu, tak jsme taky zatim nenarazili na něco, co by nebylo, a většinu věcí dostáváme i před termínama.
Je či bude v domě něco, co si přál jen jeden z vás, a tak druhý prostě láskyplně mávnul rukou a dopřál mu to?
Fany: No... Jediný, co doma bude a já to tam nechci, jsou ovocný stromy. Jelikož Jirka chce meruňku a švestku a já to nejim, tak to bude asi jediná věc, která bude navíc. (smích) Ale vybavení a vzhled domácnosti ladíme tak, abychom byli oba spokojeni. Vkus máme dost podobnej, což je skvělý.
Mnohé máte hotové – třeba velmi krásnou velkou koupelnu. Je koupelna něco jako vše oblíbené místo, rádi třeba trávíte čas relaxací ve vaně, nebo berete tuto místnost spíše jako nutnou praktickou záležitost?
Jirka: Moc děkujeme, z té máme extra radost. Mohla by bejt možná trošku větší, ale musíme bojovat s tím, co máme. My nejvíce využíváme kuchyň, koupelnu a obývák. Takže koupelna je pro nás místo, kde jsme rádi. Ať už se připravujeme na nějakou akci nebo relaxujeme ve vaně. Máme velkou vanu, kam se vejdem oba, takže jednou za čas se tam naložíme se skleničkou vína, pustíme si film a odpočíváme.
Vidím hodně šedé. Je to vaše oblíbená barva, nebo to platí, jen pokud se týká interiérů?
Fany: Pro nás to je barva, která je taková univerzální a víme, že i za několik let bude „in“. Ale ladíme k tomu doplňky, které jsou jednodušší na výměnu. A potom kytky, které prostory rozjasní.
Šedá podlaha je i v ložnici. A v té si nejde nevšimnout krásné postele z masivu. Kdo ji vybíral?
Fany: My vlastně podlahy ještě nemáme. (smích) Zatím máme jen vylitej beton, na který přijde ještě krytina, ale bohužel jsme ještě nenašli takovou, co by se nám líbila.
Jirka: Jinak postel je z masivu. Máme ji už několik let a nechali jsme si ji udělat na míru tak, aby se to líbilo oběma. Já jsem si jen prosadil noční stolky, které Fany původně nechtěl a teď je využívá víc než já! (smích)
Kdo u vás má hlavní slovo, pokud jde o věci designu?
Jirka: V tomhle budu mít asi hlavní slovo já. Ne, že by Fany neměl vkus, ale občas se neřídí heslem, že méně je více (smích), takže většinou v tomhle dominuju já a jen se ptám Fanyho, jestli s tim aspoň trošku souhlasí. (smích)
Kdo s vás je ten větší „technik“ ve smyslu promyšlení praktických vychytávek nebo i samotné realizace? Kdo vede, když přijde na dřinu při rekonstrukci?
Fany: Já zastávám názor, že hrubá síla, je nejlepší technik. (smích) Takže pokud něco nejde silou, chce to větší sílu! Ale technicky zruční jsme asi celkem oba. Asi není nástroj, se kterým bychom to nezvládli. Ať je to motorovka, pokoska, vrtačka, sbíječka nebo cokoli.
Jirka: Jinak na baráku jsme se nadřeli oba od rána do večera. Asi se nedá říct, kdo by tady makal víc. Pokud jeden nemohl, vystřídal ho ten druhej. Pokud Fanymu nestačila hrubá síla, tak jsem přišel a ukázal mu, že to jde i jednoduše, ale Fany rád ničil věci, tak jsem mu nechtěl kazit radost moc často! (smích)
Ani se nemusím ptát, jestli jste na kytky. Jen v ložnici jich máte požehnaně. Jste dobří pěstitelé, nebo spíše kozlové zahradníky, kteří mají kliku na odolné kousky?
Jirka: Kytky milujeme – máme i pár dražších kousků. Naštěstí já jsem v tomhle vyrůstal, takže pro kytky mám cit a Fany je mým skvělým asistentem.
Fany: A teď konečně máme zas zahardu, takže se těšíme, až si ve velkém budeme pěstovat ovoce i zeleninu.
Miluju zvířata, a tak se nemůžu nezeptat na dalšího obyvatele domu. Slídila jsem vám po Instagramu a našla v posteli kočičku Lunu. Jak přišla k vám do rodiny?
Fany: My také milujeme zvířata! V původním baráku jsme měli dvě kočky a dva psy. Na bytě jsme zvířata mít nemohli, tak nám tam bylo trošku smutno. Jen co jsme plánovali stěhování do baráku, hned jsme začali shánět novýho člena domácnosti. Štěně jsme zatím nechtěli, jelikož zahrada na to není připravená. Takže byla jasná volba kočka. Brouzdali jsme po internetu a narazili na Lunu. Jelikož to je Mainská mývalí a byla trošku dražší, tak mi ji Jirka nechtěl původně povolit, ale doma jsem udělal trošku dusno, a tak jsme se jeli aspoň podívat. No a asi nemusím říkat, jak to pokračovalo. (smích) Oba jsme se zamilovali, složili zálohu a pak už jen čekali, až bude dost velká, a vyzvedli si ji. No a teď už je s námi od rána do večera a vypadá to, že na nás začala bejt trošku fixovaná: Kamkoli jdem, hned za náma peláší! (smích)
Co pro ni plánujete v domě? Kde bude mít třeba škrabadlo, mističky…?
Jirka: Plánů je spousta, ale jak to celý bude, to ještě nevíme. Koupili jsme jí týpí, kam chodila zezačátku a teď jen, když potřebuje trucovat. Škrabadlo bychom chtěli závěsný na stěnu. Bohužel, jak teď nemáme hotové horní patro a prakticky žijeme v takovém 1+kk, dát sem škrabadlo nebo další věci, tak už se vůbec nehnem. (smích) Navíc bychom si přáli, aby byla naučená i chodit ven a mohla se vyblbnout tam. Chcem jí pořídit i kámoše, primárně teda štěně, malého mývala a chlupaté slepičky, abychom se nenudili! (smích)
