Marek a Josef se z Prahy neplánovaně přestěhovali na vesnici. Jak se jim bydlí v bývalém zájezdním hostinci?
Naše návštěva začala na zahradě, jež patří ke všem bytům, které se v nachází v komplexu sousedících. Postupně se dozvídáme, že velká historická budova, u které jsme zastavili, je bývalý zájezdní hostinec. „Tady zastavovali pocestní mířící do Prahy z německy mluvící části Čech,“ upřesňuje Josef. „My bydlíme přímo v budově hostince, v bývalé hospodské kuchyni máme kuchyň i my a v místě výčepu je náš obývák a ložnice,“ dodává. Několik bytů se nachází přímo v hostinské budově a další jsou pak i v okolních, dříve hospodářských staveních.
Původně si Marek s Josefem pořídili tento byt hlavně na víkendy, ale později se rozhodli, že svůj byt v Praze vymění za venkovský klid natrvalo. „Odešli jsme sem z bytu přímo na nábřeží, odkud jsme měli výhled na Petřín a na Pražský hrad,“ vypráví Marek. „Ze začátku jsme sem jezdili jen na víkendy, jenže jsme pokaždé řešili, jestli jsme něco nezapomněli, co ještě potřebujeme s sebou a tak. Proto jsme si řekli, že by bylo lepší zůstat tady!“ vysvětluje.
Hlavní výhodou místa je nepochybně přátelská sousedská atmosféra. „V Praze většinou ani nevíte, s kým bydlíte v domě. Tady si mezi sebou nosíme koláče, co jsme upekli, grilujeme na zahradě nebo chodíme hrát volejbal!“ popisuje Marek. „Říkáme tomu Gayrose Place, protože tu jsme dva gay páry a jeden lesbický pár. Rozhodně tu nejsme v menšině!“ směje se. „Naproti je plovárna s hospodou, kam pravidelně chodíme, a místní štamgasti nás tu berou za své! Když se tam objevím sám, hned se ptají, kde mám Marka,“ říká Josef. O dobrou náladu zde tedy není nouze.
Samotný byt vyzařuje velmi osobitou atmosféru. Když se ptám, jak by pánové pojmenovali styl, ve kterém je byt zařízen, Marek se smíchem vykřikuje: „To nikdo neví!“ – „Je to taková sbírka. Oba máme rádi věci s příběhem. Máme zde bruselské křesílko, které Markova maminka našla někde u popelnic. Můj oblíbený kus nábytku, kovovou skříňku na léky, jsem objevil vyhozenou na Karlově náměstí,“ doplňuje Josef. „My nechodíme do showroomu, ale do frců!“ směje se Marek.
„Sbíráme umění, hlavně různé obrazy!“ říká Josef. Obrazy a obrázky skutečně najdete v celém bytě. Jsou to díla jak přátel, tak významných umělců, jako je malířka Toyen nebo fotograf Goran Tačevski a výtvarník Eugenio Percossi. V ložnici naproti posteli visí obraz od Tomáše Němce. „Tam měla být televize. Ale pak jsme si řekli, že když se probudíme, chceme vidět něco hezkého a ne hrůzy, které v televizi vysílají!“ vysvětluje Marek.
Kromě obrazů a grafik Josef sbírá také sklo z 60. až 80. let. „Dělá mi radost, když někde v antiku nebo bazaru najdu zajímavou vázu za pár korun a pak zjistím, že díla stejného autora se v aukcích prodávají za tisíce,“ říká. Jak už bylo řečeno, Josef se živí jako kostýmní výtvarník a jedním z jeho větších projektů byl film Anthropoid. „Oblékal jsem Jamieho Dornana, Aňu Geislerovou a další. Z queer projektů jsem pracoval například na filmu My 2 režisérky Slobodanky Radun, podílel jsem se i na organizaci Lollypop party v Radosti XF a založil jsem charitativní sdružení Art for Life,“ prozrazuje.
Z našeho rozhovoru je naprosto jasné, že veselý životní styl je Markovi s Josefem velmi blízký a že návštěvy jsou tu vítány! „Bydlíme v bývalé hospodě a lidé sem chodí jak do hospody!“ říká nadšeně Marek. Trochu provokativně se ještě ptám, zda uvažují nad tím, že by se odsud odstěhovali, ale odpověď je jasná předem. „Rozhodně tu chceme zůstat! Byt je bezbariérový, jediné schody vedou na zahradu, a to se dá obejít. Ideální na stáří!“ vysvětlují.
